35 C 196/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce insolvenční správce dlužníka anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 360 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 360 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 180 077,60 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 21 821,58 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 360 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná od května roku 2015 do října roku 2017 bez právního důvodu užívala nemovitosti, a to parcelu č. st. 349, jejíž součástí je stavba [adresa] a parcelu p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“) ve vlastnictví [právnická osoba] & [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“), ohledně které je u Krajského soudu v Brně veden pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] konkurz. Žalovaná namítala, že s dlužníkem řádně uzavřela nájemní smlouvy, na základě kterých byla oprávněna užívat nemovitosti od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040 a nájemné bylo uhrazeno v hotovosti ve splátkách. Žalobce na základě tohoto tvrzení zaslal dne 15. 6. 2015 žalované výpověď z tvrzené nájemní smlouvy, proti výpovědím (směřujícím do tvrzené nájemní smlouvy proti nemovitostem a garáže) se žalovaná bránila v řízení o určení neplatnosti výpovědi vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 10 C 198/2015. Zde soud dospěl k závěru, že tvrzené nájemní smlouvy včetně pokladních dokladů jsou antedatovány (dle závěrů znalců), aby se žalovaná (v předmětném řízení jako jedna ze žalobců) vyhnula účinkům vedené exekuce proti dlužníkovi a žalobu rozsudkem ze dne 10. 10. 2016, č. j. 10 C 198/2015-396, zamítl s tím, že smyslem uzavření smluv bylo obejití účinku nařízené exekuce, a proto jde o úkony nedovolené a tedy neplatné. Dále žalovaná v daném řízení, jako jedna ze žalobců, neprokázala provedení plateb, pouze tvrdila, že plnila v hotovosti. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 19 Co 123/2018-498, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2018 potvrdil rozsudek Okresního soudu ve [obec]. Podanou žalobou se tedy žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu za dobu 30 měsíců od května 2015 do října 2017 s tím, že výše obvyklého nájemného za rodinný dům včetně garáže a přilehlého pozemku činí 12 000 Kč měsíčně. Domáhá se tedy úhrady částky 360 000 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Nemovitosti užívala na základě platně uzavřených třech samostatných nájemních smluv ze dne 26. 2. 2010 (na dům s pozemkem, na kterém stál, garáž a zahradu), tyto smlouvy byly uzavřeny dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 900 Kč měsíčně a úplata za plnění poskytované s užíváním bytu byla sjednána ve výši 3 500 Kč měsíčně, za užívání garáže bylo sjednáno nájemné 500 Kč měsíčně a za zahradu s bazénem pak nájemné ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že zaplatila dlužníku nájemné předem v hotovosti ze všech tří shora označených nájemních smluv částku v celkové výši 3 024 000 Kč, že společně s těmito smlouvami uzavřeli v podstatě totožné nájemní smlouvy i nájemci dalších nemovitostí v k. ú. [část obce] (šlo o sousední, v podstatě totožné, řadové domky) pan [příjmení] a pan [příjmení], i tito hradili shodně jako ona celou částku předem v hotovosti společně s ní. K úhradě nájemného došlo dle dohody o úhradě z data 26. 2. 2010 tak, že celé nájemné včetně záloh za služby v částce 3 024 000 Kč mělo být uhrazeno do 26. 2. 2011. Konkrétně pak žalovaná uvedla, že došlo k devíti úhradám po 300 000 Kč (dne 26. 2., 24. 3., 21. 4., 26. 5., 23. 6., 28. 7., 25. 8., 27. 9., 18. 10., vše v roce 2010) a jedné úhradě v částce 324 000 Kč dne 15. 11. 2010, vše v hotovosti bylo předáno žalovanou zástupci dlužníka PaedDr. [anonymizováno] v kanceláři [právnická osoba] na [anonymizováno] ulici v [obec], přičemž u tohoto předání byli vždy přítomni i svědek [příjmení] a svědek [příjmení], kteří byli nájemci v podstatě totožných nemovitostí, nacházejících se v sousedství a hradili spolu s ní shodné částky ve shodné dny za nájem a zálohy na služby za uvedené sousední nemovitosti. K tomuto byly vytvořeny v roce 2013 duplicitní příjmové doklady o počtu 10 kusů, pouze potvrzující platby provedené skutečně v roce 2010. Žalovaná dále namítla, že nemovitosti v žalobcem uváděném období užíval výlučně podnájemce nikoli žalovaná, a proto se nemohla na úkor dlužníka obohatit a navrhuje žalobu zamítnout.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky je nesporné, že došlo k uzavření třech nájemních smluv na nájem bytu, který se nachází v prvním a druhém nadzemním podlaží číslo budovy 196, stojící na pozemku p. č. st. 349 v k. ú. [část obce], nájem nebytových prostor včetně garáže a nájem pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a jeho technologie (dále také jen„ nájemní smlouvy“), žádné specifické ujednání o délce výpovědní lhůty nebylo v těchto třech smlouvách ujednáno. Z těchto třech smluv, konkrétně ze smlouvy o nájmu bytu č. l. 38-40 soud zjistil, že jejím předmětem byla bytová jednotka v prvním a druhém nadzemním podlaží nacházející se v budově [adresa] p. č. st. 349 v k. ú. [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 900 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 3 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040, tuto měl dlužník jako pronajímatel uzavřít se žalovanou jako nájemnicí v [část obce] dne 26. 2. 2010, datum uzavření však bylo sporné, stejně jako u dalších dvou souvisejících smluv, kterými jsou smlouva o nájmu nebytových prostor č. l. 43-44, jejímž předmětem bylo užívání nebytových prostor, a to garáže v budově [adresa] na pozemku p. č. st. 349 k. ú. [část obce], nájemné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2010 do 29. 2. 2040, uzavřena měla být v [obec] dne 26. 2. 2010 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemnicí, shodně pak mělo dojít uvedeného dne mezi stejnými subjekty k uzavření smlouvy o nájmu nemovitostí č. l. 46-47, a to pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a technologie, i zde byl sjednán nájem byl sjednán na dobu určitou 30 let počínaje dnem 1. 3. 2010, nájemné bylo sjednáno ve výši 500 Kč, podepsáno v [část obce]. K předání mělo dle protokolu o předání bytu č. l. 41 dojít dne 1. 3. 2010 v [část obce] mezi dlužníkem jednajícím PaedDr. [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem (viz protokol o předání předmětného bytu). S těmito smlouvami měla být současně uzavřena i dohoda o úhradě nájemného č. l. 49 mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemnicí. Předmětem byla dohoda, že nájemné ze všech nájemních smluv uzavřených dne 26. 2. 2010 v celkové výši 3 024 000 Kč bude uhrazeno dopředu do 26. 2. 2011 ve splátkách v hotovosti.

5. Současně byly doloženy nájemní smlouvy naprosto shodného obsahu, podmínek, doby trvání a data a míst uzavření (pouze pro sousední nemovitost - budovu [adresa], stojící na pozemku p. č. st. 345 v k. ú. [část obce], daný pozemek a pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] včetně stavby venkovního bazénu a technologie) pro svědka [jméno] [příjmení] jako nájemce uzavřené s dlužníkem jako pronajímatelem, za něhož jednal PaedDr. [jméno] [příjmení]. I k těmto nájemním smlouvám byl doložen protokol o předání bytu pro svědka [jméno] [příjmení] datovaný z 1. 3. 2010 mezi dlužníkem, jednající PaedDr. [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a panem [jméno] [příjmení] jako nájemcem.

6. Přílohou všech těchto smluv (pro žalovanou i svědka) byla generální plná moc z 18. 5. 2009, jíž dlužník udělil generální plnou moc dne 18. 5. 2009 PaedDr. [jméno] [příjmení].

7. Ke všem těmto listinám – tedy nájemním smlouvám i protokolům o předání, dohodě o úhradě nájemného (mimo generálních plných mocí) namítl žalobce pravost a správnost údajů co do data uzavření předmětných smluv a protokolů. Soud proto vyzval žalovanou k prokázání tvrzení o datu uzavření předmětných smluv s poučením o následku nesplnění této výzvy v podobě neprokázání tvrzení o době uzavření předmětných smluv. Žalovaná odkázala na důkazy, jež byly označeny ke tvrzení o úhradě nájemného a na výpověď svědka [příjmení].

