36 C 22/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , Brno proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zákonný úrok z prodlení z částky 1.500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 1.500 Kč od 30. 6. 2020 do 23. 12. 2020 ve výši 10,00 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 30. 6. 2020 do zaplacení, která představuje cenu odstranění vozidla žalovaného tov. zn. Škoda, [registrační značka] (dále jen vozidlo) při blokovém čištění.

2. Žaloba byla původně podána u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který žalobě v plném rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem (dále jen EPR) ze dne 1. 10. 2020 [číslo jednací]. Protože se tento nepodařilo tamnímu soudu doručit žalovanému, OS v [obec] usnesením [číslo jednací] ze dne 24. 11. 2020 EPR podle § 173 odst. 2 ve spojení s ust. § 174a odst. 3 o. s. ř. v plném rozsahu zrušil.

3. Usnesením č. j. 7 C 252/2020-37 ze dne 29. 12. 2020 OS v [obec] vyslovil místní nepříslušnost a po právní moci postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

4. Žalovaný písemným podáním doručeným soudu dne 23. 12. 2020 sdělil, že částku 1.500 Kč právě zaplatil, ačkoliv neví o tom, že by auto bylo odtaženo, žádná výzva ani upomínka mu do datové schránky nepřišla, na trvalé adrese schránku nemá, ani tam již několik let nepobývá ([obec] u [obec a číslo], [PSČ] [obec]). Se smyšlenou pokutou nesouhlasí. Dalším písemným podáním doručeným soudu téhož dne namítal, že auto nepoužívá často, pokud proběhlo blokové čištění, měl by žalobce prokázat, že tam jeho auto nestálo již, když tam umisťoval varovné cedule. Pokud by tam v daný moment nestálo, muselo by mu po odtahu chybět. Nesouhlasí s tím, že mu bylo uloženo zaplatit 1.500 Kč, neboť orgán veřejné moci mu měl doručovat dokumenty do datové schránky, kterou má zřízenou. Žádal o vrácení již zaplacených 1.500 Kč. V písemném podání doručeném soudu dne 28. 12. 2020 uvedl, že na adrese [ulice a číslo] Brno nemá poštovní schránku, žádal, aby mu byla pošta zasílána na adresu [adresa žalovaného].

5. Písemným podáním ze dne 17. 2. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět s odůvodněním, že po podání žaloby žalovaný platbou připsanou žalobci dne 23. 12. 2020 zaplatil částku 1.500 Kč, která mu byla započtena na jistinu. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 1.500 Kč od 30. 6. 2020 do 23. 12. 2020 ve výši 10,00 % ročně a náhradu nákladů řízení. Ohledně doručování se žalobce řídí ust. § 570 ve spojení s § 1958 OZ, tudíž nebyl povinen prověřovat, zda žalovaný má zřízenou datovou schránku a do ní mu doručovat. Žalobce vůči žalovanému nevystupuje v pozici vrchnostenské, a proto se neužije úprava o doručování dle Spr. ř. Soud následně usnesením č. j. 36 C 22/2021-44 ze dne 22. 2. 2021 řízení částečně zastavil ohledně zaplacení žalované jistiny 1.500 Kč. Z úřední povinnosti jako rozhodující orgán o právech a povinnostech žalovaného žalovanému doručoval do datové schránky, přičemž toto usnesení bylo žalovanému takto doručeno dne 24. 2. 2021 a nabylo právní moci dne 13. 3. 2021. Předmětem řízení zůstal zákonný úrok z prodlení z částky 1.500 Kč od 30. 6. 2020 do 23. 12. 2020 ve výši 10,00 % ročně.

6. Žalovaný v písemném podání ze dne 4. 4. 2021 ještě namítal, že platba 1.500 Kč byla přímá platba sankce, namítal, že nebyl informován ve výzvě zanechané za stěračem vozidla, že by měl žalovanou částku zaplatit, s doručením se mohl objektivně seznámit až po doručení žaloby dne 21. 12. 2021, na což reagoval úhradou uložené částky 1.500 Kč. Navrhoval, aby bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby s tím, že náklady řízení hradí žalobce.

