36 C 143/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Alešem Kobzou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 635 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 510 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 2 125 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62,94 Kč od 22. 3. 2025 do 8. 4. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 635 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,00 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 569 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 5. 2025 po žalovaném zaplacení částky 10 635 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62,94 Kč od 22. 3. 2025 do 8. 4. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 635 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,00 % ročně, jako nároků ze smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, který s žalovaným uzavřela dne 17. 10. 2024. Tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta zpracované žalobkyní, kdy se provádí výpočty MLS (limit nejvyšší měsíční splátky), kam se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jim vyživovaných dětí se splátkou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru a do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot - 1. minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což se je statistický údaj, 2. celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr. Žalobkyně dále provedla šetření v NRKI, CEE a ISIR s citlivým vyhodnocením pro poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku ve výši 330 Kč, splatnost byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Částka 10 000 Kč byla převedena na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, , který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. 10 % odkladem, žalovanému byl proto účtován poplatek 490 Kč, žalovaný celkově zaplatil na poskytnutý úvěr částku 1 490 Kč, která byla započtena částečně na jednotlivé nároky vyplývající ze smlouvy.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní: výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni, předsmluvních informací žalovanému, úvěrové smlouvy, předžalobní výzvy včetně podacího archu k odeslání, metodiky posouzení úvěruschopnosti, karty klienta, opisu výpisu proplacení smlouvy, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků, včetně kopie dokladů předložených žalovaným, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 17. 10. 2024 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému převedla na účet uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč, žalovaný měl částku zaplatit včetně poplatku 330 Kč za poskytnutí úvěru. 10 000 Kč bylo zasláno dne 17. 10. 2024 na číslo účtu, který uvedl žalovaný ve smlouvě č. , č. účtu, a byl splatný dne 19. 12. 2024. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů, toto mohl učinit poté, co žalobkyni zaplatil částku 1 490 Kč dne 19. 11. 2024. Žalovaný nezaplatil ničeho, kromě této částky ve výši 1 490 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla výpočet úvěruschopnosti žalovaného v rámci metodiky, a to MLS klienta, kdy dospěla k závěru, že jeho příjem činí 33 000 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti 4 470 Kč, buffer žadatele 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru 10 677 Kč, zbývající MLS klienta 11 753 Kč, MLS domácnosti - příjem klienta z žádosti 33 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, minimální výdaje na bydlení 5 942 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 510 Kč, měsíční splátky uvedené klientem 6 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 10 677 Kč, zbývající MLS domácnosti 26 871 Kč. V NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR nebyly zjištěny žádné dlužné částky klienta. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, žalobkyně v rámci tohoto řízení požaduje zaplatit neuhrazenou jistinu 8 510 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 98 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti 10 % odkladem v celkové výši 490 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 510 Kč.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťovala informace týkající se příjmů žalovaného, ani výloh, když vycházela při výpočtu výdajů a výloh dle své metodiky posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela ze statistických údajů obsahujících součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Jedná se o posouzení úvěruschopnosti dle statistických modelů, dle Metodiky žalobkyně, ale nikoliv dle konkrétně zjištěných a doložených příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tedy nepostupovala s odbornou péčí, když řádným reálným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovanou a nezjišťovala její reálné výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně naprosto rezignovala na ověření výše příjmů, reálných výdajů a výloh žalovaného, porušila svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně částka 10 000 Kč jako účelový spotřební úvěr vyplacena, žalovaný vrátil částku 1 490 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit rozdíl mezi vyčerpanou částkou 10 000 Kč a zaplacenou částkou 1 490 Kč, tedy částku 8 510 Kč jako bezdůvodné obohacení.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení ve výši 2 125 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62,94 Kč od 22. 3. 2025 do 8. 4. 2025 a do zákonného úroku z prodlení z částky 10 635 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12,00 % ročně soud žalobu ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy částečně úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 569 Kč, k rukám zastupujícího advokáta. Při stoprocentní úspěšnosti by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny v souvislosti se zastoupením advokátem za 3 úkony právní služby á 400 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT) za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu, podanou žalobu, 3x režijní paušál á 100 Kč v souvislosti s týmiž úkony právní pomoci + 21 % DPH ze součtu odměn a režijních paušálů, tedy celkem 2 615 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 10 635 Kč, byla ji přiznána částka 8 510 Kč, což představuje 80 % úspěch, 20 % neúspěch, procento úspěšnosti rozdíl, tj. 60 %. 60 % z částky 2 615 Kč činí 1 569 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právního zastoupení - doplnění žaloby na základě výzvy soudu, neboť žalobkyně tímto písemným podáním až na výzvu doplňovala tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Jedná se tudíž o neúčelné vynaložené náklady řízení v této věci.