34 C 30/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Anonymizováno bytem Jméno žalovaného Anonymizováno o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen platit žalobci výživné ve výši 280 euro měsíčně od , právnická osoba, .2022 do 31.8.2023 a ve výši 330 euro měsíčně od 1.9.2023, a to vždy do 10. dne v měsíci předem, čímž se mění vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stanovená naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 40 Nc 26/2014-31 ze dne 11.12.2014.

II. Dlužné výživné za období od , právnická osoba, .2022 do 31.10.2025 ve výši 9 329 euro, je žalovaný oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 220 euro, splatných spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen platit výživné ve výši 450 euro od 1.2.2022 do 11.2.2022 se zamítá.

IV. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen výživné ve výši 170 euro měsíčně od , právnická osoba, .2022 do 31.8.2023 a ve výši 120 euro měsíčně od 1.9.2023, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne , právnická osoba, .2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by byl žalovaný (otec žalobce) povinen platit žalobci výživné ve výši 450 euro měsíčně, počínaje dnem 1.2.2022 dále do budoucna. O výživném pro žalobce bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č.j. 40 Nc 26/2014-31, ze dne 11.12.2014, který nabyl právní moci dne 24.1.2015. Tehdy byl žalovaný zavázán platit žalobci (k rukám jeho matky) od 1.12.2014 výživné ve výši 100 euro měsíčně. Ve stejné výši byl pak žalovaný zavázán platit výživné rovněž na staršího bratra žalobce - , jméno FO, , narozeného 14.3.2001. V době vydání uvedeného rozhodnutí bylo žalobci 10, resp. 11 let, od té doby se - již jen plynutím času - značně zvýšily potřeby žalobce, stávající výživné, které žalovaný hradí, je tak již nedostatečné. Ke svým poměrům (ve vztahu k celému rozhodnému období) uvedl žalobce následující: v roce 2022 žalobce navštěvoval poslední ročník střední školy se zaměřením na informatiku, od 1.9.2023 dosud studuje na Provozně , právnická osoba, , Anonymizováno, obor informatika. Nástupem na vysokou školu došlo ke zvýšení nákladů na studium, které si žádá zejména odpovídající počítačové vybavení (v hodnotě cca 50 000 Kč) a též nutnost pořízení studijních materiálů (v hodnotě cca 4 500 Kč). Žalobce žije v nájemním bytě, společně s matkou a bratrem, výše nájemného společně se službami s nájmem bytu spojenými a energiemi činí cca 20 000 Kč měsíčně. Tyto náklady hradí všichni obyvatelé bytu ze společných příjmů, které tvoří (krom dosud přiznaného výživného od žalovaného) již jen sociální dávky. Další běžné výdaje žalobce za celé období se v zásadě neměnily, zahrnují krom nákladů na bydlení, cca 7 500 Kč měsíčně výdaje za jídlo, cca 2 000 Kč měsíčně za oděv, obuv apod., cca 1 500 Kč měsíčně za hygienické prostředky, prací prášky apod., cca 2 500 Kč měsíčně za veřejnou dopravu, neboť osobní automobil žalobce nevlastní a dále cca 6 500 Kč ročně za léky. Vlastní příjmy žalobce tvoří pouze invalidní důchod druhého stupně (přiznaný od roku 2019), jehož výše dosahovala do 5/2022 9 284 Kč měsíčně, od 6/2022 potom 9 726 Kč měsíčně, od 1/2025 dosud pak žalobce pobírá 11 693 Kč měsíčně. Žádný podstatný majetek žalobce nevlastní. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě velmi nepříznivý, trpí atypickým autismem, dále astmatem, alergiemi, bolestmi břicha vyvolanými pravděpodobně dědičnou , podezřelý výraz, a kolapsovými stavy, žalobce má rovněž nízkou tělesnou hmotnost a vadné držení těla, má po matce rovněž predispozice genů rakoviny. Tato kombinace chorob vyžaduje alespoň jednou ročně pobyt v lázních, dentální hygienu a velmi vhodná ke zvládání pro žalobce složitých životních situací by byla pravidelná sezení u psychologa či psychiatra. Nic z toho si žalobce ale vzhledem ke svým sociálním a majetkovým poměrům nemůže dovolit, stejně jako kurzy anglického a španělského jazyka, návštěvy posilovny, kina, divadla nebo jiných kulturních akcí, stejně jako např. lyžařského kurzu v rámci školy či běžné dovolené. Matka žalobce je dlouhodobě, od roku 2009, nezaměstnaná, jednak vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu a jednak vzhledem k nutnosti péče o žalobce a jeho bratra, který je rovněž autista. Její příjmy tvoří pouze sociální dávky od úřadu práce - příspěvky na péči, které činí v součtu na oba syny cca 100 000 Kč za rok. Pokud jde o sociální a majetkové poměry žalovaného, pak ten žije se svojí přítelkyní v obci , Anonymizováno, , v bytě o dispozici 3 + kk, který se nachází v apartmánovém domě nedaleko pláže. Zde se nachází i restaurace, v níž žalovaný pracuje jako kuchař, vyučen je v oboru kuchař - číšník. Přesná výše výdělku žalovaného žalobci není známa, ví však, že po část roku, kdy není sezóna, žalovaný pobírá podporu, součást výdělku během sezóny pak s nejvyšší pravděpodobností tvoří rovněž tzv. spropitné, ve Španělsku pak zaměstnanci dostávají ještě 13. a 14. platy (mzdy). Žalovaný vlastní dva osobní automobily a starý dům, kde dříve žil se svým otcem. Zdravotní stav žalovaného je odpovídající věku, tj. žádnou závažnou nemocí netrpí. Vztah žalovaného k žalobci je chladný, rodiče spolu nežili od roku 2008, kdy se žalovaný odstěhoval zpět do Španělska, rozvedli se pak v roce 2016. Žalovaný se o osobu žalobce nezajímá, nad rámec soudem přiznaného výživného žalobci ničeho nepřispívá, naposledy byli účastníci v kontaktu v roce 2024, kdy žalobce žalovaného o letních prázdninách krátce navštívil, přebýval u něj v bytě, i tak však převážnou část nákladů na pobyt a cestu hradil žalobce sám, resp. jeho matka.2) Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním doručeným soudu dne 20.5.2025, výslovně však neuvedl, zda s návrhem na zvýšení výživného souhlasí či nikoliv, případně v jakém rozsahu, popsal pouze své sociální a majetkové poměry. Uvedl, že byt, který obývá v obci , Anonymizováno, ve Španělsku je nájemní, žalovaný hradí 600 euro a jeho spolubydlící také 600 euro (částka zahrnuje nájem, elektřinu, plyn, pojištění a popelnice). Automobil z roku 2000 žalovaný koupil v roce 2019, aby mohl jezdit do zaměstnání, prostředky mu zapůjčil jeho otec. Nyní však žalovaný bydli v obci, kde i pracuje. Žalovaný je zaměstnán, 8 měsíců v roce pobírá plyt 1 500 euro měsíčně, tři měsíce v roce (leden až březen pobíral podporu 460 euro měsíčně v letech 2022 a 2023, 1 000 euro měsíčně pak v roce 2024). Žalobce s přítelkyní žalovaného skutečně navštívili v roce 2024, žalovaný jim pořídil všechno jídlo, které chtěli, jelikož však pracuje celý den (od 10.30 do 16.00 a pak od 18.00 do 23.00 hodin) neměl na ně čas, pokud měl volno šli společně do restaurace. Žalovaný dále rozepsal pro jednotlivé roky 2022 až 2024 své příjmy a výdaje lišící se v zásadě jen ve výši podpory v měsících leden až březen za roky 2022 a 2023 oproti roku 2024, jinak je mzda žalovaného 1 500 euro měsíčně (vždy za duben až listopad), nájem bytu 600 euro měsíčně, 200 euro měsíčně výživné na oba syny, internet 34 euro, mobilní telefon 9,90 euro, pojištění 8,16 euro a 27,75 euro, splácí měsíčně půjčky po 36,95 euro a 40,18 euro - zde uvedl, že dluží (každý rok stejnou částku) 2 000 euro. Jednou ročně platí za „auto“ částky 67 euro, 65 euro a 39 euro. Měsíční výdaje na jídlo a ošacení jsou 400 euro.3) Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný, který je státním příslušníkem , Anonymizováno, , kde má i své obvyklé bydliště. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 3, písm. b), nařízení Rady (ES) č. 4/2009, neboť žalobce jako oprávněná osoba má svůj obvyklý pobyt na území České republiky, žalovaný coby osoba povinná se navíc řízení účastní ve smyslu čl.

