34 C 47/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce:a) Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A žalobkyně: b) Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o žalobě z rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se dalšího zabraňování výkonu žalobci a) a b) drženého práva užívat pro přístup k jejich pozemkům p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , cestu nacházející se na pozemku žalovaného p.č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a obnovit původní stav, tj. umožnit žalobcům a) a b) bez jakéhokoliv rušení a bránění procházet k jejich pozemkům p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , po cestě nacházející se na pozemku žalovaného p.č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 18 661 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalobců a) a b). Žalobci a) a b) se žalobou podanou dne 11.3.2025 k Městskému soudu v Brně domáhali vůči žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by mu byla uložena povinnost zdržet se rušení držby práva žalobců užívat pro přístup ke svým pozemkům p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , cestu nacházející se na pozemku žalovaného p.č. , hodnota, , rovněž v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , s tím, že žalovaný by se měl zdržet jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobců k jejich pozemkům. Samotný návrh odůvodnili tak, že jsou vlastníky (v SJM) pozemků p.č. , hodnota, (zastavěná plocha, jejíž součástí je stavba určená k rekreaci) a p.č. , hodnota, (zahrada). Pozemky se nacházejí v zahrádkářské kolonii „, Anonymizováno, “ kam vede účelová komunikace přes pozemky p.č. , Anonymizováno, 1. Přímo k nemovitostem žalobců, a též dalších vlastníků pozemků v lokalitě je však možno se dostat nyní pouze přes pozemek žalovaného p.č. , hodnota, (zahrada). Žalobci i jejich právní předchůdci pro přístup ke svým nemovitostem používali historicky vždy pozemek p.č. , hodnota, , žalovaný vždy přístup umožňoval, a to na základě dohody vlastníků přilehlých nemovitostí z doby před cca padesáti lety. Na pozemku p.č. , hodnota, vznikla pěšina, která byla dlouhodobě bez omezení užívána i dalšími vlastníky pozemků v zahrádkářské kolonii jako přístupová cesta k jejich nemovitostem, a to přes vstupní branku umístěnou na hranici pozemku p.č. , hodnota, a příjezdové komunikace, kterou v minulosti nechal zhotovit zahrádkářský svaz. Dne 26.2.2025 zjistil žalobce a), že vstupní branka je odstraněna a na jejím místě se nachází plotové pletivo, čímž je zcela znemožněn dosud bezproblémový přístup žalobců k jejich pozemkům. V ose původní pěšiny byly zahájeny stavební práce (výkop, bednění) zjevně za účelem výstavby zídky či plotu. Uvedeným jednáním žalovaný svémocně zasáhl do posledního pokojného stavu - držby práva chůze žalobců po pozemku žalovaného, vykonávané dlouhodobě za účelem přístupu k vlastním nemovitostem. Existuje-li k pozemkům žalobců přes pozemky jiných vlastníků v kolonii případně i další přístupová cesta není pro rozhodnutí ve věci - s ohledem na povahu řízení - podstatné, to může být zohledněno případně až v následném petitorním řízení.Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žaloba není důvodná, neboť do držby práva žalobců zasaženo svémocně žalovaným nebylo. Žalobci mají ke svým nemovitostem přístup po jiných pozemcích, a to z pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - veřejné komunikace, z níž odbočuje účelová komunikace vedoucí k nemovitostem žalobců, přes pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalovaný dále uvedl, že branku odstranil a přístup přes svůj pozemek p.č. , hodnota, zamezil ostatním osobám proto, že se rozhodl upravit či zkultivovat svůj pozemek stavbou, tedy aby se tyt osoby nemohly pohybovat po staveništi. Žalovaný konečně připustil, že žalobci pěšinu na jeho pozemku užívali k průchodu, žalobce a) zde viděl procházet.Ačkoliv lze v řízení o ochranu rušené držby rozhodovat bez jednání, zjevně vzhledem k „délce“ lhůty, v níž je třeba dle zákona rozhodnout (§ 177 odst. 1 občanského soudního řádu), soud jednání ve věci nařídil.Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že pozemky p.č. , hodnota, (zastavěná plocha, jejíž součástí je stavba určená k rekreaci) a p.č. , hodnota, (zahrada) v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jsou ve společném jmění žalobců a) a b), a to od října roku 2021, kdy nabyli vlastnické právo k pozemkům kupní smlouvou.Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že pozemky p.č. , hodnota, (zastavěná plocha, jejíž součástí je stavba určená k rekreaci) a p.č. , hodnota, (zahrada) v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , jsou ve vlastnictví žalovaného, a to od srpna roku 2016, kdy nabyl vlastnické právo k těmto pozemkům kupní smlouvou.Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že jejich pozemky se nacházejí v zahrádkářské kolonii „, Anonymizováno, “ v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , kam vede veřejná komunikace coby přístupová cesta (pozemky , Anonymizováno, aj.), z níž vedla bankou v plotě pěšina po okraji pozemku žalovaného p.č. , hodnota, k dalším nemovitostem v lokalitě, což podporují snímky katastrální mapy, jakož i historické letecké snímky (č.l. 12 až 14 spisu) a dále fotografie (č.l. 5).Sporným nebylo dále, že žalovaný za účelem kultivace pozemku p.č. , hodnota, začal v prostoru původní pěšiny provádět výstavbu zídky, branku odstranil a plotovým pletivem zamezil vstup na svůj pozemek p.č. , hodnota, (jak podporují fotografie na č.l. 6 až 11 a 37 až 39 spisu).Žalovaný připustil, že brankou přes jeho pozemek p.č. , hodnota, přecházelo v minulosti větší počet osob, které měly od branky klíče, ale žalovaný neznal jejich totožnost, dále připustil, že i žalobci pěšinu p.č. , hodnota, na jeho pozemku užívali k průchodu ke svým nemovitostem, žalobce a) zde totiž pozoroval.Skutečnost, že přes pozemek žalovaného p.č. , hodnota, přecházeli dlouhodobě ke svým nemovitostem i další vlastníci pozemků v kolonii, podporují rovněž čestná prohlášení těchto osob ze dne 21.3.2025 (manželé , Anonymizováno, coby vlastníci pozemků p.č. , Anonymizováno, , p. , jméno FO, coby vlastník pozemků p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, , p. , jméno FO, coby vlastník pozemků p.č. , hodnota, a 3036, manželé , Anonymizováno, coby vlastníci pozemků p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, a manželé , jméno FO, coby vlastníci pozemků p.č. , Anonymizováno, 2). Z obsahu čestných prohlášení se dále podává, že k zamezení vstupu na pozemek žalovaného došlo na konci února roku 2025, sám žalobce a) uvedl, že tuto skutečnost zjistil dne 26.2.2025; žalovaný v tomto směru případný jiný časový údaj neuváděl.Namítal-li žalovaný účelovost vytvoření čestných prohlášení, pak tato sice mají jednotnou úpravu, nicméně každá z osob - vlastníků dalších pozemků - popisuje zde své konkrétní poměry. To, že žalovaný svůj pozemek znepřístupnil (z důvodu výstavby zídky) navíc sám uváděl, stejně jako skutečnost, že přes jeho pozemek procházelo větší množství lidí, kteří měli od původní branky klíče. Pokud tyto skutečnosti spolu korespondují, neměl soud důvod údajům uvedeným v čestných prohlášeních nevěřit.Ze snímků a katastrálních map předložených žalovaným (č.l. 45 až 49 spisu) k doložení druhé přístupové komunikace k nemovitostem žalobců soud žádné skutečnosti pro své rozhodnutí nečerpal, tato otázka není pro rozhodnutí v řízení o žalobě z rušené držby podstatná (žalobci připustili existenci této druhé komunikace s tím, že přes žalovaným uváděné pozemky však nikdy neprocházeli, historicky vždy užívali průchod přes pozemek žalovaného). Rozhodující je, zda je svémocně rušená držba konkrétního práva, nikoliv existence práv či držeb práva jiných.Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.Podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.Podle § 1007 odst. 2 občanského zákoníku, vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.Obecně platí, že žaloba na ochranu rušené držby, stejně jako žaloba pro vypuzení z držby chrání držitele před svémocným rušením (odnětím) držby, a to bez ohledu na to, zda rušitel má k věci silnější právo než držitel. Obě kategorie žalob, jež zákon poskytuje k ochraně držby v případech jejího porušování jsou tzv. žalobami posesorními, na rozdíl od žalob petitorních, jež jsou poskytnuty k ochraně subjektivních práv, např. práva vlastnického, práva odpovídajícího věcnému břemeni apod.. Smyslem posesorní žaloby je jen ochrana či obnovení posledního stavu držby. Soud tedy v řízení zkoumá pouze existenci poslední držby a jejího svémocného rušení. Nejde totiž o ochranu subjektivních práv jako v případě žalob petitorních, ale o řízení o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Je na žalobci, aby prokázal držbu (v tomto případě obligačního práva chůze po pozemku žalovaného) a to, že ji žalovaný ruší. Obdobně to platí i u vypuzení z držby, což je právě tento případ (žalovaný žalobcům zcela zabránil přecházet po svém pozemku). Žalovaný může popírat držbu žalobců či svémocnost zásahu, nemůže se však bránit tím, že rušebním činem vykonává své právo, není-li součástí tohoto práva oprávnění zasáhnout svémocně (zejména bez soudního či úředního svolení) do cizí držby. Tak ani žalovaný, který je vlastníkem pozemku, který žalobce - držitel jiného práva - byť třebas z hlediska hmotného práva neoprávněně užívá jako soukromou cestu, nemůže uplatnit petitorní námitku, že žalobci ve skutečnosti právo cesty (ať již věcné, nebo obligační), jehož výkonu žalovaný zabránil, nenáleží. Spor se vede o držbu a její rušení, nikoli o existenci práva k takovému jednání (srov. např. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník

III. Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 118 - 123)Skutečnost, že žalobci a) a b) (stejně jako další vlastníci pozemků v zahrádkářské kolonii) využívali pěšinu na pozemku žalovaného p.č. , hodnota, dlouhodobě coby přístupovou cestu ke svým nemovitostem p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, má soud za prokázanou. Žalovaný tuto skutečnost v zásadě učinil nespornou, když potvrdil, že žalobce a) po jeho pozemku viděl přecházet, stejně jako další osoby mající od branky z veřejné komunikace klíče. Držba práva žalobců, tj. faktické užívání pozemku žalovaného k průchodu potvrzují i čestná prohlášení dalších vlastníků pozemků v lokalitě, vzájemná poloha pozemků žalovaného a žalobců, jakož i vůbec dosavadní existence vstupní branky (jejím smyslem bylo zjevně umožnit takový přístup, jiný lze u branky těžko dovodit). Žalobci tedy drželi dlouhodobě (minimálně od roku 2021) právo chůze (§ 1007 odst. 2 občanského zákoníku) po pozemku, které se odvíjí od dohody předchozích vlastníků či uživatelů dotčených pozemků, žalovaný tento přístup opět dlouhodobě umožňoval (minimálně od roku 2016), než v něm žalobcům v únoru 2025 zabránil odstraněním branky a zaplocením svého pozemku. Toto povahou vypuzení z držby práva žalobců nebylo rovněž mezi účastníky sporné. Žalovaný sice popíral svémocnost svého jednání, to však svémocné je. „Nesvémocnost“ svého jednání spatřoval v tom, že se žalobci mohou ke svým pozemkům dostat i jinudy, což je však zcela bez významu k jeho jednání, stejně jako jeho vysvětlení, že tak učinil proto, že na pozemku provádí stavbu, která má pozemek p.č. , hodnota, zpevnit či upravit. Ani to neopravňuje žalovaného samotného vypudit žalobce z jejich držby. Jinak řečeno, žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by ke svému jednání (vypuzení žalobců z držby) skutečné oprávnění měl. Takové oprávnění příkladmo může mít veřejnoprávní důvod (legální věcná břemena, právo orgánů činných v trestním řízení zadržet cizí věc, právo provést domovní prohlídku, výkon civilního soudního rozhodnutí apod.), nebo jde o dovolení vyplývající ze soukromoprávního předpisu (např. § 1016, § 1014 nebo § 1006 občanského zákoníku). Pokud žalobci zjistili rozhodné skutečnosti (zabránění vstupu přes pozemek žalovaného) dne 26.2.2025 a žalobu podali dne 11.3.2025, učinili tak v průběhu šestitýdenní prekluzívní lhůty (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku).Vzhledem k uvedenému soud žalobě usnesením (§ 180 odst. 1 občanského soudního řádu) vyhověl a uložil žalovanému zdržet se dalšího vypuzení žalobců z držby jejich práva procházet přes pozemek p.č. , hodnota, k pozemkům žalobců a obnovit předchozí stav, tedy toto procházení jim umožnit bez jakéhokoliv narušování. Povahou jde o rozhodnutí zatímní, upravující faktické vztahy mezi účastníky s tím, že až v řízení tzv. petitorním bude najisto postavena vůbec existence či rozsah práv a povinností žalobců. Ještě lze podotknout, že u tohoto rozhodnutí začíná lhůta k plnění běžet doručením (§ 171 odst. 1 občanského soudního řádu), případné odvolání tedy odkládá jen právní moc, nikoliv vykonatelnost rozhodnutí.O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobci měli plný úspěch ve věci. Náklady řízení, jež žalobci a) a b) vynaložili činí 18 661 Kč a představují:- zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč- náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 9 odst. 1 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025 za zastupování žalobce a) (za převzetí zastoupení, jedno podání ve věci samé a účast na jednání dne 25.3.2025)- náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 1 840 Kč dle § 9 odst. 1 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025, když sazbu 2 300 Kč za druhou ze zastupovaných osob, tj. žalobce b), je třeba snížit o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025- paušální částku náhrad hotových výdajů 1 350 Kč (za tři úkony po 450 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 891 Kč.