34 EVC 1/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený/á advokátem Mgr. příjmení příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , reg.č.: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 89 886,05 Kč s příslušenstvím - smlouva o dílo

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 89 886,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši - 10 % ročně z částky 34 674,62 Kč od 12.10.2019 do zaplacení - 10 % ročně z částky 55 211,43 Kč od 13.10.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 37 219 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Návrhem na vydání evropského platebního rozkazu doručeným Městskému soudu v Brně dne 3.2.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 89 886,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 674,62 Kč od 12.10.2019 do zaplacení a z částky 55 211,43 Kč od 13.10.2019 do zaplacení. Návrh odůvodnil tak, že žalobce coby zhotovitel uzavřel s žalovaným coby objednatelem dne 1.3.2019 smlouvu o dílo. Na jejím podkladě žalovanému poskytl účetní služby, konkrétně zpracování účetnictví žalovaného za rok 2018 a dále za období měsíců leden až červen 2019 Cenu za zpracování účetnictví za rok 2018 žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] v celkové výši 34 674,62 Kč, splatnou dne 11.10.2019, cenu za zpracování účetnictví za rok 2019 pak fakturou [číslo] v celkové výši 55 211,43 Kč, přičemž ve fakturách jsou blíže specifikované činnosti, které žalobce vykonal. Obě faktury žalobce žalovanému doručil e-mailem dne 11.9.2019, resp. 12.9.2019, žalovaný je však přes následné výzvy žalobce neuhradil. Daňová kontrola prováděná u žalovaného dne 24.9.2019 se nijak netýkala tvrzeného nesprávného provedení účetnictví za rok 2019, nýbrž vztahů mezi žalovaným a dalším podnikatelským subjektem; kontroly se účastnila i jednatelka žalobce. Odměna za její účast na kontrole byla žalobci žalovaným uhrazena, to s ohledem na pozitivní výsledek kontroly. Žalovaný žalobci ve smyslu § 2618 zákona č. 89/2012 Sb. neoznámil včas žádné konkrétní vady provedeného díla - zpracovaného účetnictví za roky 2018 a 2019, žádal sice určitou slevu, avšak nikdy neuvedl z jakého důvodu přesně. Jelikož žalobce dílo prováděl do 10.9.2021, kdy žalovanému vrátil veškeré podklady, jsou případné nároky žalovaného z vady díla promlčeny, neboť je žalovaný neoznámil bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, resp. ve lhůtě dvou let. Žalovaný se k nároku žalobce vyjádřil v podání doručeném soudu dne 4.5.2021 tak, že důvodný není, neboť - účetnictví žalovaného žalobce zpracoval nesprávně, na což žalovaného upozornil příslušný slovenský daňový úřad po provedené kontrole - mělo jít o nesprávné výkazy za měsíce 4 až 7/ 2019 - z důvodu nesprávného provedení díla rozvázal žalovaný s žalobcem spolupráci a k nápravě účetnictví za rok 2019 zjednal jiný subjekt - [právnická osoba] - který musel provést opravy, resp. účetnictví přepracovat. V důsledku toho vznikla žalovanému škoda ve výši více, než 2 000 euro, za kterou žalobce odpovídá i ve smyslu čl. III/4 a 5 smlouvy o dílo do výše 20 000 Kč za každý zpracovaný kalendářní rok - žalobce porušil svůj závazek provést dílo řádně, když účetnictví žalovaného bylo provedeno nesprávně, žalobce tedy vzhledem k těmto vadám díla nemůže po žalovaném žádat zaplacení ceny díla; vady díla může žalovaný prokázat zápisy daňového úřadu, přičemž všechny nedostatky a vady díla vyšly najevo až v lednu či únoru 2020 při účetní závěrce provedené společností [právnická osoba] - žalovaný je oprávněn žádat po žalobci náhradu škody, kterou je schopen prokázat. Svoji obranu žalovaný následně doplnil v podání doručeném soudu dne 6.9.2022, kde uvedl, že - na skutečnost, že účetnictví žalované není vedeno řádně, žalovanou upozornil příslušný slovenský daňový úřad již v květnu 2019, neboť zjistil, že žalobce kontrolní výkaz k dani z přidané hodnoty (DPH) nevede v účetním programu, leč jej vyplňuje ručně - společnost [právnická osoba], kterou žalovaný zjednal za účelem opravy účetnictví, vyhotovila o všech vadách díla provedeného žalobcem zápis a ten byl zaslán žalobci. Na jeho podkladě žalovaný žalobci vrátil faktury [číslo] které mu byly doručeny v září 2019, neboť ze strany žalobce jde o neoprávněné náklady, žalovaný tyto faktury ani nezanesl do svého účetnictví - žalovaný uhradil za nápravu vad v účetnictví společnosti [právnická osoba] částku 1 400 euro, ze strany [anonymizována dvě slova] na [země] byly žalovanému uděleny pokuty - za své služby si navíc žalobce měl účtovat měsíčně paušální odměnu ve výši 300 euro dle smlouvy o dílo, což však nečinil a své služby, resp. cenu díla vyúčtoval mimo dohodu stran právě fakturami [číslo] což svědčí o tom, že si žalobce vadného plnění byl vědom. Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný má sídlo na území Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí minimálně od čl. 26 odst. 1 nařízení ES č. 1215/2012, neboť žalovaný se řízení před soudem účastnil, případný nedostatek pravomoci českých soudů nenamítal. Rozhodným právem je hmotné právo české, neboť si ho strany v čl. VIII. odst. 2 smlouvy o dílo ve smyslu dle čl. 3 odst. 1 nařízení ES č. 593/2008 sjednaly. Soud rozhodoval na jednání dne 6.9.2022, a to dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný, resp. jeho jednatelka požádala sice dne 2.9.2022 o odročení jednání s tím, že má pozitivní test na nemoc Covid - 19 a silně pociťuje její příznaky, soud nicméně její žádosti nevyhověl a důvody jí i jejímu tehdejším právnímu zástupci - Mgr. [jméno] [příjmení], advokátu - sdělil, tj.: že soud k žádosti žalovaného jednání v minulosti opakovaně odročoval (jednání nařízená na 1.2.2022 a 24.5.2022), nicméně je-li žalovaný zastoupen advokátem na základě plné moci, není důvodu, aby jednání nařízené na den 6.9.2022 neproběhlo. Soud není povinen vždy akceptovat důvod jinak způsobilý přivodit odročení jednání, pokud je zřejmé, že další a další žádosti o odročování jednání nesměřují k naplnění smyslu účelu občanského soudního řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3358/2017). Na toto sdělení soudu žalovaný reagoval tak, že svému advokátu vypověděl plnou moc, tedy cíleně se zbavil svého zastoupení. Dle názoru soudu je tak více než zřejmé, že tato v pořadí již třetí žádost o odročení směřovala pouze k oddálení rozhodnutí ve věci samé a prodloužení řízení. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z listiny s názvem„ Smlouva o vedení účetnictví“ ze dne 1.3.2019 má soud za prokázáno, že žalobce coby zhotovitel s žalovaným coby objednatelem uzavřeli smlouvu o dílo. Žalobce se zavázal vést pro žalovaného účetnictví (čl. I. a II.), žalovaný oproti tomu hradit cenu díla (čl. VI), a to za položku 1,20 euro, za mzdu 5 euro, za vypracování DPH a kontrolního hlášení 10 euro, hodinovou sazbu 23 euro, cenu za km 0,50 euro a za čas strávený na cestě 10 euro s tím, že žalobce je oprávněn cenu fakturovat měsíčně, faktury budou splatné do 14 dnů od jejich doručení a doručit je možno faktury i prostřednictvím e-mailu. Dle čl. III byla smlouva uzavřena na dobu určitou od 1.3.2019 do 30.9.2019. Mezi stranami nebylo sporným, že v září 2019 provedl příslušný slovenský daňový úřad u žalovaného daňovou kontrolu, tedy i kontrolu účetnictví, jak podporuje i e-mailová komunikace stran ze dne 25.7.2019, 3.9.2019 a 21.10.2019; žalovaný připustil, že předmětem kontroly mělo být i účetnictví zpracované žalobcem za rok 2019. Z faktury [číslo] ze dne 11.9.2019 znějící na částku 1 340,60 euro 34 674,62 Kč se splatností dne 11.10.2019 a její přílohy se podává, že žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za zpracování účetnictví za rok 2018. Z faktury [číslo] ze dne 12.9.2019 znějící na částku 2 134,60 euro 55 211,43 Kč se splatností dne 12.10.2019 a její přílohy se podává, že žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za zpracování účetnictví za rok 2019. Mezi stranami nebylo sporným, že žalovaný faktury [číslo] obdržel v září 2019 (podporuje to též e-mailová komunikace stran ze dne 11.9.2019 a 12.9.2019) a následně je žalobci vrátil s tím, že je neproplatí. Z předávacího protokolu ze dne 10.9.2019 se podává, že žalobce žalovanému vrátil veškeré podklady pro zpracování účetnictví za roky 2018 a 2019. Z upomínky ze dne 28.10.2019 se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě ceny díla v částce 89 886,05 Kč, tj. k proplacení faktur [číslo]. Z upomínky [číslo] ze dne 14.11.2019 se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě ceny díla v částce 89 886,05 Kč, tj. k proplacení faktur [číslo] když ostatní faktury [číslo] žalovaný žalobci uhradil. Z přípisu právního zástupce žalobce žalovanému ze dne 11.12.2019 a připojeného podacího archu pošty se podává, že žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě ceny díla. