34 C 21/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena Jméno Zástupce sídlem Adresa Zástupce o zaplacení 272 754,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 177 141 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit- jistinu ve výši 77 833,52 Kč- poplatky ve výši 1 500 Kč- úrok ve výši 14 849,52 Kč- úrok z prodlení ve výši 1 429,98 Kč- úrok ve výši 6,73 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29.4.2023 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29.4.2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 466 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou na soud dne 7. 8. 2023, doplněnou o podání 22. 2. 2024 a 29. 10. 2024, se žalobce domáhal po žalované (dále jen žalovaný) částky 272 754,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., byla dne 28. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6,73 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce v pravidelných měsíčních splátkách po 5 399 Kč splatných do 10. dne v měsíci. Žalovaný svou smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 254 974,52 Kč, úroku ve výši 14 849,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 429,98 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 6,73 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 974,52 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení. Žalobce dále doplnil, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný uvedl, že nezpochybňuje platnost svého podpisu na žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 12. 2018. Uvedl, že žádost o úvěr vykazuje značné nedostatky, např. není jasné, kde došlo k uzavření žádosti. Uvedl, že od roku 2019 nebyl zaměstnán, ale podniká jako společník a jednatel společnosti , právnická osoba, . v oboru gastronomie s kolísavým příjmem. Splátky ve výši 4 000 Kč měsíčně byly pro žalovaného za hranicí udržitelnosti a pandemie covid-19 pro něj měla devastační účinky a společnost žalovaného se dostala do exekuce. Žalovaný je zatížen dalšími dluhy, které čerpal již v době uzavření smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobce. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu a celkové náklady žalovaného na bydlení jsou ve výši 13 000 Kč, nepobírá žádné státní dávky, nevlastní nemovitost ani hodnotnější movitý majetek. Žalovaný popřel, že mu částka 400 000 Kč byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta.

3. Soud provedl dokazování listinami.

4. Z akceptačního dopisu ze dne 28. 1. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovaným poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5 399 Kč splatných nejpozději do 10. dne daného kalendářního měsíce; poslední splátka byla splatná 10. 1. 2027. Mezi účastníky byl současně sjednání obchodní úrok ve výši 6,73 %.

5. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, je podnikatel a jeho roční základ daně činí 416 566 Kč. Žalovaný uvedl, že měsíční splátky na půjčky ve výši 6 680 Kč a nemá žádné další výdaje.

6. Sazebník poplatků , Anonymizováno, , platný od 1. 4. 2022, všeobecné obchodní podmínky Sberbank účinné od 1. 3. 20217. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dne 7. 2. 2023.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky do sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 6. 2023.

9. Z přípisu ze dne 5. 4. 2023 se podává, že žalobce informoval žalovaného o převodu smlouvy o úvěru z právního předchůdce žalobce na žalobce.

10. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2023 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 4. 7. 2023.

11. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2022 se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč a uhradil částku 222 859 Kč.

12. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 1. 11. 2022 č.j. , spisová značka, soud zjistil, že proti společnosti , právnická osoba, . bylo dne 14. 10. 2022 zahájeno exekuční řízení.

13. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 4. 2019 (nájemce , jméno FO, ) se podává, že úhrady na společné bydlení s žalovaným byly ve výši 12 518,20 Kč měsíčně.

14. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2020 (nájemce , jméno FO, ) se podává, že úhrady na společné bydlení s žalovaným byly ve výši 12 969,80 Kč měsíčně.

15. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 302 444 Kč.

16. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 179 140 Kč.

17. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 321 550 Kč.

18. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 210 480 Kč.

19. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 176 150 Kč.

20. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 190 810 Kč.

21. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024 soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů činil 90 635 Kč.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

23. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

29. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

30. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

32. Soud se z úřední činnosti zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

33. V posuzované věci žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobce informace o svých pravidelných ročních příjmech a výdajích, avšak z žádosti o spotřebitelský úvěr nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce jakkoliv ověřovány. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný skutečně dosahuje tvrzeného příjmu. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši příjmu a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém ročním příjmu, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny na výši 6 680 Kč, jež činily splátky jiných úvěrů a další výdaje žalovaného byly nulové.

34. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k žádosti o spotřebitelský úvěr, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

35. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

36. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

37. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 177 141 Kč (poskytnutá jistina 400 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 222 859 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 77 833,52 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 14 849,52 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 429,98 Kč, úroku ve výši 6,73 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29.4.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29.4.2023 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

38. V rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Účastníci řízení se pokusili po zahájení prvního jednání uzavřít smír a dohodli se, že splátky ve výši 3 500 Kč jsou v možnostech a schopnostech spotřebitele hradit dluh ve stanovené lhůtě. Soud se s tímto závěrem vzhledem k doloženým daňovým přiznáním z let 2018 – 2024 a historii hrazení dluhu spotřebitele s výší splátky ztotožnil a výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 177 141 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 500 Kč, což považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh. Ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

39. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 254 974,52 Kč, úroku ve výši 14 849,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 429,98 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 6,73 % ročně z částky 254 974,52 Kč od 29. 4. 2023 kapitalizovaného ke dni 30. 10. 2025 v kapitalizované výši 43 064 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 974,52 Kč od 29. 4. 2023 kapitalizovaného ke dni 30. 10. 2025 v kapitalizované výši 95 982,18 Kč, tj. částka v celkové výši 411 800,20 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 177 141 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 234 659,20 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 43,02 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 56,98 % předmětu řízení. Náklady řízení žalovaného tvoří:- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 272 754,02 Kč á 9 420 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, účast u soudního jednání dne 8. 10. 2024, doplnění tvrzení a důkazů dne 8. 11. 2024),- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění za čtyři a půl úkonů právní služby z tarifní hodnoty 272 754,02 Kč á 9 420 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky (účast u soudního jednání dne 9. 1. 2025 a 30. 10. 2025, sepsání dohody o soudním smíru, emailová komunikace s protistranou, půl úkon sdělení k výzvě soudu dne 29. 4. 2025 a 2. 9. 2025)- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři úkony ve výši á 300 Kč,- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky, v platném znění za pět úkonů ve výši á 450 Kč,- náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 15 498 Kč.Celkem tedy náklady žalobce činí 89 298 Kč. Žalovaný má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 12 466 Kč, která odpovídá 13,96 % účelně vynaložených nákladů řízení.