36 C 197/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno . sídlem Anonymizováno 1 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno 1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 102.650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 62.650 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 11,75 % ročně z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.608,64 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 6. 2023 po žalovaném zaplacení částky 102.650 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalzovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.608,64 Kč, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou dne 30. 10. 2019 s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen původní věřitel). Dále tvrdil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 - původní věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, kdy příjmy žalovaného byly ověřeny vázaným obchodním zástupcem původního věřitele, který tyto příjmy řádně ověřil a zaznamenal do zákaznické karty, přičemž pravdivost těchto údajů ověřil s žalovaným předložených pásek. V rámci výpočtu odhadovaných výdajů právní předchůdce žalobkyně vycházel zejména z výdajů na bydlení a energie, ke které přičetl částku vycházející z obecnějších informací, které jsou získávány na příč společnosti, tedy ze statistických údajů.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , zákaznické karty (žádosti o spotřebitelský úvěr), upozornění na prodlení se splátkami ze dne 12. 1., 16. 2., 22. 3., 29. , právnická osoba, . 5., 7. 6., 12. 7. 2020, předžalobní upomínky ze dne 14. 10. 2020, poslední výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 10. 2020, poslední výzvy ze dne 10. 1. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 30. 10. 2019 s původním věřitelem smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky na stejném listu jako smlouva, zástupce Providentu , jméno FO, podepsala a vyplnila žádost o spotřebitelský úvěr formou zákaznické karty, kterou rovněž v části ,,zpracování osobních údajů” dne 30. 10. 2019 podepsal žalovaný. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný žádá úvěr ve výši 35.000 Kč s měsíční splatností, adrese trvalého pobytu je v , adresa, (z úřední povinnosti je soudu známo, že se jedná o úřední adresu) adresa výběru , adresa, , jako druh bydlení je uvedeno - nájemník, dosažené vzdělání základní, svobodný, účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru - vybavení domácnosti. Jako náhradní kontaktní adresa žalovného je uvedena adresa , adresa, , jako zdroj příjmu je uveden plný úvazek - prodavač u zaměstnavatele , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , finanční příjem 17.552 Kč, počet zdrojů příjmů - 1, ostatní příjmy - 0, další čisté příjmy domácnosti - 10.000 Kč, celkem 27.552 Kč, výplatní den 15., zápůjčka - ne, bankovní účet na jméno žadatele - ano, jako ověřené dokumenty je uvedena pracovní smlouva 6/72019 a 2 výplatní lístky za 8, 9/2019. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny tak, že externí splátky dle žadatele činí 0 Kč, interní splátky PF 2.144 Kč a odhadované měsíční výdaje 7.500 Kč. Žádné listinné důkazy však žalobkyně ani přes výzvu soudu nezaložila. Dne 30. 10. 2019 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, jednalo se o refinancování spotřebitelského úvěru celkové dlužné částky 9.976 Kč, dříve uzavřené smlovuy o úvěru č. , tel. číslo, a žalobkyni pak byla proti podpisu vyplacena pouze částka 30.024 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 40.850 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 27.334 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 13.516 Kč, úroková sazba činí 56 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy a celková dlužná částka činí 80.850 Kč a je splatná formou 24 splátek splatných vždy ke konci splátkového období, a to dnem uzavření smlouvy, výše jedné splátky od 1. do předposlední činila 3.369 Kč, poslední splátka 3.363 Kč. RPSN byla stanovena ve výši 115,55 %. Za původního věřitele podepsala obchodní zástupkyně , jméno FO, a žalovaný vlastnoručně. K této smlouvě ještě byly předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o obsahu smlouvy, tak jak byla uzavřena. Žalovaný původnímu věřiteli nezaplatil nic, a to ani po 7 výzvách původního věřitele v roce 2020, předžalobní upomínce ze dne 14. 10. 2020 a posledních výzvách ze dne 26. 10. 2020 a 10. 1. 2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní byla pohledávka postoupena na žalobkyni, za postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 40.000 Kč jako jistinu, 40.850 Kč jako poplatky za poskytnutí a správu úvěru, 20.000 Kč kapitalizované smluvní pokuty, 2.608,64 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, 1.800 Kč - sankční poplatky. Žalovaný ani po postoupení pohledávky nezaplatil ničeho.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti původní věřitel řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalované a zejména ohledně jejích reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Původní věřitel nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobce sice ověřil výši příjmů žalované, ale naprosto rezignoval na ověření výše výadjů a výloh žalované, porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně vyplacena částka ve výši 40.000 Kč, přičemž z této částky byla použita částka 9.976 Kč na refinancování jiného spotřebitelského úvěru žalovaného č. , tel. číslo, a zbývající částku 30.024 Kč žalovaný převzal v hotovosti. Lze tedy uzavřít, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 40.000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho, je proto povinen jako bezdůvodné obohacení zaplatit žalobkyni částku 40.000 Kč.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 62.650 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve vývši 11,75 %, úroku 11,75 % ročně z částky 40.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.608,64 Kč soud žalobu ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

20. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení písemně informována.

21. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo.