34 C 235/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 998,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 19 840 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- jistinu ve výši 15 158,46 Kč- úrok z prodlení ve výši 6 383,79 Kč- úrok ve výši 22 876,46 Kč- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky z částky 34 998,46 Kč od 28.9.2023 do zaplacení- úrok ve výši 29 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28.9.2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 6 920 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám České republiky - Městského soudu v Brně.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného Mgr. , jméno FO, , advokátu, sídlem , adresa, , , adresa, , odměnu za zastupování ve výši 8 850 Kč.

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024, doplněnou o podání ze dne 26. 11. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 998,46 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 14 831 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zjišťoval právní předchůdce žalobce údaje o příjmech a výdajích žalovaného, tyto ověřoval, hodnotil a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnout zápůjčku řádně splácet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, poslední splátku uhradil dne 20. 4. 2022 a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 34 998,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 876,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 383,79 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Jelikož je žalovaný osobou neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř., byl mu usnesením ze dne 8. 4. 2025, č.j. 34 C 235/2024-44, ustanoven opatrovník z řad advokátů, , tituly před jménem, , jméno FO, . Opatrovník v podání doučeném soudu dne 29. 4. 2025 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Uvedl, že je smlouva neplatná, protože ze strany předchůdce žalobce nebyla splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že žalovaný by měl být povinen uhradit žalobkyni pouze jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, za kterou považuje dobu minimálně dvou let. Opatrovník dále zpochybnil výši náhrady nákladů vyčíslených žalobcem.

3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, žaloba nebyla podána na ustáleném vzoru, tudíž nelze na náhradu nákladů řízení aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu a odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 93 Co 681/2014. Uvedl, že je ochoten přistoupit na úhradu dlužné částky v pravidelných splátkách v minimální výšky splátky ve výši 3 000 Kč splatné k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč za celkové náklady ve výši 43 321 Kč sestávající z úroku ve výši 14 831 Kčs úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 876 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy; smlouva byla podepsána obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce a žalovaným. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 677 Kč (poslední splátka činila 3 670 Kč).

6. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil žalovaný v nájmu, byl svobodný a měl vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník; čistý měsíční příjem žalovaného činil 31 428 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 18 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 4 000 Kč a interní splátky činily 1 600 Kč. Dokumenty k ověření příjmů a výdajů žalovaného poskytnuty nebyly.

7. Z tabulky umoření vyhotovené dne 2. 10. 2023 se podává, že žalovaný uhradil celkem částku 25 100 Kč. Na jistinu byl započteno 10 001,54 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce.

9. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 se podává, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno právním předchůdcem žalobce.

10. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 27. 10. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, .

11. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 12. 4. 2024.

12. Z podacího lístku , právnická osoba, . (DopisOnline) soud zjistil, že výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 2. 4. 2024 na adresu , adresa, , , adresa, .

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud se z úřední činnosti zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

24. V posuzované věci žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce jakkoliv ověřovány. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný skutečně dosahuje tvrzeného příjmu. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši příjmu a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 4 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů apod.).

25. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

28. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 19 840 Kč (poskytnutá jistina 45 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 25 100 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 15 158,46 Kč soud nárok žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 22 876,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 383,79 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

29. V rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení, ustanovený opatrovník rovněž nesdělil žádné informace k majetkové situaci žalovaného.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19 840 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč, což považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh. Ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 34 998,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 876,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 383,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 10. 2025 v kapitalizované výši 20 660,59 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 998,46 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 10. 2025 v kapitalizované výši 6 055,69 Kč, tj. částka v celkové výši 90 974,99 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 19 840 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 71 134,99 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 21,81 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 78,19 % předmětu řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

32. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 8 850 Kč. Odměna je představována třemi úkony právní služby po 2500 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28. 4. 2025, účast u jednání dne 9. 10. 2025), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze tří úkonů právní služby.

33. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v rozsahu v 21,81 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 78,19 % předmětu řízení. Soud proto uložil povinnost žalobci uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 6 920 Kč, která odpovídá 78,19 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.