34 C 68/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 15 039,93 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) jistinu ve výši 1 100 Kč -) úrok z prodlení ve výši 1 544,21 Kč -) úrok ve výši 3 075,93 Kč -) úrok z prodlení výši 8,05 % z částky 8 600 Kč od 21.1.2020 do zaplacení -) úrok ve výši 29 % ročně z částky z částky 8 600 Kč od 21.1.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) jistinu ve výši 3 139,93 Kč -) úrok z prodlení ve výši 1 156,35 Kč -) úrok ve výši 2 739,12 Kč -) úrok z prodlení výši 8,05 % z částky 6 439,93 Kč od 21.1.2020 do zaplacení -) úrok ve výši 29 % ročně z částky z částky 6 439,93 Kč od 21.1.2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Soud přiznává opatrovníku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu, se sídlem [adresa], odměnu za zastupování, jejíž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu odměny opatrovníka žalovaného ve výši 5 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 27. 4. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 039,93 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 8. 9. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 208 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil 2 500 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 600 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 075,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 544,21 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 16. 6. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil 6 700 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 439,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 739,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,35 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. S účinností ke dni 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 8. 8. 2022, č.j. 34 C 68/2022-75, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník uvedl, že obě smlouvy o zápůjčce považuje za absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, nezkoumal výdaje žalovaného, nenahlížel do registrů a rovněž nezkoumal, zda je vůči žalované vedena exekuce. Plnění poskytnuté žalobcem je tedy nutné považovat za bezdůvodné obohacení. Finanční prostředky měly být v den podpisu každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce předány žalovanému, v tento okamžik proto muselo být právnímu předchůdci žalobce zřejmé, kdy a vůči komu došlo k bezdůvodnému obohacení; s ohledem na datum podání žaloby je tedy nárok žalobce promlčen.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy ze dne 8. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za celkové náklady ve výši 8 917 Kč sestávající z úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 208 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 60 týdenních splátkách po 316 Kč.

7. Z karty zákazníka ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil ve sdíleném bytě jako spolubydlící, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Měsíční příjem žalovaného činil 12 700 Kč, další příjmy domácnosti činily 13 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 6 000 Kč, žalovaný dále hradil splátky ve výši 1 400 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za červen až srpen 2017.

8. Z přehledu plateb (tabulka umoření) se podává, že žalovaný na dluh uhradil dne 14. 9. 2017 částku 1 400 Kč a dne 1. 11. 2017 částku 1 100 Kč, tj. celkem 2 500 Kč.

9. Ze smlouvy ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za celkové náklady ve výši 8 917 Kč sestávající z úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 60 týdenních splátkách po 316 Kč.

10. Z karty zákazníka ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky žil v nájmu, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Měsíční příjem žalovaného činil 12 787 Kč, další příjmy domácnosti činily 13 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 6 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu.

11. Z přehledu plateb (tabulka umoření) se podává, že žalovaný na dluh uhradil dne 22. 6. 2017, 10. 7. 2017, 13. 8. 2017 a 14. 9. 2017 vždy částku 1 400 Kč a dne 1. 11. 2017 částku 1 100 Kč, tj. celkem 6 700 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 20. 1. 2020. Dle podacího lístku bylo oznámení o postoupení zasláno žalované dne 14. 2. 2020.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Dle podacího lístku byla upomínka zaslána žalované dne 12. 5. 2020.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o zápůjčce. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

24. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí obou zápůjček zaměstnaný a měl příjem ve výši cca 12 700 Kč; příjem žalovaného byl ověřen předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek, resp. potvrzením o příjmu. Ostatní příjmy žalovaného a další příjmy domácnosti však ze strany právního předchůdce žalobce nebyl vůbec ověřovány. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem, právní předchůdce žalobce se vůbec nezajímal, zda tyto výdaje představují náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti či se jedná o jiné výdaje. Právní předchůdce nadto dne 8. 9. 2017 žalovanému poskytl zápůjčku s vědomím, že žalovaný již hradil další dluhy.

25. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formulářů hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost obou smluv o zápůjčce ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce [číslo] jakož i smlouva o zápůjčce [číslo] byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

28. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 7 500 Kč (částka 10 000 Kč poskytnutá žalovanému dne 8. 9. 2017 ponížená o úhradu žalovaného ve výši 2 500 Kč) a nesplacené jistiny ve výši 3 300 Kč (částka 10 000 Kč poskytnutá žalovanému dne 16. 6. 2017 ponížená o úhradu žalovaného ve výši 6 700 Kč); ve zbylé části žalované jistiny, tj. v částce 1 100 Kč a částce 3 139,93 Kč byl návrh žalobce zamítnut. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 075,93 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 739,12 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatných smluv o zápůjčkách. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 544,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 156,35 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje a z tohoto důvodu byl soud rovněž nucen ustanovit mu opatrovníka pro dané řízení. Soudu ani opatrovníku žalovaného nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

29. Námitku opatrovníka žalovaného stran promlčení žalobního nároku hodnotil soud jako nedůvodnou. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jeho smyslem a účelem je zakotvit zásadu, podle níž plní-li osoba bez dalšího částečně svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, pokud výslovně neuvede, že částečným plněním duh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, dluh vůči ní uznává (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 405/2013). V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný na dluh z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradil částku 2 500 Kč a to platbou ze dne 14. 9. 2017 ve výši 1 400 Kč a platbou ze dne 1. 11. 2017 ve výši 1 100 Kč. Na dluh z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradil částku 6 700 Kč a to platbou ze dne 22. 6. 2017, 10. 7. 2017, 13. 8. 2017 a 14. 9. 2017 vždy po 1 400 Kč a platbou ze dne 1. 11. 2017 ve výši 1 100 Kč. Částečným plněním uznal žalovaný zbytek dluhu, tedy dlužnou jistinu ve výši 7 500 Kč a 3 300 Kč, zvlášť za situace, kdy sám ani prostřednictvím opatrovníka nedal výslovně najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje, resp. nevznesl námitku nedůvodnosti ohledně zbylého nároku (dlužné jistiny ve výši 7 500 Kč a 3 300 Kč). Soud má tedy za to, že částečným plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu. Byla tak založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh ke dni uznání existoval. Podle § 639 věta první občanského zákoníku uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy došlo k uznání dluhu. Poslední úhrada žalovaného na dluh plynoucí ze smlouvy o zápůjčce [číslo] i smlouvy o zápůjčce [číslo] byla provedena shodně dne 1. 11. 2017. Nárok žalobce byl žalobou u soudu uplatněn dne 28. 7. 2021, z čehož je zřejmé, že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dosud promlčeno nebylo, neboť promlčecí lhůta deseti let, která počala běžet dne 1. 11. 2017, dosud neuplynula.

30. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbytku zamítl (výrok II. a IV.).

31. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 8 600 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 075,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 544,21 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do 15. 11. 2022 v kapitalizované výši 7 037,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 600 Kč od 21. 1. 2020 do 15. 11. 2022 v kapitalizované výši 1 953,61 Kč, a dále jistiny ve výši 6 439,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 739,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,35 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do 15. 11. 2022 v kapitalizované výši 5 270,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 439,93 Kč od 21. 1. 2020 do 15. 11. 2022 v kapitalizované výši 1 462,92 Kč, tj. částka v celkové výši 32 279,54 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou v celkové výši 10 800 Kč (7 500 Kč + 3 300 Kč), neúspěch je představován výrokem II. a IV., tedy částkou v celkové výši 28 479,54 Kč (1 100 Kč + 1 544,21 Kč + 3 075,93 Kč + 1 953,61 Kč + 7 037,86 Kč + 3 139,93 Kč + 1 156,35 Kč + 2 739,12 Kč + 1 462,92 Kč + 5 270,15 Kč). Žalobce byl úspěšný v 73 % předmětu řízení, v 27 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

32. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud výrokem VI. podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 7 260 Kč. Odměna je představována dvěma úkony právní služby po 2 700 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 39 279,54 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 a § 7 odst. 5 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání dne 15. 11. 2022), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze dvou úkonů a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč.

33. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jak bylo uvedeno shora, žalobce byl v daném řízení úspěšný pouze v 27% předmětu řízení, tj. ohledně částky 10 800 Kč v části 73 % předmětu řízení, tj. ohledně částky 28 479,54 Kč, úspěšný nebyl. Soud proto výrokem VII. uložil žalobci povinnost uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 5 300 Kč, která odpovídá 73 % předmětu řízení, ohledně které byl žalobce ve věci neúspěšný.