35 C 102/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; pojišťovna , IČO: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 240 548 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 240 548 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 24. 10. 2018 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 108 091 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán uhradit mu celkem částku 240 548 Kč jako plnění, jež žalobce vyplatil na základě pojistné smlouvy [číslo] za újmu způsobenou provozem vozidla Volvo S40, [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný. Toto vozidlo řídil řidič [jméno] [příjmení], který jel po vedlejší komunikaci a nerespektoval dopravní značku„ Stůj, dej přednost v jízdě“ a nedal přednost vozidlu značky VW Passat [registrační značka], jež řídila řidička [jméno] [příjmení], která jela po komunikaci hlavní. Řidič [anonymizováno] u sebe neměl platné řidičské oprávnění, dechová zkouška na alkohol byla negativní, dechová zkouška na amfetamin byla pozitivní, lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu řidič odmítl. Při nehodě došlo ke zranění řidičky [příjmení] a dále ke zranění řidiče [anonymizováno] a jeho spolujezdců [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Za uvedené jednání byl řidič [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání přestupku s tím, že se na výzvu policisty nepodrobil vyšetření, zda je ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem. Žalovaný řádně nenahlásil škodnou událost a v důsledku absence konkrétních okolností měl žalobce při šetření pojistné události ztíženou situaci, když se o škodné události dozvěděl pouze od poškozených. Ze strany žalovaného k nahlášení pojistné události vůbec nedošlo, žalovaný ani nesdělil totožnost řidiče, neuvedl další rozhodující skutečnosti týkající se této osoby, ani to, zda byl řidič v zaměstnaneckém poměru se žalovaným. Žalobce na základě výše uvedené pojistné smlouvy vyplatil celkové plnění v částky 240 548 Kč. To se skládá z pojistného plnění ve výši 1 452 Kč za parkovné vozidla po dopravní nehodě, částkou 197 900 Kč za totální škodu na vozidle VW Passat, plnění ve výši 11 200 Kč za zásah při dopravní nehodě, a částky 13 570 Kč za újmu na zdraví řidičce [příjmení], pojistné plnění 7 959 Kč za náklady léčení řidičky [příjmení], a náklady léčení spolujezdců řidiče vozidla Volvo pana [jméno] [příjmení] v částce 5 016 Kč a náklady léčení [jméno] [jméno] v částce 3 451 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznal s odůvodněním, že [jméno] [příjmení], jako zaměstnanec žalovaného rozhodně neplnil své pracovní úkoly v rámci činnosti u žalovaného, vozidlo použil k soukromým účelům mimo pracovní dobu bez vědomí a souhlasu žalovaného, tedy neoprávněně, když nic nenasvědčovalo tomu, že by nějaké riziko zneužití vozidla existovalo, neboť žalovaný neměl žádný důvod mít pochybnosti o spolehlivosti svého zaměstnance [jméno] [příjmení], zejména neměl žádné podezření ohledně užívání omamných látek z jeho strany. Žalovaný dále namítl, že pokud se jednalo o řidiče pana [příjmení], tento byl zaměstnancem žalovaného, avšak neměl oprávnění řídit vozidlo. Toto nebylo jeho pracovní náplní a neměl ani povolení vozidlo řídit, žalovaný vůbec neví, jak se k vozidlu dostal, ani nevěděl, že pan [příjmení] měl vozidlo v době dopravní nehody ve svém držení. Jednalo se o vozidlo jednatele společnosti a klíče od vozidla byly standardně uzamčené v jeho kanceláři, resp. klíče byly v kanceláři jednatele, pravděpodobně na pracovním stole, kancelář byla uzamčena a řidič neměl klíče k dispozici. Odkazoval-li žalobce na ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona č zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon o pojištění“), tak žalovaný poukázal, že není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a případným nesplněním této povinnosti. Žalobce totiž od správních úřadů měl informace, které mu k šetření škodní události nepochybně postačovaly. Následně bylo v tomto řízení sděleno, že byla dohoda, že si řidič [anonymizováno] tímto autem si může jet vyzvednout řidičský průkaz, který mu byl v té době vystaven, po vyslovení zákazu řízení motorových vozidel, neměl však řídit on, ale jeho přítelkyně [jméno] [příjmení], která v té době pracovala ve firmě.

3. Z provedeného prokazování soud zjistil a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 21. 10. 2015 v 4:45 hod. došlo na křižovatce ul. [ulice], [ulice] a [jméno] [příjmení] v [obec] k dopravní nehodě. [příjmení] [jméno] [příjmení] řídil osobní motorové vozidlo zn. Volvo S40, [registrační značka], po vedlejší komunikaci ul. [jméno] [příjmení] a nerespektoval dopravní značku“ Stůj, dej přednost v jízdě!“, s vozidlem nezastavil a při odbočování nedal přednost vozidlu zn. VW Passat, [registrační značka], které řídila řidička [jméno] [příjmení] a která jela s vozidlem po hlavní komunikaci ul. [ulice] směrem na [ulice], následkem čehož došlo ke střetu levého boku vozidla zn. Volvo s přední částí vozidla zn. VW Passat. Řidič [anonymizováno] neměl u sebe platné řidičské oprávnění. U řidiče [anonymizováno] byla provedena dechová zkouška přístrojem [příjmení] na zjištění přítomnosti alkoholu s negativním výsledkem. U řidičky [příjmení] byla rovněž provedena dechová zkouška na alkohol přístrojem [příjmení] s negativním výsledkem. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidičky [příjmení], která utrpěla tržnou ránu na hlavě, a dále došlo ke zranění řidiče [anonymizováno], který utrpěl pohmožděniny těla a jeho spolujedoucí [jméno] [příjmení] také utrpěl pohmožděniny těla. V době dopravní nehody nebylo funkční světelné signalizační zařízení (přerušovaná žlutá), kdy toto nesporné tvrzení dokumentuje i detail relace o dopravní nehodě spolu s fotodokumentací.