8. Mezi účastníky tak byl spor o datu uzavření předmětných nájemních smluv, kdy žalobce tvrdil jejich uzavření v přesně nezjištěné době po 11. 5. 2012 (tedy po nařízení exekuce vůči dlužníku, k čemuž došlo na základě vydaného exekučního příkazu č. l. 184 soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], PhD. dne 11. 5. 2010, přičemž šlo o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti dlužníka v k. ú. [část obce], mimo jiné pozemek p. č. st. 349 zastavěná plocha a nádvoří a na ní se nacházející budova č. p 196 dům a pozemek p. [číslo] z informace o řízení č. l. 185 je pak zřejmé, že katastrální úřad provedl na pokyn soudního exekutora záznam dne 24. 5. 2010) s cílem obejít nařízenou exekuci na dlužníka, oproti tomu žalovaná tvrdila uzavření k 26. 2. 2010, tedy datu uvedeném na nájemních smlouvách. Spor tak byl pouze ohledně data uzavření předmětných smluv a z toho vyplývající následné interpretace platnosti těchto smluv.

9. Dále bylo sporné, zda došlo k uhrazení celého nájemného včetně úhrad za služby v částce 3 024 000 Kč na třicet let dopředu, kdy konkrétně žalovaná tvrdila, že došlo k devíti úhradám po 300 000 Kč (dne 26. 2., 24. 3., 21. 4., 26. 5., 23. 6., 28. 7., 25. 8., 27. 9., 18. 10., vše v roce 2010) a jedné úhradě v částce 324 000 Kč dne 15. 11. 2010, vše v hotovosti bylo předáno žalovanou zástupci dlužníka [anonymizováno], vždy spolu se dvěma dalšími nájemci, svědky [příjmení] a [příjmení].

10. Soud k této skutečnosti (době uzavření nájemních smluv, podpisu protokolů a předání nájemného a úhrad za služby v částce 3 024 000 Kč) provedl řadu důkazů. Konkrétně byli slyšení svědci [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], dále byla k uvedené otázce provedena i celá řada listinných důkazů, konkrétně pak protokoly Okresního soudu [okres] z 16. 8. 2016 a 30. 6. 2016, čestná prohlášení svědka [příjmení] z 16. 6. 2016 a 29. 4. 2015, protokoly o jednání zdejšího soudu ve věci 119 C 91/2018 z 8. 3. 2020, 18. 5. 2020, protokol o jednání Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2016, rozsudek Okresního soudu [okres] ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 10 C 198/2015-396, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 19 Co 123/2018, příjmové doklady. Tyto důkazní návrhy směřovaly současně i k prokázání tvrzení o úhradách nájemného včetně úhrad za služby (viz předchozí odstavec).

11. Pokud se jedná o tvrzené duplicitní příjmové doklady vytvořené v roce 2013 o počtu 10 kusů (č. l. 266-275), tyto mají dle tvrzení žalované prokazovat provedené platby v roce 2010, ve výších a datech, tak jak jsou popsány v odstavci 9, konkrétně tedy, že žalovaná měla předat dlužníkovi ve dnech 26. 2. 2010, 24. 3. 2010, 21. 4. 2010, 26. 5. 2010, 23. 6. 2010, 28. 7. 2010, 25. 8. 2010, 27. 9. 2010, 18. 10. 2010, 15. 11. 2010 postupně částku 9x 300 000 Kč a 1x 324 000 Kč.

12. Z protokolu u jednání Okresního soudu [okres] ze dne 30. 6. 2016 je zjevné, že zde paní [příjmení] [jméno] [příjmení] (bývalá manželka svědka [příjmení]) výslovně uvedla, že v jedné z nemovitostí v sousedství bydleli s manželem od roku 2010 do roku 2013, potom se odstěhovala a bydlel tam manžel. Byla tehdy jednatelkou dlužníka, ale vše vyřizoval manžel. O žádných nájemních smlouvách pro žalobce (jednalo se o žalovanou jako žalobkyni a) a svědka [příjmení] a pana [příjmení] jako žalobce b) a c)) nevěděla, neví o tom, že by tito nemovitosti užívali. Vyjadřovala se k období od roku 2010 do roku 2013, tedy ohledně období, kdy měla žalovaná již dle svého tvrzení být nájemkyní, přičemž sama žalovaná v rámci své výpovědi uvedla, že dům užívala víkendově po dobu prvního roku, což by spadalo do období roku 2010 a 2011, k danému období však svědkyně [příjmení] u Okresního soudu [okres] jednoznačně uvedla, že tyto sousední domy nebyly v období od roku 2010 do roku 2013 užívány, přičemž svědkyně znala pana [příjmení] i žalovanou a nepochybně by si jejich i víkendové přítomnosti všimla v situaci, že v jednom ze sousedních domů bydlela. Navíc se vyjadřovala k tomu, že dané nemovitosti byly v době, kdy ona bydlela v sousedství, nabízeny k prodeji.

13. Z rozsudku Okresního soudu [okres] ze dne 10. 10. 2017, č. j. 10 C 198/2015-396, soud zjistil, že tímto rozsudkem rozhodl tak, že zamítl žalobu žalované (v dané věci žalobkyně a)), kterou se domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu nemovitostí, dané žalobcem (v dané věci žalovaným) dne 15. 6. 2015. V odůvodnění na straně 12 předposlední odstavec soud dospěl k závěru, že dlužník a žalovaná neuzavřeli platné nájemní smlouvy, tudíž se jedná o užívání předmětných domů bez právního důvodu. Žalované nesvědčí žádné jiné právo předmětné domy užívat a shledal důvodným návrh na vyklizení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2017, č. j. 19 Co 123/2018-489, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2018 Krajský soud v Brně jako odvolací soud rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění na straně 4 odstavec 4 Krajský soud v Brně vyslovil, že se plně ztotožňuje s právními závěry obsaženými v rozsudku soudu prvního stupně, které jsou založena na tom, že všechny nájemní smlouvy žalobců (tedy i v tomto řízení žalované) s daty 26. 2. 2010 jsou neplatné, a proto nebylo možno se domáhat určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu. Tuto neplatnost shledal Okresní soud ve [obec] v tom, že nájemní smlouvy zjevně nebyly uzavřeny k datu na smlouvách uvedenému, ale mnohem později, po datu 11. 5. 2012, a byly uzavřeny se zpětným datem z důvodu exekuce vedené proti dlužníku. Současně zde soud hodnotil i údajně provedené platby nájemného a služeb, a i zde dospěl k závěru, že jejich provedení nebylo prokázáno. Krajský soud v Brně pak toto rozhodnutí potvrdil a rozvedl argumentaci ohledně věrohodnosti svědecké výpovědí PaedDr. [anonymizováno], jehož hodnotil jako nevěrohodného, neboť tento přednesl dvě zcela protichůdné verze jedné události, když v čestném prohlášení z 29. 4. 2015 uvedl, že nájemní smlouvy nebyly podepsány k datu 26. 2. 2010, ale přibližně o 2 roky později, plná moc, dle níž on mohl zastupovat dlužníka, byla vytvořena účelově a pod nátlakem, datum bylo posunuto před datum nařízení exekuce na tuto společnost a tato společnost nepřevzala v souvislosti s nájmem žádná plnění. Shodně mluvil [anonymizováno] i před insolvenčním soudem ve věci sp. zn. [insolvenční spisová značka] Krajského soudu v Brně dne 26. 1. 2016. Posléze, dodatečně, v čestném prohlášení z 16. 6. 2016 a u jednání soudu 16. 8. 2016 uvedl svědek [příjmení] pravý opak toho, co říkal původně.

14. Z protokolu o jednání Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2016 č. l. 202 soud zjistil, že přítomný [anonymizováno] sdělil, že důvodem uzavření nájemních smluv k domům [adresa] v k. ú. [část obce] byl nátlak pana [příjmení], se kterým spolupracoval od roku 1993 při výstavbě [příjmení] centra. Dotyčný mu poskytl k výstavbě částku 400 000 marek a požadoval 12 % úrok měsíčně. [anonymizováno] uvedl, že nátlak spočíval v tom, že pokud nebude plnit jeho podmínky, tak obsadí areál cigánama, rozbije mu rodinu, osobně ho zničí a areál bude vykraden. Smlouvy ani fyzicky nedostal do ruky, po celou dobu byly u svědka [příjmení]. [anonymizováno] dále potvrdil, že jsou antidetované od doby jejich skutečného podpisu v červnu 2013, od té doby svědka [příjmení] neviděl. Datum 26. 2. 2010 je falešné a žádný příjem ze smluv neinkasoval. Nebyl ani účetně zanesen do hospodaření firmy. Příjmy měly činit 900 000 Kč měsíčně. [anonymizováno] dále uvedl, že nátlak nikde nehlásil, neboť se bál o svou rodinu. K listinám čestné prohlášení ze dne 29. 4. 2015 s úředně ověřeným podpisem, příjmový pokladní doklad, kterým dlužník potvrzuje přijetí 300 000 Kč od žalované, k těmto svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že doklady byly falzum, jeho podpis byl vynucen pod nátlakem, neobdržel žádné peníze. Bylo sděleno, že žalovaná je přítelkyně pana [příjmení] a [anonymizováno] ji nezná. [jméno] [příjmení] je zaměstnanec pana [příjmení], ani jeho [anonymizováno] nezná.

