36 C 150/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Alešem Kobzou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 83.412,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60.000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 23.412,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 70.319,45 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 60.000 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.077,67 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 2. 2024 po žalovaném zaplacení částky 83.412,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70.319,45 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15,00 %, úroku 29,49 % ročně z částky 60.000 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřel původní věřitel , právnická osoba, . (dále jen původní věřitel). Dále tvrdila, že dne 18. 4. 2023 byla částka 60.000 Kč převedena bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit v 48 měsíčních splátkách po 3.707 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru, žalovaný nezaplatil ničeho, původní věřitel následně úvěr zesplatnil dopisem ze dne 23. 7. 2023, kdy dlužná částka činila celkem 71.717,45 Kč. Původní věřitel zjišťoval úvěruschopnost žalovaného tím, že zjistil výši mzdy za 3 měsíce před uzavřením smlouvy, kdy měl průměrný měsíční příjem 15.815 Kč, ohledně výdajů žalovaného, bylo zjištěno, že tyto činí celkem 9.950 Kč a bylo kalkulováno i životní minimum, smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní: smlouvy o úvěru, dokladu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dokladu o vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného, oznámení o zesplatnění, transakční historie smlouvy, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky žalovanému včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného původní věřitel provedl hodnocení klienta, ve kterém je zachyceno, že jeho měsíční příjem činí 15.815 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje vyhodnotil jako životní minimum 4.860 Kč, bydlení 5.090 Kč, celkem výdaje 9.950 Kč. V rámci tohoto hodnocení vyšel z potvrzení o příjmu žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, , kde byl zaměstnán jako , Anonymizováno, od 1. 3. 2019 s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 17.815 Kč, byl zaměstnán na dobu neurčitou, mzda mu byla vyplácena hotově. Celkové výdaje ve výši 9.950 Kč však nebyly nijak doloženy. Původní věřitel provedl šetření v systémech SOLUS, NRKI, ISIR, dále byly sjednány 2 pokuty pro případ porušení povinností ze smlouvy. Žalovaný nevrátil ničeho původnímu věřiteli, pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný neuhradil ničeho ani po postoupení pohledávky.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti původní věřitel řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalovaného a zejména ohledně jejích reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Původní věřitel nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že původní věřitel sice ověřil výši příjmů žalovaného, ale naprosto rezignoval na ověření výše výdajů a výloh žalovaného, přičemž vycházel defacto z odhadu, kdy přihlížel k zákonem stanovenému životnímu minimu, porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka ve výši 60.000 Kč převodem na účet, který uvedl ve smlouvě, žalovaný nezaplatil ničeho původnímu věřiteli, ani současnému věřiteli, a proto je povinen jako bezdůvodné obohacení zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč.

19. Ve věci uplatněné částky 23.412,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 70.319,45 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15,00 %, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 60.000 Kč od 24. 7. 2023, což představuje nároky z neplatně uzavřené smlouvy, přičemž pohledávka se ještě nestala splatnou, soud ve výroku ad. II. žalobu zamítl.

20. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení písemně informována.

21. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud přiznal částečně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.077,67 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 83.412 Kč, byla jí přiznána částka 60.000 Kč, tedy 71 %. V rozsahu 29 % byla neúspěšná, procento úspěšnosti činí rozdíl (71 - 29) = 42 %. Při plné úspěšnosti by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26.375,40 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 3.337 Kč, odměny v souvislosti se zastoupením advokátem - úkon á 4.460 Kč dle § 7 AT v sovislosti s převzetím právního zastoupení, předžalobní výzvou, podanou žalobou, písemným podáním ve věci ze dne 25. 9. 2024, k tomu 4x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 AT v souvislosti s týmiž úkony právní pomoci, tj. v součtu 19.040 Kč, k tomu 21 % jako DPH z této částky, tj. 3.998,40 Kč. Celkově by tedy měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26.375,40 Kč, 42 % z této částky činí 11.077,67 Kč. Tuto částku zaplatí žalovaný do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.