4. Dále nebylo sporu o tom, že za shora popsané jednání byl [jméno] [příjmení] rozhodnutím Magistrátu Hradce Králové ze dne 17. 5. 2017, č. j. P /944/2016 OP/Čih, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d), f) bod 8 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Svým jednáním [jméno] [příjmení] porušil mimo jiné ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem.

5. Žalovaný rozporoval, zda byla u řidiče [anonymizováno] provedena zkouška testem Drugwipe 5S s pozitivním výsledkem na amfetamin, dále činil spornou otázku výše vzniklé škody a to, zda tato byla žalobcem skutečně uhrazena, a také to zda byl žalovaný v době spáchání dopravní nehody vlastníkem předmětného vozidla.

6. K otázce vlastnictví navrhl žalobce vyžádat od žalovaného velký technický průkaz k vozidlu, ale soud k tomuto důkaznímu návrhu nepřistoupil. Žalovaný (prostřednictvím svého zástupce) učinil spornou otázku vlastnictví vozidla. Pro posouzení věci není zásadní otázka vlastnictví, ale kdo je provozovatelem. Jednatel žalovaného v rámci své výpovědi hovořil o předmětném vozidle jako o vozu, který je k dispozici zaměstnancům žalovaného a v pojistné smlouvě [číslo] dne 24. 7. 2015 se žalovaný sám jako provozovatel vozu Volvo označil. Za této situace soud vyšel z toho, že žalovaný (který byl i pojistníkem, což nebylo sporné a vyplývalo to i z pojistné smlouvy) byl v době nehody provozovatelem vozidla. Zde soud pro úplnost dodává, že z předmětné smlouvy dále vyplývá, že účastníci si sjednali v závěrečných ustanoveních bod 4. předmětné pojistné smlouvy možnost oznámení škodné události telefonicky, elektronicky, osobně či písemně na zde uvedenou adresu.

7. Bylo-li rozporováno provedení zkoušky testem Drugwipe 5S s pozitivním výsledkem na amfetamin, zde soud vyšel z údajů uvedených v relaci o dopravní nehodě ze dne 26. 11. 2015, kde byla tato okolnost uvedena a také z toho, že shodná skutečnost byla uvedena ve výrokové části rozhodnutí Magistrátu Hradce Králové o spáchaném přestupku ze dne 17. 5. 2017, č. j. P /944/2016 OP/Čih, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, kde byl svědek [příjmení] označen za viníka přestupku, jak popsáno v nesporných skutkových zjištěních (odstavec 3. tohoto odůvodnění), přičemž dle ust. § 135 o.s.ř. je soud tímto rozhodnutím vázán v rozsahu spáchání přestupku a také tím kdo jej spáchal. Pokud tedy svědek [příjmení] v rámci své výpovědi uvedl, že vozidlo ani neřídil, tomuto tvrzení soud neuvěřil. Není totiž zřejmé, proč by za takové situace (pokud by skutečně nebyl řidičem) nepodal odvolání proti rozhodnutí o spáchání přestupku, přičemž z toho, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, je zjevné, že odvolání proti němu podáno nebylo, ač mohlo být (viz poučení na předmětném rozhodnutí). Svědek byl v přestupkovém řízení zastoupen (shodným zástupcem, jako je žalovaný zastoupen v tomto řízení) a tím spíše by se v případě, že by vozidlo skutečně neřídil, nepochybně bránil podáním odvolání.

