34 C 94/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem titul anonymizováno . jméno číslo , číslo obec země zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 11.000 Kč s příslušenstvím – faktura Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši - 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 21.6.2019 do zaplacení - 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 21.7.2019 do zaplacení - 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 10.10.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 758 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 9.12.2019 a upřesněnou podáními ze dne 17.3.2020 a 15.5.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že coby pronajímatel s žalovaným coby nájemcem uzavřel dne 21.1.2019 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. Předmětem nájmu byla místnost [číslo] sklad v přízemí domu [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], kde žalovaný hodlal provozovat bezkontaktní kavárnu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou; nájemné si strany sjednaly ve výši 7 000 Kč měsíčně včetně daně z přidané hodnoty (DPH), zálohy na služby pak v částce 2 000 Kč měsíčně včetně DPH, obě platby byly splatné vždy k 20. dni v měsíci předcházejícímu měsíci, kterého se týkaly. Pro případ prodlení s vyklizením pronajatých prostor si strany sjednaly i smluvní pokutu ve výš 500 Kč za každý den prodlení. Dne 20.7.2019 strany uzavřely dohodu o ukončení nájemního vztahu ke dni 31.8.2019, žalovaný však předmět nájmu vyklidil až dne 4.9.2019, když dne 2.9.2019 svůj dluh za žalobcem písemně co do důvodu a výše - tehdy v částce 14 000 Kč uznal. Žalovaný následně uhradil část nájemného za měsíc [číslo] ve výši 5 000 Kč, proto nyní žalobci dluží část nájemného za měsíc [číslo] ve výši 2 000 Kč, celé nájemné za měsíc [číslo] ve výši 7 000 Kč a smluvní pokutu za čtyřdenní prodlení s vyklizením předmětu nájmu 4x 500 Kč/den, tj. 2 000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval přípisem ze dne 7.10.2019 k úhradě výše uvedeného dluhu, což však žalovaný odmítl. Žalobce následně s žalovaným žádnou dohodu o odpuštění dlužného nájemného či prominutí smluvní pokuty neuzavřel, neměl k takovému jednání důvod, pokud žalovaný dne 2.9.2019 dluh uznal.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná, neboť: - žalovanému vznikla jednáním žalobce škoda ve výši celkem 41 394,27 Kč. Žalobce totiž přes opakované výzvy žalovaného nevystavil žalovanému fakturu na zaplacené nájemné ani mu nepředal příjmový pokladní doklad, samotná smlouva o nájmu potom neobsahuje povinné náležitosti pro daňový či zjednodušený daňový doklad dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V důsledku toho si žalovaný coby plátce DPH nemohl uplatnit odpočet DPH. Jen na DPH tak žalovanému vznikla újma ve výši 5 727,27 Kč, částku 2 000 Kč musel žalovaný vynaložit za služby daňového poradce a částku 33 667 Kč nemohl dále využít pro svoji ekonomickou činnost - žalovaný do úprav pronajaté věci jakož i venkovních prostor investoval částku 100 000 Kč (jak uvedl v podání na č.l. 41 spisu) resp. 30 000 Kč (jak uvedl v podání na č.l. 48 spisu). Při ukončení nájemního vztahu se s žalobcem dohodl, že oproti těmto úpravám žalobce žalovanému odpustí dluh na nájemném za měsíce [číslo] a [číslo], tedy že si strany navzájem nebudou ničeho dlužit - při vyklizování pronajatých prostor panovalo nepříznivé počasí, žalovaný se tedy s žalobcem při ukončení nájemního vztahu dohodl, že mu dluh na smluvní pokutě za čtyřdenní prodlení s vyklizením objektu promine; žalobce navíc neměl žádného dalšího nájemce, který by předmětné prostory mohl užívat, objekt byl po ukončení nájemního vztahu cca 2 měsíce prázdný.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že účastníci jsou podnikateli tzv. dle formy, jak podporuje i výpis z obchodního rejstříku žalovaného.

5. Spornou nebyla dále skutečnost, že žalobce coby pronajímatel s žalovaným coby nájemcem uzavřeli dne 21.1.2019 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání. Předmětem nájmu byla místnost [číslo] sklad v přízemí domu [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek], prostory byly pronajaty za účelem provozování bezkontaktní kavárny, jak potvrzují i fotografie pronajatého objektu na č.l. 50 - 51 spisu. Strany si ve smlouvě sjednaly nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně včetně DPH (čl. IV, bod 1 smlouvy), zálohy na služby pak v částce 2 000 Kč měsíčně včetně DPH, obě platby byly splatné vždy k 20. dni v měsíci předcházejícímu měsíci, za který jsou tyto částky placeny (čl. IV bod 2). Pro případ prodlení s vyklizením pronajatých prostor si strany sjednaly právo žalobce požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výš 500 Kč za každý den prodlení (čl. III bod 6).

