36 C 39/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobce: ; OPR- právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o 115.591 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 45.459 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku ve výši 70.132 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 115.591 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 11. 2021 po žalované zaplacení částky 115.591 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřel dne 16. 5. 2017 pod obchodní firmou [právnická osoba] Tvrdil, že žalované byla celkem poskytnuta jistina ve výši 68.950 Kč, žalovaná celkem zaplatila částku 23.491 Kč, kterou si žalobce započítal na jednotlivé dlužné částky dle smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalované posuzoval zejména po nahlédnutí veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodního rejstříku, živnostenského rejstíku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí, kdy u žalované nenašel žádný negativní záznam. Dále úvěruschopnost posuzoval dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, a to konkrétně hrubého příjmu 33.000 Kč, čistého příjmu 28.050 Kč, nákladů na obživu 10.000 Kč, kde technickou chybou v systému u údaje chybí řád desetitisíců. Žalovanou deklarovaný příjem není vyšší, než průměrná měsíční mzda v 1. - 3. čtvrtletí roku 2020 - 34.611 Kč či medián mezd v 1. - 3. čtvrtletí roku 2020 - 31.183 Kč, a nijak nevybočoval z pravděpodobné výše příjmů osoby v produktivním věku. Dále si výši příjmů ověřil z výpisů z účtů žalované, kde jsou patrné příchozí platby (mzdy) v průměrné výši 32.326 Kč (z částek 39.516 Kč, 28.063 Kč a 29.398 Kč), což odpovídá částce uváděné v žádosti. Skutečné výdaje žalované ověřoval s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobcem předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem - žádosti žalované o poskytnutí úvěru, 3 výpisů z účtu žalované u [právnická osoba], kopií občanského průkazu žalované, výpisu z obchodního rejstříku pro žalobce, smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] výpisů k revolvingovému úvěru, výpisu z účtu žalobce o poskytnutí peněžních prostředků žalované, předžalobní upomínky právního zástupce žalobce včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že mezi účastníky byla původně distančním způsobem prostřednictvím elelktronických prostředků dne 15. 9. 2020 a rovněž v listnné podobě dne 13. 10. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Před uzavřením smlouvy měl žalobce k dispozici periodické výpisy z účtu žalobce u [anonymizováno] banky [číslo] [bankovní účet], ze kterých vyplývá, že v měsících VI obdržel žalobce mzdu ve výši 39.516 Kč, v měsíci VII ve výši 28.063 Kč a v měsíci VIII ve výši 29. 398 Kč. Počáteční zůstatek na účtu měsíci VI byl 1.311,33 Kč, konečný zůstatek 2.365,23 Kč, v měsíci VII počáteční zůstatek 2.365,23 Kč, konečný zůstatek 1.702,67 Kč, v měsíci VIII počáteční zůstatek 1.702,67 Kč a konečný zůstatek 4.793,33 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že má hrubý příjem 33.000 Kč, čistý příjem 28.050 Kč, druh bydlení - pronájem, vyživované osoby - 0, žalobce měl současně k dispozici kopii jejího občanského průkazu. Ohledně výdajů žalované žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované a s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta. Žádné důkazy ohledně skutečných výdajů žalované k dispozici neměl. Dne 13. 10. 2020 byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru převodem na č. účtu 115 - [bankovní účet] žalobce u [anonymizováno] banky v celkové výši 68.950 Kč v období od 15. 9. 2020 do 12. 1. 2021 ve 4 platbách. Žalovaná celkem vrátila částku 23.491 Kč, kterou žalobce započítal na jednotlivé nároky z uzavřené smlouvy o úvěru. V rámci žaloby z částky 115.591 Kč požaduje jistinu úvěru ve výši 59.539 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.980 Kč a smluvní úrok ve výši 52.072 Kč. Žalovaná nezaplatila částku, která je předmětem tohoto řízení, ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobce ze dne 9. 9. 2021.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalované a zejména ohledně jejích reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobce nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že žalobce sice ověřil výši příjmů žalované, ale naprosto rezignoval na ověření výše výadjů a výloh žalované, porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované byla prokazatelně částka 68.950 Kč převedena na její účet, žalovaná celkem zaplatila 23.491 Kč, a proto je povinna žalobci zaplatit rozdíl mezi půjčenou částkou 68.950 Kč a vrácenou částkou 23.491 Kč, tedy 45.459 Kč.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 70.132 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 115.591 Kč a přiznanou částkou 45.459 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 115.591 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, jako nároků z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud ve výroku ad. II. zamítl.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měla v převážné výši úspěšná žalovaná (žalobce úspěšný v rozsahu 39 %, neúspěšný v rozsahu 61 %, procento úspěšnosti pro žalovanou činí 22 %) právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.