8. Uplatnění nároku - povinné ručení z 22. 10. 2015 na č.l. 36 dokládá, že poškozený [jméno] [příjmení] (vlastník poškozeného vozidla VW Passat, vlastnictví poškozený doložil i osvědčením o registraci vozidla - velkým technickým průkazem na č.l. 37-39 a dále malým technickým průkazem č.l. 41) uvedeného dne nahlásil poškození svého vozu, který řídila řidička [příjmení], kdy tato byla v době nehody držitelkou platného řidičského oprávnění, viz jeho kopie na č.l. 40, tomuto uplatnění nároku bylo přiděleno číslo škodní události [číslo], byla nahlášena k číslu pojistné smlouvy [číslo] (což je pojistná smlouva žalovaného) K tomuto bylo doloženo potvrzení o účasti na dopravní nehodě č.l. 42 dokládající, že Policie ČR vydala dne 22. 10. 2015 potvrzení a ještě téhož dne bylo doloženo Kooperativě. Zápis o poškození vozidla VW Passat z 22. 10. 2015 (č.l. 56 druhá strana až č.l. 57) podepsaný řidičkou [příjmení] prokazuje, že předmětného dne provedl mobilní technik prohlídku poškozeného vozu se stanovením rozsahu poškození, toto poškození bylo ohodnoceno jako totální škoda. Nakonec charakter a rozsah poškození vozidla VW Passat je patrný i z fotodokumentace na č.l. 9-33 spisu a fotodokumentace přiložené k detailu relace o dopravní nehodě. Současně došlo dne 22. 10. 2015 k identifikaci vozidla dle [příjmení], jak patrno z listiny identifikace vozidla dle VIN na č.l. 55 a popisu výbavy vozidla VW Passat [VIN kód], současně došlo i k vyčíslení stropní ceny opravy částkou 319 726,23 Kč včetně DPH (viz č.l. 55 druhá strana až č.l. 56). Kalkulace opravy na č.l. 48 druhá strana-až č.l. 54 dokládá předpokládanou cenu opravy včetně DPH částku 359 419,21 Kč, tedy částku převyšující stropní cenu opravy. Následně došlo ke stanovení obvyklé ceny vozidla, jak patrno z listin stanovení obvyklé ceny vozidla č.l. 43 druhá strana až č.l. 48, s výslednou cenou 373 000 Kč. Poškozenému byla sdělena obvyklá cena vozu před poškozením částkou 340 000 Kč, obvyklá cena po poškození částkou 142 100 Kč (zjištěno aukční nabídkou) a poškozenému [jméno] [příjmení] byl vyplacen rozdíl těchto částek, tj. 197 900 Kč, viz dopis z 3. 11. 2015 oznámení o poskytnutí pojistného plnění. Provedení výplaty této částky k datu 6. 11. 2015 poškozenému [jméno] [příjmení] dokládá i výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému Golem (č.l. 127) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 166). Poškozenému [jméno] [příjmení] bylo vyplaceno 1 452 Kč jako parkovné, jeho výše byly doložena fakturou ze dne 16. 12. 2015 na č.l. 43, proplacení žalobcem poškozenému k datu 28. 12. 2015 opět dokládá výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému Golem (č.l. 127) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 166).

9. Plnění ve výši 11 200 Kč za zásah hasičů při dopravní nehodě a jeho výši dokládá soupis k vyúčtování úhrady nákladů za zásahy prováděné u dopravních nehod jednotkami HZS kraje a přílohy ke zprávě o zásahu. Oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti ze dne 26. 11. 2015 dokládá, že hasiči i žalovaný byli vyrozuměni o úhradě a že došlo k vyplacení dokládá výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému Golem (č.l. 128 druhá strana) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 166 druhá strana).

10. Částka 13 570 Kč za újmu na zdraví řidičce [příjmení] se skládá z odškodnění bolesti v částce 7 706 Kč, náhrady ztráty na výdělku ve výši 5 664 Kč, jak patrno z náhrady ztráty na výdělku po dobu PN ze dne 15. 12. 2015 a regulační poplatek za vystavení zprávy v částce 200 Kč, k uvedenu byl doložen i příjmový pokladní doklad na částku 200 Kč, výši této náhrady dokládají likvidační zpráva [číslo] ze dne 22. 12. 2015, oznámení poškozené ze dne 22. 12. 2015. Že došlo k vyplacení bylo sděleno žalovanému oznámením z 22. 12. 2015 (č.l. 153), vyplacení dokládá výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému Golem (č.l. 128) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 167).

11. Výše pojistného plnění 7 959 Kč za náklady léčení řidičky [příjmení] (to, že k léčení došlo je zřejmé z lékařských zpráv) je patrno z vyčíslení nákladů léčebné péče, likvidační zprávy [číslo]. Sdělení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 20. 7. 2017 dokládá, že pojišťovna podala na základě tohoto sdělení žádost o úhradu léčebných nákladů k pojistné události ze dne 20. 7. 2017. Vyplacení pak dokládá výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému [příjmení] (č.l. 130) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 166 druhá strana).

12. Náklady léčení spolujezdců řidiče vozidla Volvo pana [jméno] [příjmení] v částce 5 016 Kč dokládá vyúčtování zdravotní péče z 27. 2. 2018 (č.l. 61 druhá strana-62 včetně druhé strany), likvidační zpráva na č.l. 60, přičemž VZP vyzvala žalobce k úhradě této částky dne 6. 3. 2018. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena oznámením o poskytnutí pojistného plnění z 8. 3. 2018 (č.l. 60 druhá strana až 61). Vyplacení dokládá výpis ze systému žalobce o vyplacení pojistného plnění ze systému Golem (č.l. 128) a dále výpis z účtu žalobce (č.l. 167).

13. Náklady léčení [jméno] [jméno] v částce 3 451 Kč uplatnila Vojenská zdravotní pojišťovna a na základě sdělení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 14. 8. 2017 spolu s detailem zprávy a konverzním lístkem, této také byla vyplacena, což dokládá likvidační zpráva [číslo]. Oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti ze dne 17. 8. 2017 dokládá, že o vyplacení částky byl informován jak žalovaný, tak byla tato skutečnosti sdělena žadateli – Vojenské zdravotní pojišťovně, vyplacení pak dokládá výpis z účtu žalobce (č.l. 168 druhá strana).

