34 C 56/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 388 819,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 358 964,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 064,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 358 964,82 Kč od 19.9.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- smluvní poplatky ve výši 3 782,66 Kč- částku ve výši 26 087,29 Kč- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 087,29 Kč od 19.9.2023 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 1 892,77 Kč- úrok ve výši 12 473,79 Kč- úrok ve výši 10,2 % ročně z částky 385 037,11 Kč od 19.9.2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 099 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 12. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 388 819,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku spolu s úrokem 10,2 % ročně v měsíčních splátkách po 5 858,43 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil pouze několik splátek, nadto s prodlením, a předchůdce žalobce proto úvěr k 7. 3. 2023 zesplatnil. Jelikož žalovaný ani přes výzvy dluh neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 18. 9. 2023, zaplacení dlužné jistiny ve výši 385 037,11 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 782,66 Kč a příslušenství.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z předložených listin soud zjistil tento skutkový stav.

5. Mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 21. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem 10,2 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 858,43 Kč splatných vždy 13. dne v měsíci; celkem se žalovaný zavázal uhradit 638 463,95 Kč.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že konečný zůstatek k 18. 9. 2023 činil 385 037,11 Kč.

7. Z platební historie úvěru č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 13. 5. 2022, 13. 6. 2022, 13. 7. 2022, 15. 8. 2022, 13. 9. 2022, 13. 10. 2022 vždy po 5 858,43 Kč. Dne 9. 1. 2023 žalovaný uhradil 5 884,60 Kč.

8. Dopisem ze dne 29. 11. 2022 a 18. 2. 2023 žalobce vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku.

9. Dopisem ze dne 9. 3. 2023 předchůdce žalobce prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2023. Celková dlužná částka činila 401 788,46 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností k témuž dni předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023; dopis byl odeslán žalovanému dne 26. 9. 2023.

11. Výzvou ze dne 6. 10. 2023 žalobce upozornil žalovaného na dluh a opětovně jej vyzval k úhradě; výzva byla odeslána dne 6. 10. 2023.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

22. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. V posuzované věci žalovaný sice předložil předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného. Pokud předchůdce žalobce při určení výše výdajů žalovaného vycházel z matematického modelu, který je podložen statistickými dat, aniž by se jakýmkoliv způsobem alespoň pokusil ověřit výdaje deklarované samotným žalovaným, není možné tento postup považovat za řádné zkoumání výdajové stránky.

24. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, ).

25. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

27. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 41 035,18 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 358 964,82 Kč; ve zbylé části nárokované jistiny 26 087,29 Kč soud žalobu zamítl.

28. Soud rovněž zamítl nárok žalobce na úhradu smluvních poplatků ve výši 3 782,66 Kč, úroku ve výši 12 473,79 Kč a úroku ve výši 10,2 % ročně z částky 385 037,11 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, neboť ujednání o úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

29. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je tedy nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. Bylo proto na žalovaném jako spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal nemožnost vrátit poskytnutou jistinu žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci. S ohledem na pasivitu žalovaného v dané věci nelze než dospět k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně jeho nemožnosti a neschopnosti hradit dluh, v důsledku čehož je nutné mít zato, že žalovaný byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po jemu zaslané výzvě.

30. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 358 964,82 Kč. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, s ohledem na jeho pasivitu v daném řízení soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné určit, jaké jsou možnosti a schopnosti žalovaného hradit zápůjčku. Jelikož žalovaný ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní, vzniklo žalobci rovněž právo na úhradu úroku z prodlení. Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 358 964,82 Kč v kapitalizované výši 26 064,70 Kč a úroku z prodlení z dlužné jistiny 358 964,82 Kč počínaje dnem 19. 9. 2023 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.; ve zbylé části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 892,77 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 087,29 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl.

31. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 385 037,11 Kč, poplatků ve výši 3 872,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 473,79 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 27 957,47 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 10,2 % ročně z částky 385 037,11 Kč od 19. 9. 2023 do 29. 10. 2024 v kapitalizované výši 43 792,96 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 358 964,82 Kč od 19. 9. 2023 do 29. 10. 2024 v kapitalizované výši 60 040,55 Kč, tj. částka v celkové výši 533 189,54 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 445 070,07 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 88 119,47 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 83,47 % předmětu řízení, v 16,53 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 66,94 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 15 553 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 9 860 Kč dle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku),- paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 6 400,80 Kč.Celkem náklady žalobce činí 52 433,80 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 35 099 Kč, která odpovídá 66,94 % účelně vynaložených nákladů řízení.