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Samotná pravost ani pravdivost uvedených listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Naproti tomu žalovaný nedoplnil tvrzení a ani neprokázal, že by žalovanému bez zbytečného odkladu po předání díla (v září 2019) oznámil konkrétní vady v žalobcem zpracovaném účetnictví, neprokázal rovněž ani samotnou existenci takových vad. Pokud by se žalovaný dne 6.9.2022 dostavil k jednání, byl by poučen ze strany soudu dle § 118a o.s.ř., aby doplnil svá skutková tvrzení a označil důkazy; žalovaný se však k jednání nedostavil, čímž se tuto možnost připravil. Soud tedy vycházel při svém rozhodování z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). Z e-mailové komunikace stran se podává, že nedostatky díla žalovaný zmiňuje ve vztahu k žalobci až dne 8.1.2020, aniž však konkrétní vady specifikuje, byť strany jednají o případné slevě z ceny díla. Žalovaný dále k tvrzeným vadám díla předložil e-mailovou komunikace ze dne 24.10.2019 a 8.11.2019, jedná se však o komunikaci mezi žalovaným a třetím subjektem (Ing. [jméno] [příjmení]), nikoliv o reklamaci případných vad vůči žalobci. E-mail žalobce ze dne 21.10.2019 pak dle názoru nelze chápat jako uznání nějakých vad díla, žalobce zde toliko deklaruje svoji připravenost, dle závěrů kontroly daňového úřadu uhradit žalovanému případné pokuty. V tomto směru je třeba uvést, že pokud se žalovaný opakovaně dovolával zjištění příslušného slovenského daňového úřadu o nedostatcích v účetnictví zpracovaného žalobcem, odpovídalo by logické obraně v řízení, aby žalovaný takové rozhodnutí či jinak zachycený záznam o tom předložil soudu. To však žalovaný přes výzvu k předložení rozhodných listinných důkazů neučinil. Z ostatních listinných důkazů soud žádná podstatná skutková zjištění nečerpal. [příjmení] moc ze dne 1.12.2019 byla vystavena žalovaným fyzické osobě Ing. Mgr. [jméno] [příjmení] k tomu, aby tato osoba zastupovala žalovaného v řízeních při registraci daňových a poplatkových povinností, nijak se tedy nevztahuje k předmětu tohoto řízení. Z faktury [číslo] vystavené společností [právnická osoba] žalovanému znějící na částku 1 440 euro pak není zřejmé, jaký byl rozsah služeb a jakého období se případná„ rekonstrukce účetnictví“ měla týkat. Podle § 1721 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouva, kterou žalobce coby zhotovitel a žalovaný coby objednatel dne 1.3.2019 uzavřeli je povahově smlouvou o dílo. Žalobce se zavázal zpracovat pro žalovaného jeho účetnictví, kdy dílo zde představuje určitý soubor informací zachycených na nosiči dat a žalovaný se zavázal zaplatit oproti tomu žalobci cenu takového díla. Žalobce dílo provedl (§ 2604 a 2605 odst. 1 občanského zákoníku), tedy jej dokončil a žalovanému předal (pokud mělo být předmětem kontroly daňového úřadu v září 2019), čímž mu vzniklo právo na zaplacení ceny díla (§ 2610 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný však žalobci sjednanou cenu díla (dle počtu jednotlivých úkonů ve smyslu čl. VI smlouvy o dílo specifikovaných v přílohách faktur) neuhradil, přičemž úhrada ceny díla je jednou ze základních povinností objednatele. Proto soud žalovaného zavázal k úhradě této částky (výrok I.). Protože žalovaný žalobci cenu zboží řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, vždy ode dne následujícího po dni splatnosti faktur [číslo] [číslo] dle ujednání čl. VI smlouvy o dílo, když i žalovaný připustil, že obě faktury obdržel před datem v nich uvedeného dne splatnosti. Co se týká dalších námitek žalovaného, pak ani ty nejsou důvodné: - jak vyplývá ze skutkové části rozsudku, žalovaný neprokázal svoji obranu (k jednání se nedostavil a o možnost být řádně poučen dle § 118a občanského soudního řádu se tak připravil), že by zhotovené dílo mělo vady, resp., že by je žalovaný žalobci oznámil bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2618 občanského zákoníku, na nějž správně žalobce odkazoval. Obratem„ bez zbytečného odkladu“ je třeba mínit - dle povahy věci - dobu několika málo dnů či týden, případně dva. Samotný žalovaný uváděl, že byl na chyby v účetnictví, tj. vady díla upozorněn příslušným slovenským daňovým úřadem, který v září 2019 prováděl u žalovaného daňovou kontrolu, odpovídala by tomu i e-mailová komunikace mezi žalovaným a Ing. Mgr. [jméno] [příjmení] z října a listopadu roku 2019, přičemž první