34 C 87/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 445 792,98 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 348 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 193,13 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 348 400 Kč od 12.3.2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 97 392,98 Kč- úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 392,98 Kč od 12.3.2022 do zaplacení- úrok ve výši 17 492,25 Kč- úrok ve výši 13,40 % ročně z částky 378 973,60 Kč od 12.3.2022 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 705 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátu, sídlem , adresa, , odměnu za zastupování ve výši 62 920 Kč.

V. Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného.

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 445 792,98 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále je „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 6. 4. 2021 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 13,4 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 7 365 Kč, smlouvou sjednané povinnosti však neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky dle sazebníku předchůdce žalobce a pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky také smluvní pokutu. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany předchůdce žalobce nehradil předepsané splátky, byla půjčka ke dni 11. 3. 2022 zesplatněna. Žalobce dále doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována z interních a externích registrů, hodnoceny byly příjmy a výdaje žalovaného, rizika poskytnutí půjčky a celkový skóring žalovaného. Dne 13. 10. 2022 předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 445 792,98 Kč sestávající z dlužné jistiny 378 973,60 Kč, poplatků a smluvní pokuty 66 819,38 Kč, kapitalizovaného úroku 17 492,25 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 193,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 445 792,98 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 13,4 % ročně z částky 378973,60 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení.

2. Jelikož je žalovaný neznámého pobytu, byl mu usnesením ze dne 31. 10. 2023, č.j. , spisová značka, , ustanoven opatrovník z řad advokátů, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, . Opatrovník uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Z tvrzení žalobce nevyplývá, že by žalovaný smlouvu podepsal, není proto pasivně legitimován. Opatrovník současně namítl pravost podpisu žalovaného na smlouvě o půjčce a dále namítl, že žalovanému nebyla částka 400 000 Kč vůbec poskytnuta. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva byla řádně uzavřena s žalovaným, je i přesto neplatná, protože ze strany předchůdce žalobce nebyla splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy z 6. 4. 2021 a akceptace návrhu na uzavření smlouvy z 6. 4. 2021 soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, ; součástí smlouvy o půjčce byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému 400 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 13,4 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 7 365 Kč; první splátka byla splatná 6. 5. 2021, celkem se žalovaný zavázal uhradit 618 529,19 Kč.

5. Z přehledu informací o žalovaném před uzavřením smlouvy o půjčce soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem 50 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, výdaje na živobytí 3 000 Kč a rodinné náklady a ostatní výdaje 500 Kč. Žalovaný taktéž uvedl, že je ženatý a žije v nájmu. Předchůdce žalobce určil výdaje na bydlení částkou 5 032 Kč, výdaje na životní náklady 3 550 Kč a rodinné a ostatní výdaje 500 Kč.

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že předchůdce žalobce využil interních a externích datových zdrojů ve spojení s deklarovanými záznamy žalovaného, využito mělo být informací z registru NRKI, BRKI, SOLUS, a celkového skóringu žalovaného. Výše příjmu byla ověřována s využitím komplexního statistického nástroje na základě osobních předpokladů žalovaného. Zohledněny byly výdaje 9 082 Kč, výdaje na bydlení 5 032 Kč, výdaje na živobytí 3 550 Kč a ostatní výdaje 500 Kč; volné prostředky byly určeny částkou 40 918 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 6. 4. 2021 do 30. 9. 2022 se podává, že předchůdce žalobce dne 6. 4. 2021 bezhotovostním převodem poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč na uvedený účet. Z výpisu soud dále zjistil, že žalovaný hradil jednotlivé splátky nepravidelně a v různé výši.

8. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je od 6. 4. 2021 žalovaný. Z připojeného přehledu transakcí se dále podává, že žalovaný na dluh uhradil 51 600 Kč, a to dne 6. 5. 2021, 6. 6. 2021, 6. 7. 2021, 6. 8. 2021, 6. 9. 2021, 6. 10. 2021 a 6. 11. 2021 vždy po 7 365 Kč a dne 6. 12. 2021 částku 45 Kč; celkem žalovaný uhradil 51 600 Kč. Dále žalovaný neuhradil ničeho.

9. Z dopisu ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce upomenul žalovaného na prodlení s úhradou pravidelných splátek a současně jej upozornil na možnost zesplatnění celého dluhu.

10. Z dopisu ze dne 11. 3. 2022 soud zjistil, že z důvodu opakovaného prodlení s úhradou splátek předchůdce žalobce celý úvěr zesplatnil.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce dne 12. 10. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

12. Z dopisu ze dne 2. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobce a současně byl vyzván k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 463 478,36 Kč. Dopis byl odeslán dne 2. 10. 2019.

13. Z výzvy k plnění se podává, že žalobce před podáním žaloby dne 19. 1. 2023 upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě. Výzva byla podle podacího lístku odeslána téhož dne.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce převodem na účet žalovaného poskytl částku 400 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 51 600 Kč.

