Městský soud v Brně · Rozsudek

36 C 48/2020

č. j. 36 C 48/2020-44

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-09-08 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:MSBR:2021:36.C.48.2020.1

Citované zákony (2)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobce: okres , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalovaného a žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 82.044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34.473,60 Kč s 9,75 % zákonnými úroky z prodlení ročně od 3. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 47.540,40 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 31. 5. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34.473,60 Kč od 31. 5. 2019 do 2. 5. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 7. 2019 po žalovaném zaplacení částky 82.044 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, jako nároků z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s tím, že žalovaný užíval v době od 1. 8. 2014 do 31. 7. 2015 byt ve vlastnictví žalobce [číslo] o velikosti 1+1 v budově na ul. [adresa], č. or. 18 v Brně (dále jen byt) bez právního důvodu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst.3 osř.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy - nájemní smlouvou č. [spisová značka] [spisová značka] [číslo] ze dne 14. 7. 2014 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, evidenčním listem platným od 1. 8. 2014, výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] - dům [adresa] k. ú. [část obce] ze dne 19. 11. 2012, evidenčními listy pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platných od 1. 3. 2016, 1. 1. 2017, 1. 1. 2018, evidencí předpisu a plateb za dobu od I/ 2016 - VII/2018, předžalobní upomínkou ze dne 23. 5. 2019 včetně soupisu dluhu a doručenky, vyúčtováním služeb poskytovaných s užíváním prostoru za období od 1. 1. do 31. 12. 2015 a za období od 1. 1. do 31. 12. 2016.

4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, ke kterému uzavřel dne 14. 7. 2014 nájemní smlouvu s žalovaným na dobu určitou od 1. 8. 2014 do 31. 7. 2015 Soudní vykonavatel byt vyklidil dne 24. 1. 2018, žalovaný užíval byt bez právního důvodu od 1. 8. 2015 do 24. 1. 2018. V tomto řízení se žalobce domáhá dlužné částky za období od 1. 3. 2016 do 24. 1. 2018.

5. Dále vzal soud za prokázané, že výše nájemného byla stanovena v čl. III. odst. 1 smlouvy ve výši 75 Kč/m2/měsíc, dle čl. III./2 výše měsíčních záloh na jednotlivé služby a rozpis nájemného za vybavení bytu jsou uvedeny v evidenčním listu, který je nedílnou součástí této smlouvy. Žalovaný podepsal evidenční list pro výpočet nájemného platný od 1. 8. 2014 ze dne 8. 7. 2014, kdy je stanoveno nájemné ve výši celkem 1.512 Kč, záloha na služby celkem 1.310 Kč měsíčně, tedy měsíčně celkem 2.822 Kč. Žalobce vystavil ještě 3 další evidenční listy - platný od 1. 3. 2016, kde výše nájemného byla stanovena částkou 2.698 Kč, záloha na služby ve výši 880 Kč, platný od 1. 1. 2017 a od 1. 1. 2018, kdy výše nájemného byla včetně záloh na služby stanovená stejnou částkou. Žalovaný však tyto evidenční listy nepodepsal. Z evidence předpisu a plateb nájemného a služeb soud zjistil, že žalobce eviduje za žalovaným za období od I/ 2016 do VII/2018 dluh v celkové výši 82.044 Kč na nájemném a službách. Žalobce vyúčtoval žalovanému za období od 1. 1. do 31. 12. 2015 nedoplatek na službách ve výši 607 Kč, za období od 1. 1. do 31. 12. 2016 nedoplatek ve výši 908 Kč. Předžalobní výzvou plnění ze dne 23. 5. 2019 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky v souvislosti s dluhem na nájemném a službách za období XII/2014 - I/ 2018 ve výši 114.863 Kč, z toho dluh na nájmu ve výši 79.717 Kč, na službách ve výši 35.146 Kč. Žalobce žalovaného vyzval, aby tuto částku zaplatil do 2. 6. 2019. Zásilka byla vrácena žalobci zpět poté, co byla připravena dne 30. 5. 2019 poštou k vyzvednutí s relací pošty, že žalovaný na této adrese nebydlí.