doložená výtka ze strany žalovaného vůči žalobci ohledně případných vad díla pochází až z ledna 2020. Pokud žalovaný v další části svého vyjádření k žalobě uváděl, že všechny nedostatky a vady díla vyšly najevo až v lednu či únoru 2020 při účetní závěrce, pak je toto jeho tvrzení rozporné s jeho původní obranou a rovněž s důkazy, které sám předložil. Jelikož žalobce namítl opožděnost oznámení (reklamace) případných vad díla, nemá žalovaný vůči žalobci žádné nároky z vadného plnění (§ 2651 ve spojení s § 2099 až 2112 občanského zákoníku), které se ovšem samy o sobě nároku žalobce na úhradu ceny díla nedotýkají. Jinak řečeno, ani případná existence vad díla, jejich včasné oznámení a volba některého nároku z vad díla neznamenají zánik nároku zhotovitele na zaplacení cenu díla. Nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla a (konkrétně zvolený) nárok objednatele z titulu vad díla nejsou totiž synallagmatické závazky. I pokud by tedy žalovaný řádně uplatnil nárok z vad díla spočívající - dle obsahu vzájemné komunikace stran z ledna 2020 - v poskytnutí slevy (žádný jiný případný nárok z vad díla se z provedených důkazů nepodává a ani nebyl žalovaným tvrzen), musel by jej účinně započíst (§ 1982 a.n. občanského zákoníku) vůči alespoň části nároku žalobce na cenu díla (srov. stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4160/2010). Žádný jednoznačný, určitý a srozumitelný kompenzační úkon však žalovaný v tomto směru neučinil - ve smlouvě o dílo se nenachází žádný čl. III/4 a 5, upravující případně (odlišně od zákona) odpovědnost za škodu, která by žalovanému prováděním díla či v důsledku provádění díla vznikla. Žalovaný - vedle toho, že neprokázal vady díla, jak uvedeno již shora - neprokázal ani existenci nějaké škody, která mu v důsledku toho měla vzniknout, pouze v e-mailové komunikace zmiňuje„ pokuty od Sociální pojišťovny“. Ohledně částky za opravu, resp. přepracování účetnictví pro vady způsobené žalobcem pak pokaždé uvádí jiné částky - jednou 2 000 euro, poté 1 400 euro Ani zde se však případný nárok žalovaného vůči žalobci z titulu náhrady škody nedotýká nároku žalobce na zaplacení ceny díla, přičemž žalovaný žádný jednoznačný, určitý a srozumitelný kompenzační úkon neučinil; sdělení, že žalovaný je oprávněn žádat po žalobci„ náhradu škody, kterou je schopen prokázat“ nelze za takový právní úkon vůbec považovat. Ještě je nutno poznamenat - pokud jde o náklady vynaložené na odstranění tvrzených vad díla, tj. opravy, resp. přepracování účetnictví žalovaného, že čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu, tj. ani z titulu náhrady škody (§ 1925 občanského zákoníku) - smlouva o dílo byla uzavřena na dobu určitou, zanikla tedy uplynutím doby, resp. provedením sjednaného díla, pokud žalovaný uváděl, že s žalobcem„ ukončil spolupráci“ -„ vrácení“ faktur žalovaným žalobci a jejich neuvedení v účetnictví žalobce jsou pro právní posouzení věci bez významu - ve smlouvě o dílo je přesně specifikován způsob stanovení ceny díla, a to v jejím čl. VI, žádná paušální odměna ve výši 300 euro měsíčně mezi stranami ujednána nebyla, lze tedy mít za to, že žalobce cenu díla vyčíslil řádně dle smlouvy, samotné provedené úkony či jejich rozsah žalovaný nerozporoval O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 37 219 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 4 495 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby po 4 700 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, dvě písemná podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 6.9.2022) - paušální částku náhrad hotových výdajů 1 500 Kč (za 5 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - cestovné za jednu cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu dne 6.9.2022 ze [příjmení] do [obec] a zpět o délce 196 km vykonané [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] se spotřebou paliva BA 95 6,0 litrů na 100 km při ceně 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění od 14.5.2022 a pevné sazbě náhrad 4,70 Kč km, tj. 1 445 Kč - paušální částku náhrad za promeškaný čas 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za promeškaný čas strávený cestou ze sídla právního zástupce žalobce na místo jednání soudu a zpět dne 6.9.2022, přičemž cesta ze [příjmení] do [obec] trvá průměrně 1:13 hodiny a měří 98 km - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 5 679 Kč.