36 C 228/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 24.615,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 1.741,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.629,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.289,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 28 % ročně z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 10. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 3.273,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.241,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.986,28 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 28 % ročně z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.510,94 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 po žalovaném zaplacení částky 18.341,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.629,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.289,69 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 28 % ročně z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 5. 12. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel). Dále se domáhala zaplacení částky 6.273,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.241,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.986,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 28 % ročně z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 26. 8. 2016 s týmž věřitelem.

2. K jednotlivým nárokům:

1. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, soudu však předložila pouze výplatní lístky žalovaného. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně částky 17.944 Kč, jako poplatky v souvislosti s uzavřením smlouvy, celkovou částku ve výši 38.944 Kč měl zaplatit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 650, Kč, s poslední splátkou dne 29. 1. 2018. Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 4.400 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, žalovaný nevrátil žalovanou čásktu ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o zápůjčce, smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce na zadní straně smlouvy, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně přílohy [číslo] předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že původní věřitel uzavřel dne 5. 12. 2016 s žalovaným předmětnou smlouvu o zápůjčce, na základě které v den uzavření smlouvy žalovanému poskytl částku 21.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 36.000 Kč, jako jistinu + částku 17.944 Kč, jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.620 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 4.952 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9.372 Kč. Celkovou částku se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 650 Kč, poslední splátka byla stanovena na 29. 1. 2018, žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem částku 4.400 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, vzdělání má středoškolské, pracuje jako [anonymizováno] u zaměstnavatele u [anonymizováno] [právnická osoba] se sídlem v [obec], s čistým měsíčním příjmem 15.000 Kč, jako průměr za poslední 3 měsíce s tím, že toto doložil výplatními lístky za měsíce 6, 7, 8, 9, 10. Z předložených výplatních lístků za toto období lze dovodit, že skutečně tento čistý měsíční příjem žalovaný měl. Původní věřitel však vůbec neověřoval žádnými důkazy skutečné výdaje žalovaného, tyto pouze odhadl částkou 10.000 Kč měsíčně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 24. 6. 2019, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný nezaplatil požadovanou částku ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

6. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným ohledně jejích skutečných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl zápůjčku v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

19. Soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Protože smlouva o zápůjčce byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel ověřil výši příjmů žalované, ale naprosto rezignoval na ověření výše výdajů a výloh žalovaného. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka 21.000 Kč, žalovaný vrátil částku 4.400 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 21.000 Kč a částkou 4.400 Kč, tedy 16.600 Kč.

21. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 18.341,40 Kč a přisouzené částky 16.600 Kč, tedy do částky 1.741,40 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.629,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.289,69 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 28 % ročně z částky 18.341,41 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení zamítl, neboť se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

22. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. K nároku [číslo] smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 8. 2016. Žalobkyně tvrdila, že tuto smlouvu rovněž uzavřel původní věřitel dne 26. 8. 2016, po ověření úvěruschopnosti, kdy ověřené údaje jsou zaznamenány v zákaznické kartě a žalovanému byla poskytnuta částka 9.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit kromě jistiny 9.000 Kč ještě částku 7.977 Kč, jako poplatky za uzavření smlouvy, celkovou částku 16.977 Kč se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách á 283 Kč s poslední splátkou dne 20. 10. 2017. Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil částku 5.700 Kč, pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován a žalovanou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

24. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

25. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

26. Z listinných důkazů - smlouvy o zápůjčce, smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce otištěných na zadní straně smlouvy, zákaznické karty, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 26. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce dle Občanského zákoníku (dále jen [příjmení]) a zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), na základě které žalovanému poskytl částku ve výši 9.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se kromě půjčené jistiny 9.000 Kč ještě zavázal ještě zaplatit částku ve výši 7.977 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.552 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.175 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5.250 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 283 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20. 10. 2017. V zákaznické kartě vyplněné manažerkou [jméno] [příjmení] byly stejně jako u předchozí smlouvy vyplněny údaje, dle kterých byl žalovaný svobodný, se vzděláním středoškolským, nájemcem bytu, pracoval jako [anonymizováno] u zaměstanvatele [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem v [obec], s čistým příjmem 15.000 Kč měsíčně, jako jediným zdrojem příjmu na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu od 1. 6. od 31. 12. 2016 s ověřením příjmu výplatními páskami za měsíce 5, 6, [číslo], k důkazu však předložil pouze výplatní lístky za měsíce 6 + [číslo], kdy měl žalovaný čistý měsíční příjem 18.056 Kč a 15.142 Kč. Běžné měsíční výdaje původní věřitel provedl odhadem částkou 10.500 Kč. Původní věřitel vůbec v zákaznické kartě ani v uzavřené smlouvě neuvedl konkrétní výdaje žalovaného, resp. neposoudil skutečně výlohy žalovaného, ani k tomu žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem částku 5.700 Kč, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní byla tato pohledávka ke dni 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovanou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

27. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena podle Občanského zákoníku a ZSÚ ve znění zák. č. 145/2010 Sb., posoudil soud tento nárok podle těchto zákonných ustanovení.

28. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

29. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

30. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

31. Soud dospěl k závěru, že tato smlouva o zápůjčce je ve smyslu výše citovaného ustanovení ust. § 9 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované, jako spotřebitele s odbornou péčí, a to zejména z důvodu, že naprosto rezignoval na zjištění a ověření skutečných výloh žalované.

32. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, pokud vůbec nezjišťoval výlohy žalovaného. Lze tak dospět k závěru, že své povinnosti původní věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti, a to zejména výdajů žalovaného, neposoudil správně. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ, neboť bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od původního věřitele částku 9.000 Kč a vrátil částku 5.700 Kč, tudíž je povinen zaplatit rozdíl - částku 3.300 Kč. Jestliže byla uzavřena absolutně neplatná smlouva, nelze přihlížet k tomu, zda původní věřitel nebo žalobkyně započítala zaplacenou částku částečně na jistinu, částečně na další poplatky či úroky ve smlouvě.

35. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, rozhodl soud podle § 1970 OZ a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od 1. dne následujícího poté, co se žalovaný zavázal dlužnou částku zaplatit (20. 10. 2017 - poslední platba), a to ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení.

36. Ve výroku ad. IV. soud ve zbývající části, tj. do částky 3.273,70 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 6.273,70 Kč a přisouzenou částkou 3.300 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.241,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.986,28 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 28 % ročně z částky 6.273,70 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítl, neboť se jedná o plnění z neplatné smlouvy a ve věci úroků z prodlení soud přiznal, tak jak uvedeno v předchozím odstavci, zákonný úrok z prodlení od 1. dne následujícího po splatnosti poslední splátky.

37. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení písemně informován.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého částečně úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.510,94 Kč. Při stoprocentní úspěšnosti by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.437 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 985 Kč, odměny za 3 úkony právního zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen AT) á 300 Kč za převzetí právního zastoupení, předžalobní výzvu, podanou žalobu, k tomu 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b AT v souvislosti s týmiž úkony, 21 % DPH ze součtu odměn a režijních paušálů, tj. z částky 1.200 Kč. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 24.615,11 Kč, celkově byla úspěšná do částky 19.900 Kč (první nárok - 16.600 Kč, druhý nárok - 3.300 Kč) tedy do částky 19.900 Kč, což představuje 81 % úspěch pro žalobkyni, 19 % její neúspěch, procento úspěšnosti činí rozdíl (81 - 19) - tj. 62 % pro žalobkyni. 62 % z částky 2.437 Kč činí 1.510,94 Kč. Tuto částku zaplatí žalovaný žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.