34 C 250/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 50 069,82 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43 603,82 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- poplatky ve výši 6 466 Kč- úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 603,82 Kč od 16.1.2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 846 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného - , Jméno opatrovníka, advokátu, sídlem , adresa, - odměnu za zastupování ve výši 10 770 Kč.

V. Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2024, doplněnou podáním ze dne 8. 1. 2025, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 50 069,82 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena dohoda o restrukturalizaci, jejímž sjednáním došlo ke změně podmínek splácení neuhrazených měsíčních vyúčtování žalovaného. Žalobce se na základě dohody zavázal vyrovnat všechny dosavadní dluhy žalovaného vyplývající z původní rámcové smlouvy a smlouvy k službě , Anonymizováno, (konsolidaci dluhů), jež uzavřením dohody zanikly. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou jistinu ve výši 43 603,82 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 633,04 Kč splatných vždy k 15. dni následujícího kalendářního měsíce. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 43 603,82 Kč a poplatků v celkové výši 6 466 Kč a příslušenstvím.

2. Jelikož je žalovaný osobou neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř., byl mu usnesením ze dne 22. 7. 2025, č.j. 34 C 250/2024-36, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. , jméno FO, , tituly za jménem, . Opatrovník v podání doučeném soudu dne 4. 8. 2025 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Uvedl, že je smlouva neplatná, protože ze strany předchůdce žalobce nebyla splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že není prokázané, že smlouvu uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná. Fotografii žalované, kterou žalobce prokazuje uzavření smlouvy žalovanou, mohla dle opatrovníka pořídit třetí osoba, neboť jsou na ní zachyceny obě ruce žalované.

3. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného žalobce doplnil, že úvěruschopnost posuzoval řádně a platební morálku posuzoval dle veřejně dostupných databází. Popsal proces založení , Anonymizováno, účtu a uzavření smluv o splátkovém limitu. Uvedl, že doklad totožnosti žalovaného není evidován v Databázi stratených a odcudzených dokladov. Možnost, že žalovaného vyfotila s dokladem totožnosti třetí osoba považuje za spekulativní. Uvedl, že pokud soud nebude mít za prokázaná skutková tvrzení v žalobním návrhu, trvá na nároku vyplývajícího z právního titulu bezdůvodného obohacení.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z dohody o restrukturalizaci ze dne 1. 9. 2023, smlouvy o splátkovém limitu ze dne 29. 5. 2021, smlouvy k službě , Anonymizováno, ze dne 30. 4. 2021 a všeobecných obchodních podmínek , Jméno žalobce, . soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 1. 9. 2023 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, jíž byly konsolidovány dlužné částky v celkové výši 43 603,82 Kč. Žalovaný se zavázal splácet dlužnou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 20 % ročně v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 633,04 Kč.

6. Z vyúčtování , Anonymizováno, účtu za říjen 2023 soud zjistil, že žalovanému byla účtována splátka dluhu ve výši 1 633,04 Kč a dále mu byla účtována smluvní pokuta ve výši 838,03 Kč a poplatky z prodlení z prodlení v celkové výši 814 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

7. Z vyúčtování , Anonymizováno, účtu za listopad 2023 soud zjistil, že žalovanému byla účtována splátka dluhu ve výši 1633,04 Kč a dále mu byla účtována smluvní pokuta ve výši 740,98 Kč a poplatky z prodlení z prodlení v celkové výši 814 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

8. Z vyúčtování , Anonymizováno, účtu za prosinec 2023 soud zjistil, že žalovanému byla účtována splátka dluhu ve výši 1633,04 Kč, dále mu byla účtována zasplatněná částka úvěru ze smlouvy o splátkovém limitu ve výši 40 245,57 Kč, smluvní pokuta ve výši 12 493,96 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 4 838 Kč. Dle výpisu žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 8. 2024 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh ve výši 63 235,72 Kč s příslušenstvím a vyzval jej k jeho zaplacení do 7 dnů od datace výzvy. Dle potvrzení podání byla upomínka odeslána dne 8. 8. 2024.

10. Z přehledu restrukturalizovaného dluhu ze dne 1. 9. 2023 se podává, že celková dlužná částka žalovaného byla 43 603,82 Kč.

11. Z fotografií občanského průkazu a žalované držící tento občanský průkaz se podává, že jde o stejnou osobu.

12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora označená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou úvěrovou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. ve spojení s § 2395 a násl o.z., neboť žalobce poskytl žalovanému možnost konsolidace existujících dluhů žalovaného a žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky uhradit za podmínek stanovených dohodou o restrukturalizaci.

21. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

22. V posuzované věci žalobce zjišťoval a posuzoval schopnost úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného se žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval a aktivně ani nevyvinul žádnou snahu zjistit, zda žalovaný dosahuje tvrzeného příjmu a má výdaje v tvrzené výši. Přitom právě příjmovou a výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Skutečnost, že již v době konsolidace měl žalovaný problém splácet splátky z dosavadních dluhů, byť ve vyšší výši, pouze podporuje závěr o tom, že žalobce měl být v posuzování úvěruschopnosti ostražitější a příjmy a výdaje žalovaného řádně zkoumat. Relevantní důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy, pouze údaje z „interního systému žalobce“.

23. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že dohoda o restruktualizaci - smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 43 603,82 Kč, ve zbylé části nároku co do poplatků ve výši 6 466 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 603,82 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. V rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení, ustanovený opatrovník rovněž nesdělil žádné informace k majetkové situaci žalovaného.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 603,82 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč, což považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh. Ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 43 603,82 Kč, poplatků ve výši 6 466 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 603,82 Kč od 16. 1. 2024 kapitalizovaný ke dni 30. 10. 2025 v kapitalizované výši 11 523,95 Kč, tj. částka v celkové výši 61 593,77 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 43 603,82 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 17 989,95 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 70,79 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 29,21 % předmětu řízení. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 2 504 Kč,- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 50 069,82 Kč á 3 140 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé),- odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 50 069,82 Kč á 3 140 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky (vyjádření ve věci samé, účast u soudního jednání),- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři úkony ve výši á 300 Kč,- náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky, v platném znění za dva úkony ve výši á 450 Kč- náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 3 675 Kč.Celkem tedy náklady žalobce činí 23 679 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 9 846 Kč, která odpovídá 41,58 % účelně vynaložených nákladů řízení.

29. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 10 770 Kč. Odměna je představována třemi úkony právní služby po 3 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 4. 8. 2025, účast na jednání dne 30. 10. 2025) včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze tří úkonů právní služby.

30. Jelikož byl žalobce ve věci úspěšnější než žalovaný a má nárok na náhradu nákladů řízení, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu.