34 C 79/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci manželka: ; celé jméno manžela , narozený/á dne datum bytem adresa manžela proti manžel: ; celé jméno manžela , narozený/á dne datum bytem adresa o rozvod manželství

I. Manželství manželky jménem [celé jméno manžela], rozená [příjmení], narozená dne [datum] a manžela jménem [celé jméno manžela], narozený dne [datum], uzavřené dne [datum] v [anonymizováno], [země], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud přiznává opatrovníku manžela [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu, se sídlem [adresa], odměnu za zastupování ve výši 2 541 Kč.

IV. Česká republika - Městský soud v [obec] nemá právo na náhradu odměny opatrovníka manžela. Návrhem podaným dne 20.5.2019 na Městský soud v Brně se [celé jméno manžela] domáhala rozvodu manželství. Návrh odůvodnila následujícím způsobem: manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [země]; za trvání manželství se nenarodilo žádné dítě. Manželé spolu trvale nežili, manželka za manželem po dobu cca dvou let od uzavření manželství jezdila vždy dvakrát ročně na měsíc do Tuniska. V roce 2018 manžel zažádal o udělení dlouhodobého víza do České republiky, které však nakonec neobdržel. V roce 2018 již manželka manžela v Tunisku nenavštívila a manžel s ní přestal komunikovat. V důsledku tohoto jeho jednání ztratila manželka k manželovi veškeré kladné citové vazby a manželství považuje za nevratně rozvrácené. Manžel sám se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil. Jelikož jde o osobu, které se nezdařilo soudní písemnosti doručit na známou adresu v cizině, ustanovil soud manželovi opatrovníka dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Opatrovník uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu, to dle výsledků dokazování. Cizí prvek spočívá v řešené věci v tom, že manžel je státní občan Tuniska, s obvyklým bydlištěm na území Tuniska. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 3 odst. 1 písm. a) bod 5 nařízení Rady ES č. 2201/2003, přičemž pravomoc českých soudů lze dovodit rovněž z § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., neboť manželka je státní občan České republiky s obvyklým svým bydlištěm na území České republiky. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. pak soud na řešenou věc aplikoval české hmotné právo. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [anonymizováno], [země], jak plyne z oddacího listu. Dítě se za trvání manželství nenarodilo, což plyne z výpisu z centrální evidence obyvatel manželky. Účastníci spolu nikdy nevedli společnou domácnost, manželka manžela pouze navštěvovala v Tunisku, vždy dvakrát ročně, jak soud zjistil z její účastnické výpovědi. Poté, co manželovi nebylo vydáno vízum k pobytu na území České republiky v roce 2018, veškeré kontakty mezi manžely ustaly. S ohledem na to manželka k manželovi ztratila všechny kladné citové vazby. Příčinou rozvratu manželství je ztráta zájmu manžela o osobu manželky, svoji roli zde jistě hraje i odlišnost povah manželů vyplývající z odlišných kultur. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Po provedeném dokazování a podřazení skutkového stavu pod výše uvedené ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nevratně rozvráceno, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rozvrat jejich manželství je dle názoru soudu zřejmý již z toho, že účastníci řízení spolu v zásadě nikdy jako manželé nežili, od roku 2018 nejsou již v žádném kontaktu, každý žije na jiném kontinentu. Za tohoto stavu má soud za to, že manželství účastníků je nadále skutečně pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel. Jelikož se za trvání manželství dítě nenarodilo, nebylo nutno se zabývat podmínkou dle § 755 odst. 3 občanského zákoníku. Jelikož nebyla zjištěna ani existence překážek podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, soud manželství zcela v souladu s § 755 odst. 1 rozvedl (výrok I.). Příčinou rozvratu je ztráta zájmu manžela o osobu manželky a též odlišnost povah manželů. Zde lze poznamenat, že zjištění vlastní příčiny rozvratu manželství není podmínkou rozvodu manželství, je-li kvalifikovaný rozvrat mezi účastníky najisto postavený. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., současně nebyly soudem shledány okolnosti případu, které by odůvodňovaly případně přiznání i náhrady těchto nákladů nebo jejich části. Odměna ustanoveného opatrovníka manžela (výrok III.) ve smyslu § 140 odst. 2 občanského soudního řádu činí 2 541 Kč a je představována: - třemi úkony právní služby po 400 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 a dle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po 23.2.2020 (za převzetí zastoupení, nahlížení a účast na jednání), kde sazba jednoho úkonu je z původních 500 Kč snížena o 20 % dle § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - paušální částkou náhrad hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 441 Kč. Jelikož bylo návrhu manželky vyhověno, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu (výrok IV.).