34 C 235/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 74 503,40 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) úrok ve výši 23 753,40 Kč -) náhradu účelně vynaložených nákladů 750 Kč -) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 503,40 Kč od 13.1.2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 412 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 6. 2022, doplněnou o podání ze dne 2. 1. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 74 503,40 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný uzavřel dne 14. 9. 2021 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) online prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 74 503,40 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit čerpanou částku do 12. 1. 2022. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 1. 10. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.)

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav 5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 14. 9. 2021 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa] se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové do 12. 1. 2022. Celková splatná částka činila 89 798,69 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši dne 14. 9. 2021 převodem na svůj účet č. [bankovní účet].

6. Podle výpisu z účtu vedeného společností [právnická osoba] činil dluh žalovaného 33 941,02 Kč a byl splatný ke dni 12. 1. 2022. Z přehledové tabulky se podává, že žalovaný čerpal částku 50 000 Kč, přičemž mu byly dále účtovány účelně vynaložené náklady a úrok v celkové výši 24 503,40 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobce; žalovaného o této skutečnosti informoval žalobce přípisem ze dne 13. 2. 2022.

8. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 13. 2. 2022 a současně jej upozornil na možnost uplatnění pohledávky soudní cestou.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

19. V posuzované věci právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce nahlížel pouze do registrů (NRKI, BRKI, ISI, CEE, SOLUS) a odhadem stanovil měsíční náklady žalovaného, sám však aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr.

20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč. Ohledně úroku ve výši 23 753,40 Kč a nákladů ve výši 750 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o nich vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 503,40 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 74 503,40 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 503,40 Kč od 13. 1. 2022 do 29. 3. 2023 v kapitalizované výši 10 576,93 Kč, tj. částka v celkové výši 85 080,33 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 50 000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 35 080,33 Kč (24 503,40 Kč + 10 576,93 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 59 % předmětu řízení, v 41 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 18 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 2 981 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 4 100 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku), - paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 772 Kč. Celkem náklady žalobce činí 18 953 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 3 412 Kč, která odpovídá 18 % účelně vynaložených nákladů řízení.