15. Z čestného prohlášení ze dne 29. 4. 2016 č. l. 203 soud zjistil, že tímto prohlásil [anonymizováno], že dokumenty předložené [jméno] [příjmení], žalovanou a [jméno] [příjmení], kteří mají být nájemníky v domech vlastněných dlužníkem, nebyly podepsány za deklarovaným účelem, a rovněž nebyly podepsány k datu 26. 2. 2010, ale asi o dva roky později, a to v době, kdy už nebyl [anonymizováno] osobou oprávněnou jednat za dlužníka. I plná moc byla vytvořena účelově pro podpis těchto dokumentů rovněž s jiným datem a dále uvedl, že dlužník nepřevzal v souvislosti s předkládanými dokumenty žádná finanční plnění.

16. Z protokolu o jednání Okresního soudu [okres] z 16. 8. 2016 č. l. 50-53 soud zjistil, že . [jméno] [příjmení] uvedl, že byl kontaktován před 14 dny panem [příjmení], aby se napravily věci, které byly uváděny u insolvenčního soudu. Na základě toho udělal kroky, aby napravil věci, které tam byly uvedeny. Sdělil, že pana [příjmení] nezná, přitom se znají od roku 1989, chodili společně cvičit a žalovaná je přítelkyně pana [příjmení]. Všechno bylo jinak. V roce 2009 na něj byl vytvořen nátlak, aby vypovídal to, co je potřeba k insolvenčnímu řízení. Bylo mu předloženo prohlášení, aby podepsal něco, co tam bylo uvedeno, a to panem [příjmení], předsedou věřitelského výboru. Nevzpomíná si, jestli byl u soudu poučen, aby vypovídal pravdu. Když stavěl [příjmení] [anonymizováno] v roce 1993, dostal půjčku od pana [příjmení]. K dotazu soudu, zda byla splacena, uvedl, že mezi sebou mají nějaké vztahy. K uvedenému byl slyšen svědek [příjmení], který se vyjádřil, že žádný nátlak na svědka [příjmení] nevyvíjel.

17. K této listině žalobce uvedl, že zde [anonymizováno] vypovídal jinak než u insolvenčního soudu, žalovaná pak namítla, že u insolvenčního soudu byl vyslechnut jen jako zástupce dlužníka bez jakéhokoliv poučení, u Okresního soudu [okres] byl slyšen jako svědek, a navíc se k uvedeným rozporům vyjádřil. Žalobce namítl, že svědek byl následně instruován svědkem [příjmení], což také z tohoto protokolu vyplývá, žalovaná poukázala, že z něj vyplývá pouze to, že svědek se svědkem [příjmení] hovořil.

18. Z čestného prohlášení ze dne 16. 6. 2016 soud zjistil, že PaedDr. [jméno] [příjmení] prohlásil, že jednal pověřený jednatelkou [jméno] [příjmení] za dlužníka jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem. Dne 26. 2. 2010 byly uzavřeny smlouvy o nájmu bytu v budově [adresa] v k. ú. [část obce] žalované, smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 26. 2. 2010, kterou společnost pronajala žalované garáž v k. ú. [část obce], smlouvu o nájmu nemovitosti ze dne 26. 2. 2010, kterou společnost pronajala žalované pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce] a byla uzavřena dohoda o úhradě nájemného dne 26. 10. 2010. Žalovaná se zavázala dlužníku zaplatit ve splátkách sjednané nájemné ze třech shora uvedených nájemních smluv v celkové výši 3 024 000 Kč, a ty od ní převzal v hotovosti. Převzetí jednotlivých splátek potvrdil, splátky byly dne 26. 2. 2010 ve výši 300 000 Kč, a dále každý měsíc až do 15. 11. 2010 vždy ve výši 300 000 Kč naposledy 324 000 Kč. Prohlašuje, že čestné prohlášení, které podepsal dne 6. 5. 2015 a které je datováno 29. 4. 2015 není pravdivé. V tomto prohlášeních tvrdil, že nájemní smlouvy s datem 26. 2. 2010 nebyly podepsány k tomuto datu, ale o dva roky později, plná moc k jejich uzavření byla vytvořena účelově, a že dlužník nepřevzal v souvislosti s předkládanými dokumenty žádná finanční ani jiná plnění. V čestném prohlášení naopak tvrdí, že všechny dokumenty byly podepsány v době dat na nich uvedených, včetně plné moci ze dne 18. 5. 2009, částku ve výši 3 024 000 Kč od žalované jako nájemce převzal.

19. K této listině žalobce namítl, že toto bylo vytvořeno před výslechem u Okresního soudu [okres] k pokynu svědka [příjmení], k tomuto se vyjadřoval svědek [příjmení] ve své výpovědi a jde o rozlišný výklad jeho výpovědi.

20. U souvisejícího jednání u zdejšího soudu (viz protokol o jednání 119 C 91/2018 ze dne 8. 3. 2021 č. l. 140-142) svědek [příjmení] uvedl, že žalovanou zná. Svědek byl nějakým způsobem naveden k nějakému stavu kdysi, už si k tomu nepamatuje úplné detaily, jak to bylo. Neví, co o tom má říct, než to, co již bylo řečeno. Smlouva ze strany pana [příjmení] byla nabízena pod jakýmsi tlakem od strany xy a bylo o ní už řečeno všechno, nevzpomíná si, jak to bylo. Co se týče dlužníka, tam byl x počet jednatelů, byl pod plnou mocí, byl i jednatel. Datumově si to přesně nepamatuje. Ohledně roku 2010 neví, jestli byla manželka jednatelem nebo on jednatel. Ohledně osoby žalovaného uvádí, jednalo se o smlouvy, které byly řečeny a jakým způsobem byl na něj vytvořen nátlak. Je to 11 let. Svědek si nepamatuje, jak to proběhlo. K tomu, zda žalovaný užíval nemovitosti, uvádí, že k tomu nemá co říct. Účetnictví dlužníka vedla účetní, k tomu nemá žádné informace. Jednatelem v té době byla možná manželka. Svědek se zabýval pouze obchodní činností. Na konkrétní detaily si nevzpomíná, obchodovali s veškerým zbožím, co existovalo. S žalovaným spolupracovali, než vznikla insolvence. Výpověď svědka byla zcela nekonzistentní, zcela nevěrohodná. Svědek pouze uvedl či naznačil, že ze strany žalovaného na něj byl činěn nátlak.

21. Slyšen jako svědek v tomto řízení již [anonymizováno] odpovídal naprosto vyhýbavě a neřekl v podstatě nic. Neosvětlil rozdíly ve svých verzích, bylo zjevné, že nechce již nic dalšího uvést a pokud se jej snažil přimět zástupce žalované, aby potvrdil svou verzi uvedenou u Okresního soudu [okres], s odůvodněním, že tehdy byl poučen o následcích křivé výpovědi, svědek ani na tuto otázku odpovědět nechtěl s tím, že si zkrátka již nic nepamatuje a bylo tak zřejmé, že se již právě následků případného obvinění z křivého svědectví mohl obávat a nechtěl tak raději říci nic. I z daného je zjevné, že jeho výpověď nelze hodnotit jako věrohodnou.

22. Žalovaná a svědci [příjmení] a [příjmení] k těmto skutečnostem pouze navzájem potvrzovali, co bylo uvedeno ve vyjádření žalované, tedy že k podpisu všech listin došlo dne 26. 2. 2010, dle smluv uhradili vždy všichni společně posupně dopředu částku za celu dobu nájmu, bylo to pro ně výhodné v tom, že se nemuseli o nic starat a např. investovat do oprav na nemovitosti atd. Také shodně uvedli, že předložené doklady o úhradě byly duplikáty namísto původních ztracených dokladů, pokud šlo o to, že toto uvedli až po zjištění soudu, že doklady byly vyhotoveny později, než je na nich uvedeno, tak toto nepovažovali za podstatné, a proto to nesdělovali, obdobně se vyjadřovali v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 119 C 91/2018, konkrétně v protokolu o jednání ze dne 18. 5. 2020 č. l. 115-122, kde byli vyslechnuti jako svědci žalovaná a [jméno] [příjmení].

