Městský soud v Brně · Rozsudek

34 C 9/2026

č. j. 34 C 9/2026-33

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-21 · VYHOVENI · ECLI:CZ:MSBR:2026:34.C.9.2026.1

Strojový souhrn generováno LLM

Městský soud v Brně zrušil vyživovací povinnost otce k dceři, která již nabyla schopnosti se sama živit. Soud se opřel o § 911 občanského zákoníku, podle něhož výživné může být přiznáno jen, pokud oprávněný není schopen se živit. Důkazem byla pracovní smlouva a výpisy z účtu, které prokázaly, že žalobkyně má stabilní příjem. Soud rozhodl o zrušení povinnosti ode dne 1.10. příslušného roku, což bylo v souladu s návrhem žalobkyně. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Zrušuje se vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, stanovená mu naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4.12.2019, č.j. 22 Nc 37/2019-21, a to ode dne 1.10.2025.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení. Žalobou podanou dne 16.1.2026 k Městskému soudu v Brně a k výzvě soudu upřesněnou podáním ze dne 9.2.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud ode dne 1.10.2025 zrušil vyživovací povinnost žalovaného - otce žalobkyně vůči ní. Žalobu odůvodnila tak, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4.12.2019, č.j. 22 Nc 37/2019-21 byla žalovanému stanovena povinnosti platit k rukám matky tehdy nezletilé žalobkyně výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1.12.2019 dále do budoucna. Žalobkyně je však již schopna se živit sama, je zaměstnána u společnosti právnická osoba.. Žalovaný i přes to nadále žalobkyni, i prostřednictvím třetí osoby, výživné poukazuje, žalobkyně tyto platby zasílané již bez právního důvodu žalovanému vrací zpět. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona občanského soudního řádu; účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili za použití výzvy dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.12.2019, č.j. 22 Nc 37/2019-21, který nabyl právní moci dne 25.1.2020, soud zjistil, že tehdy nezletilá žalobkyně a též její bratr jménem Jméno žalovaného, narozený datum, byli svěřeni do výchovy matce - paní jméno FO a žalovaný byl zavázán platit na žalobkyni (k rukám matky) od 1.12.2019 výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy založené na č.l. 2 spisu má soud za prokázáno, že žalobkyně je od 25.8.2025 zaměstnána u společnosti právnická osoba. jako „sales asistent - junior“. Výpisy z účtu žalobkyně z října, listopadu a prosince 2025 prokazují, že žalovaný žalobkyni dále poukazuje výživné (ve výši 4 000 Kč), ta mu je však vrací. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Od posledního soudního rozhodnutí, jímž byla upravena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni došlo k zásadní změně poměrů. Žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu, začala vykonávat výdělečnou činnost, čímž nabyla zjevně schopnosti se sama živit. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni v důsledku schopnosti žalované se sama živit tedy zanikla. Z tohoto důvodu soud v plném rozsahu vyhověl návrhu a vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni zrušil dle § 911 občanského zákoníku, a contrario (výrok I.), ode dne navrhovaného žalobkyní, tj. 1.10.2025, proti čemuž žalovaný (ostatně jako ani proti návrhu jako takovému) ničeho nenamítal. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud s ohledem na povahu žalobkyní vzneseného nároku dle § 150 občanského soudního řádu, tj. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lze zde ještě poznamenat, že řízení jako takové je osvobozeno od soudního poplatku dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.