36 C 214/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] nacházející se ve 2. podlaží budovy [adresa] v k. ú. [část obce], obec Brno, na adrese [adresa žalovaného], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 10. 2020 po žalovaném vyklizení bytu [číslo] ve 2. podlaží bytového domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále jen byt).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobcem předložených.

4. Z listinných důkazů - náhledu do katastru nemovitostí, nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 21. 9. 2011, výzvy právního zástupce žalobce k nápravě ze dne 8. 1. 2020 včetně relace pošty, výpovědi z nájmu bytu ze dne 25. 2. 2020 včetně relace pošty soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem bytu, žalovaný na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2011 se stal nájemcem bytu na dobu neurčitou. Žalovaný neplatil nájem a zálohy na služby v měsících VII - XII, tedy po dobu 6 měsíců. Povinnost žalovaného platit nájem byla ve výši 3.720 Kč měsíčně, zálohy na služby byl povinen platit ve výši 2.865 Kč. Ke dni 3. 1. 2020 nezaplatil celkem částku 40.090 Kč ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne 8. 1. 2020, v rámci které byl kromě povinnosti zaplatit částku 40.090 Kč upozorněn rovněž na možnost výpovědi z nájmu bytu a následného vymáhání dluhu v rámci soudního řízení. Tato výzva byla doručována na adresu uvedenou ve smlouvě [PSČ] [obec], [ulice a číslo] a byla vrácena poštou právnímu zástupci žalobce jako nevyzvednutá v úložní době. Žalobce poté dne 25. 2. 2020 písemně vypověděl nájem bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) OZ s odůvodněním, že porušil povinnosti nájemce spočívající v tom, že nezaplatil nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu za období červenec - prosinec 2019 a dále nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2018, celkem 40.090 Kč. Ve výpovědi byl žalovaný poučen o výpovědní době, která činí 3 měsíce s počátkem běhu od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, co mu bude výpověď doručena, dále byl vyzván, aby byt odevzdal v den, kdy nájem končí na odboru bytovém a všeobecném [anonymizována dvě slova] [obec] [ulice]. Dále byl poučen o možnosti podat proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy mu výpověď bude doručena. Výpověď doručoval žalobce prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [ulice], zásilka byla vrácena poštou jako nevyzvednutá poté, kdy dne 26. 2. 2020 byla připravena k vyzvednutí a žalovaný si tuto zásilku nevyzvedl.

5. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) OZ pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

6. Podle § 2288 odst. 3 OZ vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odst. 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

7. Podle § 2290 OZ nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

8. Podle § 2292 OZ nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jednak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

9. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl podán oprávněně a je na místě žalobě vyhovět. Bylo prokázáno, že žalovaný porušil své povinnosti z nájemní smlouvy, když nezaplatil za období VII - XII nájem a zálohy na služby a dále částku 10.825 Kč jako vyúčtování služeb za rok 2018. Žalobce žalovaného přípisem ze dne 8. 1. 2020 vyzval k zaplacení dlužných částek a současně jej upozornil na možnost výpovědi. Žalovaný si tuto výzvu nevyzvedl, vzhledem k tomu, že se dostala do sféry jeho dispozice, považuje se dle ustálené judikatury za doručenou. [příjmení] způsobem byla žalovanému doručována výpověď z nájmu z bytu ze dne 25. 2. 2020, která byla žalovanému doručena dne 26. 2. 2020, kdy zásilka z výpovědí byla poštou uložena pro žalovaného k vyzvednutí z důvodu nezastižení a kdy měl žalovaný objektivní možnost se s obsahem zásilky seznámit. Ve smyslu ust. § 2286 odst. 1 OZ počala běžet tříměsíční výpovědní lhůta od 1. dne kalendářního měsíce následujícího, tedy od 1. 3. 2020 a skončila dne 31.

5. Od 1. 6. 2020 žalovaný byt užívá bez právního důvodu a je jeho povinností ve smyslu ust. § 2292 věta první a druhá OZ byt vyklidit.

10. Žalovaný u zdejšího soudu nepodal ve dvouměsíční lhůtě ani ke dni rozhodnutí soudu žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu.

11. O povinnosti žalovaného byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.600 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 5.000 Kč + paušální odměny á 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v souvislosti s předžalobní výzvou a podanou žalobou právním zástupce žalobce. Soud nepřiznal odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), neboť zastoupení žalobce jako [územní celek], který má náležité personální vybavení k výkonu této činnosti nelze náklady za právní zastoupení přiznat, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady (srov. III ÚS 2984/2009; II ÚS 376/2012).