14. Jednatel žalovaného ve své výpovědi uvedl, že klíčky od vozu byly na recepci v uzamykatelné skříňce (jednalo se o další verzi, kde se klíče od vozu měly údajně nacházet, když původně bylo ve vyjádření žalovaného sděleno, že klíčky byly uzamčeny ve stole v kanceláři jednatele, pak bylo upřesněno, že klíče byly na stole a uzamčena byla kancelář jednatele). Svědek [příjmení] v úvodu své výpovědi uvedl, že klíčky byly uschovány v uzamykatelné skříňce, později k upřesňujícímu dotazu soudu ohledně skříňky již o žádné speciální skříňce na klíče nehovořil, uvedl, že klíčky byly schované na místě, o kterém věděl on a možná ještě někdo jiný, nikoli však o uzamykatelné skříňce na recepci. Jednatel žalovaného uvedl, že byla dohoda, že si svědek pojede pro řidičské oprávnění, bude řídit jeho přítelkyně, která také pracovala pro žalovaného na dohodu o provedení práce (jako brigádnice) nebo jeho kamarád. Svědek to popsal shodně, ale pak ještě dodal, že si předmětného dne vzal vozidlo bez vědomí jednatele.

15. V původním vyjádření z 29. 5. 2019 bylo uvedeno, že řidič [anonymizováno] rozhodně v době dopravní nehody neplnil své pracovní úkoly, vozidlo užil k soukromým účelům, mimo pracovní dobu žalovaného, bez vědomí a souhlasu žalovaného, tedy neoprávněně. V rámci výpovědi jednatele i svědka však zaznělo, že zde byla dohoda, že může uvedeného dne jet pro řidičské oprávnění, pouze neměl řídit. Současně bylo v citovaném vyjádření poukázáno na to, že žalovaný jako provozovatel učinil dostatečná a přiměřená opatření k zabezpečení vozidla před zneužitím. Svědek [příjmení] však uvedl, že měl klíče od budovy a věděl, kde jsou klíčky.

16. Soud neuvěřil jednateli žalovaného, pokud uváděl, že nahlásil pojistnou událost a všechny podstatné okolnosti pro šetření pojišťovny, a to zejména s ohledem na veškeré okolnosti případu. Jednatel žalovaného např. uváděl, že posílal protokol o nehodě a o výslechu syna, přičemž ten jako svědek uvedl, že vyslýchán vůbec nebyl. Žalobce navíc vyzval žalovaného k doložení dokladů k pojistné události dopisem ze dne 23. 10. 2015 v němž je uvedeno, že škodná událost byla nahlášena poškozeným a byla mu přidělena značka žalobce – č.j. 4156048027, žalovaný byl vyzván k doložení podkladů - telefonického nahlášení na lince [číslo] či na některé z poboček, dále požadovali fotokopii řidičského průkazu řidiče vozidla v době dopravní nehody, kompletní fotokopii VTP a záznam Policie o dopravní nehodě. Nebyla doložena žádná písemná reakce žalovaného na tento dopis, nakonec žalovaný ani vůbec netvrdil, že by na tento dopis nějak reagoval. Z uvedeného je zjevné, že žalobce vyzval žalovaného k doložení dokladů na základě oznámení poškozeného a nikoli na základě oznámení žalovaného. V obou výpovědích (jednatele žalovaného i svědka) byla řada rozporů, ale rozhodně se shodovali o tom, jaká byla dohoda o klíčích, použití vozidla a kdo jej měl řídit. Jednatel žalovaného uvedl, že nahlásil škodu pojišťovně a doložil listiny. Svědek (řidič) [anonymizováno] nepůsobil na soud věrohodně, když tento nejprve sám popsal jednoznačně situaci, která se odehrála téměř před šesti lety naprosto do detailů, ale pokud se soud zeptal na jiné skutečnosti z uvedeného období, jeho odpovědi již byly velmi opatrné, kdy pokud se měl vyjádřit k důvodům, pro něž přišel o řidičské oprávnění, již si na podrobnosti najednou nepamatoval vůbec s tím, že je to dlouhá doba. V celém tomto řízení je navíc zřejmé, že žalovaný uvádí spíše méně a svá sdělení postupně„ dávkuje“ podle toho, jak se mu hodí.

17. Skutečnost, že žalobce před podání žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalovaných částek, dokládá předžalobní výzva z 8. 10. 2018, její odeslání pak dokládá podací arch z 12. 10. 2018 Lhůta k úhradě byla stanovena do 23. 10. 2018.

18. Pokud byla navržen výslech spolujezdkyně [jméno] [příjmení], tak dle údajů [obec] ČR žádná takováto osoba ve vozidle žalovaného necestovala a nakonec uvedené potvrdil i výslech řidiče [anonymizováno], a za této situace nebyl důvod výslech této svědkyně provádět, nakonec sám žalovaný, který její výslech navrhl, následně na jeho provedení netrval. Pokud se jedná o výslech řidičky druhého vozidla VW [příjmení] [jméno] [příjmení], žalovaný opět následně na svém návrhu na její výslech netrval, tato měla být slyšena zejména k tomu, že nahlásila předmětnou dopravní událost, avšak tato skutečnost nemá vliv na povinnost žalovaného sdělit svému smluvnímu partnerovi konkrétní okolnosti případu a uvedené ani nebylo účastníky činěno sporným.

