35 C 118/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 176 732,54 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 176 732,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15% ročně od 1. 1. 2019 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a na náhradě nákladů řízení ve výši 7 670 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 176 732,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 447 470 Kč. Žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, neplatil sjednané měsíční splátky a žalobce tak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil všechny závazky žalovaného vyplývající z této smlouvy. Žalovaný má tedy vůči žalobci dluh, který je předmětem této žaloby.

2. Žalovaný se ve věci k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili).

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru z [datum], předpisu splátek [číslo] všeobecných smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému na základě této smlouvy poskytl úvěr ve výši 447 470 Kč na nákup vozidla [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 11 846 Kč. Součástí splátek byl dohodnutý úrok 171 087,40 Kč, pojistné 92 205 Kč, celkový závazek žalovaného činil 710 760 Kč. Splatnost splátek byla ujednána ke 14. dni v měsíci, splatnost první splátky byla dne 13. 12. 2013, splatnost poslední splátky 14. 11. 2018 Smluvní strany si sjednaly v č. l. 3 smlouvy úrok 13,56% ročně. V ustanovení č. 1 5. a v č. l. 4 2. úvěrových podmínek byly ujednány podmínky, za kterých bylo možno úvěr zesplatnit. Povinnost žalovaného hradit poplatky vyplývá z čl. 3 7. smlouvy o úvěru společně s čl. 4 .1.2 úvěrových podmínek. Ustanovení o smluvní pokutě je obsaženo v čl. 4 .1.3 všeobecných smluvních podmínek, a to ve výši 0,1% denně nejvýše v částce 3 000 Kč za každou nesplněnou povinnost. Výše úroku z prodlení byla dohodnuta ve výši 0,15% denně v čl. 3 smlouvy o úvěru. Žalobce dále k důkazu předložil sazebník poplatků. Přílohou uzavřené smlouvy bylo ujednání o pojistném na automobil s pojistným za trvání smlouvy ve výši 92 205 Kč.

4. Z příkazu k čerpání úvěru [číslo] ze dne [datum], daňového dokladu prodejce automobilu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že částka úvěru byla poukázána přímo prodejci automobilu.

5. Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaný řádně uhradil 41 splátek v částce 485 686 Kč. Z přehledu je pak patrno podrobné vyčíslení dluhu, přičemž žalovaný neuhradil 42. až 60. splátku. Žalobce zesplatnil pohledávku podle čl. 4 .2.1 písm. a) všeobecných podmínek z důvodu prodlení žalovaného s platbou přesahující 30 dní.

6. Z dopisu z 15. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaný neplnil řádně a včas sjednané smluvní podmínky, dostal se do prodlení se splácením měsíčních splátek a žalobce pohledávku zesplatnil. Z vyčíslení vyplývá, že celkový dluh činil k 15. 2. 2018 částku 260 219,99 Kč. Z upomínky ze dne 29. 8. 2018 a z předžalobní upomínky ze dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce žalovaného upomínal o zaplacení. Z kopie obálky předžalobní upomínky soud zjistil, že zásilka se vrátila jako nevyzvednutá.

7. Z faktury č. FV_UP/17/0040 soud zjistil, že žalobce vyčíslil úrok z prodlení ve výši 1 368,21 Kč. Fakturou č. FV_UP/17/0080 žalobce vyčíslil úrok z prodlení 1 581,44 Kč. Z faktury čísla č. FV_SP/17/0040 a faktury č. FV_SP/17/0080 soud zjistil, že žalobce vyčíslil smluvní pokuty v částkách 912,14 Kč, 1 054,29 Kč, tj. celkem 1 966,43 Kč. Fakturou č. FV -31/17/0182, fakturou č. FV_VN/17/0006, fakturou č. FV_31/17/0278, fakturou č. FV_31/17/0337 vyčíslil žalobce vynaložené náklady ve výši 2x 150 Kč, náklady na zabavení 6 050 Kč, 6 544 Kč za odtah vozidla, celkem 12 894 Kč. Fakturou č. FV_UP/18/0462 ze dne 15. 2. 2018 žalobce vyčíslil úrok z prodlení nárokovaný v tomto řízení ve výši 21 767,01 Kč. Fakturou č. FV_SP/18/0461 ze dne 15. 2. 2018 vyčíslil žalobce smluvní pokuty 14 230,02 Kč. Fakturou č. FV_31/18/0176 ze dne 19. 7. 2018 vyčíslil žalobce náklady 5 203 Kč na zprostředkování prodeje automobilu. Fakturou č. FV_VN/18/0900 vyčíslil žalobce částkou 200 Kč náklady na zesplatnění smlouvy. Fakturami č. PD_75/18/0247, PD_75/18/0248, PD_75/18/0249, PD_75/18/0250, PD_75/18/0251, za pojištění odpovědnosti na částku 91,25 Kč na každé faktuře, z faktury č. PD_75/18/0252 vyplývá pojistné 18,25 Kč, celkem se jedná o částku 565,75 Kč. Obsah faktur odpovídá vyčíslení dluhu žalobce v žalobních tvrzeních a předloženým upomínkám před zesplatněním ze dne 7. 7. 2017 a 9. 8. 2017.

