36 C 256/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený/á advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . anonymizováno adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 151 279,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 107 637 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 43 642,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 407,56 Kč, úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 149 879,16 Kč od 16.8.2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 743,69 Kč od 31.5.2022 do 15.8.2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 151 279,16 Kč ve výši 11,75% ročně od 16.8.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 16.8.2022 po žalované zaplacení částky 151 279,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 31.8.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 55 000 Kč a to prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná měla úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,53% ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku 175 061 Kč a uhradil částku 67 424 Kč s tím, že částka byla započtena dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Žalovaná však přestala hradit splátky řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 16.5.2022. Žalobkyně nyní požaduje uhrazení zbývající jistiny ve výši 149 879,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 4007,56 Kč, úrok ve výši 27,88 % ročně z jistiny úvěru od 16.8.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná tuto částku žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvních podmínek, výpisu čerpání, splátek a úhrad, zákaznické karty, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 31.8.2020 s žalovanou předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s rámcem 55 000 Kč, kdy výše měsíční splátky činila částku 1 942 Kč, podpisem smlouvy žalovaná potvrdila čerpání částky 55 000 Kč. Dále z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná čerpala dne 12.10.2020 částku 650 Kč, dne 36.10.2020 částku 1 950 Kč, dne 25.11.2020 částku 650 Kč, dne 22.12.2020 částku 680 Kč, dne 25.1.2021 částku 40 630 Kč, dne 22.3.2021 částku 3 130 Kč, dne 14.4.2021 částku 52 760 Kč, dne 26.4.2021 částku 23 300 Kč, dne 21.5.2021 částku 2 450 Kč, dne 23.6.2021 částku 1 700 Kč, dne 27.7.2021 částku 1 814 Kč, dne 23.8.2021 částku 1 700 Kč, dne 24.9.2021 částku 1 697 Kč, dne 23.11.2021 částku 3 500 Kč, dne 29.12.2021 částku 1 850 Kč, dne 1.2.2022 částku 1 600 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit také úrok ve výši 27,88% ročně. Žalovaná celkem čerpala celkově částku 175 061 Kč a uhradila částku 67 424 Kč. V úvěrové kartě jsou uvedeny informace k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně o žalované zjistila, že je pobírá důchod ve výši 13 300 Kč měsíčně, je vdaná a ostatní členové domácnosti mají příjem 62 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 20 000 Kč. Dále z karty i tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná byla lustrována v systémech - ISIR, NRKI, SOLUS, CEE a dalších s negativními výsledky. Výdaje žalované nebyly zjišťovány, žalobkyně vyšla z životního minima členů domácnosti, a minimálních výdajů na bydlení. Z dopisu ze dne 16.5.2022 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení částky 167 453,59 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy, výzvu odeslala žalované dne 2.6.2022.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťoval informace týkající se příjmů a výdajů spotřebitele. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval příjmy žalované a její výdaje ani nezjišťoval, vyšel pouze ze statistického modelu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Protože smlouva o úvěru byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel neověřil výši příjmů žalované a nezjišťoval výdaje žalované. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně vyplacena částka 175 061 Kč, žalovaná uhradila částku 67 424 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 175 061 Kč a částkou 67 424 Kč, tedy 107 637 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Soud žalobu zamítl také ohledně příslušenství, neboť jde o plnění požadovaná na základě absolutně neplatné smlouvy.

19. Pokud se týká lhůty k plnění žalovaného, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě, kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 151 279,16 Kč a příslušenství, celkově byla úspěšná co do částky 107 637 Kč. Žalovaná byla úspěšná v částce 43 642,16 Kč a příslušenství ve výši 71 063,40 Kč (celkem tedy 114 705,56 Kč, příslušenství bylo kapitalizováno ke dni 11.10.2023). Úspěch žalované je tedy vyšší než úspěch žalobkyně, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.