35 C 124/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 25. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 3. 2019 dožadovala zaplacení částky ve výši 23 242 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z částky 15 500 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 685 Kč) po žalovaném z titulu smluv o úvěru ze dnů 15. 12. 2016 a 16. 12. 2016 uzavřených mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2019, č. j. 35C 124/2019-19, na základě částečného zpětvzetí žaloby. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a předchozím věřitelem byla dne 15. 12. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout jistinu úvěru ve výši 10 500 Kč a žalovaný se zavázal ve lhůtě 30 dnů poskytnutou jistinu navrátit spolu s úrokem ve výši 12 915 Kč a dne 16. 12. 2016 byla uzavřena smlouva z totožným zněním, avšak lišila se částka poskytnuté jistiny a to na jistinu ve výši 15 500 Kč a požadované vrácené částky ve výši 19 045 Kč (smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2016 a 16. 12. 2016, výpis z účtu předchozího věřitele s verifikační platbou žalovaného). Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 10 500 Kč dne 15. 12. 2016 a dne 16. 12. 2016 částku ve výši 5 000 Kč (výpisy z účtu žalobkyně ze dne 15. 12. 2016 a ze dne 16. 12. 2016, potvrzení [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2020). Předchozí věřitel žalovaného vyzval žalovaného k uhrazení poskytnutého úvěru naposledy přípisem ze dne 25. 2. 2017 (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 25. 2. 2017, poštovní podací arch ze dne 28. 2. 2017) ve kterém žalovaného vyzval k okamžitému plnění. Pohledávka za žalovaným byla předchozím věřitelem postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2. 7. 2018, potvrzení o přijetí platby ze dne 25. 7. 2018, příloha smlouvy o postoupení pohledávky [anonymizováno] [číslo]) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2018 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2018, podací arch ze dne 8. 8. 2018). Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění přípisem ze dne 25. 2. 2019 (předžalobní výzva ze dne 25. 2. 2019, podací arch ze dne 27. 2. 2019). Soud ostatní důkazní prostředky předložené žalobkyní neprováděl pro jejich nadbytečnost. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřených úvěrových smluv, kdy soud vzhledem k jednání předchozího věřitele posoudil verzi smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2016 pouze jako změnu v obsahu již sjednaného závazku (novaci) ze dne 15. 12. 2016 ve smyslu § 1902 zákona č. 89/2012 Sb., jelikož na základě takto uzavřené změny závazku předchozí věřitel žalovanému vyplatil pouze rozdíl mezi požadovanou jistinou ve smlouvě o úvěru ze dne 15. 12. 2016 a mezi jistinou požadovanou ve smlouvě o úvěru ze dne 16. 12. 2016. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 16. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 19. 7. 2019, č. j. 35C124/2019-9 vyzval žalobkyni k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala pouze sdělením, že neobdržela od původního věřitele žádné podklady. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalovanému plnění ve výši 15 500 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Žalovaný žalobkyni nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 500 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný se ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení dne 4. 3. 2017 vzhledem k upomínce původního věřitele, ve které vyzývá žalovaného k uhrazení dluhu, ze dne 25. 2. 2017, kdy se má zato, že tato výzva byla žalovanému dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, doručena dne 3. 3. 2017 a poslední den lhůty k plnění žalovanému uplynul dnem 3. 3. 2017, avšak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od data 25. 7. 2018 a tudíž soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 15 500 Kč právě od tohoto data. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 tak, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, co do částky 15 500 Kč, a žalovaná byla v řízení úspěšná, co do částky 7 742 Kč, když žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, co do částky 7 742 Kč, když žalobu, co do této částky vzala zpět z odůvodněním, že žalobkyni nebyly předány podklady k zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, co do 66 % a žalovaná do 34 %. Odečtením zůstává 32% úspěch žalobkyně. Soud proto přiznal úspěšné žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 875 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 163 Kč, nákladů právního zastoupení, za odměnu advokáta za 2 úkony právní služby á 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a 2 úkony á 150 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) a § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu za jednoduchou výzvu k plnění a částečné zpětvzetí žaloby. Dále náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 4 úkony á 100 Kč. Dále pak DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení.