34 C 231/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 13 270,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 550 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 1 720,49 Kč -) úrok z prodlení výši 1 951,59 Kč -) úrok výši 3 281,87 Kč -) úrok z prodlení výši 9,75 % z částky 13 270,49 Kč od 19.12.2020 do zaplacení -) úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19.12.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu, se sídlem [adresa], odměnu za zastupování ve výši 7 840 Kč.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu odměny opatrovníka žalovaného ve výši 4 743 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 8. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 2. 2022 a 8. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 270,49 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 814 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zjišťoval právní předchůdce žalobce údaje o příjmech a výdajích žalovaného, tyto ověřoval, hodnotil a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnout zápůjčku řádně splácet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, uhradil pouze 3 450 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 270,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 281,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 951,59 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 18. 8. 2022, č.j. 34 C 231/2021-52, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník v podání doučeném soudu dne 26. 10. 2022 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Z tvrzení žalobce nevyplývá, kde mělo dojít k předání a převzetí finančních prostředků v hotovosti, není proto prokázáno poskytnutí zápůjčky. Opatrovník dále namítl pravost podpisu žalovaného na smlouvě o zápůjčce. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva byla řádně uzavřena s žalovaným, je i přesto neplatná, protože ze strany předchůdce žalobce nebyla splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného; v podrobnostech opatrovník odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021. Výši úroků opatrovník označil za rozpornou s dobrými mravy, závěrem namítl, že předžalobní výzva k úhradě nebyla žalovanému řádně doručena a žalobci by proto nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, že žalovaný převzal částku v hotovosti dne 22. 12. 2018 a převzetí svým podpisem potvrdil. Opatrovník nemůže namítat pravost podpisu soukromé listiny, když nezjistil stanovisko žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 3 450 Kč, kdy poslední úhrada byla provedena dne 17. 6. 2019. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu nejpozději do 13. 7. 2021; o odeslání výzvy svědčí poštovní podací lístek. Předžalobní výzva i oznámení o postoupení pohledávky byly žalovanému zaslány na adresu [adresa žalovaného].

4. Opatrovník žalovaného reagoval podáním doručeným soudu dne 22. 12. 2022. Uvedl, že ujednání o místě a výši zápůjčky je vágní a neurčité. Dále zopakoval, že považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou nejen z důvodu nepřiměřených ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, ale rovněž z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy ze dne 22. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 10 517 Kč sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 6 020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 814 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy; smlouva byla podepsána obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce a žalovaným. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč (poslední splátka činila 383 Kč).

7. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 12. 2018 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil žalovaný v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti; čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 5 000 Kč. Dokumenty k ověření příjmů a výdajů žalovaného poskytnuty nebyly.

8. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný uhradil dne 7. 1. 2019 částku 1 000 Kč, dne 28. 1. 2019 částku 450 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 430 Kč a dne 17. 6. 2019 částku 1 570 Kč, tj.celkem 3 450 Kč. Na jistinu byla započtena částka 1 729,51 Kč, k úhradě zbývalo 13 270,49 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že s účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce.

10. Z dopisu ze dne 6. 1. 2021 se podává, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno právním předchůdcem žalobce.

11. Z podacího lístku České pošty, s.p. (DopisOnline) soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 25. 1. 2021 na adresu [adresa žalovaného].

12. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 13. 7. 2021.

13. Z podacího lístku České pošty, s.p. (DopisOnline) soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 28. 6. 2021 na adresu [adresa žalovaného].

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný v hotovosti dne 22. 12. 2018 převzal částku ve výši 15 000 Kč. Namítal-li opatrovník žalovaného pravost podpisu žalovaného na smlouvě o zápůjčce, bylo ve smyslu § 565 odst. 2 občanského zákoníku na něm, aby prokázal, že žalovaný smlouvu nepodepsal. Smlouva byla žalovaným podepsána a žalovaný nadto projevil vůli být smlouvou vázán, když na dluh uhradil dne 7. 1. 2019 částku 1 000 Kč, dne 28. 1. 2019 částku 450 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 430 Kč a dne 17. 6. 2019 částku 1 570 Kč.

25. Soud se z úřední činnosti následně zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

26. V posuzované věci žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce jakkoliv ověřovány. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný skutečně dosahuje tvrzeného příjmu. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši příjmu a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 5 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů apod.).

27. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11 550 Kč (poskytnutá jistina 15 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3 450 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 1 720,49 Kč soud nárok žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 281,87 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 951,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení, ustanovený opatrovník rovněž nesdělil žádné informace k majetkové a situaci žalovaného. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

31. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 13 270,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 281,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 951,59 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do 19. 1. 2023 v kapitalizované výši 8 034 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 270,49 Kč od 19. 12. 2020 do 22. 9. 2022 v kapitalizované výši 2 701 Kč, tj. částka v celkové výši 29 238 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 11 550 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 17 688 Kč (1 720,49 Kč + 3 281,87 Kč + 1 951,59 Kč + 8 034 Kč + 2 701 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 39,5 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 60,5 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Z procesního hlediska úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

33. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 7 840 Kč. Odměna je představována čtyřmi úkony právní služby po 1 660 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 26. 10. 2022, vyjádření ze dne 22. 12. 2022, účast u jednání dne 19. 1. 2023), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze čtyř úkonů právní služby.

34. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v rozsahu 39,5 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 11 550 Kč, v rozsahu 60,5 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 17 688 Kč, úspěšný nebyl. Soud proto uložil povinnost žalobci uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 4 743 Kč, která odpovídá 60,5 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.