34 C 31/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 132 555,75 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 127 676,25 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) poplatky ve výši 3 101 Kč -) úrok z prodlení výši 2 585,17 Kč -) úrok ve výši 1 778,50 Kč -) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 555,75 Kč od 2.3.2022 do zaplacení -) úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 127 676,25 Kč od 2.3.2022 do zaplacení -) úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 1 778,50 Kč od 2.3.2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 780 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 9. 2022, doplněnou o podání ze dne 30. 3. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 132 555,75 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 10,60 % ročně a s poplatky dle všeobecných podmínek a sazebníku předchůdce žalobce v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou o úvěru celou dlužnou částku zesplatnil ke dni 1. 1. 2022 a vyzval žalovaného k její okamžité úhradě. Jelikož žalovaný ani přes opakované výzvy dluh neuhradil, domáhal se žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2022, zaplacení neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 127 676,25 Kč, poplatků ve výši 3 101 Kč, připsaných úroků z úvěru ve výši 1 778,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 585,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 555,75 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 127 676,25 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 1 778,50 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne 9. 7. 2019 závazkový vztah, na jehož základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 10,60 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 351 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce; první splátka byla splatná dne 20. 8. 2019, poslední splátka byla splatná dne 20. 7. 2027. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet].

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjem ve výši 11 369 Kč, který byl pracovníkem zkontrolován na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Předchůdce žalobce dále prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a v interní evidenci klientů. V žádosti žalovaný uvedl výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 2 500 Kč, předchůdce žalobce poté s využitím statistických dat stanovil výši výdajů žalovaného částkou 6 062 Kč.

7. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný dne 9. 7. 2019 sdělil žalobci, že je ženatý, žije v nájmu, je zaměstnaný na dobu neurčitou, jeho příjem činí 11 369 Kč a nájemné činí 2 500 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 9. 7. 2019 se podává, že žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí úvěru příjem ze zaměstnání ve výši 11 369 Kč měsíčně.

9. Z výzvy k úhradě se podává, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek a poplatků ve výši 9 949 Kč a upozornil žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou pravidelných splátek.

10. Z dopisu ze dne 1. 1. 2022 soud zjistil, že žalobce s ohledem na opakované prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 1. 1. 2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 130 904 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 9. 7. 2019 do 1. 3. 2022 se podává, že dlužná jistina ke dni 1. 3. 2022 činila 127 676,25 Kč, dlužný úrok činil 1 778,50 Kč, dlužné poplatky 3 101 Kč a dlužný úrok z prodlení 2 585,17 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce s účinností ke dni 1. 3. 2022.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 16. 3. 2022 sdělil žalovanému skutečnosti týkající se postoupení pohledávky na žalobce. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 3. 2022.

14. Z předžalobní výzvy se podává, že žalobce dne 15. 6. 2022 vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 143 767,41 Kč do 30. 6. 2022 a současně žalovaného upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 6 2022.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. V posuzované věci žalovaný předložili právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Potvrzením zaměstnavatele žalovaného bylo prokázáno, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný příjem v tvrzené výši 11 369 Kč. Právní předchůdce žalobce však žádným způsobem nezkoumal výdaje žalovaného, tedy jaké jsou skutečné náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného např. tím, že na vyžádá nájemní smlouvu nebo evidenční list o výši nájemného, a to za situace, kdy právnímu předchůdci žalobce bylo známo, že žalovaný žije v nájmu. Určením výše výdajů žalovaného na základě statistických dat nelze nahrazovat zákonnou povinnost žalobce, resp. jeho právního předchůdce, předvídanou § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedl-li žalobce, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly právním předchůdcem činěny dotazy do rozličných systémů, pak je třeba konstatovat, že žalobce nepředložil byť jediný výstup z prováděného šetření.

26. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

29. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 127 676,25 Kč. V části nároku na zaplacení poplatků ve výši 3 101 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 778,50 Kč, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 127 676,25 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 1 778,50 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení výši 2 585,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 555,75 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

30. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 127 676,25 Kč, poplatků ve výši 3 101 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 585,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 778, 501 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 555,75 Kč od 2. 3. 2022 do 5. 9. 2023 v kapitalizované výši 23 597,64 Kč, úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 127 676,25 Kč od 2. 3. 2022 do 5. 9. 2023 v kapitalizované výši 20 504,45 Kč a úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 1 778,50 Kč od 2. 3. 2022 do 5. 9. 2023 v kapitalizované výši 287,22 Kč, tj. částka v celkové výši 179 540,23 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 127 676,25 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 51 863,98 Kč (3 101 Kč + 2 585,17 Kč + 1 778,50 Kč + 23 597,64 Kč + 20 504,45 Kč + 287,22 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 71 % předmětu řízení, v 29 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatek ve výši 5 303 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku a účast u jednání dne 5. 9. 2023), - paušální částka náhrad hotových výdajů 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 5 393 Kč. Celkem náklady žalobce činí 37 576 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 15 782 Kč, která odpovídá 42 % účelně vynaložených nákladů řízení.