5. Rozhodným hmotným právem je podle čl. 15 nařízení Rady (ES) 4/2009 a čl. 3 odst. 1 Rozhodnutí Rady (2009/941/ES) hmotné právo české, neboť žalobce jako oprávněná osoba má svůj obvyklý pobyt na území České republiky.4) Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 4.11.2025, dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, žádost o odročení ani omluvu soudu nezaslal.5) Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:6) Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 112 C 53/2015-19 ze dne 6.4.2016, který nabyl právní moci dne 25.4.2016 a též z protokolu o jednání v této věci ze dne 6.4.2016 soud zjistil, že manželství matky žalobce - paní , jméno FO, a žalovaného - otce žalobce (uzavřené v roce 1996) bylo rozvedeno. Z protokolu o jednání se podává, že manželé spolu již osm let, tj. od roku 2008 nežijí, veškerou péči o (tehdy) nezletilé syny zastávala matka žalobce, žalovaný se odstěhoval zpět do , Anonymizováno, .7) Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 40 Nc 26/2014-31, ze dne 11.12.2014, který nabyl právní moci dne 24.1.2015, soud zjistil, že žalobce a též jeho bratr jménem , jméno FO, , narozený , datum, , byli pro dobu před i po rozvodu manželství svých rodičů svěřeni do výchovy matce - paní , jméno FO, a žalovaný zavázán platit žalobci od 1.12.2014 výživné ve výši 100 euro; ve stejné výši byl pak žalovaný zavázán platit výživné rovněž na bratra žalobce , jméno FO, . , adresa, euro vycházela z tehdejší dohody rodičů žalobce.8) Z potvrzení o studiu ze dne 30.1.2025 se podává, že žalobce je studentem prezenční formy bakalářského studijního programu s názvem „Otevřená informatika“ na Provozně , právnická osoba, , Anonymizováno, , navštěvuje tedy aktuálně 3. ročník školy, jak dále žalobce sdělil v rámci své účastnické výpovědi.9) Lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobce (č.l. 9 až 19 spisu) a též ze souhrnná lékařská zpráva s datem 24.6.2025 prokazují, že žalobce trpí atypickým autismem (je dyslektik a dysgrafik), dále má astma a bolesti hlavy tenzního charakteru a bolesti břicha. Žalobce je závislý na matce, vyžaduje pravidelný doprovod, nezvládá běžné denní situace, potřebuje dohled a dopomoc, např. v jednání s úřady, ale v domácnosti; jeho zdravotní stav je víceméně stejný pro celé rozhodné období, tj. od roku 2022 dosud.10) Z lékařských zpráva o zdravotním stavu matky žalobce - paní , jméno FO, (č.l. 20 a 58 spisu) se podává, že ani její zdravotní stav není dobý, trpí mj. diabetem 2. typu, úzkostně depresivní poruchou, migrénami a únavovým syndromem a častými bolestmi břicha.11) Z rozhodnutí ČSSZ , adresa, ze dne 24.6.2022 se podává, že žalobci byl přiznán pro jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav invalidní důchod druhého stupně, od 1.1.2022 ve výši 9 284 Kč měsíčně, od 1.6.2022 ve výši 9 726 Kč měsíčně, žalobce pak v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že od 1.1.2025 dosud pobírá z tohoto titulu 11 693 Kč měsíčně.12) Z přehled dávek Úřadu práce ČR vyplácených matce žalobce se podává, že tato obdržela (na oba syny) příspěvek poskytovaný pečující osobě, a to: v roce 2022 57 000 Kč a 52 800 Kč, v roce 2023 52 800 Kč a 52 800 Kč a v roce 2024 50 900 Kč a 50 900 Kč.13) Z nájemní smlouvy s přílohami ze dne 11.4.2022 se podává, že žalobce s matkou a bratrem bydlí v městském třípokojovém bytě, kde nájemné pro rok 2022 činilo 16,57 Kč za m2, tj. cca 13 182 Kč měsíčně, pro rok 2024 pak 14 592 Kč, jak vyplývá z výpočtového listu na č.l. 26 spisu. Náklady bydlení jsou však vyšší, při zohlednění