35 C 85/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 13 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 1. 2019 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 250 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 13 250 Kč od 16. 4. 2017 do 14. 1. 2019 a dále co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 250 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení, dále co do smluvního poplatku z prodlení 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2017 do 29. 8. 2018 a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím z titulu žalobcem poskytnutého a žalovaným nevráceného úvěru v částce 10 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce z [datum].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom směru, že jednak smlouvu nepodepsal, neboť mu byly odcizeny doklady a tyto mohly být zneužity. Současně žalovaný namítl, že pokud byla částka připsána na jeho účet, může se jednat maximálně o bezdůvodné obohacení na jeho straně a za té situace by s ohledem na svou těžkou životní situaci, kdy má řadu dluhů, které musí splácet, žádal o možnost hradit dluh ve splátkách po 1 000 Kč, neboť z důvodu, aby nedošlo ke znevýhodňování věřitele, hradí žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce poměrnou částku všem jeho věřitelům, kterých je dalších zhruba 10 příjemce pohybu je kolem 20 000 Kč a v případě, že hradí po 1 000 Kč všem svým jedenácti věřitelům, zůstává mu ještě 9 000 Kč, z nichž je schopen žít. V opačném případě by musel žalovaný přistoupit k návrhu na insolvenci. Žalovaný chce všechny své dluhy uhradit poměrně, a proto žádá o splátky, avšak pouze ohledně jistiny, neboť ve zbytku navrhuje ze shora uvedených důvodů zamítnutí žaloby.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Byla předložena smlouva o zápůjčce ze dne [datum], žalovaný však zpochybnil, že by takovouto smlouvu se žalobcem uzavřel a na této smlouvě je u podpisu žalovaného uveden PIN kód: [anonymizováno]. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil a nebylo jej tak možno vyzvat ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. k prokázání tvrzení, že to byl žalovaný, kdo obdržel tento unikátní kód a jakým způsobem jej obdržel, tak aby bylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy žalovaným. Žalobce tvrdil, že poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž měl učinit návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný měl zaškrtnout řádek s textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“ a tím měl žalovaný zároveň odsouhlasit znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je podepisována elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Nutno však uvést, že k danému tvrzení nebyly žalobcem předloženy důkazy.

4. Na základě uvedené smlouvy měl žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum], kdy soud k návrhu žalobce u banky ověřil, že se jedná o účet žalovaného, jak patrno ze sdělení [právnická osoba] z [datum], kdy tento účet byl zrušen k [datum].

5. Sdělení banky z [datum] dokládá, že účet č. [bankovní účet], na nějž byla žalobcem zaslána částka 10 000 Kč (což dokládá i litina platba na vrub účtu z [datum]), patřil žalovanému, a že na tento účet od žalobce žalovaný danou částku dne [datum] obdržel.

6. Kopie občanského průkazu žalovaného dokládá jeho totožnost, jak ji doložil žalobci a pokud se jedná o další předložený občanský průkaz žalovaným, jež měl doložit ztrátu předchozího, z tohoto pouze vyplývá, že žalovanému byl dne [datum] vydán nový občanský průkaz, nedokládá však ztrátu občanského průkazu, avšak s ohledem na níže uvedené závěry soud žalovaného pro nadbytečnost k prokázání tvrzení o zcizení občanského průkazu ani nevyzýval.

7. Soud si k návrhu žalobce vyžádal sdělení banky a byl dodán i výpis z účtu pro měsíc 3/ 2017. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že v období od [datum] do [datum] žalovaný hradil (mimo jiné) následující platby: dne [datum] splátka [anonymizována tři slova] 790 Kč, dne [datum] platba pro [anonymizováno], s.r.o. ve výši 1 500 Kč, dne [datum] platba pro [právnická osoba] v částce 6 250 Kč a hned následující den žalovaný od stejné společnosti obdržel částku 6 000 Kč a v neposlední řadě dne [datum] splátka ve prospěch žalobce ve výši 9 275 Kč a hned následujícího dne příjem částky od žalobce 10 000 Kč. I tento velmi krátký časový úsek dokládá, že žalobce se posouzením úvěruschopnosti žalovaného nezabýval řádně, když je zjevné, že žalovaný tzv. vytlouká klín klínem, tedy rychle splatí předchozí úvěr a obratem čerpá nový a to v jednom případě i přímo od společností žalobce. Pokud se jedná o výdajovou stránku žalovaného, zde neuváděl žalobce ničeho a i k této okolnosti by byl žalobce v případě své účasti u jednání vyzván dle ust. § 118a o.s.ř.

8. Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k tíži žalobce, nikoliv k tíži žalovaného. V konkrétním projednávaném sporu se žalobce z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Pokud doplnil dovětek, že v případě nedostatečných tvrzení má být žalobce dodatečně vyzván, tak uvedený postup není souladný se zákonem. Je na účastníku, aby se jednání účastnil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla pro jednatel, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Za této situace tak soud žalobu částečně zamítl, když žalobce neunesl břemeno důkazní už o svém tvrzení o uzavření smluvního vztahu se žalovaným (plnění z úvěrové smlouvy), avšak uneslo své břemeno ohledně poskytnutí peněžních prostředků v částce 10 000 Kč žalovanému.

