34 C 51/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 673 456,77 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se zastavuje pro částku na jistině ve výši 19 863,54 Kč s úrokem z prodlení výši 11,75 % z částky 19 863,54 Kč od 28.4.2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 647 273,23 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit - pojistné ve výši 6 230 Kč - úrok z prodlení výši 478,78 Kč - úrok výši 30 686,61 Kč - úrok z prodlení výši 11,75 % z částky 647 273,23 Kč od 28.4.2022 do zaplacení - úrok ve výši 7,99 % ročně z částky 667 136,77 Kč od 28.4.2022 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 382 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 16. 12. 2022, doplněnou podáním ze dne 18. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 673 456,77 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě návrhu žalované jako spolunavrhovatelky a jméno FO jako hlavního navrhovatele (dále jen „spoludlužník“) byla dne 26. 7. 2019 mezi účastníky uzavřena smlouva o konsolidaci a refinancování; žalobce poskytl žalované a spoludlužníku peněžní prostředky ve výši 699 348 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky, pojištěním a úrokem ve výši 7,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil úvěruschopnost spoludlužníka i žalované, a to získáním informací z externích úvěrových registrů. Spoludlužník dne 7. 4. 2022 podal na svou osobu insolvenční návrh, dne 27. 4. 2022 byl prohlášen úpadek spoludlužníka, čímž došlo k porušení smluvních ujednání a úvěr byl z tohoto důvodu prohlášen za splatný. Ode dne splatnosti úvěru žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 667 136,77 Kč, dlužného pojistného ve výši 6 230 Kč, neuhrazených splátek úroků z úvěru do zesplatnění ve výši 30 686,61 Kč, neuhrazeného úroku z prodlení do zesplatnění ve výši 478,78 Kč, smluvního úroku ve výši 7,99 %ročně z částky 667 136,77 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 667 136,77 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení a nákladů řízení.

2. Ve věci byl dne 28. 2. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, č.j. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno, proti kterému podala žalovaná dne 8. 3. 2023 odpor. Uvedla, že dluh vznikl z důvodu ukončení podnikání manžela žalované (spoludlužník) a následně manželovy neschopnosti splácet úvěr. Žalovaná dále sdělila, že je schopná splácet případné splátky ve výši 10 000 Kč měsíčně.

3. Podáním ze dne 8. 1. 2024 žalovaná doplnila, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalované ani spoludlužníka, protokol o ověření úvěruschopnosti není datovaný a není proto zřejmé, kdy byl sepsán, případně zda nebyl sepsán až ex post. Z protokolu navíc plyne, že žalobce ověřoval úvěruschopnost spoludlužníka nahlédnutí do databáze dlužníků, výše příjmů byla spoludlužníkem pouze deklarována, ze strany žalobce nebyl zjišťována ani ověřována.

4. U jednání dne 9. 1. 2024 žalovaná doplnila, že v jejích možnostech bylo dluh splácet částkou 10 000 Kč měsíčně, neboť od listopadu 2022 nastoupil do zaměstnání; uvedenou částku je schopná splácet dosud. 5. vzal žalobce návrh pro částku na jistině ve výši 19 863,54 Kč s úrokem z prodlení výši 11,75 % z částky 19 863,54 Kč od 28.4.2022 do zaplacení částečně zpět s odůvodněním, že spoludlužník v rámci probíhajícího řízení průběžně dluh hradí. Žalovaná s částečným zpětvzetím žalobního návrhu souhlasila, soud proto podle § 96 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) řízení v rozsahu výroku I částečně zastavil.

6. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že jméno FO jako navrhovatel a žalovaná jako spolunavrhovatel požádali dne 24. 7. 2019 o poskytnutí úvěru – konsolidace a refinancování č. hodnota, žalovaná byla označena jako spolunavrhovatel. Spoludlužník uvedl, že je ženatý, žije u rodičů, podniká, jeho měsíční příjem činí 36 404 Kč a hradí jiné dluhy ve výši 6 600 Kč. O žalované jako spolunavrhovateli bylo uvedeno, že je v domácnosti. Spoludlužník a žalovaná požádali o poskytnutí úvěru ve výši 699 348 Kč za účelem konsolidace a refinancování jiných dluhů spoludlužníka a žalované. Poskytnuté finanční prostředky měly být hrazen ve 120 měsíčních splátkách po 9 093 Kč; strany rovněž sjednal povinnost spoludlužníka a žalované hradit obchodní úrok ve výši 7,99 % ročně a dále poplatky a služby dle všeobecných obchodních podmínek a ceníku žalobce. Spoludlužník a žalovaná se taktéž zavázali hradit pojistné dle ceníku žalobce. Celková částka, kterou byli spoludlužník a žalovaná povinni uhradit, činila 1.021.908 Kč.

8. Z akceptace návrhu se podává, že žalobce dne 26. 7. 2019 přijal návrh spoludlužníka a žalované na uzavření smlouvy o konsolidaci a refinancování č. hodnota ve znění dle podaného návrhu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a ceník produktů a služeb.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti se podává, že žalobce popsal obecný postup ověření úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, přičemž hodnocení každého žadatele je individuální s tím, že spoludlužník deklaroval svůj příjem, který byl porovnávám s výdaji. Žalobce odkázal na výstup o ověření úvěruschopnosti.

10. Z dat ke klientovi se podává, že žalobce provedl lustraci spoludlužníka ve dostupných registrech s negativním výsledkem.

11. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. hodnota soud zjistil, že za období od 31. 7. 2019 do 12. 5. 2022 spoludlužník čerpal úvěr ve výši 699 348 Kč.

12. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2022 soud zjistil, že oznámil žalované zesplatnění celého dluhu, neboť ze strany spoludlužníka došlo k porušení smlouvy, když byl zjištěn úpadek spoludlužníka a povoleno oddlužení. Dle obálky byla výzva žalované odeslána dne 16. 5. 2022.

13. Ze struktury dluhu se podává, že dlužná jistina činí 667 136,77 Kč, dlužné pojistné 6 230 Kč, neuhrazené splátky úroků z úvěru do zesplatnění ve výši 30 686,61 Kč a neuhrazený úrok z prodlení do zesplatnění 478,78 Kč.

14. Z aktuálního výpisu pohybů na účtu žalobce se podává, že spoludlužník po zahájení řízení v rámci plnění oddlužení uhradil částku 19 863,54 Kč.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smlouva uzavřená mezi žalobcem, spoludlužníkem a žalovanou, byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. V posuzované věci byly žalobci deklarovány příjmy spoludlužníka a výše jeho měsíčních splátek. Žalobce dále nezjišťoval, jaký je zdroj deklarovaného příjmu a zda spoludlužník tohoto příjmu skutečně dosahuje; z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté spoludlužníkem byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. Výdaje spoludlužníka byly zjištěny pouze v rozsahu měsíčních splátek dluhů. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce zcela vůbec nezjišťoval informace týkající se příjmů a výdajů žalované. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních příjmů a výdajů žadatelů o úvěr není zcela možné, jistě však bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň část příjmů a výdajů spoludlužníka a žalované. Žalobce však při zjišťování informací o spoludlužníku a žalované vycházel toliko z jejich prohlášení bez jakéhokoli náznaku aktivní činnosti stran řádného zkoumání jejich příjmové a výdajové stránky.

26. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti spoludlužníka a žalované operoval toliko s údaji spoludlužníka a navíc bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit tvrzenou výši příjmů a výdajů, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené spoludlužníkem a žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl spoludlužníku a žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

29. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 647 273,23 Kč (žalovaná jistina 673 456,77 Kč ponížena o částku 19 863,54 Kč, pro kterou bylo řízení částečně zastaveno). V části nároku na zaplacení pojistného ve výši 6 230 Kč, úroku ve výši 30 686,61 Kč a úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 667 136,77 Kč od 28.4.2022 do zaplacení, soud návrh žalobce také zamítl, neboť ujednání o pojistném a smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

30. Ohledně úroku z prodlení výši 478,78 Kč a úroku z prodlení výši 11,75 % z částky 647 273,23 Kč od 28.4.2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Žalobkyně splácela dluh dle svých možností a schopností částkou 10 000 Kč; skutečnosti ohledně schopností a možností žalované splácet dluh učinil žalobce nespornými. Soud proto zkoumal, v jaké výši je žalovaná schopná dluh v současné době hradit. Zde přitom vyšel z nesporných tvrzení žalované o možnosti splácet dluh měsíční splátkou ve výši 10 000 Kč. Nutno dodat, že výše splátek musí být přiměřená výši dluhu, neboť není možno připustit, aby se uspokojení oprávněného nároku žalobce prodloužilo (v důsledku hrazení dluhu ve splátkách) natolik, že by byl neúměrně znevýhodněn žalobce – věřitel (jenž při poskytování úvěru vycházel z předpokládaného výnosu za určité období) oproti žalované, která svůj závazek, ať už z jakéhokoliv důvodu, porušila. Výše splátky 10 000 Kč se poté soudu jeví vzhledem k celkové výši dluhu jako přiměřená.

31. Z důvodu shora vyložených proto soud žalobě z části vyhověl (výrok II.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.).

32. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 673 456,77 Kč, pojistného ve výši 6 230 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 30 686,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 478,78 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 863,54 Kč (neboť k částečné úhradě došlo po podání žaloby) od 28. 4. 2022 do 18. 1. 2024 v kapitalizované výši 4 034,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 647 273,23 Kč od 28. 4. 2022 do 18. 1. 2024 v kapitalizované výši 131 480,69 Kč a úrok ve výši 7,99 % ročně z částky 667 136,77 Kč od 28. 4. 2022 do 18. 1. 2024 v kapitalizované výši 92 150,59 Kč, tj. částka v celkové výši 938 518,52 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I a II, tedy částkou v celkové výši 673 456,77 Kč, neúspěch je představován výrokem III., tedy částkou v celkové výši 265 061,55 Kč (6 230 Kč + 30 686,61 Kč + 478,78 Kč + 4 034,88 Kč + 131 480,69 Kč + 92 150,59 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 72 % předmětu řízení, v 28 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 44 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 26 939 Kč, - paušální náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu v celkové výši 1 200 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za čtyři úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření, účast u jednání).

33. Celkem náklady žalobce činí 28 139 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 12 382 Kč, která odpovídá 44 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

34. Ohledně důvodů, proč soud žalovanou zavázal náhradu nákladů řízení hradit ve splátkách, platí v zásadě totéž, co v případě výroku II. Soud o náhradě nákladů řízení rozhoduje z moci úřední a není při tom vázán návrhy či vyčíslením těchto nákladů účastníky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.