služeb (voda výtah, komíny, úklid) a energií (elektřina, plyn) činil měsíčné celkový výdaj za bydlení částku 20 677 Kč, jak prokazuje výpis SIPO z prosince 2024 na č.l. 27 spisu.14) Doklad o příjmu žalovaného (výplatní páska za měsíc 4/2025) na č.l. 45 spisu potvrzuje tvrzení žalovaného, že jeho příjem v měsících, kdy vykonává práci (jako kuchař v restauraci dle výpovědi žalobce) dosahuje částek, které žalovaný sám uváděl, tj. cca 1 500 euro měsíčně (konkrétně za měsíc 4/2025 1 534,31 euro)15) Fotografie bytu užívaného žalovaného (č.l. 30 až 31 spisu) pak podporují skutečnosti uváděné oběma účastníky, tj. že žalovaný bydlí v bytě v obci , Anonymizováno, , nedaleko pláže a restaurace, kde pracuje jako kuchař.16) Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 39 C 29/2025 se podává, že bratr žalobce - , jméno FO, , podal vůči svému otci ke zdejšímu soudu dne , právnická osoba, .2025 žalobu o zvýšení výživného, rovněž na částku 450 euro od 1.2.2022. Z listin založených ve spise sp. zn. 39 C 29/2025 se podává, že , jméno FO, rovněž trpí autismem, , podezřelý výraz, , dále astmatem, alergiemi, atopickým ekzémem a opakovanými záněty horních cest dýchacích. , jméno FO, vystudoval , Anonymizováno, v , adresa, , obor sociální pracovník, má titul Bc., nyní navštěvuje opětovně střední školu, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřeboval jistý oddych. Ve studiu na vysoké škole však hodlá ve stejném oboru pokračovat a dosáhnout titulu Mgr., přihlášky již podal. Jediným příjmem , jméno FO, je invalidní důchod v aktuální výši 16 841 Kč měsíčně.17) Z výpovědi žalobce coby účastníka řízení soud zjistil, že jediný jeho příjem tvoří invalidní důchod, žádné jiné příjmy neměl a nemá, ani žádné příjmy z podnikání či pronájmu apod. Žalobce nevlastní žádné nemovitosti, ani drahé movité věci jako např. automobil, nemá významné úspory, avšak ani žádné významné dluhy. Skutečnost, že zaměstnanci ve Španělsku pobírají v roce ještě 13. a 14. mzdu či plat sdělil žalobci otec - žalovaný. Žalobce je svobodný a bezdětný.18) Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.19) Naproti tomu žalobce neprokázal, že by žalovaný ke své uváděné a doložené mzdě 1 500 euro měsíčně (v období, kdy skutečně vykonává práci kuchaře, tj. v měsících duben až listopad kalendářního roku), pobíral ještě další částky, jako tzv. spropitné od hostů restaurace. Na přímý dotaz soudu uvedl, že v tomto směru nemá žádný konkrétní poznatek a ani žádný důkaz nenavrhuje.20) Žalovaný pak - krom mzdy ve výši 1 500 euro, potažmo 1 534,31 euro - přes písemnou výzvu soudu - nedoložil žádné své další majetkové poměry, zejména pokud jde o jednotlivé detailně rozepsané výdaje. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, nemohl být tedy k prokázání svých všech tvrzených odůvodněných životní nákladů případně poučen dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu.21) Z přípisu integračního centra , adresa, na č.l. 25 spisu soud žádnou zásadní skutečnost pro své rozhodnutí nezjistil.22) Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.23) Podle § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.24) Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.25) Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř., zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.26) Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.27) Podle § 922 odst. 1 o. z., lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.28) Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.29) Podle citovaného § 910 odst. 1 o. z. platí, že