36 C 134/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Kobzou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20.362,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18.576 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 1.786,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.660,17 Kč, úrok 15,00 % ročně z částky 18.576 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 672,67 Kč od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 20.362,86 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15,00 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.858,94 Kč, do tří dnů od právní moci, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou k soudu dne 27. 11. 2023 po žalované zaplacení částky 20.362,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.660,17 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18.576 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 672,67 Kč od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 20.362,86 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 4. 2023. Tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované v rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta zpracované žalobkyní, kdy se provádí výpočty MLS (limit nejvyšší měsíční splátky), kam se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jim vyživovaných dětí se splátkou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru a do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot - 1. minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což se je statistický údaj, 2. celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr. Žalobkyně dále provedla šetření v NRKI, CEE a ISIR s citlivým vyhodnocením pro poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 18.576 Kč, žalovaná žalobkyni nevrátila ničeho. Protože žalovaná porušila své povinnosti, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24. 8. 2023, částka 20.362,86 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 18.576 Kč, poplatku ve výši 39,00 Kč, poplatku za pojištění ve výši 147,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.000 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, metodiky posouzení úvěruschopnosti, karty klienta, výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího archu o odeslání poštou, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně včetně podacího archu o odeslání výzvy poštou, úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací, opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že účastníci dne 5. 4. 2023 uzavřeli smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla úvěrový rámec do výše 19.000 Kč při výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky, roční úrokové sazbě 26,28 %, měsíční úrokové sazbě 2,19 % a celkové částce splatné žalovanou 21.704 Kč při RPSN 29,7 % a 22.172 Kč při RPSN 35,3 %. Na základě této smlouvy žalobkyně zaplatila částku 19.576 Kč za nákup černé techniky, druh zboží , Anonymizováno, při platbě v hotovosti 1.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit dlužnou částku v 36 měsíčních splátkách á 702 Kč se splatností 1. splátky 20. 5. 2023, s celkovou částkou splatnou žalovanou ve výši 25.272 Kč. Předmětné zboží bylo zaplaceno společností , právnická osoba, . V hlavičce smlouvy je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, vyživuje 2 děti, jako zdroj hlavního příjmu - mateřská dovolená s čistým hlavním měsíčním příjmem 12.000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti 24.000 Kč. Žalobkyně dále provedla výpočet , jméno FO, tak, že příjem klienta z žádosti činí 12.000 Kč, životní minimum klienta -4.470 Kč, životní minimum na 2 vyživované děti (50 %) -3.050 Kč, výše splátky schváleného úvěru -760 Kč, zbývající MLS klienta 3.720 Kč. Dále provedla výpočet , jméno FO, domácnosti s příjmem klienta z žádosti 12.000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti +24.000 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC, splátky v HC - 0, měsíční výdaje na úvěry 0 Kč, normativní náklady na bydlení -13.568 Kč, měsíční výdaje na bydlení z žádosti 8.000 Kč (následně tento údaj byl přeskrtnut), životní mimimum členů domácnosti -14.610 Kč, měsíční výdaje na ostatní z žádosti 5.000 Kč (následně rovněž přeškrtnuto), výše splátky schváleného úvěru -760 Kč, zbývající MLS domácnosti 7.062 Kč. Žalovaná celkem vyčerpala částku 18.576 Kč, žalobkyni nevrátila ničeho. Pro porušení smlouvy žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 8. 2023 a vyzvala žalovanou k doplacení celého úvěru. Žalovaná tuto částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťovala informace týkající se příjmu žalované, když vycházela pouze z jejího sdělení, že má jako žena na mateřské dovolené měsíční příjem 12.000 Kč a rovněž nezjišťovala reálné výdaje žalované. Výdaje a výlohy žalované vypočetla dle své Metodiky posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy vycházela ze statistických údajů obsahujících součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných , právnická osoba, a Ministerstvem práce a sociálních věcí a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Jedná se o posouzení úvěruschopnosti dle statistických modelů, dle Metodiky žalobkyně, ale nikoliv dle konkrétně zjištěných a doložených příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tedy nepostupovala s odbornou péčí, když řádným reálným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovanou a nezjišťovala její reálné výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalované pouze dokladem o vyplácení dávek rodičovské dovolené, ale naprosto rezignovala na ověření výše reálných výdajů a výloh žalované, porušila svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně částka 18.576 Kč jako účelový spotřební úvěr vyplacena, žalovaná nevrátila ničeho, je proto povinna žalobkyni zaplatit vyčerpanou částku 18.576 Kč jako bezdůvodné obohacení.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 1.786,86 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 20.362,86 Kč a přiznanou částkou 18.576 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.660,17 Kč, úroku 15 % ročně z částky 18.576 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, kapitalzovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 672,67 Kč od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 20.362 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně soud žalobu ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, přičemž bezdůvodné obohacení žalovaná ještě není povinna platit, resp. není prodlení s jeho zaplacením.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy částečně úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.858,94 Kč, k rukám zastupujícího advokáta. Při stoprocentní úspěšnosti by měla žalobkyně právo na náhradě nákladů řízení ve výši 2.267 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 815 Kč, 3x úkon právního zastoupení á 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen AT) za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu, podanou žalobu), 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b AT v souvislosti s týmiž úkony právní pomoci + 21 % DPH ze součtu odměn a režijních paušálů, tedy celkem 2.267 Kč. Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 91 %, v rozsahu 9 % byla neúspěšná, procento úspěšnosti žalobkyně činí rozdíl 91 - 9 = 82 %. 82 % z částky 2.267 Kč činí 1.858,94 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právního zastoupení - doplnění žaloby dle výzvy soudu ze dne 16. 9. 2024, neboť žalobkyně tímto písemným podáním až na výzvu soudu doplňovala tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Jedná se tudíž o neúčelně vynaložené náklady řízení v této části.