25. Namítal-li opatrovník žalovaného pravost podpisu žalovaného na smlouvě o půjčce, bylo ve smyslu § 565 odst. 2 občanského zákoníku na něm, aby prokázal, že žalovaný smlouvu nepodepsal, nicméně z předložených listin - ze samotné smlouvy o úvěru ve spojení se smlouvou o poskytování bankovních služeb - vzal soud za prokázané, že smlouva o půjčce byla žalovaným podepsána, tj. uzavřena, když právě na jeho bankovní účet byla jistina úvěru předchůdcem žalobce zaslána. Žalovaný nadto projevil vůli být úvěrovou smlouvou vázán, když na dluh uhradil 7 splátek po 7 365 Kč a částku 45 Kč (což by hypotetická třetí osoba, která by místo žalovaného smlouvu uzavřela, asi jen stěží činila). Námitku opatrovníka žalovaného týkající se pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o půjčce proto soud hodnotil jako nedůvodnou, vzhledem k výše uvedenému pak soud ani neprováděl opatrovníkem navrhovaný znalecký posudek k pravosti podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě.

26. Soud se dále z úřední činnosti a rovněž i s ohledem na obranu žalovaného zabýval platností předmětné smlouvy o půjčce. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

27. V posuzované věci žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována v interních a externích registrech, výpisy z těchto registrů však předloženy nebyly. Předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet půjčku, nezkoumal konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši příjmů, stejně jako výši pravidelných výdajů. Právní předchůdce žalobce místo toho vycházel z informací, které sdělil žalovaný, údaje následně korigoval a to pouze za použití statistického modelu, který však není schopen poskytnout konkrétní informace o žalovaném, avšak jen o určité skupině osob.

28. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného operoval toliko s údaji, které byly ze strany žalovaného sděleny bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit pravdivost jeho tvrzení, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, ).

29. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému půjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

31. Domáhá-li se tedy věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. Bylo proto na žalovaném jako spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal nemožnost vrátit poskytnutou jistinu žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci. Žalovaný je neznámého pobytu, v řízení je zcela pasivní a rovněž ani opatrovníku žalovaného se nezdařilo navázat s žalovaným jakýkoliv kontakt. S ohledem na pasivitu žalovaného v dané věci nelze než dospět k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně jeho nemožnosti a neschopnosti hradit dluh, v důsledku čehož je nutné mít zato, že žalovaný byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po jemu zaslané výzvě.

32. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 348 400 Kč (poskytnutá jistina 400 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 51 600 Kč). Ve zbylé částí nároku na zaplacení částky 97 392,98 Kč soud žalobu zamítl. Ohledně úroku 17 492,25 Kč a úroku ve výši 13,40 % ročně z částky 378 973,60 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o půjčce.

33. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mezi účastníky byla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, s ohledem na jeho pasivitu v daném řízení soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné určit, jaké jsou možnosti a schopnosti žalovaného hradit úvěr. Jelikož žalovaný ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní, vzniklo žalobci rovněž právo na úhradu úroku z prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti, přičemž splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 11. 3. 2022. Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 193,13 Kč za dobu do 11. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 348 400 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; ve zbylé části úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 392,98 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

35. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 445 792,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 492,25 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 193,13 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 378 973,60 Kč od 12. 3. 2022 do 11. 4. 2024 v kapitalizované výši 106 017,08 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 445 792,98 Kč od 12. 3. 2022 do 11. 4. 2024 v kapitalizované výši 109 353,62 Kč (z toho z částky 348 400 Kč ve výši 85 462,99 Kč a z částky 97 392,98 Kč ve výši 23 890,63 Kč), tj. částka v celkové výši 678 849,06 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 434 056,12 Kč (348 400 Kč + 193,13 Kč + 85 462,99 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 244 792,94 Kč (97 392,98 Kč + 17 492,25 Kč + 23 890,63 Kč + 106 017,08 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 64 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 36 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 28 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 17 832 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem 90 900 Kč za 9 úkonů právní služby po 10 100 Kč dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření z 9. 6. 2023, 12. 12. 2023 a 27. 2. 2024, účast u jednání31. 10. 2023, 20. 2. 2024 a 11. 4. 2024),- paušální částka náhrad hotových výdajů 2 700 Kč za 9 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, vyjádření z 9. 6. 2023, 12. 12. 2023 a 27. 2. 2024, účast u jednání31. 10. 2023, 20. 2. 2024 a 11. 4. 2024),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 19 656 Kč.Celkem náklady žalobce činí 131 088 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 36 705 Kč, která odpovídá 28 % účelně vynaložených nákladů řízení.

36. O odměně ustanoveného opatrovníka (výrok IV.) žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 62 920 Kč. Odměna je představována pěti úkony právní služby po 10 100 Kč dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 3. 11. 2023, 16. 1. 2024, účast u jednání 20. 2. 2024 a 11. 4. 2024), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 1 500 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý z pěti úkonů právní služby po 300 Kč včetně náhrady za daň z přidaného hodnoty v sazbě 21 % ve výši 10 920 Kč.

37. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o.s.ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož byl žalobce ve věci plně úspěšný, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného (výrok V.).