ve vztahu mezi příbuznými v linii přímé existuje zákonná vyživovací povinnost. Žalovaný má v současné době vyživovací povinnost vůči žalobci ve výši 100 euro měsíčně. Protože podle § 915 o. z. platí, že děti mají právo na stejnou životní úroveň jako rodiče, posuzoval soud, zda je při uvedeném předpokladu nárok na zvýšení vyživovací povinnosti od 1.2.2022 důvodný, tedy, zda finanční prostředky a další majetek, které má žalovaný k dispozici umožňují, s přihlédnutím k jeho možnostem a schopnostem, zvýšit vyživovací povinnost vůči žalobci, a současně soud posuzoval, zda na straně žalobce došlo ke změně poměrů takovým způsobem, aby odůvodňovaly zvýšení výživného.30) Aplikací citované zákonné úpravy na výše uvedený zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že v projednávané věci došlo od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném žalovaného vůči žalobci ke změně poměrů, které odůvodňují změnit dosavadní rozhodnutí o výši výživného žalovaného pro žalobce.31) Změnou poměrů je především ta skutečnost, že od poslední úpravy výživného do doby, od kdy žalobce požaduje zvýšení výživného uplynulo 7 let, do doby podání žaloby, potažmo rozhodování soudu 10 let. V době prvotního stanovení výživného bylo žalobci 10 let, nyní je žalobce zletilý, vystudoval střední školu a nyní stále studuje na škole vysoké, tj. připravuje se na budoucí povolání a není schopen se sám živit (§ 911 o. z.). Už jen v souvislosti s tím se zvýšily potřeby žalobce oproti době, kdy byl nezletilý a navštěvoval základní školu, a to především na nákladech v souvislosti se studiem.32) Shrnou-li se rámcově (přičemž výše jednotlivých finančních částek plyne ze skutkové části rozsudku) sociální a majetkové poměry žalobce, pak ten v roce 2022 studoval střední, od 1.9.2023 dosud pak veřejnou vysokou školu, po celé rozhodné období pobírá invalidní důchod a od žalovaného výživné 100 euro měsíčně, jiný příjem nemá, podstatný majetek nevlastní. Žalobce trpí mnohými chorobami, který významným způsobem omezují běžný život a logicky si žádají vyšší náklady na jejich zvládání. Další výdaje žalobce jsou pak obvyklé, tj. bydlení, stavu, ošacení, obuv, hygienické potřeby, dopravu a zejména na studium, z pohledu žalobce jsou jeho potřeby vyšší - rád by cestoval, navštěvoval sportovní kroužky, kulturní akce, jezdil na dovolené. Žalobce obývá nájemní byt společně s matkou, jejíž příjem tvoří jen sociální dávky péče o člena rodiny a bratrem, jehož příjem vedle výživného od žalovaného tvoří rovněž jen invalidní důchod. Matka žalobce i , jméno FO, není zaměstnána, rovněž její zdravotní stav není dobrý, plní jak vůči žalobci, tak i ve vztahu ke svému dalšímu dítěti, svoji zákonnou vyživovací povinnost dostatečně a v souladu se svými možnostmi a majetkovými poměry.33) Shrnou-li se naopak rámcově sociální a majetkové poměry žalovaného, ten má, mimo vyživovací povinnosti k žalobci, ještě jednu - vůči , jméno FO, ). Žalovaný žije s přítelkyní v nájemním bytě v přímořské obci , Anonymizováno, ; zde také pracuje v restauraci jako kuchař, jeho příjem činí po část roku cca 1 500 euro, konkrétně doložil 1 534 euro, po část roku méně, žalovaný pobírá podporu, nicméně pobírá ještě 13. a 14. plat. Žalovaný vlastní dva osobní automobily, existence nějakého jiného zásadního majetku nevyšla v řízení najevo (krom starého domu, kde žalovaný žil dříve se svým otcem), zdravotní stav žalovaného je dobrý, odpovídající věku. Žalovaný žádné uváděné výdaje či náklady (krom výživného na syny, které je dáno soudním rozhodnutím) na živobytí - přes