36 C 153/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 52 848,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 444 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 36 404,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 111,40 Kč, úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 51 048,50 Kč od 15.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 947,66 Kč od 29.9.2021 do 14.12.2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 52 848,50 Kč ve výši 8,5% ročně od 15.12.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 14.12.2021 po žalovaném zaplacení částky 52 848,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 3.1.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 55 000 Kč a to prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný měl úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,43% ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku 63 528 Kč a uhradil částku 47 084 Kč s tím, že částka byla započtena dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Žalovaný však přestal hradit splátky řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 14.9.2021. Žalobkyně nyní požaduje uhrazení zbývající jistiny ve výši 51 048,50 Kč, poplatků ve výši 104 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvních podmínek, výpisu čerpání, splátek a úhrad, zákaznické karty, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že původní žalobkyně uzavřela dne 3.1.2019 s žalovaným předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 55 000 Kč, kdy výše měsíční splátky činila částku 1 337 Kč, podpisem smlouvy žalovaný potvrdil čerpání částky 55 000 Kč. Dále z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný čerpal dne 28.5.2019 částku 4 800 Kč, dne 30.9.2019 částku 2 150 Kč a dne 20.1.2020 částku 1 578 Kč, přičemž číslo účtu, na který byly finanční prostředky poskytnuty odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit také úrok ve výši 24,88% ročně, pojištění ve výši 59 Kč měsíčně. Žalovaný celkem čerpal celkově částku 63 528 Kč a uhradil částku 47 084 Kč. V úvěrové kartě jsou uvedeny informace k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně o žalovaném zjistila, že je zaměstnán s příjmy ve výši 32 000 Kč měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný je rozvedený, má dítě, výše výdajů na bydlení činí 15 000 Kč. Dále z karty i tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný byl lustrován v systémech - ISIR, NRKI, SOLUS, CEE a dalších s negativními výsledky. Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány, žalobkyně vyšla z životního minima členů domácnosti, minimální výdaje na bydlení. Z dopisu ze dne 14.9.2021 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 57 816,64 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy, výzvu odeslala žalovanému dne 14.9.2021.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťoval informace týkající se příjmů a výdajů spotřebitele. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval příjmy žalovaného a jeho výdaje ani nezjišťoval, vyšel pouze ze statistického modelu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Protože smlouva o úvěru byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel neověřil výši příjmů žalovanému a nezjišťoval výdaje žalovaného. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka 63 528 Kč, žalovaný uhradil částku 47 084 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 63 528 Kč a částkou 47 084 Kč, tedy 16 444 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Soud žalobu zamítl také ohledně příslušenství, neboť jde o plnění požadovaná na základě absolutně neplatné smlouvy.

19. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě, kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 52 848,50 Kč a příslušenství, celkově byla úspěšná co do částky 16 444 Kč. Žalovaný byl úspěšný v částce 36 404,50 Kč a příslušenství. Úspěch žalobkyně je tedy nižší než úspěch žalovaného, žalovaný by tedy měl právo na náhradu části nákladů řízení (dle poměru úspěchu a neúspěchu). Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.