36 C 165/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o 74.193,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.775 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 61.418,71 Kč a úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 69.453,89 Kč od 28. 3. 2022 do 25. 6. 2022 a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 69.453,89 Kč od 26. 6. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74.193,71 Kč od 29. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 7. 2022 po žalované zaplacení částky 74.193,71 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 69.453,89 Kč od 28. 3. 2022 do 25. 6. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 69.453,89 Kč od 26. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 74.193,71 Kč od 29. 3. 2022 do zaplacení po žalované, jako nároků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou dne 26. 3. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], která poskytovala finanční produkty pod dobře známou a respektovanou značkou [anonymizováno] (dále jen původní věřitel). Na základě smlouvy poskytla žalované dne 27. 3. 2019 finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 72 splátkách po 2.611 Kč, vyjma poslední splátky, smluvní strany si ujednaly roční smluvní úrok ve výši 19,99 %, dále sjednali poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2.000 Kč a měsíční pojistné ve výši 168 Kč. Původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované, nespoléhal se pouze na tvrzení žalované, ale informace poskytnuté žalovanou, ověřil za použití nezávisle ověřitelných údajů, kdy primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmů jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd. Dále využívala pro ověření výdajů sdělených žalovanou státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu včetně údajů o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací, mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru [příjmení]. Konkrétně žalovaná sdělila, že je svobodná, bezdětná, je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činí 17.000 Kč, což původní věřitel ověřil prostřednictvím výpisu z účtu žalované, který jí byl předložen, kdy zjistil její příjmy za měsíce [číslo] - [číslo] v celkové výši 52.148 Kč, kdy na základě těchto příjmů byla verifikována výše mzdy 17.382 Kč měsíčně. Žalovaná dále sdělila své výdaje, které měly činit 5.000 Kč s tím, že částka 1.500 Kč měla připadat na bydlení u rodičů nebo rodinných příslušníků a zbylá částka 3.500 Kč na ostatní výdaje, výdaje žalované byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Nahlédnutím do registru klientských informací původní věřitel zjistil, že žalovaná v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měla jeden závazek z osobního úvěru se splatkou 1.502 Kč měsíčně. V insolvenčním rejstříku a v registru [příjmení] nebyl zjištěn negativní nález a na základě údajů v registrech NRKI, SOLUS a údajů z bankovních výpisů nebylo u žalované identifikováno riziko exekuce. Pokud by původní věřitel vycházel pouze z údajů, uvedených žalovanou, bylo by po odečtení výdajů ve výši 5.000 Kč od částky tvrzeného příjmu 17.000 Kč zjištěno, že žalované měsíčně zbývá k dispozici celkem 12.000 Kč. Žalovaná zaplatila 29 splátek á 2.611 Kč v součtu 75.719 Kč a 3 splátky á 3.111 Kč - tj. 9.933 Kč, celkem 85.652 Kč.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti, neboť bylo vykázáno doručení předvolání k jednání fikcí.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy: úplným výpisem z obchodního rejstříku pro žalobkyni ze dne 16. 12. 2021, smlouvou o hotovostním úvěru ze dne 26. 3. 2019, výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet], potvrzením o čerpání úvěru ze dne 30. 3. 2022, potvrzením o podpisu smlouvy žalovanou, úvěrovými podmínkami [právnická osoba] účinnými od 1. 12. 2018, přehledem tvrzených příjmů a výdajů žalovanou, úvěrovou zprávou a zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalované od [právnická osoba], splátkovým kalendářem úvěru, přípisem původního věřitele žalované ze dne 28. 3. 2022 o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru včetně potvrzení o odeslání, předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně včetně potvrzení o odeslání poštou.

4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba], původně pod obchodní firmou [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku 14. 11. 2014, od 28. 11. 2019 došlo ke změně obchodní firmy na [právnická osoba] a na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením společnosti [právnická osoba], (žalobkyně), jakožto nástupnické společnosti [právnická osoba], jakožto společností zanikající. Jměním zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na žalobkyně, která je právním nástupcem původní společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba] Dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku, jmění zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na žalobkyni. Dne 26. 3. 2019 původní věřitel uzavřel s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které dne 27. 3. 2019 poskytl žalované finanční částku 100.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit včetně ročního smluvního úroku ve výši 19,99 %, poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 2.000 Kč a měsíčního pojistného ve výši 168 Kč v 72 splátkách po 2.611 Kč při poslední splátce dne 23. 2. 2022 ve výši 2.173,64 Kč. Z účtu žalované č. [bankovní účet] zjistil, že žalovaná měla příjem od svého zaměstnavatele [právnická osoba] v měsíci XII/2018 17.370 Kč, v měsíci I [číslo] ve výši 16.473 Kč a v měsíci II/2019 ve výši 18.305 Kč. Z těchto výpisů soud navíc zjistil, že počáteční zůstatek v měsíci XII/2018 činil 10.364,99 Kč, konečný zůstatek 1.033,20 Kč, v měsíci I [číslo] byl počáteční zůstatek ve výši 1.033,20 Kč, konečný zůstatek 812,58 Kč a v měsíci II/2019 měla počáteční zůstatek ve výši 812,58 Kč a konečný zůstatek ve výši 13.298,16 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že má výdaje celkem 5.000 Kč, měsíční bydlení ve výši 1.500 Kč. Výdaje však původní věřitel vůbec neověřoval. Původní věřitel následně porovnal výši tvrzených výdajů uvedených žalovanou s normativními náklady na bydlení v daném místě a samými předpisy se stanovenou částkou životního minima a dospěl k závěru, že žalované může částku 100.000 Kč půjčit. Dále doklady o nahlédnutí do registru klientských informací předloženy soudu nebyly. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v době jednání o uzavření smlouvy měla 1 závazek z osobního úvěru se splátkou 1.502 Kč měsíčně. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná původnímu věřiteli celkem zaplatila částku 87.225,64 Kč. Dále pak žalovaná neplatila ničeho, původní věřitel přípisem ze dne 28. 3. 2022 úvěr zesplatnil s odůvodněním, že zaplatila pouze 32 splátek v celkové výši 87.225,64 Kč a vyzval žalovanou, aby celkovou dlužnou částku 74.193,71 Kč zaplatila do 10 dnů na účet blíže specifikovaný včetně uvedení variabilního symbolu - č. smlouvy. Žalovaná tuto částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, ze dne 3. 5. 2022.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalované, ani ohledně jejich reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že původní věřitel sice ověřil výši příjmů žalované, ale naprosto rezignoval na ověření výše výadjů a výloh žalované, porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně částka 100.000 Kč převedena na její účet, žalovaná celkem zaplatila 87.225,64 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 100.000 Kč a částkou 87.225,64 Kč, tj. částku 12.775 Kč.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 61.418,71 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 74.193,71 Kč a přisouzenou částkou 12.775 Kč včetně požadovaného úroku a zákonných úroků z prodlení soud ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 74.193 Kč, soud jí přiznal částku 12.775 Kč, která představuje úspěch ve prospěch žalobkyně v rozsahu 17 %, neúspěch v rozsahu 83 %, tedy procento úspěšnosti ve prospěch žalované ve výši 66 %. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.