19. Pokud bylo uváděno, že svědek [jméno] [příjmení] použil vozidlo bez vědomí a souhlasu oprávněné osoby, zde jak jednatel žalované společnosti pan [jméno] [příjmení], jež je současně otcem řidiče, tak i svědek [jméno] [příjmení] vypověděli, že mu vůz byl poskytnut, aby si jel vyzvednout řidičské oprávnění, kdy bylo dohodnuto, že měla řídit jiná osoba, konkrétně tedy [jméno] [příjmení], tehdejší přítelkyně řidiče [jméno] [příjmení]. Pokud bylo žalovaným uváděno, že nic nenasvědčovalo tomu, že by existovalo riziko zneužití vozidla, tak zde soud dospěl k závěru, že tato okolnost z dokazování nevyplynula. Naopak bylo zjevné, že mezi jednatelem žalovaného a řidičem [jméno] [příjmení] nebyl pouhý pracovně právní vztah, jednalo se o otce a syna, kdy soud poukazuje, že tyto skutečnosti byly soudu sděleny až na výslovný dotaz při zjištění shody jmen těchto dvou osob. Žalovaný tuto skutečnost, že zaměstnanec je současně synem jednatele žalovaného neuvedl ani v písemném vyjádření, nakonec ani u jednání soudu. Toto bylo sděleno až výslovný dotaz soudu po výše uvedeným zjištěním shody jmen, kdy u jednání k této výzvě sdělil zástupce žalovaného k dotazu soudu, že neví, zda je mezi nimi příbuzenský vztah a tuto okolnost ozřejmil až následně v písemném podání. Pokud jednatel žalovaného uváděl, že nenasvědčovalo nic tomu, že by existovalo riziko zneužití vozidla, této argumentaci soud neuvěřil. Jednatel žalovaného jako otec řidiče věděl o tom, že svědek má vyslovený zákaz řízení, kdy nakonec sám uvedl, že dohodou bylo to, že si pojede vyzvednout své řidičské oprávnění, ale nebude řídit. Za této situace byla na místě zvýšená obezřetnost žalovaného ohledně předání klíčů k vozidlu, kdy není zřejmé, proč byly předány osobě, která řidičským oprávněním v tuto chvíli nedisponovala (nakonec svědek následně doplnil, že si je vzal předmětného dne bez vědomí jednatele), když měla řídit osoba jiná a není tak zjevné proč nebyly tyto klíče předány právě osobě, která měla řídit toto vozidlo. Za této situace rozhodně nelze dospět k závěru, že by žalovaný jako vlastník vozidla učinil vše pro to, aby vozidlo nebylo zneužito.

20. Žalovaný v rámci tohoto řízení zjevně„ šetřil“ se sdělováním informací, a pokud jednatel žalovaného v rámci své výpovědi uvedl, že telefonicky nahlásil všechny potřebné skutečnosti žalobci, tak mu soud toto tvrzení neuvěřil. Pokud by tak učinil, není zjevné, proč veškeré tyto okolnosti (za jaké situace došlo k použití vozidla, jaký byl vztah mezi řidičem a jednatelem atd.) neuvedl už ve svém prvním vyjádření.

21. Nakonec je zjevné, že i sám svědek neuváděl pravdu, neboť v rámci své výpovědi u tohoto jednání uvedl, že to vozidlo vůbec neřídil, řídil ho druhý kolega [jméno] [příjmení], avšak ve věci bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové, kterým byl uznán vinným spácháním přestupku, že řídil vozidlo pod vlivem jiné návykové látky, konkrétně amfetaminu, přičemž se odmítl podrobit lékařskému vyšetření, aby byla tato okolnost ověřena. Pokud tedy svědek v rámci tohoto řízení uvedl, že vozidlo neřídil, za situace, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že byl řidičem, přičemž z data rozhodnutí, data vypravení tohoto rozhodnutí a právní moci předmětného rozhodnutí, kdy rozhodnuto bylo dne 17. 5. 2017, rozhodnutí bylo vypraveno 12. 6. 2017 a právní moc byla k 29. 6. 2017 je zjevné, že ačkoliv si proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat odvolání, svědek tak (ač zastoupen právním zástupcem, jež zastupuje žalobce i v tomto řízení) neučinil. Za této situace soud jeho výpovědi neuvěřil. Nutno však uvést, že bylo patrné, že svědek uvádí údaje, které si myslí, že by mohly žalovanému pomoci, když jednatel jednoznačně uvedl, že byli dohodnuti, že si pro vyzvednutí řidičského oprávnění může toto vozidlo vzít, pouze je má řídit jiná osoba. Svědek naproti tomu uvedl, že v ten den jednateli neřekl, že si vozidlo půjčí, myslel si, že to nebude takový problém, když se vrátí druhý den ráno, nebo odpoledne. Současně bylo žalovaným namítáno, že klíče od vozidla byly v uzamykatelné skříňce u něj v kanceláři, následně pak svědek řekl, že klíčky si mohl vzít sám, protože měl klíče od celé budovy, pak následně uvedl, že byly klíče k této skříňce na místě, o kterém věděl pouze on. I z uvedeného je zjevné, že interpretace celé situace svědkem je taková, aby nebyla na újmu žalovaného. Dále svědek tvrdil, že si jel vyzvednout řidičské oprávnění, ale z času, kdy k nehodě došlo (4:45 hodin ráno), je patrné, že svědek si vyzvednout řidičské oprávnění nejel. Svědek sice tvrdil, že z [obec] je to do [obec] dvě hodiny cesty a chtěl tam být hned ráno, ale toto tvrzení je naprosto nevěrohodné, když svědek nevysvětlil, proč s ním ve voze bylo více osob. Ze všech těchto důvodů soud jeho výpověď neposoudil jako věrohodnou.

