34 C 32/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 158 986,44 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 2 250 Kč na kapitalizovaném úroku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci -) částku ve výši 158 986,44 Kč -) kapitalizovaný úrok ve výši 1 119,16 Kč -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 064,07 Kč -) úrok ve výši 4,90 % ročně z částky 156 736,44 Kč od 26.6.2020 do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 156 736,44 Kč od 26.6.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 62 698 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 4. 9. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 158 986,44 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tak, že mezi účastníky byla dne 7. 12. 2015 uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a závazek žalovaného splácet poskytnutou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,9 % ročně, přičemž výše měsíční splátky činila 4 269 Kč a byla splatná vždy 20. dne kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl sazebník žalobce, všeobecné obchodní podmínky žalobce a úvěrové podmínky pro fyzické osoby - nepodnikatele.

3. Mezi účastníky byl dále dne 30. 1. 2019 uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše 178 930,23 Kč. Účastníci sjednali odklad splátek a žalovanému tak nově vznikla povinnost splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 255 Kč počínaje 20. 6. 2019. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, žalobce proto úvěr ke dni 16. 6. 2020 zesplatnil. Ke dni podání žaloby činila výše pohledávky žalobce 158 986,44 Kč (tvořená 156 736,44 Kč jistinou úvěru a 2 250 Kč poplatky dle sazebníku žalobce), dále kapitalizovaný úrok 3 369,16 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 064,07 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 20. 8. 2021 a 29. 10. 2021. Uvedl, že není státním občanem České republiky a nemá v České republice ani bydliště. Na adrese [adresa žalovaného], se nezdržuje, jeho bydliště se nachází na adrese [adresa], a dle názoru žalovaného tak není dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Žalovaný dále namítl, že žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně nezkoumal jeho úvěruschopnost. Závěrem vznesl námitku promlčení dluhu, resp. jednotlivých splátek.

5. Cizí prvek v této věci spočívá v tom, že žalovaný je státní občan [anonymizováno]. Dle výpisu z informačního systému základních registrů plyne, že žalovaný má adresu pobytu na území České republiky, a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný následně sdělil, že se již v České republice nezdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale, jeho bydliště se nyní nachází na adrese [adresa], [příjmení] [příjmení] 421 [příjmení] [jméno], [anonymizováno].

6. Pravomoc českých soudů se v dané věci odvíjí od čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012. Žalovaný nemá bydliště v některém členském státě Evropské unie. Mezi účastníky však byla v čl. 33 všeobecných obchodních podmínek žalobce, jež jsou součástí úvěrové smlouvy, sjednána pravomoc českých soudů. S ohledem na znění čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení a ujednání účastníků v čl. 33 všeobecných obchodních podmínek je ve věci dána výlučná pravomoc českých soudů bez ohledu na bydliště žalovaného.

7. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3853/2017, soud o pravomoci českých soudů, resp. o námitce žalovaného stran nedostatku pravomoci českých soudů, rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí.

8. Právem rozhodným je podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, hmotné právo české, neboť strany si toto v čl. 33 všeobecných obchodních podmínek žalobce výslovně sjednaly.

9. Podáním doručeným soudu dne 8. 10. 2021 vzal žalobce návrh ohledně 1 250 Kč částečně zpět. Uvedl, že žalovaný dne 28. 6. 2021 uhradil částku 500 Kč, dne 30. 6. 2021 částku 500 Kč a dne 1. 10. 2021 částku 250 Kč. U jednání dne 11. 1. 2022 vzal žalobce dále návrh částečně zpět ohledně částky 1 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 22. 10. 2021 uhradil částku 250 Kč, dne 2. 12. 2021 částku 250 Kč a dne 17. 12. 2021 částku 500 Kč. Celková úhrada žalovaného ve výši 2 250 Kč byla žalobcem započtena na kapitalizovaný úrok. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ občanský soudní řád“) výrokem I. tohoto rozsudku.

10. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

11. Z žádosti o poskytnutí optimální půjčky [číslo] ze dne 7. 12. 2015, smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 7. 12. 2015 a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření takové smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že žalobci vznikla povinnost poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč s tím, že v částce 128 000 Kč se jednalo o účelový úvěr poskytnutý za účelem konsolidace předchozích dluhů žalovaného a ve zbytku, tj. v částce 172 000 Kč, se jednalo o neúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 269 Kč po dobu 84 měsíců; poslední splátka byla splatná dne 20. 11. 2022. Úrok z úvěru byl sjednán 4,9 % ročně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobci veškeré poplatky a jiné platby spojené s úvěrovou smlouvou dle sazebníku žalobce. Dle závěrečných ustanovení ve smlouvě jsou její nedílnou součástí všeobecné obchodní podmínky, dále uvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebník, oznámení o úrokových sazbách, pravidla časového pořadí úhrad pohledávek v rozsahu relevantním k této smlouvě a vzorový příklad se splátkovým kalendářem.

12. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky pro žalovaného, výsledku aplikačního ratingu, dokladu o příjmu, dokladu totožnosti a výpisu z účtu žalovaného soud zjistil následující. Předložený doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Mimo dluh ze spotřebitelského úvěru u [právnická osoba], na jehož konsolidací byl ze strany žalobce poskytnut žalovanému do výše 128 000 Kč spotřebitelský úvěr, neměl žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru žádné další dluhy, dluhy po splatnosti a nebyl zjištěn žádný negativní údaj o schopnosti žalovaného řádně hradit dluhy. Žalovaný rovněž nebyl veden v registru úpadců. Z předložených listin se dále podává, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ve výši 23 997 Kč. Ohledně výdajů soud zjistil, že žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a spoření ve výši 3 000 Kč. Z předložených listin poté plyne (zejména z výpisu z účtu), že skutečné výdaje žalovaného činily cca 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný dále hradil úvěr u společnosti [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč s tím, že tato splátka měla být po konsolidaci nahrazena splátkou ve výši 4 269 Kč.

13. Z úvěrových podmínek žalobce se podává, že za porušení smlouvy o úvěru se považuje prodlení s jakýmkoliv dluhem vzniklým na základě takové smlouvy (bod 8.1, písm. a), v případě porušení smlouvy byl žalobce oprávněn mj. dle vlastní úvahy požadovat okamžité splacení celého úvěru (bod 9.1.) a 9.2)

14. Z všeobecných obchodních podmínek žalobce bylo zjištěno, že v čl. 33 účastníci pro případ budoucích sporů sjednali příslušnost českých soudů.

15. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 1. 2019 se podává, že na základě čerpání úvěru reg. [číslo] vznikl žalovanému ke dni podpisu tohoto dodatku dluh ve výši 178 930,23 Kč sestávající z jistiny ve výši 178 687,02 Kč a úroků z úvěru ve výši 243,21 Kč, který žalovaný podpisem dodatku co do jeho důvodu a výše uznal. Dodatkem byl dále sjednán odklad splátek na období od 20. 2. 2019 do 20. 5. 2019. Od 20. 6. 2019 byl žalovaný povinen hradit dluh v 46 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 255 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 4 211,61 Kč. Součástí dodatku byl nový splátkový kalendář, ze kterého se podává, že poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 4. 2023.

16. Z historického výpisu z účtu se podává, že ke dni 25. 6. 2020 činila výše dlužné jistiny úvěru 156 736,44 Kč, přičemž žalobce pro žalovaného provedl úkony spojené se správou úvěru v částce 2 250 Kč.

17. Z upomínky ze dne 24. 2. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění celého dluhu.

18. Z upomínky ze dne 3. 6. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu a poskytl mu prodlouženou lhůtu k úhradě celého dluhu do 16. 6. 2020.

19. Z výzvy k úhradě ze dne 7. 7. 2020 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 163 873,78 Kč a upozornil jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou.

20. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

21. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

22. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“).

23. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

25. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla dle § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru ve znění jejích všeobecných a úvěrových podmínek. Dodatkem ke smlouvě o úvěru žalovaný v souladu s § 2053 občanského zákoníku svůj dluh co do jeho důvodu a výše 178 930,23 Kč písemné uznal. Žalovaný porušil svoji povinnost, když řádně (v plné výši) a včas nevrátil svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil.

27. K námitce žalovaného stran nedostatečného zkoumání jeho schopnosti řádně splácet úvěr ze strany žalobce soud uvádí následující. Žalobce před uzavření smlouvy o úvěru získal informace o příjmech a výdajích od žalovaného. Příjem žalovaného ve výši 23 997 Kč byl žalobcem ověřen potvrzením o výši pracovního příjmu a dále výpisem z účtu žalovaného. Stran výdajů žalovaného žalobce vycházel z historického výpisu z účtu žalovaného, dle kterého nebyly zjištěny mimořádné výdaje žalovaného. Z výpisů vyplynulo, že žalovaný sice hradí dluh z úvěru u společnosti [právnická osoba], tento však měl být konsolidován poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobcem, tedy poskytnutím úvěru nedošlo ke zvýšení dluhů na straně žalovaného, naopak došlo ke snížení jeho úvěrového zadlužení. Žalobce pak dále ověřoval platební morálku (tzv. schopnost žalovaného řádně a včas hradit dluhy) náhledem do bankovního a nebankovního registru klientských informací, registru úpadců apod., to vše s výsledkem, který nezavdal důvod k dalšímu zkoumání schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostatečným způsobem zkoumal schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, když za tímto účelem na žalovaném vyžádal potřebné informace pro posouzení jeho úvěruschopnosti a získané informace dostatečným způsobem ověřil a vyhodnotil.

28. K námitce žalovaného ohledně promlčení dluhu, resp. jeho jednotlivých splátek pak soud uvádí následující. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 1. 2019 žalovaný co do důvodu a výše 178 930,23 Kč svůj dluh vůči žalobci písemně uznal ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Podle § 639 občanského zákoníku uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Jelikož žalovaným dluh uznal dne 30. 1. 2019 a promlčecí doba v případě uznání dluhu činí 10 let, není možné považovat dluh žalovaného za promlčený.

29. Vzhledem k uvedenému soud žalobě v plném rozsahu výrokem II. vyhověl a přiznal žalobci oproti žalovanému právo na zaplacení částky 158 986,44 Kč (tvořené jistinou úvěru ve výši 156 736,44 Kč a poplatky ve výši 2 250 Kč dle sazebníku žalobce) a právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 119,16 Kč a též úroku z úvěru ve sjednané výši 4,9 % ročně za dobu od 26. 6. 2020 až do úplné úhrady dluhu. Protože žalovaný žalobci řádně a včas úvěr nesplácel, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení v zákonné výši, a to jak úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 1 064,07 Kč, tak běžícího dále za dobu od 26. 6. 2020 až do úplné úhrady dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem občanského soudního řádu.

30. O nákladech řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 62 698 Kč a představují: -) zaplacený soudní poplatek 6 360 Kč, -) náklady právního zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby po 7 460 Kč dle § 7 bod 5 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, částečné zpětvzetí ze dne 8. 10. 2021, účast u jednání dne 14. 10. 2021 a účast u jednání dne 11. 1. 2022), -) paušální částku náhrad hotových výdajů 1 800 Kč (za 6 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., -) částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 9 778 Kč.

31. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.