34 C 260/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno .D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 100 348,01 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 100 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku 27 184,01 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 516,64 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 1 288,51 Kč- úrok z prodlení z částky 13 509,26 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně- úrok 8 % ročně z částky 13 069,74 Kč od 23.4.2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 200 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 100 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku 27 184 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 237,87 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 1 712,87 Kč- úrok z prodlení z částky 14 989,25 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně- úrok 8 % ročně z částky 14 453,24 Kč od 23.4.2024 do zaplaceníse zamítá.

V. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku 31 680 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 784,39 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 2 674,42 Kč- úrok z prodlení z částky 11 745,77 Kč od 23.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně- úrok 15 % ročně z částky 11 248,56 Kč od 23.4.2024 do zaplaceníse zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 10. 2024, doplněnou o podání ze dne 18. 12. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 348,01 Kčs příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., byla dne 2. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 2. 7. 2023. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení se stávající z dlužné jistiny ve výši 13 069,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 439,52 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 680 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč, poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 3. 7. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 2 516,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 2 516,64 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 069,74 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 509,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 28. 1. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 28. 3. 2023. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení se stávající z dlužné jistiny ve výši 14 453,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 536,01 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 300 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč, poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 29. 3. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 1 712,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 2 516,64 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 069,74 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 509,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

3. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 25. 10. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 407 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 323 Kč a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč nejpozději do 25. 12. 2022. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení se stávající z dlužné jistiny ve výši 11 248,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 497,21 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 510 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 995,66 Kč, poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 26. 12. 2022 do 22. 4. 2024 ve výši 2 674,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 2 784,39 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 248,56 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 745,77 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

4. S účinností ke dni 29. 5. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

5. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

6. Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný má své bydliště na území Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 7 odst. 1, písm. b), druhá odrážka, nařízení EU č. 1215/2012. Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1, písm. b) nařízení ES č. 593/2008, hmotné právo české.

7. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

8. Ze smlouvy ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč za celkové náklady ve výši 21 480 Kč sestávající z úroku ve výši 2 407 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 323 Kč, a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč.

9. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky měl měsíční příjem ve výši 33 792 Kč, výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, výdaje za dopravu ve výši 3 860 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2 000 Kč, žil v nájmu, byl svobodný, zaměstnaný. Žalovaný měl dluh vůči věřiteli Faircredit ve výši 12 000 Kč.

10. Z přehledu plateb ke smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, se podává, že žalovaný na dluh zaplatil celkem částku 27 300 Kč.

11. Ze smlouvy ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za celkové náklady ve výši 17 184 Kč sestávající z úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč, a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky měl měsíční příjem ve výši 36 620 Kč, výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, výdaje za dopravu ve výši 3 860 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 5 820 Kč, žil v nájmu, byl svobodný, zaměstnaný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám.

13. Z přehledu plateb ke smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, se podává, že žalovaný na dluh zaplatil celkem částku 11 800 Kč.

14. Ze smlouvy ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za celkové náklady ve výši 17 184 Kč sestávající z úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč, a poplatku za hotovostní úhradu splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč.

15. Z žádosti o úvěr ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky měl měsíční příjem ve výši 29 115 Kč, výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, výdaje za dopravu ve výši 3 860 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 5 976 Kč, žil v nájmu, byl svobodný, zaměstnaný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný měl dva úvěry u věřitele , právnická osoba, na které zbývalo doplatit částku 23 480 Kč a 29 184 Kč. Ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmů a výdajů žalovaného předložením pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a nájemní smlouvou. Nájemní smlouva nebyla soudu předložena v celém rozsahu.

16. Z přehledu plateb ke smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, se podává, že žalovaný na dluh zaplatil celkem částku 13 900 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 2023 soud zjistil, že s účinností k 29. 5. 2025 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávek na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 6. 2024.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci dluhu ve výši 118 726,01 Kč upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Dle podacího lístku DopisOnline , právnická osoba, byla upomínka žalovanému odeslána dne 23. 9. 2024.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

20. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

26. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

28. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

29. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

30. V posuzované věci sice žalovaný předložil předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. Předložené listiny o výši příjmů neodpovídají výši příjmů v žádosti o úvěr, což nebylo žalobcem zohledněno. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobce nezohlednil smlouvy o zápůjčce, které uzavřel s žalovaným, žalovaný je řádně nesplácel, a i přes to žalovanému poskytl zápůjčky nové. Předchůdce žalobce rovněž ani nenahlížel do registrů BRKI, NRKI nebo SOLUS.

31. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

33. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

34. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 6 100 Kč a 8 200 Kč, tj. částky v celkové výši 14 300 Kč a soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. a III.). Soud pravidelné splátky ve výši 1 500 Kč a 2 100 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaného dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaný nemůže být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byl, pokud by smlouvy o úvěry měly bát platné. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II., IV. a V.).

35. Výrok VI. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.