34 C 68/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 270,53 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 407,42 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- jistinu ve výši 4 935,24 Kč- poplatky ve výši 1 554 Kč- úrok z prodlení ve výši 371,32 Kč- úrok ve výši 2 373,87 Kč.- úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 270,53 Kč od 19.1.2024 do zaplacení- úrok 17,99 % ročně z částky 14 342,66 Kč od 19.1.2024 do zaplacení- úrok 17,99 % ročně z částky 1 554 Kč od 19.1.2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 9. 2024, doplněnou o podání ze dne 11. 5. 2025, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 270,53 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 17,99 % ročně a další platby za pojištění a poplatky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 19 pravidelných měsíčních splátkách po 3 044 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 342,66 Kč, poplatků ve výši 1 554 Kč, smluvního úroku splatného ke dni 18. 1. 2024 v kapitalizované výši 2 373,87 Kč, úroku z prodlení splatného ke dni 18. 1. 2024 ve výši 371,32 Kč, úroku ve výši 17,99 % ročně z poplatků ve výši 1 554 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 17,99 % ročně z jistiny ve výši 14 342,66 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 270,53 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení. S účinností ke dni 28. 5. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Ze návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2022 a akceptace návrhu smlouvy o , právnická osoba, ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč za úrokovou sazbu ve výši 17,99 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 19 pravidelných měsíčních splátkách po 3 044 Kč.

5. Z žádosti o poskytnutí informací o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2022 se podává, že žalovaný byl svobodný, zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 754 Kč a nezbytnými měsíčními výdaji ve výši 9 567 Kč.

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného srovnáním s interními i externími databázemi (IBL, SOLUS, BRKI/NRKI) s negativními výsledky. Právní předchůdce žalobce uvádí, že vycházel z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr.

7. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 18. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dluh žalovaného ve výši 23 641,85 Kč zesplatnil ke dne 18. 1. 2024 a vyzval žalovaného k jeho zaplacení.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 12. 6. 2024.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Upomínka byla odeslána žalovanému tentýž den.

10. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu za období od 19. 7. 2022 do 20. 5. 2024 a z výpisu z účtu č. 4912390214 CZK za období od 19. 7. 2022 do 29. 12. 2023 se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč a splatil celkem částku 40 592,58 Kč.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností , Anonymizováno, . a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V posuzované věci právní předchůdce žalobce informace poskytnuté žalovaným dále neověřoval. Žalovaný blíže nespecifikoval výši svých výdajů a nedoložil dokumenty, ze kterých by výše příjmů a výdajů vyplývala. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů ve výši 20 754 Kč a zda žalovaný tento příjem skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si minimálně zdroj tohoto dalšího příjmu, a pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o jeho celkovém měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 9 567 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti či se jedná o jiné výdaje.

22. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 9 407,42 Kč. V části nároku na zaplacení jistiny ve výši 4 935,24 Kč, poplatků ve výši 1 554 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 371,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 373,87 Kč, úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 270,53 Kč od 19.1.2024 do zaplacení, úroku 17,99 % ročně z částky 14 342,66 Kč od 19.1.2024 do zaplacení, úroku 17,99 % ročně z částky 1 554 Kč od 19.1.2024 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

26. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl, tj. co do jistiny ve výši 9 407,42 Kč, když žalovaný vyčerpal na úvěru 50 000 Kč a poté uhradil celkem 40 592,58 Kč (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.), soud pak umožnil žalovanému dluh hradit přiměřených splátkách po 2 500 Kč měsíčně. O schopnostech žalovaného dluh splácet nebylo nic bližšího zjištěno, je tedy třeba obecně vycházet z toho, že postavení žalobního v tomto směru nemělo by bát horší, než za situace, pokud by úvěrová smlouva byla platná.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 18 270,53 Kč poplatků ve výši 1 554 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 371,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 373,87 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 270,53 Kč od 19.1.2024 do 9. 10. 2025 v kapitalizované výši 2 628,45 Kč, úrok 17,99 % ročně z částky 14 342,66 Kč od 19.1.2024 do 9. 10. 2025 v kapitalizované výši 2 516,62 Kč a úrok 17,99 % ročně z částky 1 554 Kč od 19.1.2024 do 9. 10. 2025 v kapitalizované výši 272,67 Kč, tj. částka v celkové výši 27 987,46 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 9 407,42 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 18 580,04 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 33, 61 % předmětu řízení, v 66,39 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu má žalovaný právo na náhradu 32,78 % účelně vynaložených nákladů. Žalovanému v řízení žádné účelně vynaložené náklady, vzhledem k nečinnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.