36 C 136/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 12.950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení -) částky 7.690 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 2.316,16 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 867,03 Kč, -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.734,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.734,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) částky 4.060 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 1.264,53 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 448,06 Kč, -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3.075,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3.075,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu dne 18.11.2020 po žalovaném zaplacení částky ve výši 8.890 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.316,16 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 867,03 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % p.a. z částky 6.734,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 6.734,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel). Dále se domáhala zaplacení částky ve výši 4.060 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.264,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 448,06 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky 3.075,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 3.075,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 2. 2017 s týmž věřitelem.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. K jednotlivým nárokům:

5. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,ověřené dokumenty”, tyto však soudu nepředložil. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 15. 5. 2017 uvedl, že je zaměstnán jako číšník u zaměstnavatel [anonymizováno], [ulice a číslo], [IČO] s příjmy ve výši 18.000 Kč měsíčně z tohoto zaměstnání a s dalšími příjmy ve výši 5.000 Kč, přičemž tyto příjmy nebyly blíže specifikovány. Žije v nájmu sám a náklady na bydlení činí 8.500 Kč měsíčně, ostatní náklady činí 3.800 Kč měsíčně. Dále splácí úvěr ve výši 2.924 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy předložil žalovaný dokumenty k ověření, a to pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Následně byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně částky 7.690 Kč, skládající se z poplatku ve výši 2.000 Kč, úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč a to v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 8.800 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy.

6. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověřené dokumenty”, tyto však soudu nepředložil. je zaměstnán jako číšník u zaměstnavatel [anonymizováno], [ulice a číslo], [IČO] s příjmy ve výši 18 000 Kč měsíčně z tohoto zaměstnání a s dalšími příjmy ve výši 5.000 Kč, přičemž tyto příjmy nebyly blíže specifikovány. Žije v nájmu sám a náklady na bydlení činí 8.500 Kč měsíčně, ostatní náklady činí 3.800 Kč měsíčně. Dále splácí úvěr ve výši 1.704 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy předložil žalovaný dokumenty k ověření, a to pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Následně byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně částky 7.690 Kč, skládající se z poplatku ve výši 2.000 Kč, úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč a to v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli zaplatila celkem částku 13.630 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vyplývá, že pohledávky za žalovanou vzniklé ze smluv [číslo] [anonymizováno] věřitel postoupil na žalobkyni.

8. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se příjmů žalovaného, ani ohledně jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným ohledně jejích skutečných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaný v obou dvou případech (při uzavření smlouvy dne 2. 2. 2017 i 15. 5. 2017) tvrdil, že má příjmy ve výši 18.000 Kč měsíčně. Existence příjmů ze zaměstnání nebyla ověřena například výplatními páskami nebo výpisem z účtu. Další příjmy nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Přesto mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a 18.000 Kč. Také nebylo zohledněno, že žalovaný splácí úvěry. S ohledem na tyto skutečnosti věřitel nepostupoval s odbornou péčí, když uzavřel, že žalovaný s nízkými příjmy bude schopen splácet týdně částku 305 Kč a 305 Kč (tedy měsíčně cca 1.200 Kč a 1.200 Kč). Tyto splátky jsou vysoké s ohledem na další tvrzené výdaje žalovaného.

19. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C (číslo), ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Protože smlouva o úvěru byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nevzal v úvahu všechny rozhodující skutečnosti. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru Žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka 10.000 Kč a 10.000 Kč, žalovaný vrátil částku 8.800 Kč a 13.630 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 10.000 Kč a 8.800 Kč a rozdíl mezi částkou 10.000 Kč a 13.630 Kč, tedy částku 1.200 Kč.

22. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Ve výroku ad. II. soud ve zbývající části, tj. do částky 7.690 Kč a 4.060 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 8.890 Kč a přisouzenou částkou 1.200 Kč včetně zbývajícího příslušenství.

24. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení písemně informována.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v částce 1.200 Kč a neúspěšná v částce 11.750 Kč a příslušenství. Žalovaná by tedy měla právo na náhradu části nákladů řízení (dle poměru úspěchu a neúspěchu), avšak v tomto řízení žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.