34 C 45/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený/á dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. příjmení příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného organizace resortu ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 607 352,46 Kč - náhrada škody a 126 000 Kč - nehmotná újma

I. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částky ve výši 607 352,46 Kč a 126 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 656 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou podanou dne 17.6.2020 k Městskému soudu v Brně domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 607 352,46 Kč a částky ve výši 126 000 Kč, a sice jako náhrady škody způsobené mu státem, dle zákona č. 82/1998 Sb.. Částka 607 352,46 Kč představuje škodu, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu [název soudu]. Tato částka mu byla přiznána v řízení sp. zn. [spisová značka], nicméně pro nepřiměřenou délku uvedeného řízení ji již nikdy nevymůže, částka 126 000 Kč je pak náhradou nehmotné újmy dle § 31a citovaného předpisu, která žalobci právě pro nepřiměřenou délku řízení rovněž vznikla. Žalobu odůvodnil tak, že základem sporu projednávaného v řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byly dvě smlouvy o dílo, které coby objednatel uzavřelo družstvo [příjmení] 2, bytové družstvo, [IČO] se zhotovitelem, společností [právnická osoba], [IČO] (ta následně změnila název na [právnická osoba]). Družstvo [příjmení] [anonymizováno], bytové družstvo, své nároky z obou smluv o dílo převedlo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.5.2009 na [právnická osoba] [anonymizováno], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], se sídlem na [země] (ta následně změnila název na [anonymizována tři slova]). Společnost [anonymizována tři slova] dne 20.5.2009 podala proti společnosti [právnická osoba] ke [název soudu] žalobu. Dne 5.8.2009 byl vydán platební rozkaz č.j. [číslo jednací], proti němuž podala žalovaná společnost [právnická osoba] dne 17.8.2009 odpor. Dne 18.11.2009 se žalovaná společnost [právnická osoba] dále ve věci vyjádřila, dne 13.9.2010 k tomuto vyjádření zaujal žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] stanovisko. Od tohoto okamžiku bylo řízení před [název soudu] zatíženo průtahy, neboť pravomocně bylo ukončeno až dne 17.12.2016, tedy po 7 letech a 7 měsících. Podáním ze dne 29.12.2010 požádala žalující [právnická osoba] [anonymizováno] [název soudu] o nařízení jednání, které bylo nařízeno na 30.11.2011, z důvodu kolize požádal žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] o odročení jednání na nejbližší možný termín, krajský soud však jednání odročil na neurčito. Po urgencích bylo první jednání nařízeno na den 7.11.2012, kam se zástupce žalované společnosti [právnická osoba] nedostavil, krajský soud tedy rozhodl rozsudkem pro zmeškání č.j. [číslo jednací]. Proti rozsudku podala společnost [právnická osoba] jednak odvolání, jednak návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání. Krajský soud návrh na zrušení rozsudku zamítl, což následně Vrchní soud v Olomouci coby soud odvolací potvrdil, rozsudek pro zmeškání však usnesením ze dne 2.10.2013, č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. První jednání po zrušení kontumačního rozsudku se fakticky konalo až dne 24.3.2015, další pak dne 8.3.2016 a dne 1.11.2016, kdy byl vydán rozsudek č.j. [anonymizováno] [číslo jednací]. Tímto rozsudkem bylo žalované společnosti [právnická osoba] uloženo zaplatit žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 345 420 Kč se 7 % úrokem z prodlení od 21.10.2008 do zaplacení, rozsudek nabyl právní moci dne 17.12.2016. Dne 18.5.2017 byla na návrh [právnická osoba] [anonymizováno] zahájena exekuce pro vymožení této soudem přiznané částky, dne 3.9.2019 byla [právnická osoba] [anonymizováno] exekutorem vyrozuměna, že společnost [právnická osoba] dnem 18.8.2019 výmazem z obchodního rejstříku zanikla a exekuci tedy není možno vést. Nárok náhradu škody představující nedobytných 607 352,46 Kč, jakož i nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 126 000 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila smlouvou o postoupení pohledávky na žalobce. Ten se se svými nároky obrátil na žalovaného přípisem ze dne 13.12.2019 a současně jej vyrozuměl o postoupení pohledávky. V zákonné šestiměsíční lhůtě však žádné žalobce vyjádření k věci neobdržel. Předpoklady pro přiznání nároku na náhrady škody jsou splněny. Škodu přestavuje přiznaná pohledávka, kterou však žalobce nemůže nikdy vymoci. Řízení před [název soudu] trvalo nepřiměřeně dlouho, 7 měsíců a 7 let, přičemž věc nebyla nijak složitá. Pokud by řízení nebylo zatíženo průtahy, bylo by rozhodnuto dříve a žalobce by tak vymohl svoji pohledávku, než společnost [právnická osoba] zanikla. Je tedy splněna i podmínka příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, resp. průtahů v řízení. Pokud by bylo rozhodnuto v době přiměřené, která dle Výroční statistické zprávy za rok 2018 činí u dotčeného soudu 364 dní pro civilní řízení, pak by se žalobce přiznané částky nepochybně domohl. I v roce 2012 bylo možno dluh vymoci, neboť dle účetní závěrky společnosti [právnická osoba] byla tato v roce 2011 solventní. Následně již závěrky do sbírky listin v obchodním rejstříku přestaly být zakládány a po roce 2013 došlo k převodům obchodních podílů, tedy faktické likvidaci společnosti [právnická osoba]. Žalobci náleží rovněž nárok na náhradu nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný se k nároku žalobce vyjádřil tak, že není důvodný a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobce skutečně u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 607 352,46 Kč a částky ve výši 126 000 Kč přípisem ze dne 13.12.2019 - to společně s oznámením o postoupení pohledávky, žalovaný jej však neshledal oprávněným. Žalovaný má za spornou existenci postoupení pohledávky z původního věřitele [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce, neboť oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému doručeno údajným právním zástupcem žalobce coby postupníka, který se neprokázal plnou mocí za žalobce jednat, čímž není naplněna podmínka notifikace dle § 1881 občanského zákoníku. Žalovaný naopak nečinil spornou délku řízení sp. zn. [spisová značka] v trvání od 20.5.2009 do 17.12.2016, ani jednotlivé úkony krajského soudu v něm. Ohledně částky 607 352,46 Kč bylo na žalobci, aby s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] či Ústavního soudu ČR, sp. zn. [ústavní nález], specifikoval relevantní dobu nečinnosti krajského soudu a stanovil reálný okamžik, kdy řízení sp. zn. [spisová značka] mohlo skončit. K takto určené době bylo na žalobci, aby prokázal, že společnost [právnická osoba] byla natolik solventní, že by bylo z jejího majetku možno uspokojit pohledávku, která byla předchůdci žalobce přiznána rozsudkem č.j. 12/ 7 Cm 78/2009-385 ze dne 1.11.2016. Žalobce však takto nepostupoval, výše uvedené skutečnosti dostatečně netvrdí a ani nedokládá. Ani druhý z nároků - požadavek na zaplacení částky 126 000 Kč coby náhradu nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení - není po právu, jedná se totiž o nárok náležející pouze samotnému účastníku řízení sp. zn. [spisová značka], tedy [právnická osoba] [anonymizováno], není možno jej učinit předmětem smlouvy o postoupení pohledávky, která je z tohoto pohledu neplatná. Vedle toho je nárok žalobce promlčen dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., pokud řízení sp. zn. [spisová značka] skončilo pravomocně dne 17.12.2016, dne 17.6.2017 uplynula šestiměsíční subjektivní promlčecí doba, přičemž žalobce nárok uplatnil u žalovaného dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. až dne 13.12.2019, žalobu pak podal dne 17.6.2020. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že: - dne 20.5.2009 podala [právnická osoba] [anonymizováno] ke krajskému soudu žalobu proti společnost [právnická osoba] o zaplacení částky 666 740,60 Kč s příslušenstvím; částka představovala nároky ze smluv o dílo č. S09-Z15 [číslo] a S10-Z16 [číslo], které coby objednatel uzavřelo původně [příjmení] 2, bytové družstvo, se zhotovitelem - společností [právnická osoba] - dne 5.8.2009 krajský soud vydal platební rozkaz, který byl žalované společnost [právnická osoba] doručen dne 11.8.2009; společnost [právnická osoba] podala proti platebnímu rozkazu dne 19.8.2009 odpor - krajský soud vyzval dne 12.10.2009 žalovanou společnost [právnická osoba] k bližšímu vyjádření se k žalobě, které tato učinila v podání ze dne 19.11.2009 - krajský soud vyzval dne 8.12.2009 žalující [právnická osoba] [anonymizováno] k zaujetí stanoviska, které tato krajskému soudu doručila dne 13.9.2010 - krajský soud stanovisko zaslal dne 20.9.2010 žalované společnost [právnická osoba] - dne 30.12.2010 požádala žalující [právnická osoba] [anonymizováno] krajský soud o nařízení jednání ve věci, které krajský soud dne 23.8.2011 nařídil na 30.11.2011 - dne 21.11.2011 požádal právní zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] o odročení jednání na jiný nejbližší termín z důvodu kolize - krajský soud jednání dne 21.11.2011 odročil na neurčito a po urgenci právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] nařídil jednání dne 6.8.2012 na den 7.11.2012, kde byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání č.j. [číslo jednací]. - dne 20.12.2012 podal žalovaný [právnická osoba] proti rozsudku pro zmeškání odvolání a též návrh na zrušení tohoto rozsudku - dne 23.4.2013 krajský soud zamítl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání - dne 16.7.2013 Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, nicméně dne 2.10.2013 rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení - krajský soud nařídil dne 11.8.2014 další jednání na 7.10.2014, to však bylo k žádosti žalovaného odročeno na neurčito - dne 6.2.2015 pak bylo krajským soudem nařízeno jednání, které se konalo dne 24.3.2015 a bylo odročeno na neurčito - dne 2.2.2016 bylo krajským soudem nařízeno jednání, které se konalo dne 8.3.2016 a bylo odročeno na neurčito - dne 2.9.2016 bylo krajským soudem nařízeno jednání, které se konalo dne 1.11.2016, byl zde vyhlášen rozsudek č.j. [anonymizováno]. Tímto byl žalovaný [právnická osoba] zavázán zaplatit žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 345 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % z této částky od 21.10.2008 do zaplacení, co do částky 321 320,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. - dne 17.12.2016 nabyl rozsudek č.j.[číslo jednací] právní moci. Z vyrozumění o zahájení exekuce [exekutorský úřad] - exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č.j. [číslo jednací] ze dne 18.5.2017 se podává, že [právnická osoba] [anonymizováno] zahájila pro vymožení částky přiznané jí rozsudkem č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] exekuci na majetek žalovaného [právnická osoba] Z usnesení [exekutorský úřad] - exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č.j. [číslo jednací] ze dne 3.9.2019 plyne, že exekuce na majetek žalovaného [právnická osoba] byla zastavena, neboť zanikl bez právního nástupce, dnem 14.8.2019 byl vymazán z obchodního rejstříku Mezi stranami bylo nesporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobce u žalovaného uplatnil nárok na zaplacení částek 607 352,46 Kč a 126 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené mu státem dle zákona č. 82/1998 Sb., jak podporuje i žádost žalobce ze dne 13.12.2019 a přípis žalovaného žalobci ze dne 17.12.2019 a stanovisko žalovaného ze dne 23.9.2020, z něhož dále plyne, že žalovaný nároky žalobce odmítá. Sporným dále nebylo, že s výzvou na zaplacení této škody žalobce žalovanému doručil oznámení o postoupení pohledávky přiznané v řízení sp. zn. [spisová značka] [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce a též pohledávky spočívající v přiměřeném zadostiučinění za nesprávný úřední postup soudu, totiž průtahy v uvedeném řízení v částce 126 000 Kč, jak plyne i z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.9.2019. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost uvedených listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Naproti tomu žalobce přes poučení ze strany soudu neprokázal, že společnost [právnická osoba] ([právnická osoba]) v roce 2013 byla solventní, že tedy měla dostatečný majetek na úhradu pohledávky přiznané předchůdci žalobce - [právnická osoba] [anonymizováno] - rozsudkem [název soudu], č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] vůči [právnická osoba] [obec]. Rozvaha založená na č. l. 5 spisu, jakož i výkaz zisku a ztráty na č.l. 7 a příloha k účetní závěrce na č.l. 8 se vztahují k roku 2011, kdy žalovaný [právnická osoba] solventní zjevně byl, nicméně jde o dobu předchozí. Přiznání k dani z příjmu za rok 2012 včetně příloh (příloha k účetní závěrce za rok 2012, rozvaha za rok 2012 a výkaz zisku a ztráty za rok 2012) a přiznání k dani z příjmu za rok 2013 [právnická osoba] [obec] s.r.o., pak svědčí spíše o opaku, neboť tato společnost vykazuje v roce 2012 i 2013 daňovou ztrátu s tím, že zůstatková cena dlouhodobého hmotného majetku společnosti činí k 31.12.2012 toliko 5 000 Kč. Z výroční statistické zprávy Ministerstva spravedlnosti (žalovaného) s názvem České soudnictví 2018 soud žádné podstatné skutečnosti pro právní posouzení věci nečerpal, neboť posouzení odpovídající délky řízení sp. zn. [spisová značka] v duchu citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR nelze činit ze zprůměrovaných statistických dat všech soudů, nýbrž s přihlédnutím právě ke konkrétním okolnostem a postupu tohoto řízení. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Na počátku je třeba uvést, že odpovědnost za škodu (obecně) je právní institut představující sekundární sankční povinnost subjektu, tj. povinnost snést zákonem stanovené nepříznivé následky za porušení své právní povinnosti primární - plynoucí buď přímo ze zákona, nebo též ze smlouvy, případně i jiných právních skutečností. Odpovědnost žalovaného za věcnou škodu i nehmotnou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem pak vyplývá z právního předpisu, a sice z § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.. Lze zde poznamenat, že nehmotná újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného a zahrnuje dopady nesprávného úředního postupu do osobní integrity poškozeného. Nesprávný úřední postup lze definovat jako jakoukoliv činnost, spojenou s výkonem pravomoci státní orgánu dojde-li při ní k porušení pravidel předepsaných právními normami nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu, výslovně zákon jako nesprávný úřední postup uvádí nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řešené věci se žalobce domáhá jak náhrady věcné škody (částky 607 352,46 Kč) tak náhrady nehmotné újmy (částky 126 000 Kč), přičemž oba tyto nároky mají shodný původ a tím je nesprávný úřední postup krajského soudu, totiž nepřiměřená délka řízení sp. zn. [spisová značka], které trvalo od 20.5.2009 do 17.12.2016, tj. po dobu 7 let a 7 měsíců a průtahy v tomto řízení. Pokud se tedy jedná o první nárok žalobce - o zaplacení částky 607 352,46 Kč, coby škody, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Brně, kdy částka byla předchůdci žalobce přiznána v řízení sp. zn. [spisová značka], nicméně pro průtahy v řízení je již nedobytná, pak: Obecně platí, že délku občanského soudního řízení nelze nějak předem stanovovat a ani nějak normovat počet jednotlivých úkonů provádění soudem (jen složitě lze, nejde-li opět o nějaký zjevný exces stanovovat např., je-li nutné k projednání nějaké věci třeba tří jednání nebo postačují dvě). (Ne) přiměřenost délky řízení je tak třeba posuzovat individuálně dle okolností toho kterého případu, přičemž kritérii jsou zde složitost věci, chování poškozeného, postup soudu a význam řízení pro poškozené, jak se podává z § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., srov. zde např. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4987/2009). V této souvislosti Nejvyšší soud činí rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a tzv. průtahem v řízení. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Tedy k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nahlíženo kritérii § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. považuje soud - shodně s žalobcem - řízení vedené před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] skutečně za nepřiměřené dlouhé, současně zatížené i průtahy. Skutečnost, že soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouho, sama o sobě ještě nepostačuje k založení odpovědnosti státu za škodu spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku délky řízení. V takovém případě je totiž třeba určit dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit, ke kterému okamžiku má žalobce vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, již mohl reálně vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu. Z uvedeného vyplývá, že pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly - srov. žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3553/13 s obdobnými závěry. Jinak - stanovení okamžiku, kdy řízení před krajským soudem mělo„ správně“ skončit je na soudu, nikoliv na žalobci (namítal-li toto žalovaný). Jak plyne ze skutkové části rozsudku, řízení sp. zn. [spisová značka] trvalo od 20.5.2009 do 17.12.2016, tj. po dobu 7 let a 7 měsíců (91 měsíců). Od podání žaloby 20.5.2009 do vyjádřené žalobce - [právnická osoba] [anonymizováno] dne 13.9.2020 trvalo řízení 16 měsíců a soud tuto dobu považuje za přiměřenou (ostatně i sám žalobce uvedl, že průtahy v řízení nastaly z jeho pohledu až po tomto datu). Od zaslání vyjádření žalobce ze dne 13.9.2020 žalovanému - [právnická osoba] [obec] s.r.o. dne 20.9.2020 do nařízení prvního jednání ve věci dne 7.11.2012, kde byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání pak řízení trvalo 26 měsíců a soud tuto dobu považuje za průtah v řízení, přičemž adekvátní doba pro takový úkon se jeví 6 měsíců. Od vyhlášení rozsudku pro zmeškání dne 7.11.2012 do zamítnutí návrhu žalované [právnická osoba] [obec] s.r.o. na jeho zrušení krajským soudem dne 23.4.2013 trvalo řízení 5 měsíců a soud tuto dobu shledává přiměřenou. Od rozhodnutí krajského soudem o zamítnutí návrhu na zrušení kontumačního rozsudku ze dne 23.4.2013 do rozhodnutí vrchního soudu o potvrzení tohoto usnesení dne 16.7.2013 trvalo řízení 3 měsíce a soud tuto dobu shledává přiměřenou. Od rozhodnutí vrchního soudu o odvolání proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na zrušení kontumačního rozsudku ze dne 16.7.2013 do rozhodnutí vrchního soudu o odvolání žalované [právnická osoba] [obec] s.r.o. proti samotnému rozsudku pro zmeškání dne 2.10.2013 uplynula doba 3 měsíců a soud ji shledává přiměřenou. Od zrušení kontumačního rozsudku krajského soudu vrchním soudem dne 2.10.2013 do nařízení„ prvního“ jednání krajským soudem, resp. do jeho konání dne 24.3.2015 trvalo řízení 17 měsíců a soud tuto dobu považuje za průtah v řízení, přičemž adekvátní doba pro takový úkon se jeví 6 měsíců. Od doby, co se konalo„ první“ jednání před krajským soudem po zrušení kontumačního rozsudku dne 24.3.2015 do doby, kdy se konalo„ druhé“ prvostupňové jednání dne 8.3.2016 uběhla doba 12 měsíců a soud tuto dobu považuje za průtah v řízení, přičemž adekvátní doba pro takový úkon se jeví 6 měsíců. Od doby, co se konalo„ druhé“ jednání před krajským soudem po zrušení kontumačního rozsudku dne 8.3.2016 do doby, kdy se konalo„ třetí“ prvostupňové jednání dne 1.11.2016, na němž byl vyhlášen rozsudek č.j. [anonymizováno] [číslo jednací], uběhla doba 8 měsíců a soud tuto dobu považuje za průtah v řízení, přičemž adekvátní doba pro takový úkon se jeví 6 měsíců. Od vyhlášení rozsudku č.j. [anonymizováno] [číslo jednací] dne 1.11.2016 do 17.12.2016, kdy nabyl právní moci uplynula doba jednoho měsíce a soud ji považuje za přiměřenou. Vzhledem k uvedenému je tedy třeba učinit závěr, že ex post určená doba, po kterou mělo řízení sp. zn. [číslo jednací] při správném a obvyklém chodu věcí trvat je 52 měsíců (4 roky a 4 měsíce), tedy řízení mělo být skončeno v září roku 2013. Jak plyne ze skutkové části rozsudku, žalobce přes poučení ze strany soudu neprokázal, že by žalovaný - společnost [právnická osoba] v tomto období byla solventní, není zde tedy dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Chybí-li tato jedna složka odpovědnosti za škodu, žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá. Pokud se jedná o druhý nárok žalobce, tj. o zaplacení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] v částce 126 000 Kč, pak ani ten důvodný není. Nárok na náhradu této nehmotné újmy je nutno považovat za tzv. osobnostní právo, tedy za pohledávku vázanou na osobu jejího nositele (§ 2009 zákona č. 89/2012 Sb.). Takové právo může tedy uplatnit pouze osoba, které vzniklo, v tomto případě [právnická osoba] [anonymizováno] coby účastník řízení sp. zn. [spisová značka] a nikdo jiný. Společnost [anonymizována tři slova] toto své právo vůči žalovanému dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. ani podáním žaloby k soudu neuplatnila, učinil tak až sám žalobce (coby tvrzený postupník). Dokud však oprávněný z osobnostního práva svůj nárok sám neuplatní, nemůže být postoupen na jinou osobu smlouvou o postoupení pohledávky, neboť to vylučuje § 1881 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Smlouva o postoupení pohledávky ohledně částky 126 000 Kč je tedy absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., nevyvolává žádné právní následky a žalobce tedy není nositelem tohoto hmotně právního nároku, není tedy ve sporu aktivně legitimován. Bez ohledu na výše uvedené je nutno přitakat námitce žalovaného ohledně promlčení tohoto nároku. Předchůdce žalobce se o vzniku nehmotné újmy musel dozvědět nejpozději dne 17.12.2016, kdy bylo pravomocně skončeno řízení sp. zn. [spisová značka], přičemž subjektivní šestiměsíční promlčecí doba nemůže skončit dříve, než za šest měsíců od skončení řízení, tj. dne 17.6.2017. Tímto dnem tedy skončila subjektivní šestiměsíční promlčecí doba (případný běh promlčecí doby objektivní již není rozhodný) a uplatnil-li žalobce svůj nárok u žalovaného dne 13.12.2019, resp. dne 17.6.2019 u soudu, učinil tak až po uplynutí subjektivní promlčecí doby. Vznesl-li žalovaný námitku promlčení, nelze takový nárok soudně přiznat (§ 609 a 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Současně v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, pro které by snad námitka promlčení měla být žalovaným vznesena v rozporu s dobrými mravy. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaným vynaložené činí 1 656 Kč a představují: - paušální částku náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a sice za jedno podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 8.4.2021 a 10.6.2021 - cestovné za dvě cesty pověřené osoby žalovaného na jednání soudu dne 8.4.2021 a 10.6.2021 z [obec] do [obec] a zpět o délce 70 km vykonané [značka automobilu] i 30, [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva NM 3,7 litrů na 100 km při ceně 27,20 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a pevné sazbě náhrad 4,40 Kč km, tj. dvakrát 378 Kč, tedy celkově 756 Kč