výzvu soudu - nedoložil, tj. že by je vynakládal právě v takové konkrétní výši. Žalovaný rovněž nad rámce soudem přiznaného výživného žalobci dobrovolně žádné další finanční částky či jiné plnění neposkytuje (jednorázový pobyt o prázdninách v roce 2024 u žalovaného nelze za toto považovat).34) Lze tedy po tomto shora uvedeném srovnání a dospět k následujícímu: pro určení výše výživného se vychází z odůvodněných potřeb oprávněného ve smyslu § 913 o. z.. Tyto potřeby mohou být různé, mnohdy rozsáhlé a pro rozvoj mladého člověka jistě pozitivní (jak uvádí žalobce každé dva roky nový počítač, návštěvy kina, divadla, sportovních kroužků, cestování, lázeňské pobyty apod.) nicméně tyto potřeby je nutno vsadit do rámce § 915 o. z., kdy životní úroveň dítěte má být shodná s úrovní rodiče, což platí i v negativním smyslu. Poměry jednoho a druhého rodiče mohou být odlišné, v tomto konkrétním případě je zřejmé, že životní úroveň žalovaného je v jádru sice lepší, nicméně ne výrazně či řádově vyšší, než úroveň žalobce a jeho matky coby druhé osoby povinné k němu výživou. Rozhodovalo-li se o výživném naposledy v roce 2014, odůvodněné potřeby žalobce se jednoznačně zvýšily (již jen tím, že začal navštěvovat střední a nyní i vysokou školu), nicméně požadavek na zvýšení výživného ze 100 euro měsíčně na 450 euro měsíčně je vzhledem ke zjištěným poměrům žalovaného příliš vysoký. Výživné musí být přiměřené, pro povinného nikoliv likvidační. Reflektovat je dále třeba i nároky bratra žalobce na výživné vůči žalovanému, u nějž okolnosti rovněž svědčí o potřebě nějakým způsobem výživné zvýšit. Zákonem daná povinnost rodiče plnit vyživovací povinnost, tedy i povinnost platit výživné v penězích, je povahově pohledávkou prioritní, která má přednost před ostatními povinnostmi žalovaného. I při vědomí toho, že žalovaný nedosahuje nijak zvlášť vysokých příjmů a má vyživovací povinnosti vůči dalšímu dítěti, není dán důvod proto, aby ve svém produktivním věku nemohl přispívat žalobci vyšší částkou výživného, která je naopak odůvodněna zvýšenými potřebami žalobce, to vše za současného zjištění, že matka žalobce, jejíž životní úroveň není vyšší než úroveň žalovaného, svoji vyživovací povinnost vůči žalobci beze zbytku plní.35) Soud proto za dobu od , právnická osoba, .2022 do 31.8.2023 (za dobu kdy žalobce studoval střední školu) zvýšil výživné pro žalobce z původní částky 100 euro měsíčně na částku 280 euro měsíčně a za dobu od 1.9.2023 do budoucna na částku 330 euro měsíčně (za dobu kdy žalobce nastoupil na dosud stále trvající studium vysoké školy). Při určení zvýšeného výživného soud vycházel primárně z výdělku žalovaného, v žalovaném uváděné výši 1 500, potažmo doložených 1 534,31 euro po větší část roku i s ohledem na to, že pobírá ještě 13. a 14. mzdu (tzv. spropitné jako další případná složka mzdy nemohl a být brána v potaz, neboť sice její poskytování je v oblasti gastronomie či cestovního ruchu obecně běžné, vždy však musí být v konkrétním případě doloženo, což zde tedy nebylo) vzal tuto částku jako základ svých úvah pro celé rozhodné období. Vyšší případný výdělkový potenciál u žalovaného pak soud vzhledem k jeho věku (54 let) a dosažené kvalifikaci (vyučen v oboru kuchař - číšník) neshledal. Takovému příjmu pak odpovídá i výše výživného pro žalobce v částce 280 euro, resp. 330 euro měsíčně, když faktickou výši svých výdajů žalovaný nijak nedoložil (krom částky 2x 100 euro, kterou platí jako výživné svým synům). Žalovaný nepochybně výdaje na živobytí má, pokud ovšem nedoložil jejich reálnou výši, musí