6. Dohoda ukončení nájemního vztahu ze dne 20.7.2019 pak prokazuje, že se strany dohodly o tom, že nájemní vztah k předmětným prostorám ukončí ke dni 31.8.2019, a že do tohoto data rovněž žalovaný vyklidí pronajaté prostory a předá je žalobci.

7. Z listiny s názvem uznání dluhu ze dne 2.9.2019 se podává, že žalovaný uznal dluh ve výši 14 000 Kč spočívající v dlužném nájemném za měsíce 7/2019, 8/2019 a sankci za nevyklizení prostor.

8. Nesporným dále bylo, že žalovaný byl v prodlení s vyklizením pronajatých prostor po dobu čtyř dnů a dále, že část dlužného nájemného za měsíc 7/2019 v částce 5 000 Kč uhradil. Nájemné za měsíc 7/2019 ve výši 2 000 Kč, nájemné za měsíc 8/2019 ve výši 7 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za prodlení s vyklizením prostor již nikoliv.

9. Z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 7.10.2019 a ze dne 25.10.2019 a připojené kopie obálky na č.l. 18 spisu se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužného nájemného, jakož i smluvní pokuty.

10. Přípis žalovaného žalobci s datem 10.10.2019 prokazuje, že žalovaný výzvu žalobce ze dne 7.10.2019 obdržel, požadavky žalobce však splnit odmítl.

11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Z ostatních provedených listinných důkazů - plné moci udělené žalovaným paní [jméno] [jméno] a kontrolních hlášení předložených u jednání dne 11.3.2021 žalovaným - soud žádné skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci nečerpal, neboť rozhodné skutečnosti měl za prokázány již důkazy uvedenými výše.

13. Soud potom vůbec neprováděl žalovaným navrhovaný výslech paní [jméno] [jméno], neboť ta byla navržena k prokázání toho, že žalobce odmítal vystavit žalovanému příjmové pokladní doklady po účely odpočtu DPH, přičemž tato skutečnost je pro právní posouzení věci bez významu.

14. Naproti tomu žalovaný neprokázal své obranné tvrzení, že s žalobcem při ukončení nájemního vztahu uzavřel dohodu o tom, že nebude muset oproti provedeným investicím do pronajatých prostor platit dlužné nájemné za měsíce 7/2019 a 8/2019 a že nebude muset kvůli nepříznivému počasí platit smluvní pokutu za čtyřdenní prodlení s vyklizením pronajatých prostor, resp. že by mu žalobce dluh na smluvní pokutě odpustil. K prokázání těchto skutečností žalovaný navrhl výslech [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [příjmení]. [jméno] [jméno] byl soudem vyslechnut jako svědek, nicméně tato osoba je zmocněncem žalovaného, kterého současně zastupoval při jednání dne 11.3.2021 a jménem žalovaného podával i písemná vyjádření v řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] na výsledku řízení je tak více než zřejmý a soud proto z jeho výpovědi vycházet nemohl, když ta obsahovala i tak řadu nesrovnalostí (výši investic do pronajatých prostor uvedl v rámci své výpovědi v částce 50 000 Kč, přičemž v písemných vyjádřeních uváděl částky 100 000 Kč a též 30 000 Kč, o účasti [jméno] [příjmení] při vyklizení uvedl, že šlo o pracovníka úklidové firmy, přičemž svědek [příjmení] vypovídal, že šlo o přátelskou výpomoc [jméno] [příjmení]). Z výpovědi [jméno] [příjmení] pak uzavření nějakých konkrétních dohod mezi žalobcem a žalovaným vůbec nevyplývá. Soud žalovanému předestřel, že z uvedených dvou navržených a provedených důkazů nemá obranu žalovaného za prokázanou; poté žalovaný na přímý dotaz soudu uvedl, že k těmto tvrzením již žádný další důkaz navrhovat nebude.

15. Podle § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

16. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Žalovaný coby nájemce s žalobcem coby pronajímatelem uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž podkladě žalobce žalovanému umožnil užívání předmětných prostor za účelem provozu bezkontaktní kavárny, a to i v měsíci 7/2019 a 8/2019 Nájemní smlouva je jinak smlouvou konsensuální, faktické užívání předmětu nájmu tedy ani není nutné. Žalovaný však porušil svoji povinnost plynoucí mu z čl. IV nájemní smlouvy, když neuhradil sjednané nájemné za měsíc 7/2019 v částečné a za měsíc 8/2019 v plné výši. Soud proto žalovaného zavázal k tomuto plnění svým rozhodnutím (výrok I.)

22. Protože žalovaný žalobci sjednané nájemné řádně a včas neuhradil (dle čl. IV smlouvy za 7/2019 do 20.6.2019 a za 8/2019 do 20.7.2019), dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, vždy ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti měsíčního nájemného.

