34 C 96/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 312 448 Kč s příslušenstvím - náhrada škody

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 312 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 312 448 Kč od 1.12.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 100 002 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 2. 2021, doplněnou o podání ze dne 22. 7. 2021 a 12. 4. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 312 448 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný dne 20. 10. 2018 kolem 16:45 hod. v [obec] řídil [značka automobilu], [registrační značka], po vedlejší pozemní komunikaci na ulici [ulice] ke křižovatce s ulicemi [obec], [ulice] a [ulice]. Žalovaný v tuto dobu odbočoval doleva na ulici [ulice], kde nedal přednost v jízdě jedoucímu cyklistovi [jméno] [příjmení] (dále jen„ cyklista“ nebo„ poškozený cyklista“), čímž došlo k omezení jízdy cyklisty. Cyklista následně dojel žalovaného a svůj nesouhlas s proběhlou situací vyjádřil gestikulací. Žalovaný následně začal brzdit, cyklista jej objel a rukou udeřil do zpětného zrcátka vozidla žalovaného, které poškodil. Cyklista následně odbočil doprava na účelovou komunikaci podél [anonymizováno] rybníka, kde ho následoval žalovaný a to i přes zákaz vjezdu motorových vozidel. Žalovaný cyklistu dojel a přední částí vozidla úmyslně narazil do zadního kola cyklisty. V důsledku nárazu byl cyklista sražen k zemi, přičemž utrpěl vícečetná zranění, což si vyžádalo jeho převoz rychlou záchrannou službou do [nemocnice] v [obec], kdy byl hospitalizován do 26. 10. 2018 a byl nucen podstoupit 2 operační zákrok v celkové anestezii.

2. Žalobce uvedl, že žalovaný ztížil možnost řádného šetření zejména tím, že nenahlásil dopravní nehodu žalobci jako pojistiteli, a zejména pak tím, že odmítl uvést osobu, která vozidlo v době dopravní nehody řídila s odvoláním na to, že jde o osobu blízkou nebo třetí osobu, které vozidlo bylo zapůjčeno ze strany osoby blízké žalovanému. Ačkoliv Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 7 Tdo 81/2022-591, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2021, č.j. 5 To 168/2021-541 a rozsudek [název soudu] ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-515, kterým byl žalovaný uznán vinným z pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu poškození cizí věci, neboť nebylo prokázáno, že by projednávaný skutek způsobil, měl žalobce zato, že jelikož se žalovaný rozhodl osobu, která nehodu způsobila vědomě tajit, vznikl žalobci regresní důvod podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojistném plnění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). Nadto v případě, že by žalovaný nebyl řidičem automobilu v době dopravní nehody, žalobci stále svědčí nárok na náhradu vyplaceného pojistného plnění, protože žalovaný neoznámil žalobci, že vozidlo v době nehody řídila jiná osoba a nedodal k tomuto doklady. Žalobci tak byla chováním žalovaného ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření škodné události a žalobci tedy vznikl nárok na náhradu vyplaceného pojistného plnění dle regresního důvodu dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.

3. Žalobce z titulu pojistné smlouvy (povinného ručení) [číslo] vyplatil pojistné plnění v celkové výši 312 448 Kč, z toho poškozenému cyklistovi částku 3 017 Kč za škodu způsobenou na jízdním kole, částku 77 001 Kč za vytrpěné bolesti a za náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a částku 165 903 Kč za ztížení společenského uplatnění, a dále znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. částku 800 Kč a 2 800 Kč na odměně za znaleckou činnost, a dále [anonymizováno] ČR [obec] částku 62 979 Kč za náklady léčení poškozeného cyklisty. Žalovaný ani přes výzvu ze strany žalobce neuhradil ničeho.

4. Ve věci byl dne 19. 4. 2021 pod [číslo jednací] vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 13. 5. 2021 odpor, doplněný o podání ze dne 14. 6. 2021. Uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a s žalobními tvrzeními nesouhlasí. Ke ztížení ani znemožnění šetření žalobci nedošlo. Mezi tvrzeným znemožněním, resp. ztížením, šetření a porušením povinnosti žalovaného není možné hledat příčinnou souvislost. V průběhu řízení žalovaný dále doplnil, že vozidlo v okamžiku nehody řídila osoba jemu blízká, jejíž identitu odmítl sdělit s ohledem na její případné trestní stíhání. Nadto nebylo žalovanému známo, zda v době nehody řídila vozidlo osoba jemu blízká nebo zda vozidlo zapůjčila třetí osobě. Žalovanému tedy nebylo známo, která osoba vozidlo řídila, proto tuto skutečnost nemohl oznámit žalobci a nemohl tak porušit žádnou svou povinnost.

5. Soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutkový stav:

6. Z relace o dopravní nehodě ze dne 28. 8. 2020, [číslo jednací], soud zjistil, že dne 20. 10. 2018 v 16:45 hod. jel nezjištěný řidič osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], v obci [obec] po účelové komunikaci ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice] (u [anonymizováno] rybníka), kdy při jízdě po uvedené komunikaci přední částí vozidla [anonymizováno] narazil do zadní části jízdního kola [anonymizováno] - [anonymizováno] - [anonymizováno], na kterém jel cyklista [příjmení] [příjmení]. Cyklista po střetu upadl vpravo na travnatou plochu. Při dopravní nehodě utrpěl cyklista [příjmení] těžké zranění (zlomenina prstů levé ruky) a následně byl vozidlem RZS převezen do [nemocnice] v [obec]. Z relace se dále podává, že nezjištěný řidič z místa dopravní nehody ujel. Při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na jízdním kole ve výši asi 5 000 Kč. Jiná škoda nevznikla. Šetřením na místě dopravní nehody bylo zjištěno, že nezjištěný řidič vjel na účelovou komunikaci s motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ač je komunikace osazena svislou dopravní značkou B 11 - Zákaz vjezdu všech motorových vozidel s dodatkovou tabulkou [příjmení] dopravní obsluhu.

7. Z pojistné smlouvy [číslo] zkráceného záznamu o jednání soud zjistil, že žalovaný jako pojistník uzavřel dne 10. 11. 2016 s žalobcem jako pojistitelem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Provozovatelem i vlastníkem vozidla byl žalovaný.

8. Z dokladu ke škodné události sepsaného poškozeným cyklistou (včetně fotografií) dne 16. 4. 2020 soud zjistil, že poškozený cyklista vyčíslil poškozené položky a práce na jízdním kole.

9. Ze sdělení výše pojistného plnění ze dne 21. 4. 2020 se podává, že žalobce oznámil poškozenému cyklistovi ukončení šetření pojistné události [číslo]. Pojistné plnění poškozenému cyklistovi za škodu vzniklou na jízdním kole bylo stanoveno částkou 3 017 Kč.

10. Ze sdělení výše regresní náhrady ze dne 14. 4. 2020 a vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 20. 2. 2020 se podává, že žalobce poskytl [anonymizováno] ČR regresní náhradu ve výši 62 967 Kč za náklady léčení poškozeného cyklisty.

11. Z výzvy ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že [anonymizováno] ČR [obec] vyzvala žalobce k náhradě nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté poškozenému cyklistovi v celkové výši 62 967 Kč.

12. Ze sdělení výše regresní náhrady ze dne 14. 4. 2020, z potvrzení o ztrátě na výdělku ze dne 17. 12. 2019 a z přehledu bolesti dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví ze dne 24. 10. 2019 se podává, že žalobce poskytl poškozenému cyklistovi pojistné plnění ve výši 71 001 Kč za vytrpěné bolesti a za náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

13. Ze sdělení výše regresní náhrady ze dne 18. 5. 2020 se podává, že žalobce poskytl poškozenému cyklistovi pojistné plnění ve výši 165 903 Kč za ztížení společenského uplatnění.

14. Z přehledu vyplacených částek a likvidační zprávy [číslo] bylo zjištěno, že žalobce dne 14. 4. 2020 vyplatil poškozenému cyklistovi částku 77 001 Kč, [anonymizováno] ČR [obec] částku 62 967 Kč a znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. částku 800 Kč.

15. Z přehledu vyplacených částek a likvidační zprávy [číslo] bylo zjištěno, že žalobce dne 18. 5. 2020 vyplatil poškozenému cyklistovi částku 165 903 Kč a znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. částku 2 800 Kč.

16. Z dokladu o vyplacení pojistného č. události [číslo] (č. smlouvy [číslo]) se podává, že ze strany žalobce bylo poškozenému cyklistovi dne 15. 4. 2020 vyplaceno pojistné plnění ve výši 77 001 Kč, dne 22. 4. 2020 plnění ve výši 3 017 Kč a dne 21. 5. 2020 plnění ve výši 165 903 Kč, MUDr. [jméno] [příjmení] bylo dne 15. 4. 2020 vyplaceno plnění ve výši 800 Kč a dne 21. 5. 2020 plnění ve výši 2 800 Kč a [anonymizováno] ČR [obec] bylo dne 15. 4. 2020 vyplaceno plnění ve výši 62 967 Kč Celkem bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 312 488 Kč.