to jít pouze k jeho tíži. Takto zvýšené výživné pak v zásadě koresponduje i s pomůckami pro stanovení výživného, zejm. s (nezávazným) manuálem Ministerstva spravedlnosti z roku 2022 stanovujícím orientační doporučenou výši výživného a tzv. , Anonymizováno, . Dle „manuálu“ ministerstva má tvořit podíl výživného na příjmu povinného 18 %, jde-li o dítě v kategorii „16 let a více se středním a vyšším vzděláním“, má-li současně povinný dvě vyživovací povinnosti. Výživné 280 euro a 330 euro měsíčně pak z příjmu 1 534 euro tvoří 18,2 % a 21,5 %, nicméně „manuál“ slouží jednak jako „vodítko“, jednak je určen pro standardní případy. O ten zde však nejde - to vzhledem k výrazně nedobrému zdravotnímu stavu žalobce, který trpí současně více závažnými chorobami. Dle Gerlochova pravidla se příjem povinného „dělí na tolik dílů, kolik je vyživovacích povinností s tím, že na povinného by měly připadnout další tři díly“. Dle tohoto vzorce by na výživné pro žalobce tedy připadlo 20 % příjmu žalovaného, z částky 1 534,31 euro tedy 306,80 euro.36) S ohledem na shora uvedené soud požadavku žalobce na zvýšení výživného vyhověl, jak již uvedeno za dobu od , právnická osoba, .2022 do 31.8.2023 v částce 280 euro měsíčně a za dobu od 1.9.2023 do budoucna dále v částce 330 euro měsíčně (výrok I.), s tím, že žalovaný je povinen zvýšené výživné hradit vždy do desátého dne v měsíci předem (§ 921 o. z.). Tímto rozhodnutím byla pak změněna mění vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stanovená rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 40 Nc 26/2014-31 ze dne 11.12.2014 (§ 163 občanského soudního řádu). Ve výroku II. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dlužné výživné za období od , právnická osoba, .2022 do 31.10.2025 ve výši 9 329 euro, tj. za 19 dnů měsíce února 2022 109 euro, za 18 měsíců od 3/2022 do 8/2023 3 240 euro (zvýšení o 180 euro měsíčně) a za 26 měsíců od 9/2023 do 10/2025 5 980 euro (zvýšení o 230 euro měsíčně), jako rozdíl mezi nově stanovenou výši , Anonymizováno, a výší původní. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit svůj dluh vůči žalobci ve splátkách spolu s běžným výživným v souladu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, což je vzhledem k výši nedoplatku a s ohledem na majetkové a výdělkové poměry žalovaného přiměřené.37) Pokud se žalobce domáhal výživného i za dobu od 1.2.2022 do 11.2.2022, pak soud žalobu, tj. požadavek na zvýšení výživného na 450 euro zamítl v plné výši (výrok III.), neboť dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné lze přiznat (tj. i zvýšit) jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne - byla-li žaloba podána dne , právnická osoba, .2025, pak nejdříve ode dne , právnická osoba, .2022. Soud pak tedy zamítl i návrh žalobce (výrok IV.), aby mu byl žalovaný povinen výživné ve výši 170 euro měsíčně od , právnická osoba, .2022 do 31.8.2023 a ve výši 120 euro měsíčně od 1.9.2023 (tj. částky nad přiznaných 280 euro a 330 euro měsíčně do požadovaných 450 euro měsíčně).38) O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, a contrario. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, náležela by mu proto případná poměrná část náhrady nákladů řízení. Jelikož se ale žalobce práva na náhradu případných nákladů řízení vzdal (již v žalobě navrhl, nechť náklady řízení nejsou přiznány žádnému z účastníků, při jednání dne 4.11.2025 uvedl, že náklady řízení nežádá, žádné mu nevznikly), rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků povinnost k náhradě nákladů řízení neuložil.