8. Žalobce v řízení v této souvislosti tvrdil, že vozidlo, na jehož zakoupení poskytl žalovanému úvěr, bylo odprodáno za částku 108 000 Kč a že vzhledem k tomu, že si žalovaný při nákupu vozidla uplatnil odpočet DPH, musel žalobce z částky odprodeje toto DPH odvést. Podle čl. 4 .1.5 smluvních podmínek jde odvod DPH k tíži žalovaného. Z tohoto důvodu žalobce na svoji pohledávku z částky 108 000 Kč započítal 89 256.32 Kč. Částka je specifikována fakturou č. FV_3J/18/0001 ze dne 11. 7. 2018.

9. Žalovaný k podrobnému vyčíslení pohledávky ničeho nenamítl, a to včetně podrobného vyčíslení poplatků ve výši 500 Kč, nákladů souvisejících se zabavením vozidla ve výši 6 050 Kč, nákladů s odtahem vozidla ve výši 6 544 Kč a nákladů žalobce s odprodejem ve výši 5 203 Kč, podrobně vyčíslené smluvní pokuty ve výši 1 966,43 Kč a 14 230,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 949,65 Kč za dobu před zesplatněním a úroku z prodlení ve výši 21 767,01 Kč za dobu po zesplatnění, vůči částce 82 922 Kč jako splátek č. 46 až 51 úvěru, částky 87 753 Kč jako jistiny splátek č. 52 až 60 úvěru, částky 288,79 Kč jako zůstatku úroku z prodlení, částky 5 203 Kč jako nákladů souvisejících s odprodejem a částky 565,75 Kč jako zákonného pojištění odpovědnosti za provoz vozidla za období od 15. 2. 2018 do 21. 8. 2018. Žalobce započítal výtěžek z prodeje automobilu žalovaného na vše výše uvedené tak, že v tomto řízení nárokuje toliko nedoplatek na jistině pohledávky za žalovaným.

10. Soud návrh důkazu učiněný žalobcem v podání ze dne 2. 8. 2019, aby soud dotazem na Českou poštu, s. p., zjistil, kdy žalovanému byly odeslány upomínky žalobce, neprováděl z důvodu nadbytečnosti.

11. S účinností od 1. 1. 2018 se žalobce stal právním nástupcem společnosti [právnická osoba], a to v důsledku fúze sloučením. Projekt fúze byl v souladu se zákonem uložen ve sbírce listin vedené [název soudu] spisová značka C [číslo] a [název soudu] spisová značka C [číslo]. V důsledku uvedené fúze s účinností ode dne [datum] došlo ke zrušení společnosti [právnická osoba] přičemž veškeré její obchodní aktivity včetně práv a povinností z obchodněprávních, občanskoprávních a pracovněprávních vztahů přešly na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizováno], tedy na žalobce. Uvedené soud zjistil z obchodního rejstříku.

12. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č. 513/199 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“).

13. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit zaplatit úroky.

14. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

15. Podle § 365 obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

17. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

18. Podle § 544 odst. 2 občanského zákoníku smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

19. Podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Podle § 19 odst. 2 přechodných ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, došlo-li k prodlení s plněním dluhu přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, řídí se minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

21. Podle § 2a nařízení vlády 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění novely nařízení vlády č. 180/2013 Sb. účinného od 1. 7. 2013 jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Podle přechodných ustanovení čl. II. odst. 2 nařízení vlády č. 180/2013 Sb. Minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění tohoto nařízení, náleží věřiteli v případě, že k prodlení s plněním závazku došlo po dni nabytí účinnosti tohoto nařízení.

22. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení obchodního zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 497 a. n. obchodního zákoníku, porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas neuhradil splatné závazky, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Současně byla uzavřena pojistná smlouva podle dříve účinného zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Nárok žalobce na smluvní pokuty pak vyplývá z § 544 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobci vůči žalovanému tak vznikl dluh v celkové výši 176 732,54 Kč. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Žalovaný byl v řízení nečinný a tudíž ani netvrdil, že by k úhradě došlo. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Jelikož se žalovaný dostal s plněním do prodlení, přiznal soud žalobci smluvní úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, kdy z předmětné smlouvy o úvěru vyplývá sice nárok žalobce na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky, ale žalobce se rozhodl požadovat smluvní úrok po žalovaném pouze ve výši 0,15 % ročně, kdy soudu ničeho nebrání k tomu, aby žalobci přiznal nižší nárok, než na jaký by měl právní nárok, pokud tak jednoznačně specifikuje v petitu žaloby. Navíc pokud by se jednalo pouze o chybu v psaní, tuto by žalobce nepochybně napravil po vydání platebního rozkazu v této věci (kde došlo v souladu s jeho požadavkem taktéž na přiznání smluveného úroku z prodlení ve výši 0,15 % ročně), což však neučinil a soud proto přiznal smluvený úrok z prodlení v žalobcem požadované výši. Důvodný je rovněž požadavek žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku ve výši podle § 2a nařízení vlády 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť závazkový vztah vznikl mezi podnikateli za trvání účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a k prodlení žalovaného došlo po 1. 7. 2013.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 070 Kč a dvakrát paušální náhradu výdajů za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o.s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb. Pokud se jedná o podání žalobce ze dne 2. 8. 2019, soud žalobci náhradu nákladů za tento úkon nepřiznal, neboť tímto podáním byla doplněna tvrzení, jež měla být obsaženy již v žalobě. Pokud žalobce uplatňoval DPH z částky 600 Kč, tak náhradu DPH přiznává zákon v § 137 odst. 3 o.s.ř. zastoupenému účastníku (a to ještě jen u zástupců zde výslovně uvedených) a nezastoupenému žalobci tak toto právo nesvědčí.