23. Z protokolu o jednání Okresního osudu [okres] sp. zn. 10 C 198/2015 ze dne 30. 6. 2016 č. l. 143-150 soud zjistil, že dne 30. 6. 2016 byli u Okresního soudu ve [obec] slyšeni jako účastníci řízení žalovaná, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tito uváděli v podstatě shodné skutečnosti jako v tomto řízení.

24. Z žaloby č. l. 215-218 a [číslo] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a žalovaná navrhovali v žalobě ve věci vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 10 C 198/2015 k prokázání tvrzených úhrad nájemného potvrzení o přijetí platby ze dnů 26. 2. 2010, 24. 3. 2010, 21. 4. 2010, 26. 5. 2010, 23. 6. 2010, 28. 7. 2010, 25. 8. 2010, 27. 9. 2010, 18. 10. 2010, 15. 11. 2010, že by se jednalo o duplikáty, zde hovořeno nebylo.

25. Z vyjádření žalovaného č. l. 223 soud zjistil, že v podání ze dne 31. 3. 2016 žalobce Okresnímu soudu ve [obec] sdělil, že příjmový pokladní doklad na částku 300 000 Kč s vepsaným datem 23. 6. 2010 a číselným označením [číslo obč. průkazu] Do 4/12 [číslo] byl dle jednatele společnosti [právnická osoba], vyroben k datu 11. 5. 2012 a teprve poté byl vyexpedován do prodejní sítě po České republice.

26. Ze znaleckého posudku č. l. 232-237 soud zjistil, že kpt. [jméno] [příjmení] vypracovala znalecký posudek pro řízení vedené u Okresního soudu ve [obec], sp. zn. 10 C 198/2015. Bylo jí předloženo 30 kusů kopií příjmových dokladů. Ke zkoumání byly předloženy pouze kopie, originály nikoliv. Znalkyně zjistila původ všech formulářů, které podepisovaly osoby [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalované. Kopie se lišily kvalitou, což se projevilo na znalecké expertíze. Zabývala se tím, zda předložené formuláře byly dostupné v době svého údajného zhotovení a jestli jsou v listinách znaky, které by umožňovaly usuzovat na vztahy mezi jednotlivými skupinami těchto kopií. Dospěla k závěru, že část formulářů, které byly zkoumány, byly vyráběny a distribuovány až od 11. 5. 2012. Před tímto datem nemohly být používány, tedy nemohly být vyplněny a orazítkovány datem, které je tam otištěno. Všechna data se vztahují k roku 2010. Dále se zabývala znalkyně časovým razítkem, které je použito. Z posudku je patrné, že všechny formuláře, ať už byly vyráběny a distribuovány v jakékoli době, byly orazítkovány tou samou razítkovou matricí. Razítko má rovněž ke stejnému datu vždy stejně výškově rozházená písmena. To že markanty na všech razítkách jsou stejné, znamená, že jedno razítko matice bylo razítkováno vždy tímto konkrétním datem. Mezi tím nebylo razítko přetáčeno. Z toho usuzuje znalkyně, že všechny formuláře byly razítkovány během krátké doby. Mezitím se razítko nepřetáčelo, včetně formulářů vyrobených až v roce 2012. Znamená to tedy, že tyto formuláře byly razítkovány ve stejné době jako formuláře dostupné i v roce 2010. Na formulářích nikde nebylo uvedeno, že by se mělo jednat o duplikát originálních listin. Vypadaly jako normální kopie příjmových dokladů, které byly orazítkovány s datem roku 2010. Znalkyně hodnotí tyto pokladní doklady jako duplikáty. Není možno říci, zda se jedná o kopie, mohlo se však jednat o duplikáty.

27. Z rozvahy č. l. 163-164, výkazu zisků a ztrát č. l. 165 a daňového přiznání č. l. 159-162 soud zjistil, že dlužník pro rok 2010 ve svém účetnictví nijak nezohlednil nájemné, které měla v tomto období dle tvrzení žalované přijmout. Pokud žalovaná namítala, že nemohla ovlivnit, zda platby dlužník zahrnul do účetnictví, lze jí v uvedeném přisvědčit, avšak soud nehodnotí důkazy osamoceně, ale ve vzájemných souvislostech a nutno uvést, že i tento důkaz podpůrně podporuje tvrzení žalobce, že žádné takové platby neproběhly.

28. Ze smlouvy o podnájmu č. l. 25-31 soud zjistil, že dne 5. 2. 2014 žalovaná jako nájemce a [příjmení] [příjmení] jako podnájemník uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu nacházejícího se v prvním a druhém NP budovy [číslo] na pozemku p. č. st. 349 v k. ú. [část obce]. Žalovaná přenechala podnájemci byt do užívání s účinností od 5. 2. 2014, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 5. 2. 2015. Podnájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně. Z protokolu o předání bytu soud zjistil, že dne 5. 2. 2014 žalovaná jako nájemce předala předmětný byt [jméno] [příjmení], podnájemníkovi.

29. Žalovaná v rámci své výpovědi uvedla, že nemovitosti v žalovaném období neužívala, tyto užíval výlučně podnájemce pan [příjmení] na základě uzavřené podnájemní smlouvy, žalovaná mu předala klíče od nemovitosti, přičemž se jednalo o jediné klíče, které k této nemovitosti měla, a tudíž neměla nemovitost ve své dispozici. Současně vysvětlila, že byť podnájem pro pana [příjmení] zní pouze na byt, tak průchod na zahradu je pouze přes dům a garáž a podnájemce tak výlučně užíval jak dům, tak přilehlou zahradu s bazénem, i garáž, což je patrno i z 3 ks fotografií, které potvrzují, že na přilehlou zahradu se lze dostat pouze za užití domu či garáže, když se jedná o řadovou zástavbu. Svědek [příjmení] uvedl, že dům užíval a platby za podnájem hradil, služby si hradil samostatně, žalovaná tam vůbec nejezdila. Hradil úhrady za podnájem v částce 12 000 Kč měsíčně, energie si zajišťoval sám, podnájemné za žalovanou jezdil vybírat pan [příjmení].

30. Z usnesení č. l. 33-37 soud zjistil, že tímto usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka, ustanovil žalobce insolvenčním správcem společnosti a na majetek dlužníka prohlásil konkurz.

31. Z dopisu ze dne 14. 4. 2015 č. l. 279 spolu s dodejkou a dodacím lístkem soud zjistil, že žalovaná upozornila žalobce dne 14. 4. 2015 na její trvající nájem k nemovitosti.

32. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 29. 12. 2014 plyne, že byly zjištěny informace o podnikání dlužníka, konkrétně, že v minulosti realizoval výstavbu 8 rodinných domů v k. ú. [část obce], okres [okres], 4 domy jsou ve vlastnictví dlužníka a byly zapsány do jeho majetkové podstaty. K této investiční akci se rovněž vztahuje naprostá většina přihlášených pohledávek věřitelů. V soupisu majetkové podstaty dlužníka u insolvenčního soudu Krajského soudu v Brně jsou mimo jiné zapsány nemovitosti, důvodem zapsání je vlastnictví dlužníka, den zapsání 1. 10. 2014.

33. Ze zprávy o činnosti správce ze dne 11. 5. 2015 č. l. 55-56 soud zjistil, že žalobce podal zprávu o činnosti insolvenčnímu soudu a požádal o předvolání jednatele, dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], k prohlášení o majetku a dotázání se na otázky související s nájemní smlouvou uzavřenou mezi dlužníkem a žalovanou.

34. Z výzvy k zaplacení nájemného ze dne 11. 5. 2015 č. l. 59-60 soud zjistil, že žalobce vyzval dne 11. 5. 2015 žalovanou k uhrazení nájemného ze tří nájemních smluv, a to smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 2. 2010, smlouvy o nájmu nebytových prostor (garáže) ze dne 26. 2. 2010, smlouvy o nájmu nemovitosti (pozemku p. [číslo]) ze dne 26. 2. 2010 do 5 dnů ode dne doručení výzvy.

