36 C 213/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná uhradila částku 1 050 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 487,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 364,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úroku 23,79 % ročně z částky 35 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 864,16 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22.8.2022 po žalované zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím jako nároků ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO]. Dále tvrdila, že žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 35 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku věřiteli zaplatit spolu s úrok ve výši 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku 1 050 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o úvěru, smluvních podmínek smlouvy o půjčce na zadní straně smlouvy, zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně přílohy [číslo] předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že původní věřitel uzavřel dne 15.9.2020 s žalovanou předmětnou smlouvu o půjčce, na základě které v den uzavření smlouvy žalovanému poskytl částku 35 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 35 000 Kč, jako jistinu + částku 28 000 Kč, jako úrok ve výši 7 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 000 Kč odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku se zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9.11.2021. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku 1 050 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu, vzdělání má učňovské, pracuje na pozici operátor výroby u zaměstnavatele [právnická osoba] se sídlem v [obec], s čistým měsíčním příjmem 25 226 Kč. Má i další příjem ve výši 7 700 Kč měsíčně. Původní věřitel však vůbec neověřoval žádnými důkazy skutečné výdaje žalovaného, tyto pouze odhadl částkou 19 000 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že splácí dluh [anonymizována dvě slova], který je již vykonatelný a vymáhán v exekučním řízení. I tato skutečnost měla být signálem pro důkladnější prověřování úvěruschopnosti žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná nezaplatila požadovanou částku ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

5. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou ohledně jejích skutečných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Věřitel neověřoval výdaje žalované a nijak nezohlednil skutečnosti, že žalovaná splácí další závazek, který je již vykonatelný. I tato skutečnost měla být signálem pro důkladnější prověřování úvěruschopnosti žalované. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

18. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Protože smlouva o zápůjčce byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel ověřil výši příjmů žalované, ale naprosto rezignoval na ověření výše výdajů a výloh žalované. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně vyplacena částka 35 000 Kč, žalovaná vrátil částku 1 050 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 35 000 Kč a částkou 1 050 Kč, tedy 33 950 Kč.

20. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 35 000 Kč a přisouzené částky 33 950 Kč, tedy do částky 1 050 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 487,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 364,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku 23,79 % ročně z částky 35 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení zamítl, neboť se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

21. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého částečně úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 864,16 Kč. Při stoprocentní úspěšnosti by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 928 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1 750 Kč, odměny za 3 úkony právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen AT) á 500 Kč za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu, podanou žalobu, k tomu 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b AT v souvislosti s týmiž úkony, 21 % DPH ze součtu odměn a režijních paušálů, tj. z částky 1 800 Kč. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 35 000 Kč a příslušenství, celkově byla úspěšná do částky 33 950 Kč, co do částky 1 050 Kč a částky 20 446,44 Kč (příslušenství) – tedy celkem 21 496,44 Kč byla úspěšná žalovaná. Úspěch žalobkyně tak představuje 61%, její neúspěch 39 %, procento úspěšnosti činí rozdíl ([číslo]) - tj. 22 % pro žalobkyni. 22 % z částky 3 928 Kč činí 864,16 Kč. Tuto částku zaplatí žalovaná žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.