36 C 320/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Alešem Kobzou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 34 320,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.978,22 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 16.956,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.472,22 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.

III. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 385,25 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 zaplacení a) částky 385,25 Kč, b) částky 33.934,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.472, 22 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2024.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým limitem až 80.000 Kč, na základě které se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 0,933 % denně z nesplacené jistiny, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatku za službu ,,, název, ”. Žalovanému byla na základě této smlouvy dne 7. 3. 2024 vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, bezhotovostním převodem částka 17.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit ve splátkách, kdy 1. splátka byla dohodnuta na 6. 4. 2024 a poslední dne 28. 8. 2025. Žalovaný celkem žalobkyni vrátil částku 21,78 Kč, kterou žalobkyně započítala na jistinu, poplatek za službu ,,, název, ”. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně v rámci zjišťování úvěruschopnosti žalovaného výpisy z jeho účtu za 3 měsíce, a to za období XII/2023, kdy jeho počáteční zůstatek činil 270.508 Kč, konečný zůstatek 302,02 Kč, za měsí I/2024 počáteční zůstatek 302,02 Kč, konečný zůstatek ve výši 134.798,34 Kč a za měsíc II/2024 počáteční zůstatek ve výši 134.798,34 Kč a konečný ve výši 1.890,03 Kč, v rámci těchto údajů není žádná z příchozích plateb označena jako příjem - výplata ze zaměstnání, ve smlouvě ani není uvedeno, kdo je zaměstnavatelem žalovaného. Veškerá komunikace byla mezi účastníky vedena prostřednictvím komunikace na dálku.

5. Žalobkyně požaduje zaplacení celkového dluhu ve výši 33.934,81 Kč, z toho jistinu 16.982,72 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 329 Kč, smluvní úrok 16.462,59 Kč a poplatek za službu , název, 160,50 Kč.

6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně řádně nezjišťovala informace týkající se příjmu žalovaného a zejména ohledně jeho reálných výdajů. Nepostupovala tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Žalobkyně nesplnila svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

18. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalovaného, ale naprosto rezignovala na ověření výše výdajů a výloh žalovaného, porušila svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně částka 17.000 Kč převedena na jeho účet, žalovaný celkem zaplatil pouze částku 21,78 Kč, a je proto povinen žalobkyni vrátit částku 16.978,22 Kč jako bezdůvodné obohacení.

20. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 16.956,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.472,22 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně (výrok ad. II.) a do částky 385,25 Kč (výrok ad. III.) soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně, kdy její procentní úspěšnost v tomto činí defacto 50 % a neúspěšnost ve stejném rozsahu.