9. Soud však současně uvádí, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy by tuto smlouvu soud posoudil jako neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a tedy situace by byla posouzena stejně i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením, zde žalobce sdělil, že tato byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo na zaměstnavatele), dále lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalobce doložil výplatní pásky žalovaného za měsíce červen až září 2016 a poté leden 2017, částka k vyplacení žalovanému se pohybovala mezi 11 091 Kč až k nejvyššímu příjmu 14 917 Kč v lednu 2017. Lustrace v CEE doložena nebyla, stejně tak dotaz na pohledávky po splatnosti, avšak uvedené nemá vliv na závěry o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

10. Žalobce vyzval dopisem z 8. 1. 2019 žalovaného k úhradě částky 19 875 Kč s konkretizací, že se jedná o úhradu částky poskytnuté mu na základě smlouvy uzavřené dne [datum] a nákladů právního zastoupení v částce 3 960 Kč do tří dnů na zde specifikovaný účet. Podací lístek dokládá, že daného dne byl žalovanému dopis odeslán.

11. Po právním posouzením věci s ohledem na výše uvedené dospěl soud k těmto závěrům: žalobce svou nepřítomností zavinil skutečnost, že nemohl být poučen ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. ohledně pravosti podpisu na soukromoprávní listině (k tomuto podrobně viz odstavec 8. rozsudku), kdy však nutno uvést, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy by soud následně posuzoval, zda žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z úřední povinnosti (námitky žalovaného nebylo dle právní úpravy platné ke dni uzavření úvěrové smlouvy třeba). Jelikož soud po posouzení žalobcem předložených důkazů ke zkoumání této skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru nesplnil svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o.z.“) a případně prokázaně uzavřená úvěrová smlouva by byla následně posouzena jako neplatná, nemělo by prokázání pravosti podpisu žalovaného žádný vliv na právní posouzení. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný (případně) smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). Žalobce vůbec netvrdí, že by do žalovaného požadoval údaje o jeho celkových příjmech a výdajích, když výdajová stránka je nepochybně stejně zásadní, jako stránka příjmová. Pouhý dotaz na pohledávky po splatnosti je jen formální, neboť může existovat řada ještě nesplatných pohledávek, jež však v součtu převyšují reálnou možnost žalovaného splácet dluh, ačkoli v danou chvíli splatné nejsou. Právě z uvedeného důvodu je zapotřebí dotaz na příjmovou a výdajovou stránku a až posouzením těchto konkrétních údajů (za jejich současného doložení) lze dospět k závěru, zda je účastník smluvního vztahu schopen úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil příjmy ani výdaje žalovaného a pokud byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, (v tomto konkrétním případě případně) uzavřena úvěrová smlouva byla by tato smlouva bez toho posouzena jako neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 9 č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří současně také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o.z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

12. Vzhledem k tomu, že nebyl ze strany žalobce prokázán právní důvod plnění (uzavření úvěrové smlouvy) je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr ve výši 10 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovaný na poskytnuté plnění ničeho nehradil a soud jej proto zavázal k vydání bezdůvodného obohacení v částce 10 000 Kč. Jelikož bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, soud zavázal žalovaného k úhradě úroku z prodlení od 15. 1. 2019, když žalobce dopisem odeslaným dne 8. 1. 2019 a dle ust. § 573 o.z. s předpokládanou dobou dojítí tří pracovních dnů, což vychází na pátek 11. 1. 2019. Následoval víkend a prvním dnem možným k plnění tak bylo pondělí 14. 1. 2019. Pokud daného dne nedošlo k úhradě, je od 15. 1. 2019 žalovaný v prodlení a žalobci náleží nárok na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval nižší než byl v danou chvíli úrok zákonný, je soud jeho návrhem vázán a jako takovému mu i vyhověl, Ve zbytku nároku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II.).

13. S ohledem na výši dluhu a finanční situaci žalovaného (žalovaný má řadu dluhů, tyto splácí ve splátkách po 1 000 Kč), kdy v případě zavázání jednorázově by hrozilo, že žalovaný by byl nucen podat na sebe insolvenční návrh, což by ve svém důsledku mohlo mít pro žalobce dopad ještě více negativní, soud vyhověl návrhu žalovaného a umožnil mu splácet dluh ve splátkách po 1 000 Kč, avšak pod ztrátou výhody splátek. Uvedené znamená, že v případě neuhrazení byť i jedné splátky, se stává splatným celý dluh. Soud musí při zvažování splátek (které jsou samy o sobě mimořádným institutem, jenž je používán pouze v odůvodněných případech) zohledňovat nejen možnosti žalované, ale i oprávněný zájem žalobce na co nejvčasnější úhradě dluhu. Zde soud dospěl k závěru, že částka 1 000 Kč není zjevně nepřiměřenou jak s ohledem na dobu, po niž bude žalovaná žalobci splácet, tak i ve vztahu k majetkovým možnostem žalovaného.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části, když soud vyčíslil poměr úspěchu stran i ohledně příslušenství a dospěl k závěru, že žalovaný byla úspěšný co do 54 % (viz zamítavý výrok II., kdy soud sečetl veškeré zamítnuté nároky a dospěl k výsledné částce 12 627 Kč, kdy se jednalo o částky 3 250 Kč, 2 500 Kč, 1 867 Kč jako zamítnutý úrok z prodlení – zde z části vyčísleno k datu soudního rozhodnutí a 5 010 Kč jako smluvní poplatek z prodlení) oproti tomu úspěch žalobce činil 10 930 Kč (úrok z prodlení i zde soud vyčíslil k datu soudního rozhodnutí ve věci). Úspěšnému žalovanému by náleželo 8 % jím vynaložených nákladů řízení, avšak žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal a soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.