23. Strany se dohodly na ukončení nájemního vztahu ke dni 31.8.2019, k tomuto datu měl žalovaný však pronajaté prostory rovněž vyklidit a předat žalobci. Pokud tak učinil o čtyři dny později, vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu dle čl. III nájemní smlouvy, tj. 500 Kč za každý den prodlení. Připojit lze, že povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 občanského zákoníku je objektivní, bez možnosti liberace, tj. bez ohledu na případné okolnosti vylučující protiprávnost či vis maior. Soud proto žalobci přiznal i smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, od výzvy žalobce ze dne 7.10.2019, neboť dle čl. III bod 6 tato byla splatná právě k výzvě žalobce.

24. Co se týká námitek žalovaného, pak: - skutečnost, že žalovanému snad vznikla jednáním žalobce škoda ve výši celkem 41 394,27 Kč spočívající v tom, že pro nevystavení příjmových pokladních dokladů si nemohl provést odpočet daně v částce 5 727,27 Kč, vynaložil 2 000 Kč za služby daňového poradce a částku 33 667 Kč nemohl dále využít pro svoji ekonomickou činnost (případně ještě, že vynaložil částky ať již 100 000, 50 000 či 30 000 Kč na úpravu pronajaté věci) je sama o sobě ve vztahu k požadavku žalobce bez významu. Žalovaný totiž tento svůj tvrzený nárok na náhradu škody vůči nároku žalobce uplatňovaném v tomto řízení nezapočítává (§ 1982 a.n. občanského zákoníku), nárok žalobce tedy nezaniká. Žádné z podání žalovaného, ani jeho přípis žalobci na č.l. 8 totiž takový projev vůle neobsahuje. Žalovaný uvádí, že„ vše předá [obec] ČR a finančnímu úřadu, podá žalobu a bude se domáhat zaplacení všech finančních prostředků …..“. I pokud by snad měla tato vyjádření být posouzena jako kompenzační námitka, je nutno ji posoudit jako právní úkon zdánlivý pro neurčitost (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku) a proto k němu nelze přihlížet (§ 554 téhož předpisu). Žalovaný totiž uvádí vícero svých pohledávek, které v součtu převyšují pohledávku, resp. pohledávky žalobce, aniž by bylo zřejmé, které jeho„ započítávaných“ pohledávek zanikají a v jaké části případně (srov. i nyní použitelná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Odo 932/2006 a sp. zn. 32 Cdo 4363/2009 či nověji sp. zn. 32 Cdo 565/2019). Jde-li o hmotně právní úkon činěný v řízení, nelze účastníka poučovat, jaký obsah či náležitosti takový úkon má mít. Současně by šlo, vzhledem k tomu, jak jsou žalovaným skutkově tyto pohledávky vůbec vymezeny o tzv. pohledávky nejisté (§ 1987 odst. 2 občanského zákoníku), tudíž nezpůsobilé započtení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017) - dohodu o tom, že žalovaný nebude muset dlužné nájemné platit, žalovaný neprokázal, jak plyne ze skutkové části rozsudku, neprokázal ani dohodu o tom, že nemusí hradit smluvní pokutu, resp. že mu ji žalovaný případně prominul (§ 1995 občanského zákoníku). Skutečnost, zda mohl či nemohl žalobce po 31.8.2019 objekt pronajmout jiné osobě nebyla rozhodná, neboť žalobce žádný nárok od toho se odvíjející neuplatňoval.

25. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Soud sice usnesením č.j. EPR 273018/2019-19 ze dne 4.6.2020 vydaným vyšším soudním úředníkem řízení částečně zastavil a též rozhodl o změně žaloby, obsahově však podání žalovaného ze dne 17.3.2020 a 15.5.2020 odstraňovala vady žaloby, tj. rozpor mezi narační částí žaloby a žalobním petitem. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí tedy 14 758 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 800 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby po 1 540 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, dvě písemná podání ve věci samé - žaloba, vyjádření ze dne 9.11.2020 a účast na jednání soudu dne 11.3.2021) - paušální částku náhrad hotových výdajů 1 500 Kč (za 5 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - cestovné za 1 cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu dne 11.3.2021 ze [anonymizováno] do [obec] a zpět o délce 270 km vykonané [značka automobilu], [registrační značka] se spotřebou paliva BA 95 7,3 litrů na 100 km při ceně 27,80 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a pevné sazbě náhrad 4,40 Kč km, tj. 1 736 Kč - paušální částku náhrad za promeškaný čas 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za promeškaný čas strávený cestou ze sídla právního zástupce žalobce na místo jednání soudu a zpět dne 11.3.2021, přičemž cesta ze [anonymizováno] do [obec] trvá průměrně 1 hodinu a 30 minut a měří 135 km - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 422 Kč.

26. Žalovaný nakonec nemá povinnost platit na nákladech řízení státu fakticky ničeho (výrok III.), neboť ačkoliv vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že bude požadovat svědečné v podobě jízdného, přes poučení ze strany soudu v dané lhůtě tří dnů své cestovní výdaje nespecifikoval ani nedoložil.