36 C 237/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Alešem Kobzou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46.664,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.110,13 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 42.554,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.451,60 Kč, úrokem 15,00 % ročně z částky 43.808,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.546,33 Kč od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 46.664,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 6. 2024 po žalovaném zaplacení částky 46.664,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.451,06 Kč, úroku 15 % ročně z částky 43.808,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.546,33 Kč od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 46.664,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, jako nároků ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 14. 10. 2019. Tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta zpracované žalobkyní, kdy se provádí výpočty MLS (limit nejvyšší měsíční splátky), kam se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jim vyživovaných dětí se splátkou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru a do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot - 1. minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což se je statistický údaj, 2. celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr. Žalobkyně dále provedla šetření v NRKI, CEE a ISIR s citlivým vyhodnocením pro poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 172.980 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni částku 168.869,87 Kč, kterou žalobkyně započítala na jednotlivé nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Protože žalovaný porušil své povinnosti, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 20. 3. 2024. Žalovaná částka 46.664,53 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 43.808,53 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1.200 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.656 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní: úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, metodiky posouzení úvěruschopnosti žalovaného, karty klienta, NRKI zprávy, výzvy ke splacení celého úvěru, podacího archu o odeslání poštou, předžalobní výzvy k plnění včetně podacího archu o odeslání poštou soud zjistil, že účastníci dne 24. 6. 2024 uzavřeli účastníci dne 14. 10. 2019 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na základě kterého žalovanému poskytla úvěrový rámec do částky 20.000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, měsíční úrokovou sazbou 2,19 %, RPSN: 37,82 % s tím, že celkově žalobkyni vrátí částku 23.555 Kč v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Na základě této smlouvy žalobkyně zaplatila dne 16. 10. 2019 9.990 Kč, dne 2. 11. 2020 částka 26.990 Kč, a to za účelem uhrazení ceny zboží , Anonymizováno, , černá a další zboží prodejci , Anonymizováno, a částku 26.990 Kč prodejci , právnická osoba, . Dále žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 136.000 Kč formou převodu hotovosti na účet uvedený ve splátkovém kalendáři č. , č. účtu, Kč. V hlavičce smlouvy je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné děti, je vyučen s maturitou, bydlí ve vlastním domě/bytu, zdrojem jeho příjmu je měsíční příjem 25.000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, . od 04/2016, příjem ostatních členů domácnosti činí 18.000 Kč. Žalobkyně dále provedla výpočet MLS tak, že příjem klienta s žádostí činí 25.000 Kč, životní minimum klienta -3.410 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, -2.438 Kč, splátky v , Anonymizováno, 0 Kč, výše splátky schváleného úvěru 800 Kč, zbývající MLS klienta 18.352 Kč, ohledně splátek jiným společnostem je uvedeno, že tyto jsou bez splátky hypotéčního úvěru , Anonymizováno, 10.996 Kč. Dále provedla výpočet , jméno FO, domácnosti s příjmem klienta z žádosti 25.000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti + 18.000 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo , Anonymizováno, -13.434 Kč, splátky v , Anonymizováno, 0, miminální výdaje na bydlení -1.168 Kč, životní minimum členů domácnosti -3.410 Kč, buffer domácnosti -3.866 Kč, výše splátky schváleného úvěru -800 Kč, zbývající MLS domácnosti 20.322 Kč. Žalovaný celkem žalobkyni vrátil částku 168.869,87 Kč, kterou žalobkyně započítala na jednotlivé nároky z uzavřené smlouvy. Pro porušení smlouvy žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2024, žalovaný žalovanou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťovala informace týkající se příjmu žalovaného, když vycházela pouze ze sdělení, že má od svého zaměstnavatele měsíční příjem 25.000 Kč a rovněž vůbec nezjišťovala reálné výdaje žalovaného. Výdaje a výlohy žalovaného vypočetla dle své Metodiky posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela ze statistických údajů obsahujících součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Jedná se o posouzení úvěruschopnosti dle statistických modelů, dle Metodiky žalobkyně, ale nikoliv dle konkrétně zjištěných a doložených příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tedy nepostupovala s odbornou péčí, když řádným reálným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovanou a nezjišťovala její reálné výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalovaného pouze dokladem o vyplácení dávek rodičovské dovolené, ale naprosto rezignovala na ověření výše reálných výdajů a výloh žalovaného, porušila svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně vyplacena částka 172.980 Kč, žalovaný vrátil částku 168.869,87 Kč a je proto povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi vybranou (zapůjčenou) částkou 172.980 Kč a zaplacenou 168.869,87 Kč jako bezdůvodné obohacení.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 42.554,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.451,60 Kč, úrokem 15,00 % ročně z částky 43.808,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.546,33 Kč od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 46.664,53 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně soud žalobu ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy a navíc žalovaný ještě není v prodlení.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jeho splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v převážné části úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.