34 C 220/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta .D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Česká republika o zaplacení 51 925,29 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 625,03 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- jistinu ve výši 17 231,59 Kč- poplatky ve výši 2 068,67 Kč- úrok z prodlení ve výši 1 834,92 Kč- úrok ve výši 5 322,76 Kč.- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 925,29 Kč od 2.2.2024 do zaplacení- úrok 12 % ročně z částky 49 856,62 Kč od 2.2.2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 480 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám České republiky - Městského soudu v Brně.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného Mgr. Ing. , jméno FO, , advokátu, sídlem , adresa, , odměnu za zastupování ve výši 12 040 Kč.

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 8. 2024, doplněnou o podání ze dne 9. 12. 2024 a 11. 8. 2025, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 49 856,62 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., byla dne 16. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč za úrokovou sazbu 12 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr a další platby měsíčně k datu splatnosti tak, že vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných každý měsíc. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnil, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 10. 11. 2023 zesplatnil. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že na základě smlouvy o úvěru žalovaný čerpal poskytnutý úvěr v celkové 1 610 741,83 Kč a uhradil celkem částku 1 546 561,02 Kč. Žalovaná částka 51 925,29 Kč se skládá z jistiny ve výši 49 856,62 Kč a poplatků ve výši 2 068,67 Kč dle čl. 3 bodu 3.2 a čl. 4 bodu 4.4 Smlouvy o úvěru.Žalobce nyní po žalovaném v tomto řízení požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 49 856,62 Kč, poplatky ve výši 2 068,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 834,92 Kč kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2024, tj. ke dni postoupení pohledávky, úrok z úvěru ve výši 5 322,76 Kč kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2024, tj. ke dni postoupení pohledávky, úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 49 856,62 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 51 925,29 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení., právnická osoba, účinností ke dni 1. 2. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce. Ve vztahu k oběma smlouvám o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně a v souladu s § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o čemž svědčí Žádost o poskytnutí úvěrového produktu, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a vyjádření právního předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného., právnická osoba, ohledem na skutečnost, že žalovaný je osobou neznámého pobytu, byl mu dle § 29 odst. 3 o.s.ř. usnesením ze dne 24. 1. 2025, č.j. 34 C 220/2024-31, ustanoven opatrovník z řad advokátů Mgr. Ing. , jméno FO, . Opatrovník se ve věci vyjádřil podáním ze dne 7. 2. 2025. Uvedl, že nárok žalobce neuznává ani z části. Zpochybnil, že smluvní vztah byl uzavřen právě s žalovaným, protože totožnost žalovaného byla ověřena povolením k trvalému pobytu č. , hodnota, s platností do 22. 9. 2019. Má za to, že totožnost měla být ověřena i dalším dokladem totožnosti. Právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného nedostatečně když v posouzení úvěruschopnosti uvádí výši výdajů 0 Kč a výši nájemného 1 500 Kč. Opatrovník uvedl, že není zřejmé, proč byl žalovaný obesílán na adresu , adresa, a nikoliv na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. Tovačského , adresa, . Není tak zřejmé, zda se oznámení o zesplatnění úvěru dostalo do sféry žalovaného. Žalobce nedoložil, zda se žalovaný seznámil s ujednáním obchodních podmínek, na které odkazuje smlouva o úvěru. Uvádí, že dle smlouvy mohl žalovaný čerpat úvěr do úvěrového limitu, nikoli opakovaně, proto je neplatná. Z důvodu procesní opatrnosti namítl promlčení.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 16. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru EAN CS41 0000 3007 4559, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěrový limit do výše 50 000 Kč úrok ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti (12 x ročně) a roční procentní sazbu nákladů ve výši 30,42 % ročně. Při zesplatnění pohledávky se dle bodu 3.1 smlouvy uplatní úroková sazba ve výši 12 % ročně. Dle bodu 2.1 byla smlouva uzavřena na neúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání.

6. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 16. 8. 2018 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žil žalovaný v nájmu, platil nájemné ve výši 1 500 Kč, uvedl další výdaje ve výši 0 Kč a neplatil žádné další splátky. Na žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 10 468 Kč.

7. Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 10 468 Kč.

8. Z oznámení identifikačních a kontaktních údajů ze dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že trvalá i kontaktní adresa žalovaného byla , adresa, .

9. Z výpisů z kartového účtu č. , č. účtu, za období od 11. 11. 2022 do 10. 11. 2023 se podává, že na úvěr bylo celkem čerpáno 317 497,76 Kč a splaceno 286 484,68 Kč.

10. Z výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi ze dne 7. 10. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě 6 636 Kč se splatností dne 10. 11. 2023.

11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 11. 11. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobce dluh žalovaného ke dne 10. 11. 2023 zesplatnil.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

13. Z dopisu ze dne 16. 2. 2024 se podává, že postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo žalovanému písemně oznámeno právním předchůdcem žalobce. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky v celkové výši 59 082,97 Kč.

14. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 16. 2. 2024 na adresu , adresa, .

15. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 5. 2024 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k plnění částky 63 596,99 Kč ve lhůtě splatnosti do 13. 6. 2024.

16. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 30. 5. 2024 na adresu , adresa, .

17. Z transakční historie se podává, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru č. čerpal celkem 1 610 741,83 Kč, v tříleté lhůtě od 23. 8. 2021 do data podání žaloby tj. 23. 8. 2024 žalovaný čerpal celkem 938 147,94 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 1 546 561,02 Kč v tříleté lhůtě od 23. 8. 2021 do data podání žaloby tj. 23. 8. 2024 žalovaný uhradil celkem 905 522,91 Kč.

18. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

19. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

25. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky.

27. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

28. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

29. V případě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance. Výdaje žalovaného však nebyly ověřovány vůbec. Právní předchůdce žalobce neověřoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, zda žalovaný skutečně vynakládá na nájemném (resp. nákladech na bydlení) tvrzené částky, a to i přesto, že např. výše tvrzených výdajů na bydlení se s ohledem na obecnou známost ceny bydlení jeví jako vysoce nereálná. Nereálné jsou i ostatní výdaje ve výši 0 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce měl pečlivěji zkoumat reálné výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhým tvrzením ohledně jejich výše.

30. Soud proto uzavřel, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce v případě smlouvy o úvěru zjišťoval a ověřoval informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného nedostatečně. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do posouzení úvěruschopnosti klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost obou smluv o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

32. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

33. Námitku opatrovníka žalovaného stran promlčení žalobního nároku hodnotil soud jako důvodnou. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný (na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru) čerpal celkem 1 610 741,83 Kč, v tříleté lhůtě od 23. 8. 2021 do data podání žaloby tj. 23. 8. 2024 žalovaný čerpal celkem 938 147,94 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 1 546 561,02 Kč v tříleté lhůtě od 23. 8. 2021 do data podání žaloby tj. 23. 8. 2024 žalovaný uhradil celkem 905 522,91 Kč. Z částečného plnění v situaci, kdy opatrovník vznáší námitku promlčení a neoprávněnosti požadované částky na jistině a zbývající pohledávku žalobce zpochybňuje, vznáší námitku nedůvodnosti, pak nelze usuzovat, že by žalovaný dluh v celé výši uznal (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023) Nárok žalobce byl žalobou u soudu uplatněn dne 23. 8. 2024, soud má tedy za to, že dluh (právně však posouzený jako bezdůvodné obohacení) vzniklý před 23. 8. 2021 je promlčen.

34. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 32 625,03 Kč (výrok I.). Ve zbylé části co do částky 17 231,59 Kč, poplatků ve výši 2 068,67 Kč soud žalobu zamítl. V části nároku na zaplacení příslušenství v podobě (kapitalizovaných) úroků soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru (výrok II.).

35. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 49 856,62 Kč, poplatků ve výši 2 068,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 834,92 Kč kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2024, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 12 % ve výši 5 322,76 Kč kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2024, úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 49 856,62 Kč od 2. 2. 2024 do 30. 9. 2025 v kapitalizované výši 9 949,46 Kč a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 51 925,29 Kč od 2. 2. 2024 do 30. 9. 2025 v kapitalizované výši 12 952,87 Kč, tedy částkou v celkové výši 81 985,30Kč. Žalobce byl úspěšný v 39,7 % předmětu řízení, v 60,3 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

36. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud výrokem VI. podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 12 040 Kč. Odměna je představována pěti úkony právní služby po 1 500 Kč vypočtených z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 2 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, nahlédnutí do spisu, písemné podání ve věci, účast u jednání soudu za každé započaté 2 hodiny dne 10. 7. 2025 a 30. 9.2025), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 2 250 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z pěti úkonů a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 9 950 Kč ve výši 2 090 Kč.

37. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jak bylo uvedeno shora, žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v 39,7 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 32 625,03 Kč v části 60,3 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 49 361 Kč Soud proto výrokem III. uložil žalobci povinnost uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 2 480 Kč, která odpovídá 20,6 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.