22. Pokud žalobce namítal, že byla povinnost žalovaného nahlásit písemně okolnosti dopravní nehody, tak tato skutečnost nevyplývá ze smluvních ujednání účastníků. Ve smlouvě je i možnost ústního ohlášení. S ohledem na veškeré okolnosti případu, které vyšly v průběhu řízení najevo, soud jednateli žalovaného neuvěřil, že k tomuto nahlášení ještě v den havárie došlo, když žalobce doložil výzvu datovanou dva dny po havárii, kde byl žalovaný vyzýván k doložení dokladů (mimo jiné i doložení, že došlo k nahlášení škodní události žalovaným) a je zde odkaz pouze na ohlášení škodní události poškozeným (k jeho ohlášení bylo přiděleno č.j., jak patrno z dopisu z 23. 10. 2015 a uplatnění nároku z 22. 10. 2015). Žalovaný vůbec netvrdil, že by na tento dopis nějak reagoval, že by pojišťovně sdělil, že k nahlášení došlo. Za této situace soud neuvěřil žalovanému, že (i pokud by k telefonickému nahlášení došlo, což je krajně nepravděpodobné, když pokud by takového hlášení žalovaný učinil a to v den nehody, jak tvrdil, předcházelo by nahlášení poškozeným, dále není zřejmé, proč by v takové situaci žalovaný nikterak nereagoval na výzvu žalobce z 23. 10. 2015) uvedl všechny konkrétní potřebné údaje pro posouzení a řádné šetření dopravní události, když tyto skutečnosti nejprve neuváděl ani v tomto řízení. I v tomto řízení žalovaný od počátku dávkoval informace tak, aby toho bylo sděleno co nejméně. Za této situace mu soud nevěří, že veškeré rozhodné skutečnosti uvedl již v rámci prvého telefonátu žalobci. Bylo-li namítáno, že žalobce měl veškeré informace potřebné pro řádné šetření od poškozené, toto nelze dovodit. Jsou zde nepochybně skutečnosti, které byly známy pouze žalovanému a pouze tento je mohl nahlásit žalobci (a také to byla jeho povinnost). Zejména doložení řidičského oprávnění řidiče v době nehody nemohla nepochybně doložit strana poškozená, stejně tak nemohla doložit kompletní fotokopii VTP škodního vozidla, tím méně mohla sdělit okolnosti o tom, zda případně došlo řidičem ke zneužití vozidla, či zda naopak toto vozidlo užil jako zaměstnanec žalovaného v rámci plnění pracovních povinností, kdy toto vše jsou skutečnosti zásadní pro řádné šetření ze strany žalobce a následně pak pro posouzení případné odpovědnosti té které osoby (tedy zda je dána výlučná odpovědnost řidiče či zda je spolu s ním odpovědný i provozovatel či je naopak dána výlučná odpovědnost provozovatele). Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil povinnost podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění, dle kterého má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 zákona o pojištění (konkrétně povinnost bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele) a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 zákona o pojištění. V daném případě dva dny po pojistné události vyzval žalobce žalovaného k doložení důkazů na základě oznámení předmětné škodní události poškozeným (shodou okolností pojištěným u žalobce), nebylo zde uvedeno, že by došlo k nahlášen pojistné události žalovaným, tím méně, že by byly doloženy jakékoliv poklady ze strany žalovaného. Naopak žalovaný byl vyzván k doložení dokladů, konkrétně žalobce požadoval doložení telefonického nahlášení na lince [číslo] či na některé z poboček, dále požadoval fotokopii řidičského průkazu řidiče vozidla v době dopravní nehody, kompletní fotokopii VTP a záznam Policie o dopravní nehodě. Za této situace má žalobce ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pojištění právo na náhradu toho, co za žalovaného plnil. V daném případě žalobce doložil, že za žalovaného plnil celkovou částku 240 548 Kč, kdy skladba této částky je podrobně uvedena ve skutkových zjištěních (odstavec 8-13 odůvodnění tohoto rozsudku), konkrétně se jednalo o žalobcem vyplacené částky: částku 197 900 Kč jako totální škodu na vozidle VW Passat a 1 452 Kč jako parkovné za vozidlo VW Passat, obojí vyplaceno vlastníku vozidla, částku 11 200 Kč za zásah hasičů při dopravní nehodě, dále částku 13 570 Kč za újmu na zdraví řidičce [příjmení] (řidička poškozeného vozidla) se skládá z odškodnění bolesti v částce 7 706 Kč, náhrady ztráty na výdělku ve výši 5 664 Kč a regulačního poplatku za vystavení zprávy v částce 200 Kč (uhrazeno poškozené řidičce) a náklady léčení spolujezdců řidiče vozidla Volvo pana [jméno] [příjmení] v částce 5 016 Kč a [jméno] [jméno] v částce 3 451 Kč (uhrazeno jejich zdravotním pojišťovn), kdy veškerá tato plnění byla poskytnuta v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou a v souladu s podmínkami uvedenými v zákoně o pojištění (§6 a § 3a odst. 3 zákona o pojištění), kdy u žádného z poskytnutých plnění se nejednalo o plnění na výjimky uvedené v ustanovení § 7 zákona o pojištění.

