34 C 96/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., reg.č.: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 641,14 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 809,25 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 12 831,75 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 1 828,74 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 6 314,66 Kč- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplacení- úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 641,14 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 16.5.2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 827,48 Kč spolu s poplatky dle sazebníku a úrokem ve výši 9,90 % ročně. Ze strany žalovaného však nebylo plněno řádně a včas; na svůj dluh uhradil 34 190,75 Kč. Žalobce proto z důvodu opakovaného porušování smlouvy žalovaným od smlouvy o úvěru odstoupil, čímž se dluh stal k 16.9.2021 splatným. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 28 291,14 Kč, poplatků ve výši 350 Kč kapitalizovaného úroku od 16. 5. 2017 do 16.9.2021 ve výši 1 828,74 Kč, kapitalizovaného úroku od 17.9.2021 do 31.11.2022 ve výši 6 314,66 Kč úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 641,14 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení.

2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2023, č.j. EPR 3773/2023-6 bylo řízení dle ustanovení § 140a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění zákona č. 294/2013 Sb. přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2025, č.j. , spisová značka, bylo schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře zrušeno a insolvenční řízení zastaveno.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu souhlasili za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

5. Dne 16. 5. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl úročený sazbou ve výši 9,9 % ročně, bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr hradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 827,48 Kč spolu s poplatky dle sazebníku.

6. Z údajů o zaměstnanosti žalovaného se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán jako obchodník na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 249 Kč a měl brigádu v oblasti marketingu s uváděným čistým příjmem ve výši 3 500 Kč.

7. Z výpisu z CBCB registru soud zjistil, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy žádné závazky, na které by nehradil včas splátky.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, bydlel u rodiny a neměl žádné vyživovací povinnosti. Byl zaměstnaný jako obchodník a jeho čistý měsíční příjem činil 15 000 Kč měsíčně. Dále vykonával brigádu, z níž mu plynul měsíční příjem ve výši 3 500 Kč.

9. Výzvou ze dne 16. 9. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 670,82 Kč a poplatku ve výši 150 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

10. Z historie úvěru ze dne 24. 10. 2022 se podává, že žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 50 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 34 190,75 Kč.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 43 237,12 Kč.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

22. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. V posuzované věci si žalobce od žalovaného nevyžádal potvrzení o pravidelných měsíčních příjmech. Žalobce žádným způsobem nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného. Žalobce rovněž ani nenahlížel do registrů BRKI, NRKI nebo SOLUS.

24. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, .

25. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

26. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

27. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 809,25 Kč a soud v této části žalobě vyhověl (výrok I.). Soud pravidelné splátky ve výši 700 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaného dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaný nemůže být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byl, pokud by smlouvy o úvěry měly být platné. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II.).

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.