36 C 215/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 20.341,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.365 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby ji žalovaný zaplatil částku ve výši 11.976,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 873,96 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.105,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20.341,31 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 18,2 % ročně z částky 17.513,63 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 3. 2023 po žalovaném zaplacení částky 20.341,31 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 873,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.105,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20.341,31 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 18,2 % ročně z částky 17.513,63 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . dne 23. 3. 2021.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Pokud soud ve věci nařídil jednání na 7. 8. 2024, žalovaný se k jednání nedostavil, soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy: žádostí o úvěr, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění za předsmluvní informace pro expres půjčku, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, , Anonymizováno, 1. 11. 1999, sazebníkem poplatků banky platným od 1. 9. 2013, vyjádřením , právnická osoba, ze dne 30. 10. 2023 k procesu posouzení úvěruschopnosti, smlouvou o úvěru, potvrzením o výši příjmu žalovaného od firmy , právnická osoba, ., upomínkami banky žalovanému ze dne 24. 2., 24. 3., 7. 6. 2022, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 6. 2022 včetně dokladu o odeslání poštou, dohodou o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 16. 11. 2022, oznámením banky žalovanému ze dne 25. 11. 2022 o postoupení pohledávky, platební historii, předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání na poště.

5. Z výše citovaných listinných důkazů soud zjistil, že dne 23. 3. 2021 žalovaný požádal banku o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč, v žádosti je uvedeno, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 15.741 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, ., kde pracoval jako účetní, což žalobkyně doložila listinou - potvrzením o výši příjmu touto firmou ze dne 16. 3. 2021. Dne 23. 3. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a expres půjčku, na základě které žalovanému byla poskytnuta částka 30.000 Kč, která byla žalovanému vyplacena, žalovaný se zavázal celkově zaplatit 35.866,34 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek, kdy částka 1.500,62 Kč představovala měsíční anoitní splátku, částka 149 Kč úhradu pojištění, měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění ve výši 1.649,62 Kč a poslední měsíční splátka při řádném splácení byla stanovena ve výši 1.372,08 Kč. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 18,20 %, úvěr byl převeden na účet žalovaného u banky č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet na účet banky č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky z 1. 11. 1999 (dále jen VOP), sazebník poplatků platný od 1. 9. 2013. Žalovaný ještě dne 23. 3. 2021 podepsal formulář banky ,,vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro expres půjčku a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru”, ve kterém je ohledně výše poskytnuté částky a formy jeho splácení uvedeno totéž, co následně ve smlouvě, žalovaný podpisem potvrdil, že převzal tuto standardní informaci o spotřebitelském úvěru, banka mu vysvětlila nabízený úvěr, zprostředkovatelem uzavření úvěru byla společnost , právnická osoba, . se sídlem v Praze. Žalovaný celkem zaplatil částku 21.635 Kč, přičemž banka si započítala jednotlivé platby dle uzavřené smlouvy. Žalovaný byl vyzván bankou ze dne 24. 2. 2022 k zaplacení částky 731 Kč, dne 24. 3. 2022 částky 2.984,73 Kč a dne 7. 6. 2022 k zaplacení částky 6.956 Kč, jako dlužných částek, dne 24. 6. 2022 banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky 21.546,70 Kč ve lhůtě do 8. 7. 2022, z toho nesplacená jistina 17.513,63 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 1.105,43 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení 99,96 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu + dlužné náklady upomínání 2.527,68 Kč, náklady upomínání 300 Kč. Zesplatnění bylo podáno na poště dne 27. 6. 2022. Dohodou o postoupení pohledávek mezi bankou a žalobkyní ze dne 16. 11. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala banka přípisem ze dne 25. 11. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, tato zásilka byla podána na poště dne 13. 2. 2023. Z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 30. 10. 2023 ve věci této uzavřené úvěrové smlouvy soud zjistil, že banka ověřila příjem žalovaného z doloženého dokladu o příjmu ve výši 15.741 Kč, dále že je žalovaný svobodný, že má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou. Pokud se týká výdajů žalovaného, tyto banka vůbec neověřovala, využila matematické modely výpočtů úvěruschopnosti schválené ČNB a veškeré výdaje žalovaného stanovila pouze odhadem. Žalovaný nezaplatil částku, která je předmětem tohoto řízení ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti původní věřitel řádně nezjišťoval informace týkající se reálných výdajů žalovaného. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

18. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalovaného, ale naprosto rezignovala na ověření výše výadjů a výloh žalovaného, porušila svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně částka 30.000 Kč převedena na jeho účet, žalovaný celkem zaplatil 21.635 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit rozdíl mezi půjčenou částkou 30.000 Kč a vrácenou částkou 21.635 Kč, tedy 8.365 Kč.

20. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 11.970 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 20.341,31 Kč a přiznanou částkou 8.365 Kč včetně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 873,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.105,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20.341,31 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 18,2 % ročně z částky 17.513,63 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, jako nároků z absolutně neplatné smlouvy o úvěru soud ve výroku ad. II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 41 %, neúspěšná v rozsahu 59 %, procento úspěšnosti ve prospěch žalovaného činí rozdíl (59 - 41), tj. 18 %. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.