35. Z odpovědi na výzvu k zaplacení nájemného č. l. 63-66 soud zjistil, že žalovaná dne 1. 6. 2015 reagovala na výzvu žalobce ze dne 11. 5. 2015 tak, že sdělila, že žalovaná ničeho nedluží a nájemné bylo zaplaceno předem. Tato byla zaslána žalobci dne 1. 6. 2015 dle podacího lístku na č. l. 67 a dodejky na č. l.

68. Z odpovědi na výzvu k doložení dokladů o úhradě nájemného č. l. 69-70 soud zjistil, že žalovaná reagovala na výzvu k předložení dokladů o úhradě nájemného ze dne 3. 6. 2015 tak, že žalovaná odkázala na dlužníka a jejího jednatele a sdělila, že až když tento ničeho nedoloží, že je připravena prezentovat doklady o úhradě nájemného. Tato byla zaslána žalobci dne 12. 6. 2015 dle podacího lístku na č. l. 71 a dodejky na č. l. 72.

36. Z listiny ze dne 17. 9. 2014 č. l. 284 soud zjistil, že žalobce vyzval dlužníka o poskytnutí součinnosti insolvenčnímu správci.

37. Dále nebylo sporováno, že žalovaná obdržela od insolvenčního správce dlužníka výpověď z nájmu z předmětných nemovitostí z 15. 6. 2015 dne 1. 7. 2015, přičemž tuto skutečnost dokládá i výpověď z nájmu z 15. 6. 2015 a doručenka k této výpovědi.

38. Také nebylo sporu o tom, že k vyklizení nemovitostí došlo někdy v období po listopadu 2017, přesné datum strany nevěděly, avšak s ohledem na skutečnost, že následně došlo dne 26. 9. 2020 k prodeji nemovitostí bez váznoucího nájemního práva, jak patrno z kupní smlouvy č. l. 190-193, kterou žalobce nemovitosti označené v nájemních smlouvách, z čehož logicky vyplývá (a strany sporu to ani sporným nečinily), že k vyklizení nemovitostí došlo před tímto uskutečněným prodejem.

39. Současně bylo nesporné, že žalovaná pohledávku z jí tvrzeného předem uhrazeného nájemného za nemovitosti nepřihlásila v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku.

40. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] soud zjistil, že dlužník byl v období, za které je žalováno vydání bezdůvodného obohacení, mimo jiné vlastníkem nemovitostí. K této listině žalobce poukázal na zástavní smlouvu pro [anonymizována tři slova] z 30. 9. 2005 s tím, že v zástavní smlouvě o zřízení zástavního práva se dlužník zavázal, že po dobu trvání zástavního práva mimo jiné nepronajme předmětné nemovitosti a žádný takovýto souhlas neexistuje. Žalovaná uvádí, že odkazuje na to, co svědek [příjmení] uvedl v rámci své výpovědi u Okresního soudu [okres], tedy, že měl předchozí ústní souhlas.

41. Ze znaleckého posudku č. l. 194-201 soud zjistil, že tento posudek zachycuje stav a specifikaci předmětných nemovitostí v dubnu 2015, obvyklá cena nemovitostí s přiměřeným využitím cenového předpisu byla v této době stanovena částkou 2 709 200 Kč.

42. Z nájemní smlouvy č. l. 397- 400 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] pronajal svoji bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] žalované na dobu 30 let s nájemným splatným předem v pěti měsíčních splátkách po 306 000 Kč. [jméno] [příjmení] v tomto ohledu postupoval obdobně, jako v případě dlužníka a nemovitostí v k. ú. [část obce]. [příjmení] [jméno] [příjmení] byly účinky zahájení exekuce v katastru nemovitostí zapsány ke dni 10. 2. 2014 a návrh na zápis nájemního vztahu mezi žalovanou a svědkem [jméno] [příjmení] byl jimi společně podán dne 11. 2. 2014 jak plyne z výpisu z katastru nemovitosti č. l. 402-404 a návrhu na vklad č. l.

405. Z ověření pravosti podpisu č. l. 401 je zřejmé, že notářka JUDr. [jméno] [příjmení] ověřila podpisy na nájemní smlouvě č. l. 397-400 tak, že [jméno] [příjmení] a žalovaná dne 11. 2. 2014 uznali podpisy na této smlouvě uvedené za vlastní. Z vyjádření č. l. 406 vyplývá, že [jméno] [příjmení] reagoval na přípis katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj tak, že sdělil, že podpisy na smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2011 si nechal dne 11. 2. 2014 ověřit způsobem, že šlo o uznání podpisů za vlastní. Z podnětu č. l. 407 je zřejmé, že insolvenční správce a [jméno] [příjmení] se obrátil na insolvenční soud s návrhem k postupu dle § 293 a § 230 insolvenčního zákona. Z vyjádření č. l. 408 soud zjistil, že věřitel [právnická osoba] nesouhlasil s prodejem bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce] žalované. Ze sdělení [anonymizováno] banky č. l. 408-409 vyplynulo, že [anonymizováno] banka udělila pokyn ke zpeněžení bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce]. Z kupní smlouvy č. l. 409-410 soud zjistil, že insolvenční správce svědka [jméno] [příjmení] prodal žalované bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] za částku 1 200 000 Kč. Ze smlouvy o provedení výběrového řízení č. l. 411-412 je zřejmé, že insolvenční správce svědka [jméno] [příjmení] pověřil provedením výběrového řízení za účelem prodeje bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce], [právnická osoba]. Z výsledku výběrového řízení č. l. 413 je patrno, že [právnická osoba] vybrala jako vítěze výběrového řízení žalovanou s nabídkou 1 200 000 Kč. Ze sdělení č. l. 414 a datové zprávy č. l. 414, druhá strana, soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] sdělil insolvenčnímu správci svědka [jméno] [příjmení], že nemá námitek proti přímému prodeji bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce]. Z žádosti o vyjádření spolu se záznamem o ověření – obě č. l. 415 soud zjistil, že insolvenční správce svědka [jméno] [příjmení] žádal o vyjádření [jméno] [příjmení], zda souhlasí, aby bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] zpeněžili přímým prodejem za 1 200 000 Kč žalované.

43. Pokud se má soud vyjádřit ke slyšeným výpovědím svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] v tomto řízení, tak tyto nebyly věrohodné, svědek [příjmení] je žalovaný v prakticky shodném řízení u zdejšího soudu o vydání bezdůvodného obohacení, a má tak zájem i na výsledku tohoto sporu, navíc je dlouholetým životním partnerem žalované a soud mu proto neuvěřil, stejně tak svědku [příjmení], kdy z provedeného dokazování je patrné, že i on má dlouholetý vztah se žalovanou, obdobný modus operandi jako v projednávané věci navíc žalovaná a svědek [příjmení] použili úspěšně v insolvenčním řízení [jméno] [příjmení], když žalovaná zde získala byt v centru [obec] v roce 2016 za velmi nízkou cenu jako jeho nájemkyně, což může napovídat tomu, že o obdobný postup se neúspěšně pokusili i v tomto případě. Pokud se jedná o svědka [příjmení], zde je patrné, že svědek měnil své výpovědi a čestná prohlášení podle potřeby a nyní již si pro jistotu nepamatuje nic. A to ani poté co mu byly předestřeny listiny.

44. Tvrzení svědků [příjmení] a [příjmení] o výhodnosti dlouhodobého pronájmu za cenu odpovídající v dané době vyšší částce, než činila kupní cena nemovitosti, jsou naprosto nepravděpodobná, pokud dané vysvětlovali shodně tím, že nebudou muset do nemovitosti investovat v rámci oprav, což by jako vlastníci museli, není to přesvědčivé o nic víc, když jako osoby pohybující se v oblasti podnikání si museli být vědomi rizik v podobě případného zadlužení dlužníka a s tím související důsledky (kdy je obecně známou skutečností, že v případě konkurzů není výtěžnost pro věřitele nikterak vysoká) a riskovali by tak, že o svou namítanou výhodnou investici přijdou.