6. Podle § 2295 OZ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

7. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citované ustanovení OZ se žalobce může domáhat po žalovaném po dobu užívání bytu bez právního důvodu zaplacení pouze náhrady ve výši naposledy ujednaného nájemného. Ve věci poskytovaných služeb se žalobce může dle ustálené judikatury (srov. NS ČR 26 Cdo 4637/2018, 26 Cdo 2059/2018) domáhat jako bezdůvodného obohacení pouze skutečně vynaložených nákladů v souvislosti s poskytovanými službami.

8. Žalobce se domáhá bezdůvodného obohacení jako výše nájemného a záloh na služby, kterou by žalobci hradil řádný nájemce, pokud by žalovaný byt v souladu se svými zákonnými povinnostmi vyklidil, tj. s přihlédnutím k obvyklé výši v daném místě a čase - na základě rozhodnutí kolektivního orgánu žalobce a zálohy na služby jsou stanoveny jako předpokládaná výše nákladů dle očekávané spotřeby a počtu osob v bytě s tím, že přesná výše je uvedena v aktuálním evidenčním listě; vyúčtování záloh na služby je prováděno za uplynulý kalendářní rok a nájemníkům je doručováno vhozením do poštovních schránek do 30. 4. následujícího roku; nedoplatky (přeplatky) jsou splatné do 31. 8. následujícího roku. Žalobce požadoval nájemné ve výši 60.488 Kč a plnění spojená s užíváním bytu - služby ve výši 21.556 Kč včetně vyúčtování těchto plnění za období od I - XII/2015 a I/ 2016. Za období III - XII/2016 požadoval částku 26. 024 Kč, jako dluh za užívání bytu, 8.800 Kč, jako dluh za služby, tj. celkem za toto období 34.824 Kč; za období I - XII/2017 dluh za užívání bytu ve výši 32.376 Kč, dluh za služby ve výši 10.560 Kč, tedy 42.936 Kč a za měsíc I/ 2018 2.088 Kč, jako dluh za užívání bytu a dluh za služby ve výši 681 Kč, tj. 2.769 Kč + dluh za vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 607 Kč a za rok 2016 ve výši 908 Kč.

9. Pokud ve věci žalobce předložil vyúčtování služeb za výše uvedené období, soud dospěl k závěru, že tímto způsobem provedené vyúčtování je zmatečné a neplatné. Nelze provádět vyúčtování započítáváním dlužných částek na částky, které doposud zaplaceny nebyly. Z žalobního návrhu i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný naposledy zaplatil za měsíc březen 2016 část předepsané částky, a to 956 Kč, od měsíce dubna 2016 do konce měsíce ledna 2018 nezaplatil ničeho na předepsaném nájmu ani na předepsaných zálohách na služby.

10. Posledně ujednané nájemné za trvání nájemního vztahu, tj. po uzavření nájemní smlouvy v rámci evidenčního listu ze dne 8. 7. 2014 činilo měsíčně částku 1.512 Kč, tj. za 1 den ve výši 50,40 Kč. Za 10 měsíců - III - XII/2016 tak dluží 10x 1.512 Kč, tj. 15.120 Kč, za 12 měsíců roku 2017 12x 1.512 Kč, tj. 18.144 Kč a za 24 dnů I/ 2018 24x 50,40 Kč, tj. 1.209,60 Kč, v součtu 34.473,60 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobci zaplatit ve smyslu ust. § 2295 OZ. Pokud žalobce požadoval za předmětné období zaplacení vyššího nájmu a za poskytnuté služby měsíčně 3.578 Kč (nájemné 2.698 Kč, služby 888 Kč) + 2x nedoplatek za služby - 607 Kč, 908 Kč, tj. za celé žalované období částku 47.540,40 Kč, soud žalobu ve výroku ad. II. zamítl.

11. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 34.473,60 Kč, rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobci přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení na základě prokazatelného doručení výzvy, tj. 2. den po doručení žaloby. Žalovanému byla žaloba doručena dne 1. 5. 2020, od 3. 5. 2020 lze žalobci přiznat požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně až do zaplacení. Soud proto zamítl ve výroku ad. II. ještě požadovaný zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 34.473,60 Kč za období od 31. 5. 2019 do 2. 5. 2020.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšný v tomto sporu byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.