17. Z výzvy ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce uplatnil na žalovaném právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění v celkové výši 309 471 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2020 včetně dodejky ze dne 25. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce opětovně upozornil žalovaného na výši dluhu 312 448 Kč a vyzval jej k jeho úhradě.

19. Z rozsudku [název soudu] ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-332 soud zjistil, že žalovaný (v trestní věci jako obžalovaný) byl uznán vinným, že dne 20. 10. 2018 kolem 16:45 hod. v [obec] řídil [značka automobilu], [registrační značka] po vedlejší pozemní komunikaci na ulici [ulice] ke křižovatce s ulicemi [obec], [ulice] a [ulice], kde odbočoval doleva na ulici [ulice] a kde nedal přednost v jízdě jedoucímu cyklistovi [jméno] [příjmení], čímž došlo k omezení jízdy cyklisty, na což cyklista reagoval tak, že na ulici [ulice] žalovaného téměř dojel a gestikulací mu naznačil, že toto jednání nebylo v pořádku, kdy žalovaný začal brzdit až téměř vozidlo zastavil, čímž jej cyklista objel z levé strany, přičemž mu pravou rukou udeřil do levého zpětného zrcátka, které tak poškodil, načež následně cyklista odbočil doprava na účelovou komunikaci podél [anonymizováno] rybníka, kam za ním žalovaný se svým vozidlem odbočil, a to i přes to, že vjezd na tuto pozemní komunikaci je motorovým vozidlům zakázán a je zde umístěna značka B11 – zákaz vjezdu všech motorových vozidel, přičemž v následném stoupání na popsané komunikaci s podélným sklonem v hodnotě 12,5 % a v rychlosti převyšující 33,8 km/h jej dojel a svou přední částí vozidla úmyslně narazil do zadního kola cyklisty, v důsledku čehož byl cyklista i s kolem sražen na zem. Cyklista utrpěl vícečetné tržně zhmožděné rány levé ruky, roztržení šlach natahovačů palce levé ruky, otevřenou zlomeninu základního článku palce levé ruky, otevřenou tříštivou zlomeninu základního článku druhého prstu levé ruky, přetržení povrchové větve vřetenního nervu vedoucího k palci levé ruky, zlomeninu nehtové drsnatiny koncového článku třetího prstu levé ruky, oděrky na levé straně pánve a na levé straně lokte, což si vyžádalo převoz RZS do [nemocnice] v [příjmení] [jméno] na [anonymizováno], kde byl cyklista hospitalizován do 26. 10. 2018 a byl nucen podstoupit 2 operační zákrok v celkové anestezii a byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 4 týdnů. Žalovaný tímto spáchal pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečin poškození věci a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let.

20. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, č.j. 5 To 326/2019-370, soud zjistil, že odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-332, bylo zamítnuto.

21. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, č.j. 7 Tdo 566/2020-417, soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, č.j. 5 To 326/2019-370, i rozsudek Okresního soud ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-332, byl zrušen a věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k opětovnému projednání.

22. Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 4. 2021, č.j. 2 T 74/2019-515, soud zjistil, že žalovaný byl opětovně uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu poškození věci pro stejný skutek, jak byl popsán v rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-332, za což byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let.

23. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2021, č.j. 5 To 168/2021-541, soud zjistil, že odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 4. 2021, č.j. 2 T 74/2019-515, bylo zamítnuto.

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], i rozsudek [název soudu] ze dne 30. 7. 2019, č.j. 2 T 74/2019-332, byl zrušen a o věci bylo znovu rozhodnuto tak, že žalovaný se zprošťuje obvinění pro skutek popsaný výše, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalovaný. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí se podává, že soud prvního stupně uznal žalovaného vinným, ačkoliv k takovému rozhodnutí neměl dostatečný důkazní podklad o tom, kdo projednávaný skutek spáchal.

25. Z dalších listin soud nezjistil žádné, pro věc podstatné, skutečnosti.

26. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

27. Soud ve věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojistném plnění (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“).

28. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

29. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. pojištěný je povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že a) bylo proti němu uplatněno právo na náhradu újmy a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši, b) v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno správní nebo trestní řízení a neprodleně informovat pojistitele o jeho průběhu a výsledku, c) poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu újmy u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví.

30. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

31. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3, 32. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

33. Zákon č. 168/1999 Sb., ve svém § 10 stanovuje předpoklady pro vznik práva pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za pojištěného plnil, a to mimo jiné i v případě, že ze strany pojištěného došlo k porušení povinnosti po dopravní nehodě. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], byl žalovaný zproštěn pro shora popsaný skutek, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek žalovaný spáchal. Ačkoliv nebylo prokázáno, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], v době dopravní nehody řídil žalovaný, vycházel soud ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla; tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná. Soud, ačkoliv ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není vázán rozsudkem, jímž byl žalovaný zproštěn viny, vycházel z toho, že skutek, tak, jak byl popsán ve shora onačené trestní věci, se stal, o čemž svědčí i relace o dopravní nehodě. Ostatně je třeba podotknout, že v průběhu řízení žalovaný nerozporoval to, že k nehodě došlo, avšak odmítal pouze tu skutečnost, že nehodu nezpůsobil on sám. Žalovaný však tímto způsobem porušil svou oznamovací (ohlašovací) povinnost ve smyslu § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., když předepsaným způsobem neoznámil žalobci, kdo v době dopravní nehody řídil vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření škodné události žalobcem podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. K námitce žalovaného, že žalobci nesdělil totožnost osoby, která v době dopravní nehody vozidlo řídila, neboť se jednalo o osobu blízkou, resp. že žalovanému není známo, zda vozidlo nebylo zapůjčeno třetí osobě, jejíž identitu žalovaný nezná, soud nepřihlídl, když se ztotožnil se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp.zn. III.ÚS 3162/2012, kdy:„ Odmítnutí uvedení skutkového stavu včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila, s odvoláním se na to, že v okamžiku dopravní nehody vozidlo řídila osoba blízká dle čl. 37 odst. 1 Listiny, nelze považovat za důvodné odmítnutí splnění této povinnosti. Občanskoprávní důsledky plynoucí pro pojištěného z nesplnění jeho povinnosti informovat pojistitele o skutkovém stavu škodné události (včetně toho, kdo řídil vozidlo), musí nést sám pojištěný. Zásada rovnosti smluvních stran vylučuje, aby jedna ze smluvních stran byla privilegována tím, že nesplnění její smluvní informační povinnosti jí bude tolerováno s odkazem na princip nemo tenetur; takový postup by vedl ke znevýhodnění druhé smluvní strany.“ Žalovaný tedy zjevně bezdůvodně porušil svoji oznamovací (ohlašovací) povinnost, v důsledku čehož byla žalobci ztížena možnost řádného šetření škodní události a žalobci jako pojistiteli vzniklo proti žalovanému jako pojištěnému právo na náhradu toho, co za žalovaného plnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 50008/2015).

34. Žalovaný porušil povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích a v příčinné souvislosti s tímto porušením došlo ke vzniku škody v celkové výši 312 448 Kč, kterou žalobce uhradil poškozenému (v části 3 017 Kč za škodu způsobenou na jízdním kole, v části 77 001 Kč za vytrpěné bolesti a za náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a v části 165 903 Kč za ztížené společenského uplatnění), dále znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. (v části 800 Kč a 2 800 Kč na odměně za znaleckou činnost) a [anonymizováno] ČR [obec] (v části 62 979 Kč za náklady léčení poškozeného cyklisty). Výši náhrady škody žalovaný nezpochybňoval, soud proto vycházel z předložených listin, kterými byla žalobcem prokázána úhrad označených částek daným sobám, a zavázal tak žalovaného k povinnosti uhradit žalobci částku ve výši 312 448 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012 Sb.

35. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100 002 Kč Tyto náklady tvoří: - zaplacený soudní poplatek v částce 12 498 Kč; - odměna právního zástupce žalobce stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 312 448 Kč za 7 úkonů právní služby po 9 580 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 22. 7. 2021, účast u jednání dne 24. 3. 2022, vyjádření ze dne 12. 4. 2022 a účast u jednání dne 31. 5. 2022); - paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 22. 7. 2021, účast u jednání dne 24. 3. 2022, vyjádření ze dne 12. 4. 2022 a účast u jednání dne 31. 5. 2022); - náhrada za ztrátu času v trvání 20 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a.t.; - náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 2. 2022 (jednání odročen s ohledem na omluvu právního zástupce žalovaného z téhož dne) ve výši 209 Kč, dne 24. 3. 2022 ve výši 469 Kč a dne 31. 5. 2022 ve výši 479 Kč podle § 13 odst. 1 a.t.; - náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 o.s.ř. v sazbě 21 % ve výši 15 187 Kč.

37. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.