7. V písemném podáním ze dne 19. 4. 2021 žalobce tvrdil, že předžalobní výzva byla doručena do dispoziční sféry žalovaného, když mu výzvu zasílal na adresu dle centrálního registru vozidel.

8. Žalovaný v písemném podání ze dne 14. 1. 2022 namítal, že se nevyhýbal včasnému řešení situace a reagoval na skutečné doručené písemnosti, v režimu soukromoprávním nelze uplatnit fikci doručení, pokud se osoba na místě trvalého pobytu prokazatelně nezdržuje, což žalobce zjistil tím, že se mu písemnost vrátila jako nedoručená z důvodu, že se adresát odstěhoval. Dále namítal, že z fotodokumentace nevyplývá skutečnost, že se inkriminovaný přestupek vůbec stal, když na fotografii je vidět ceduli zakazující stání, ale není na ní vidět vozidlo [registrační značka]. Pokud by tímto vozidlem bylo druhé vozidlo na levé straně, fotografie nijak nedokládá, že je z druhé strany ulice, ze které vozidlo přijelo, umístěna cedule informující o blokovém čištění. Cedule, která je vidět na fotografii informuje pouze řidiče přijíždějící z této strany a platí pouze na tuto stranu chodníku.

9. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. - žalobce s tímto postupem souhlasil v žalobě, žalovanému byla zaslána výzva v rámci usnesení č. j. 36 C 22/2021-46 ze dne 26. 3. 2021, která byla žalovanému doručena do datové schránky dne 26. 3.

202. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve lhůtě 15 dnů nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání- soud po předchozím poučení, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, soud proto ve věci rozhodl na základě listinných důkazů žalobcem předložených.

10. Soud zjistil, že z fotodokumentace vyplývá, že na založené fotografii dopravního značení je v pozadí viditelné vozidlo žalovaného a ze samotné fotodokumentace vozidla vyplývá, že bylo odtaženo právě toto vozidlo z ulice [ulice] v Brně. Žalobce předložil ještě další fotografii ze dne 15. 5., kterým prokázal i dopravní značení ze strany ulice, ze které bylo vozidlo zaparkované. Dalším důkazem, kterým bylo prokázáno, že vozidlo žalovaného bylo zaparkováno v lokalitě ulice [ulice] v Brně, kde byla postavena dočasná dopravní značka o dočasném zákazu stání z důvodu blokového čištění, tedy z důvodu veřejného zájmu, je i protokol o provedení technického úkonu, kterým žalobce prokázal, že prostřednictvím společnosti [právnická osoba] bylo toto vozidlo v daný den odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. O tom, že žalovaný porušil ust. § 19 odst. 5 a 6 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, když nerespektoval dopravní značku o dočasném zákazu stání, soud nemá pochybnosti. Žalobce po žalovaném požaduje částku 1.500 Kč, jako cenu - náklad za odstranění a zpětného vrácení do místa odtahu, kdy cena byla stanovena rozhodnutím [anonymizováno] [územní celek] č. [spisová značka] ze dne 28. 2. 2019. Nejedná se o sankci za přestupek, kdy by žalobce byl vůči žalovanému ve vztahu vrchnostenském. Žalovaný navíc tuto částku po doručení žaloby dne 21. 12. 2020, a to dne 23. 12. 2020 žalobci zaplatil. Pokud takto učinil, byla žaloba na zaplacení částky 1.500 Kč podána po právu a žalovaný tak, jak vyplývá i z písemného podání žalovaného ze dne 14. 1. 2022, kdy v bodě I. uvádí, že se nikdy nevyhýbal včasnému řešení situace a vždy reagoval na skutečné doručení písemností, což potvrdil i tím, že jistinu 1.500 Kč do dvou dnů po doručení žaloby zaplatil. [příjmení] 1.500 Kč není žádnou pokutou, ale cenou za technický úkon při odtažení a vrácení vozidla zpět na místo odtahu, přičemž za technický úkon se považuje příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání vozidla dovoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a jeho následné složení zpět do místa odtahu. Běžný postup ze strany žalobce je i ten, že po složení vozidla zpět do místa odtahu žalobce umísťuje informaci, že vozidlo bylo nuceně odtaženo a vráceno zpět s uvedením dlužné částky a platebních údajů k uhrazení dluhu. 11. [právnická osoba], která je na základě pověření primátora města Brna č. j. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2016 a příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016 ve znění, jejich změn a dodatků, oprávněna v rámci výkonu pověření - správy pozemních komunikací na území Statutárního města Brna rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikací, žalovaného přípisem ze dne 12. 6. 2020 adresovaným na adresu uvedenou v centrálním registru vozidel - [obec a číslo] vyzvala k zaplacení částky 1.500 Kč ve lhůtě 14 dnů po doručení výzvy. Tato výzva byla doručována žalovanému Českou poštou na tuto adresu, zásilka byla dne 15. 6. 2020 vrácena s odůvodněním, že adresát se odstěhoval. Pokud žalobce zasílal tuto výzvu, nebyl povinen tuto zasílat prostřednictvím datové schránky dle závěrů Nejvyššího správního soudu ČR v rozsudku č. j. 6 As 5/2017-22 ze dne 22. 3. 2017, neboť zásilku nedoručoval jako orgán veřejné moci dle § 17 zák. č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Žalobce postupoval v souladu s ust. § 570 ve spojení s ust. § 1958 OZ a výzvu žalovanému zaslal prostřednictvím doručujícího orgánu - České pošty s. p. Dle závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, nedojde-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta, právní úkon není perfektní. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, to zejména v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah. Z nálezů Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 2906/12 a sp. zn. IV. ÚS 691/08 vyplývá, že soud má presumovat správnost zápisu v centrálním registru vozidel a případný nesoulad musí prokázat vždy žalovaný, jinak by byl zcela popřen smysl centrální evidence vozidel. Žalobce, který prokázal, že předžalobní výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného, jednak tím, že mu byla informace o odtahu vozidla včetně výzvy k zaplacení částky 1.500 Kč umístěna za stěrač vozidla, což žalobce běžně činí a soudu je toto známo z rozhodovací činnosti, tudíž žalovaný musel mít informaci o povinnosti zaplatit částku 1.500 Kč ještě předtím, než mu byla zasílána výzva ze dne 12. 6. 2020, kdy mu byla stanovena čtrnáctidenní lhůta ode dne doručení výzvy, a to na adresu jeho trvalého pobytu [obec] u [adresa], kterou má žalovaný zapsánu v centrální evidenci obyvatel od 9. 3. 2015 doposud. Pokud se žalovaný na této adrese nezdržuje, měl by zajistit, aby v centrální evidenci obyvatel byla uvedena doručovací adresa, na kterou by mu bylo možno doručovat.

12. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen zaplatit částku 1.500 Kč již po obdržení výzvy, která mu byla založena za stěrač jeho vozidla, tedy podstatně dříve, než žalobce požaduje na základě písemné výzvy ze dne 12. 6. 2020, která mu byla doručena do dispoziční sféry. Pokud žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od 30. 6. 2020, byl žalovaný již k tomuto dni v prodlení. Jestli částku 1.500 Kč zaplatil dne 23. 12. 2020, soud ve výroku ad. I. rozhodl ještě o jeho povinnosti zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.500 Kč od 30. 6. 2020 do 23. 12. 2020, do tří dnů od právní moci rozsudku. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., dle kterého byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen nahradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Jestliže žalovaný zaplatil částku 1.500 Kč po podání žaloby má soud za to, že návrh byl podán důvodně a žalobce vzal žalobu do jistiny zpět pro chování právě žalovaného a ve věci požadovaného zákonného úroku pak má žalobce právo na zaplacení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal žalobci na nákladech řízení celkem částku 900 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, 5x paušální náhrady á 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. v souvislosti s převzetím právního zastoupení, podanou žalobou, částečným zpětvzetím žaloby ze dne 17. 2. 2021, dvěma vyjádřením ve věci ze dne 19. 4. 2021 a 14. 1. 2022. Náhrada nákladů řízení za odměnu advokáta žalobci nepřísluší, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/2012 a sp. zn. III. ÚS 2984/2009).

14. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci zpracoval zjednodušený rozsudek.