34 C 44/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 15 067,58 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci -) částku ve výši 14 567,58 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 15.8.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) poplatky úvěru ve výši 500 Kč -) kapitalizovaný úrok ve výši 1 772,90 Kč -) úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 15.8.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného příjmení jméno příjmení, advokátce, se sídlem adresa, odměnu za zastupování ve výši 6 142 Kč.

V. Česká republika - Městský soud v obec nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného. Žalobou podanou na soud dne 17. 2. 2021, doplněnou o podání ze dne 26. 3. 2021 a 9. 8. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 067,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel s žalovaným dne 1. 2. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně a poplatky dle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, žalobce proto dne 31. 3. 2020 celou dlužnou částku zesplatnil. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 567,58 Kč, kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 8. 2020 ve výši 1 772,90 Kč, poplatky ve výši 500 Kč a dalším příslušenstvím. Dne 25. 8. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s., která následně dne 8. 9. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (země), byl mu usnesením ze dne 10. 6. 2021, č.j. 34 C 44/2021-46, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. jméno příjmení. Žalovaný se jeho prostřednictvím k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Uvedl, že žalobce nedoložil podepsanou klientskou smlouvu ze dne 1. 2. 2018 a rovněž neuvedl, z čeho dlužná částka sestává. Závěrem opatrovník navrhl zamítnutí žaloby a to alespoň co do příslušenství (s výjimkou zákonného úroku z prodlení), neboť uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno číslo ze dne 1. 2. 2018, ceníku a všeobecných podmínek soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 15 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Mezi účastníky byla sjednána pevná úroková sazba pro bezhotovostní transakce ve výši 23,99 % ročně, žalovaný se rovněž zavázal hradit měsíční poplatek za správu karty ve výši 50 Kč a další poplatky podle ceníku společnosti právnická osoba Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba při posouzení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě nepožadovala potvrzení o příjmu, měsíční příjem 18 000 Kč žalovaný potvrdil telefonicky. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty bylo zjištěno, že splátky byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně a v různé výši, poslední úhrada ze strany žalovaného ve výši 759,08 Kč byla provedena dne 15. 10. 2019. Čerpaná (dlužná) jistina činila 14 567,58 Kč a poplatky 500 Kč. Z přípisu ze dne 2. 4. 2020 se podává, že společnost právnická osoba z důvodu prodlení žalovaného s úhradou úvěru prohlásila celý dluh za okamžitě splatný ke dni 31. 3. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba, jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s. jako přechodného věřitele, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 25. 9. 2020. Ze smlouvy o postoupení 8. 9. 2020 soud zjistil, právnická osoba a.s. jako přechodný věřitel, postoupila svoji pohledávka za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 19. 1. 2021. Z výzvy k plnění ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. V rámci posouzení úvěruschopnosti společnost právnická osoba neučinila téměř ničeho. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný pouze uvedl (a právní předchůdce žalobce do návrhu na uzavření smlouvy zapsal) údaje o příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč sdělené telefonicky. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že nezná konkrétní okolnosti předcházející uzavření smlouvy. právnická osoba následně sdělila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla automaticky schválena na základě telefonického sdělení žalovaného o výši jeho příjmů bez předložení dokladů. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a spokojil se s údaji, které sdělil žalovaný bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 14 567,58 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v části požadovaného nároku vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 14 567,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbytku nároku na zaplacení poplatků úvěru ve výši 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 772,90 Kč a úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 14 567,58 Kč, poplatků ve výši 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 772,90 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 15. 8. 2020 do 4. 11. 2021 v kapitalizované výši 1 782 Kč a úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 14 567,58 Kč od 15. 8. 2020 do 4. 11. 2021 v kapitalizované výši 4 276 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 16 349,58 Kč (14 567,58 Kč + 1 782 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 6 548 Kč (500 Kč + 1 772 Kč + 4 276 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 71 % předmětu řízení, ve 29 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 1 000 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč (celkem tedy 900 Kč) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), a za 4 úkony právní služby po 1 740 Kč (celkem tedy 6 960 Kč) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné podání ze dne 26. 3. 2021, 25. 5. 2021 a 9. 8. 2021 a účast u jednání soudu dne 4. 11. 2021), - paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (za 4 úkony po 300 Kč) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné podání ze dne 26. 3. 2021, 25. 5. 2021 a 9. 8. 2021 a účast u jednání soudu dne 4. 11. 2021), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 1 966 Kč. Celkem náklady žalobce činí 12 326 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 5 177 Kč, která odpovídá 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. O odměně ustanoveného opatrovníka (výrok IV.) žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 6 142 Kč. Odměna je představována třemi úkony právní služby dle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 7. 7. 2021, účast u jednání dne 4. 11. 2021), kde sazba jednoho úkonu je z původních 1 740 Kč snížena o 20 % na částku 1 392 Kč dle § 12a odst. 1 a.t., včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze tří úkonů. Ustanovený opatrovník je advokátem, který je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, byla mu proto rovněž přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 066 Kč. Jelikož byl žalobce ve věci plně úspěšný, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 o.s.ř. (výrok V.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.