45. Soud žalované a svědkům [příjmení] a [příjmení] neuvěřil, pokud se jedná o data uzavření smluv a souvisejících listin k 26. 2. 2010, ani ohledně jednotlivých úhrad ve splátkách, když nejprve bylo uváděno, že tyto úhrady potvrzují pokladní doklady, poté co bylo zjištěno, že takovýto typ pokladních dokladů v roce 2010 neexistoval, následovalo nové (do té doby nezmíněné) tvrzení, že toto byly duplikáty původních ztracených pokladních dokladů z roku 2010. Na uvedených dokladech však nebylo uvedeno, že se jedná o duplikáty, a navíc toto tvrzení bylo uvedeno, jak shora poukázáno, až po zjištění o neexistenci tiskopisů tohoto typu v době jejich údajného vystavení, resp. s ohledem na závěry znaleckého zkoumání. Všechny tyto skutečnosti tak jednoznačně zpochybňují tvrzení žalované nejen o provedené úhradě na 30 let dopředu, ale i o datu uzavření předmětných nájemních smluv. Nakonec tento závěr podporuje i výpověď bývalé manželky pana [příjmení] paní [příjmení] [jméno] [příjmení] v řízení Okresního soudu [okres], která neměla (na rozdíl od svědků [příjmení] a [příjmení] a žalované) důvod uvádět situaci jinak, tato sdělila, že v letech 2010 - 2013 tyto tři nemovitosti nebyly užívány, byly zde konány prohlídky, byla snaha nemovitosti prodat, přičemž všichni tři zúčastnění (žalovaná, svědci [příjmení] i [příjmení]) se vyjadřovali, že nejméně z počátku nájmu nemovitosti užívali. Tento počátek užívání tak logicky musel následovat až po odstěhování paní [příjmení], tj. po roce 2013. Z toho pak lze podpůrně ve spojení s dalšími důkazy dovodit, že i uzavření nájemních smluv a souvisejících listin lze datovat spíše do tohoto období.

46. Ze znaleckého posudku č. l. 319-379 soud zjistil tyto rozhodné znalecké závěry. Znalkyně v této věci vypracovala znalecký posudek [číslo] neprovedla místní šetření, když znalkyně již provedla znalecký posudek na identický dům v téže lokalitě (v souvisejícím řízení zdejšího soudu sp. zn. 119 C 91/2018), a tedy situace jí byla známa. Od žalobce měla k dispozici znalecký posudek, kde jsou uvedeny přesné výměry nemovitosti. Na základě toho dospěla na straně 13 posudku k závěru, že v období od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2017 činilo obvyklé nájemné 12 000 Kč měsíčně.

47. Ze znaleckého posudku č. l. 418-443 soud zjistil, že soud zjistil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracoval znalecký posudek [číslo] dne 23. 1. 2022. Znalecký posudek mu zadala žalovaná. Jeho otázkou bylo stanovit obvyklé nájemné za pozemek [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] rodinný dům a pozemek p. [číslo] orná půda tvořící zahradu, to vše v k. ú. [část obce] za období květen 2015 až říjen 2017. Dále mu bylo uloženo posoudit znalecký posudek JUDr. [celé jméno znalkyně]. Znalec došel k závěru, že závěry [celé jméno znalkyně] nejsou správné a že v období od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2017 činilo obvyklé nájemné 5 484 Kč měsíčně.

48. Soud se nejprve pokusil odstranit rozpory v těchto dvou posudcích výslechem znalkyně [celé jméno znalkyně], avšak ani po jejím výslechu se nepodařilo odstranit pochybnosti soudu jak o správnosti zvolených postupů obou znalců, tak i o vhodnosti použitých metod, a proto již ani nepřistoupil pro nadbytečnost k výslechu Ing. [ulice] a zadal zpracování revizního znaleckého posudku. Znalecká kancelář [právnická osoba] zpracovala revizní znalecký posudek [číslo] z 24. 10. 2022. Tento znalecký posudek přesvědčivým způsobem vysvětlil, že cenou obvyklou pro celé žalované období je částka 368 763 Kč, přičemž pokud se jedná o chybu v bodu 6. – tedy závěru znaleckého posudku na straně 16 posudku co do označení nemovitostí, tuto znalec [příjmení] [příjmení] vysvětlil chybou v psaní.

49. Dále se znalecká kancelář vyjádřila ke znaleckému posudku Ing. [ulice] [číslo] následovně: Pro stanovení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem použil znalec nájemní smlouvy a podnájemní smlouvy, které byly poskytnuty jedním z účastníků sporu. Znalec použil nájemní smlouvy domu [adresa], [adresa] (dům žalované) a [adresa] uzavřené roku 2010 na dobu třicet let a také dvě podnájemní smlouvy domu [adresa] a [adresa] Podnájemní smlouvy byl uzavřeny roku 2015 Tyto podnájemní smlouvy byly v porovnávací metodě upraveny pouze o koeficient zohlednění doby pronájmu, kde byl koeficient znalcem stanoven na hodnotu 0,53. Tento postup je nepřezkoumatelný a nelze posoudit, proč došel zrovna k této hodnotě. Pouze v posudku uvádí, že jím zohledňuje dlouhodobý pronájem. Z našeho pohledu se nájemní smlouva uzavřená na dobu 30 let bez možnosti úpravy výše nájemného v čase, například pomocí inflační doložky, jeví jako zcela nevhodná jako podklad pro stanovení nájmu porovnávacím způsobem.

50. Ke znaleckému posudku JUDr. [celé jméno znalkyně] [číslo] pak bylo uvedeno následující: Znalkyně zmiňuje v posudku tři metody. Nejdříve vyhodnocuje vzorky z realitní inzerce inzerované roku 2021 z [obec], [obec] a [obec] Tyto vzorky nejen, že nedopovídají oceňovanému období, ale také jsou dle našeho názoru z pohledu realitního trhu zcela z nesrovnatelných lokalit s jinou úrovní tržního nájemného. Následně vyhodnocuje tzv. realitní praxi, ke které uvádí v přílohách tabulku, z níž jsou pro oceňované období vybrány vzorky s realizovaným nájemným. Vybrané vzorky jsou opět z obtížně srovnatelných lokalit jako jsou [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] u [obec] a další.U těchto dvou metod uvádí základní popisy nemovitostí, ale neprovádí následné porovnání s úpravou na odlišnosti jednotlivých nemovitostí vzhledem k oceňované nemovitosti. Pouze uvádí interval cen a následně vybírá tu nejčastější. V poslední části uvádí pro kontrolu výpočet obvyklého nájemného z obvyklé ceny nemovitosti, která byla stanovena znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], a to ve výši 5 % ročního nájmu z ceny obvyklé. Tento způsob stanovení nájemného se používá jako náhradní metoda, když nejsou k dispozici vzorky pro přímé porovnání, avšak pouze v případě stanovení nájmu za užívání samotných pozemků. Pro stanovení nájmu za bydlení jsme se s tímto postupem dosud nesetkali a považujeme ho za nevhodný m. j. i proto, že znalkyně převzala cenu obvyklou nemovité věci bez bližšího zkoumání a ověření od jiného znalce.

51. U jednání pak slyšený znalec [příjmení] [příjmení] přesvědčivě obhájil své závěry a vysvětlil použití své metody (užití tržního nájemného), když s ohledem na mimořádnost okolností daného případu nelze zajistit minimální počet třech srovnatelných vzorků, a proto bylo stanoveno tržní nájemné, přičemž znalec vysvětlil, že se tyto dvě metody fakticky ve výsledku neliší.

52. Z předžalobní výzvy k úhradě z 20. 4. 2018 soud zjistil, že soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 360 000 Kč ve lhůtě do 30. 4. 2018. Z poštovního podacího lístku se podává, že zásilka byla odeslána dne 20. 4. 2018.

53. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

54. Dle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

55. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, o co se obohatil. Dle odstavce 2 tamtéž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

56. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

57. Po takto provedeném dokazování a na základě zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval platností nájemních smluv, zde lze odkázat na § 13 o. z., dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. V dané věci totiž bylo rozhodnuto (již pravomocně) Okresním soudem [okres] tak, že konkrétně zde projednávané smlouvy byly v daném řízení shledány neplatnými. Přesto se soud v této věci podrobně zabýval zde předloženými důkazy, zda v projednávané věci není důvod se od tohoto posouzení odchýlit, avšak po podrobně provedeném dokazování k takovému závěru nedospěl. Stejně jako v uvedeném řízení soud i v této věci shledal i výslech svědka [příjmení] [příjmení] nevěrohodným, když tento popsal jednu událost naprosto odlišně (viz čestné prohlášení 29. 4. 2015 versus čestné prohlášení z 16. 6. 2016), pokud tedy svědek nejprve popsal situaci tak, že nájemní smlouvy nebyly podepsány k datu 26. 2. 2010, ale přibližně o 2 roky později, plná moc, dle níž on mohl zastupovat dlužníka, byla vytvořena účelově a pod nátlakem, datum bylo posunuto před datum nařízení exekuce na tuto společnost a dlužník nepřevzal v souvislosti s nájmem žádná plnění, což nakonec shodně uvedl i v řízení před insolvenčním soudem ve věci sp. zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Brně dne 26. 1. 2016, kde rovněž sdělil, že smlouvy podepsal dodatečně až v červnu 2013 na nátlak žalobce b) a současně popsal, jak mu měl žalobce b) vyhrožovat, je na nich falešné datum 26. 2. 2010, on je ani nedostal do ruky, protože si je žalobce b) nechal i příjmové doklady byly falzum a jeho podpis byl pod nátlakem a žádné peníze nedostal ani on, ani dlužník. Poté v čestném prohlášení z 16. 6. 2016 a u jednání Okresního soudu [okres] dne 16. 8. 2016 uvedl svědek [příjmení] pravý opak toho, co říkal původně a potvrdil nynější verzi žalované. Tento obrat byl svědkem vysvětlen tak, že v prvém případě mu bylo vyhrožováno svědkem [příjmení] (což však bylo vyvráceno svědeckou výpovědi svědka [příjmení] a nakonec i vyjádřením samotného svědka [příjmení] [příjmení], když tento nebyl schopen uvést, čím mu měl tento svědek vyhrožovat, avšak vyhrožování od svědka [příjmení] popsal oproti tomu velmi podrobně).

58. Za dané situace tak soud dospěl k závěru, že minimálně věrohodnější a v souladu s dalšími důkazy je prvotní verze svědka [příjmení] [příjmení], když tato navíc i časově odpovídá tomu, co uváděla svědkyně [příjmení]. Navíc konkrétně uvedl, jak mu bylo svědkem [příjmení] vyhrožováno a rovněž logicky vysvětlil, že se v dané společnosti žádné peníze neobjevily zkrátka proto, že žádné plnění neobdržel. Pro tuto verzi svědčí i další důkaz, tedy daňové doklady dlužníka, když uvedené plnění nebylo zde zahrnuto. Pokud žalovaná namítala, že toto neprokazuje, že peníze neuhradila, ale jen že dlužník špatně účtoval, tak obecně by takovéto námitce snad bylo možno přisvědčit, avšak v projednávané věci se již takovýchto náhodných okolností hrajících proti verzi žalované zkrátka objevuje příliš. Dále je v této původní verzi svědka [příjmení] [příjmení] přesvědčivě uvedeno, proč jsou smlouvy datovány zpětně právě k datu 26. 2. 2010, tedy že to bylo kvůli tomu, že později již byla na dlužníka nařízena exekuce. Naproti tomu u jednání Okresního soudu [okres] dne 16. 8. 2016 svědek [příjmení] sdělil, že před sepisem čestného prohlášení s druhou (pozdější) verzí byl kontaktován svědkem [příjmení], ten i čestné prohlášení připravil. Pokud se snažil zástupce žalované v rámci výslechu u tohoto jednání dostat vyjádření, zda v řízení u Okresního soudu [okres] dne 16. 8. 2016 mluvil pravdu, ani toto svědek nepotvrdil, naopak začal odpovídat ještě více vyhýbavě (bylo-li to vůbec možné), přičemž bylo patrné, že nechce odpovědět i proto, že již v řízení u Okresního soudu [okres] dne 16. 8. 2016 a stejně tak u tohoto jednání byl poučen o následcích křivé výpovědi. Z uvedeného lze dovodit, že svědkovi [příjmení] [příjmení] buď nelze věřit vůbec, anebo maximálně verzi první, když tato, jak již bylo řečeno, navíc koresponduje s dalšími důkazy (tím, co sdělila svědkyně [příjmení], tím, že se v účetnictví dlužníka nenacházejí platby namítané žalovanou, ale i tím, že tvrzení o tom, že doklady o platbách jsou duplikáty, bylo řečeno až poté, co tiskárna potvrdila, že vzor tiskopisů, které také sloužily jako formuláře pokladních dokladů, vyrobila až k 11. 5. 2012 a teprve pak šly do prodeje, přičemž toto tvrzení bylo použito ve vztahu k dokladům žalované. Poté, co nechal Okresní soud [okres] [anonymizována dvě slova] v [obec] vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že pokladní doklady se shodným datem z jednotlivých měsíců roku 2010 pro každého z účastníků nájemních vztahů byly vždy razítkovány ve stejném časovém úseku, v němž nebyl razítkovací strojek přetáčen na jiné datum, tj. všechny doklady, jak tvrzené originály, tak i duplikáty, vyhotovené údajně v roce 2013, vznikly ve stejném časovém období; je zřejmé, že pokud duplikáty dělali, jak žalovaná a svědek [příjmení] a [příjmení] tvrdili, v červnu 2013, nemohly být na razítkovači datumů stejné markanty u originálů (údajně z roku 2010) jako u duplikátů. V návaznosti na to přišli žalobci v řízení u Okresního soudu [okres] (tedy i žalovaná v tomto řízení) s další, již třetí verzí, a sice tím, že v roce 2013 byly vlastně vystaveny duplikáty i pro svědka [příjmení], takže ani on neměl originály, což je naprosto nevěrohodné a účelové tvrzení, neboť předtím z výpovědí účastníků nájemních smluv (nájemců) vyplynulo, že se měly vyhotovovat duplikáty pouze ztracených dokladů, tj. jen některých. Takovéto obraty ve skutkových tvrzeních mohou mít za následek pouze naprostou nevěrohodnost účastnické výpovědi žalované i svědeckých výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] (byť jejich procesní postavení bylo v různých řízeních různé – buď se jednalo o výpovědi svědecké či účastnické).

59. Soud proto ze všech těchto širších okolností případu dospěl k závěru, že nejenže žalovanou nebylo ani přes poučení soudu prokázáno, že k uzavření nájemních smluv došlo k datu 26. 2. 2010, ale naopak z dokazování vyplynulo, a to z řady důkazů ve vzájemné souvislosti, že smyslem a účelem těchto smluv bylo jejich uzavření v době, kdy již byla proti dlužníku nařízena exekuce. Pokud žalovaná v průběhu řízení namítala, že tato verze z dokazování neplynula, je na místě uvést, že soud nevychází pouze z doby, kdy byly vystaveny (údajně duplikáty) pokladních dokladů, ale z celé řady doložených listin a jejich vzájemných souvislostí. Jak již soud zmínil, obdobný vzorec byl nakonec v pozdějším období použit v insolvenčním řízení svědka [příjmení], kde se žalovaná na základě obdobné smlouvy o dlouhodobém pronájmu následně stala v insolvenčním řízení majitelkou nemovitosti v centu [obec] za velmi výhodnou cenu. I tato okolnost nepřímo dokládá, že postup žalované a svědků [příjmení] a [příjmení] nebyl takový, jak tvrdili. Pokud žalovaná namítala, že o žádné exekuci nevěděla a fakticky až dosud neví, tato tvrzení již ani nelze než považovat za naprosto účelové, nakonec nejméně z několika předchozích řízení o této skutečnosti vědět musí a přesto uvádí, že toto neví v podstatě dosud.

60. Po provedeném dokazování soud tak dospěl k závěru, že mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní nedošlo k platnému uzavření třech nájemních smluv, a také že žalovaná dlužníku z titulu užívání nemovitostí neplnila ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení po žalované z titulu užívání předmětných nemovitostí v období od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2017 bez právního důvodu (resp. na základě neplatnosti uzavřených nájemních smluv) ve výši obvyklého nájemného v místě a čase. Pokud se jedná o obvyklou výší nájemného, zde soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], který pro dané období vyčíslil částkou 368 763 Kč, a pokud žalobce požaduje částku 360 000 Kč, tedy částku nižší, je jeho žaloba důvodná. Námitky žalované k tomuto znaleckému posudku znalec [příjmení] [příjmení] za znaleckou kancelář přesvědčivě vyvrátil a soud neměl pochybnosti o správnosti jeho závěrů. Nakonec žalovaná se vehementně brání výši takto stanoveného nájemného za situace, kdy úhrady za podnájem i v rozhodném období inkasované od svědka [příjmení] činily právě shodnou částku, tj. 12 000 Kč měsíčně (bez energií), když při podělení částky 360 000 Kč počtem žalovaných měsíců je výslednou částkou právě 12 000 Kč.