23. V případě odpovědnosti za újmu způsobenou provozem dopravních prostředků ve smyslu § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je osobou odpovědnou provozovatel. Pokud je tímto provozovatelem zaměstnavatel, odpovědnost řidiče, jež v době nehody řídil při plnění pracovních povinností vozidlo svého zaměstnavatele, nepřichází vůči pojistiteli ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pojištění v úvahu, protože jednání řidiče - zaměstnance se podle § 2914 o. z. přičítá jeho zaměstnavateli, který je provozovatelem vozidla (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 1397/2005). Zde však bylo žalovaným namítáno, že zaměstnanec neřídil při plnění pracovních povinností a takováto okolnost skutečně ani nevyplynula z dokazování, kdy čas nehody ani plnění pracovních povinností nenahrává, žalovaný toto popíral, stejně tak svědek [příjmení]. Za této situace proto soud posuzoval, zda nedošlo k naplnění ust. § 2929 o.z., dle něhož místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že prvá věta daného ustanovení naplněna nebyla. Řidič vozidlo jednoznačně neužil bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, naopak zde byla dohoda, že s tímto vozidlem může jet, pouze měla údajně řídit jiná osoba, avšak klíčky k vozidlu byly poskytnuty řidiči (ať už přímo či nepřímo v podobě dohody, že k nim měl přístup). Dle věty druhé daného ustanovení provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo užil dopravního prostředku, pokud mu takové užití dovolil minimálně z nedbalosti. Zde k takovému nedbalostnímu umožnění nepochybně došlo. Jednatel žalovaného věděl, že svědek má přístup ke klíčům k vozidlu, tomuto byl odebrán řidičský průkaz, což jednoznačně jednatel žalovaného jako jeho otec věděl, když sám uvedl, že dohoda byla, že si má jet svědek [příjmení] řidičské oprávnění vyzvednout. Svědek sám uvedl, že byl odsouzen, že to byl nějaký násilný trestný čin, drogový trestný čin, výtržnictví, poškození cizí věci a násilí proti úřední osobě. Kdy jindy než za takové situace se dá posoudit poskytnutí klíčů nejméně jako nedbalostní. Za této situace odpovídá provozovatel s tím, kdo použil dopravního prostředku společně a nerozdílně a je pak žalobci, aby si zvolil, po kom bude škodu požadovat. Pokud se rozhodl, že tuto škodu požaduje po žalovaném, pohybuje se v rámci uvedeného zákonného ustanovení a soud tomuto nároku jako důvodnému vyhověl. Veškerá žalobcem uplatněná škoda vznikla v souvislosti s předmětnou havárií, když žalobce vyplatil jednak pojistné plnění za parkovné vozidla, dále totální škodu na vozidle VW Passat a náklady léčení poškozených. Za této situace soud žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky, a to včetně požadovaného příslušenství, když splatnost pohledávky nastala na základě předžalobní upomínky (regresního dopisu), kde vyzval žalobce žalovaného k úhradě nejpozději do 23. 10. 2018, kdy tato výzva byla doporučeně odeslána žalovanému dne 12. 10. 2018. Ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty, tj. od 24. 10. 2018 je tak žalovaný v souladu s ust. § 1970 o.z. v prodlení a žalobci přísluší právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se jedná o náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč, nárok na jejich úhradu vyplývá z ust. § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobci přiznal i tuto částku.

24. Bylo-li poukazováno, že zde není dána příčinná souvislost mezi porušením oznamovací povinnosti žalovaného a vzniklou škodou, soud ani této námitce nepřisvědčil. Pokud žalovaný namítal, že veškeré potřebné podklady pro šetření měl od poškozeného, nepochybně nemohl mít od poškozeného podklady vztahující se k osobě řidiče vozidla v době nehody, stejně tak VTP od škodícího vozidla (kdy je podstatné, zda nedošlo k převodu vlastnictví vozidla, což by mělo být v této listině zaznamenáno), dále neuvedl, že se u řidiče jedná o jeho zaměstnance, dále že (případně) došlo ke zneužití vozidla k soukromým účelům a za této situace následně nemohl žalobce ani vědět, po kom a v jakém rozsahu má případně škodu uplatnit. Soud neuvěřil žalovanému, že veškeré relevantní skutečnosti žalobci sdělil, když důvody jsou uvedeny výše. Za této situace jsou naplněny zvláštní podmínky uvedené v ust. § 10 zákona o pojištění a pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil.

25. Pokud žalovaný poukazoval na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4729/2008 – zde soud uvádí, že toto rozhodnutí nedopadá na projednávanou věc. V tomto případě nejde o„ zneužití vozidla bez vědomí provozovatele“. Sám jednatel žalovaného uvedl, že byla dohoda, že si svědek může pro řidičské oprávnění dojet firemním vozem. Pokud žalovaný dovozoval závěry pro toto řízení z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 25 Cdo 2269/2006, tedy pokud zaměstnavatel nenese odpovědnost za převoz cizí osoby služebním vozem bez vědomí zaměstnavatele, tím méně pak lze dovodit odpovědnost v této věci, je na místě uvést, že toto rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá. Situace v tomto řízení je skutkově odlišná. Žalovaný sice namítá zneužití vozidla k soukromým účelům, ale současně uvádí, že zde byla dohoda, že svědek (řidič), který není jen zaměstnancem, ale současně je také synem jediného jednatele žalovaného, si smí jet tímto vozem (který měla údajně řídit jeho tehdejší přítelkyně – tehdy taktéž zaměstnankyně žalovaného, resp. osoba pracující na dohodu o provedení práce) pro řidičské oprávnění. Současně bylo uváděno, že pokud někam potřeboval svědek v rámci pracovních povinností jet, měl řidiče. Už z uvedeného by mohlo vyplynout, že řidičské oprávnění pro výkon své práce nejméně příležitostně potřeboval, což však není podstatné pro posouzení této věci. Nelze hovořit o zneužití vozidla, pokud jsou osobě řidiče poskytnuty klíče, je dohodnuto, že může vozidlo použít (byť má případně řídit někdo jiný). Pokud žalovaný ve svém vyjádření z 29. 5. 2019 uváděl, že nic nenasvědčovalo tomu, že existuje riziko zneužití vozidla, že žalovaný neměl důvod mít pochybnosti o spolehlivosti svého zaměstnance [jméno] [příjmení] a rozhodně neměl žádné podezření ohledně užívání omamných látek, soud této argumentaci neuvěřil. Právě zde je totiž rozhodné, že svědek není jen zaměstnanec, ale je také synem jednatele. Zde již je jiná míra možnosti obeznámení žalovaného (konkrétně jednatele, který sám uvedl, že byl osobou, která rozhodovala o možnosti užití firemního vozidla) s konkrétními okolnosti na straně řidiče. Nakonec z okolnosti, že si řidič měl jet pro řidičské oprávnění, muselo být jednateli známo, že tímto v danou dobu nedisponuje (také sám uvedl, že kdy ž někam služebně jel, měl svědek řidiče), a z povahy jejich vztahu nepochybně vyplývá jiná informovanost o důvodech, pro které svědek přišel o řidičské oprávnění než u běžného vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel. Sám svědek (i když velmi váhavě) sdělil, že se jednalo mimo jiné o drogový delikt.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že soud zavázal neúspěšného žalovaného k úhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy pokud bylo poukazováno na to, že žalobce má mít dostatečné personální a finanční zázemí k tomu, aby jej zastupovali jeho zaměstnanci, a nemá mu tak být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zastoupení advokátem, soud této námitce nepřisvědčil. V daném případě se na straně žalobce jedná o pojišťovnu a nikoli o státní subjekt a za této situace tak soudu není zřejmé, proč by nemělo dojít k přiznání práva na právní zastoupení. Navíc (i pokud by soud této námitce přisvědčil) se v projednávané věci nejednalo o běžnou, typovou žalobu a i z tohoto důvodu náklady právního zastoupení jako důvodné žalobci přísluší. Tyto spočívají jednak v uhrazeném soudním poplatku v částce 9 622 Kč, dále v mimosmluvní odměně za zastoupení advokátem dle § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění v částce 9 300 Kč za úkon, a to za osm úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava věci, podání žaloby, dvě vyjádření podání ve věci, a to z 22. 7. 2019 a z 9. 4. 2021 a dále účast u tří jednání soudu, kdy prvé jednání přesáhlo dvě hodiny a náleží tak za něj dvě odměny), dále v paušální náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to 8x300 Kč, dále v náhradě za promeškaný čas, a to za 36 půlhodin v částce 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v náhradě doložených cestovních výdajů za cesty vlakem z Prahy do Brna a zpět v celkové částce 1 185 Kč (cestovné k jednání 20. 5. 2021 v částce 165 Kč a 195 Kč, cestovné k jednání dne 29. 6. 2021 v částce 205 Kč a 175 Kč spolu s rezervačním poplatkem 35 Kč, a cestovné k jednání dne 2. 9. 2021 v částce 165 Kč a 245 Kč), to vše (kromě soudního poplatku a cestovného, kde DPH nepřísluší, neboť je již zahrnuto v ceně jízdenky, jejíž hodnota byla žalobci přiznána v nekrácené podobě, tedy včetně 10 % DPH) spolu s 21% DPH v částce 16 884 Kč, kdy celkové náklady tak činí částku 108 091 Kč.