61. Pokud žalovaná tvrdila, že měla platné nájemní smlouvy, zde soud dospěl k závěru, že bylo zjevné, že data na uvedených smlouvách neodpovídala datu skutečného uzavření, jak sdělení paní [příjmení] tak i další nepřímé důkazy dokládají, že k tomuto uzavření smluv došlo mnohem později, v době po nařízení exekucí. Zde soud poukazuje i na to, že na třech nájemních smlouvách bylo uvedeno i jiné místo uzavření (na dvou ze smluv je uveden [část obce], na jedné pak [obec]), přičemž i dané dokládá, že žalované ani svědkům [příjmení] a [příjmení] nečinilo potíže připojit své podpisy hned vedle údaje, který neodpovídal realitě, když všichni shodně uváděli, že k podpisu došlo v [obec].

62. Žalovaná tak užívala předmětné nemovitosti ve vlastnictví dlužníka bez právního důvodu. Dlužníku neposkytla žádné plnění a tímto jednáním se na jeho úkor bezdůvodně obohatila.

63. Předložené nájemní smlouvy označené datem dne 26. 2. 2010, předávací protokol a dohoda o splátkách byly zjevně sepsány také mnohem později. Z dokazování vyplynulo, že k podpisu shora označených listin ve skutečnosti došlo mnohem později, až po 11. 5. 2015. Závěrem soudu je, že k tomuto antedatování uzavřených smluv a podpisu dalších listin došlo proto, aby byly oslabeny účinky exekucí vedených proti dlužníku. Smlouvy sice obsahovaly veškeré náležitosti požadované zákonem, avšak jejich cílem bylo obejít nařízené exekuce, jednalo se tudíž o nedovolené jednání obcházející zákon, a tedy jednání neplatné. Stejně tak bylo zjištěno, že byly antedatovány příjmové pokladní doklady, které měly prokazovat hrazení nájemného. Tvrzení o tom, že se jednalo o duplikáty, se již podrobně věnoval Okresní soud [okres] a Krajský soud v Brně a ani zde tomuto tvrzení soudy neuvěřily, stejný závěr pak učinil soud v této věci, což není překvapivým závěrem, kdy v podrobnostech soud odkazuje na odst. 58. tohoto odůvodnění.

64. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], která byla v tomto řízení značně neurčitá, vyhýbavá, nicméně soud zjistil, že svědek potvrdil nátlak, který na něj měl svědek [příjmení] činit za účelem přenechání jemu předmětných nemovitostí.

65. Výpovědí svědků navržených žalovanou, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly velmi nevěrohodné. Kromě skutečnosti, že žalovaná je přítelkyní svědka [jméno] [příjmení], dlouhodobě s ním žije, tento svědek je rovněž žalovaným v obdobném řízení vedením u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 191/2018. I výpověď svědka [jméno] [příjmení] působila účelově. Svědek, kterému právě skončilo insolvenční řízení na jeho osobu, nečinil žádné kroky, aby získal zpět údajnou částku cca 2 500 000 Kč, tedy část předem nájemného, za dobu po skončení pronájmu. Sjednané podmínky nájemních smluv, a sice jejich délka 30 let, sjednaná výše nájemného, která se neměla po celou dobu nájmu měnit, tedy že nebyl sjednán žádný mechanismus valorizace nájemného, avšak ani záloh za služby spojené s užíváním nemovitostí, kdy dlužník se měl smlouvami zavázat, že po celou dobu bude provádět údržbu nemovitostí, jsou na realitním trhu zcela raritní, což potvrdili i znalci z oboru oceňování nemovitostí. Pokud žalovaný i svědkové [příjmení] a [příjmení] odůvodňují uzavření těchto smluv tím, že je shledávali jako velmi výhodné, toto tvrzení je v rozporu se skutečností, že sami předmětné nemovitosti neužívali déle než rok, protože zjistili, že jim lokalita nevyhovuje. Svědek [příjmení] se odstěhoval do [obec] a všichni se snažili svou pronajatou nemovitost, stejně jako žalovaná, dále dát do podnájmu. Nedává tedy příliš smyslu, proč by si žalovaná nemovitost měla pronajímat na 30 let.

66. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že předložené nájemní smlouvy a dohoda o splátkách jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Nebyly totiž uzavřeny v roce 26. 2. 2010, ale až v roce 2012, v době, kdy k tomu již dlužník nebyl oprávněn, neboť byl z důvodu probíhajících exekucí omezen v nakládání se svým majetkem. K antedatování předmětných smluv došlo s úmyslem obejít zákon a vyhnout se následkům nařízených exekucí. Jelikož žalovaná neprokázala, že by poskytla dlužníku jakékoli plnění za užívání předmětných nemovitostí, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení za období od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2017 v částce 360 000 Kč, když výše bezdůvodného obohacení vychází ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]

67. Pokud se jedná o prodlení žalované, toto žalobce odvíjel od uplynutí lhůty k plnění poskytnuté v předžalobní výzvě, tato výzva byla žalované zaslána doporučeně dne 20. 4. 2018 a byla jí zde stanovena lhůta k plnění do 30. 4. 2018. Ode dne následujícího, tedy od 1. 5. 2018 je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit ve smyslu § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

68. Obrana žalované, že v rozhodném období neměla klíče, předmětnou nemovitost od 5. 2. 2014 pronajímala, a nemohla s nemovitostmi disponovat, nemá v projednávané věci relevanci. Z neplatné smlouvy se totiž lze bezdůvodného obohacení domáhat pouze po tom, komu bylo pod dojmem platnosti nájemního vztahu poskytováno sjednané plnění (umožněno užívání věci), tedy pouze po účastníkovi neplatné nájemní smlouvy. Skutečnost, že domnělý nájemce umožnil jinému, aby předmět nájmu užíval, nečiní z této třetí osoby sama o sobě příjemce plnění ze strany jeho vlastníka. Pro posouzení vztahu účastníků neplatné nájemní smlouvy je tedy nerozhodné, jakým způsobem konzumoval nájemce plnění, jehož se mu na základě neplatné nájemní smlouvy dostávalo; smlouva – coby neplatný právní úkon – s sebou totiž nese důsledky bezdůvodného obohacení jen mezi jejími účastníky, kdy každý z nich je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2661/2016, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 366/2003, ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2084/2010, a ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014). Žalovaná nakonec získala za podnájem nemovitostí částku 12 000 Kč měsíčně (energie si svědek [příjmení] hradil sám).

69. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 180 077,60 Kč. Tato je tvořena 14 úkony právní služby po 9 740 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast na jednáních dne 8. 4. 2021, 11. 5. 2021 jednání přesáhlo 5 hodin, tzn. tři úkony, 17. 6. 2021, 10. 2. 2022 – zde jednání přesáhlo 2 hodiny a náleží tak odměna za dva úkony a dne 14. 2. 2023, dále náleží odměny za vyjádření žalobce ze dne 7. 5. 2021, 9. 6. 2021, 26. 1. 2022) podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 14 náhrad hotových výdajů po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 29 517,60 Kč a náklady na složenou zálohu na vypracování znaleckého posudku v celkové výši 10 000 Kč, kdy šlo o zálohu na znalecký posudek JUDr. [celé jméno znalkyně] a zálohu na revizní znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba], obojí ve shodné výši 5 000 Kč).

70. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k návrhu na přerušení řízení ze dne 6. 8. 2020, když se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale pouze o vyjádření k procesní otázce.

71. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech státu podle § 148 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, když se jednalo o celkovou částku 21 821,58 Kč, tato se skládala z odměny znalkyni [příjmení] [celé jméno znalkyně], která za podání písemného posudku obdržela odměnu v celkové částce 10 112 Kč, 5 000 Kč bylo vyplaceno ze složené zálohy žalobcem, ze státních prostředků pak bylo uhrazeno 5 112 Kč a za ústní podání znaleckého posudku obdržela částku 900 Kč, tato byla celá hrazena ze státních prostředků a dále v odměně znalecké kanceláři [právnická osoba] za podání písemného posudku v celkové částce 17 905,58 Kč, 5 000 Kč bylo vyplaceno ze složené zálohy žalobcem, ze státních prostředků pak bylo uhrazeno 12 905,58 Kč a za ústní podání znaleckého posudku obdržela znalecká kancelář částku 2 904 Kč, tato byla celá hrazena ze státních prostředků. Soud k úhradě těchto nákladů, které vynaložil stát, kdy se jedná o součet částek 5 112 Kč, 900 Kč, 12 905,58 Kč a 2 904 Kč zavázal neúspěšnou žalovanou.