36 C 71/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 190.403,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 131.520 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 58.883,60 Kč a úrok ve výši 15,49 % ročně z částky 180.228,09 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 180.228,09 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 190.403,60 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15.848,35 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 3. 2022 po žalovaném zaplacení částky 190.403,60 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 180.228,09 Kč od 27. 9. 2021 do 25. 12. 2021, s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 180.228,09 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky 190.403,60 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] kterou dne 17. 2. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], která poskytovala finanční produkty pod značkou [anonymizováno]. Dále tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně sjednaného ročního smluvního úroku ve výši 15,49 Kč, poplatku za zpotředkování úvěru ve výši 4.000 Kč a měsíčního pojistného ve výši 276 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 84 splátkách po 4.280 Kč, vyjma poslední splátky. Žalovaný celkem zaplatil částku 68.480 Kč, která byla započtena na jednotlivé dlužné částky dle smlouvy, částka 190.403,60 Kč představuje dlužnou jistinu 180.228,09 Kč, dlužný smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 9.347,51 Kč a dlužné pojistné ve výši 828 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti původní věřitel vycházel z ověření prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů, ohledně výdajů vycházel ze sdělení žalovaného, že tyto měly činit 8.300 Kč měsíčně s tím, že částka 3.000 Kč měla připadat na bydlení a zbylá částka ve výši 5.300 Kč na ostatní výdaje, tyto výdaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Nahlédnutím do registru klientských informací zjistil, že žalovaný měl jeden závazek ze spotřebitelského úvěru se splátkou 4.051 Kč měsíčně a jeden závazek z osobního úvěru se splátkou 2.141 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, úplného výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba], smlouvy o hotovostním úvěru, úvěrových podmínek smlouvy (dále jen ÚP), potvrzení o podpisu smlouvy, potvrzení o čerpání úvěru, výpisu z účtu žalovaného, přehledu tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, UW dash board MW dash board, splátkového kalendáře úvěru, přípisu jednatele [příjmení] ze dne 27. 9. 2021 (ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru) včetně potvrzení o odeslání, úvěrové zprávy, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně včetně potvrzení o odeslání soud zjistil, že společnost [právnická osoba], původně pod obchodní firmou [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku 14. 11. 2014, od 28. 11. 2019 došlo ke změně obchodní firmy na [právnická osoba] základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením společnosti [právnická osoba] (žalobkyně), jakožto nástupnické společnosti se společností [právnická osoba], jakožto společností zanikající. Jmění zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] - žalobkyně je tedy právním nástupcem původní společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba] Dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku jmění zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na žalobkyni. Dne 17. 2. 2019 původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku dne 17. 2. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které dne 18. 2. 2019 původní věřitel poskytl žalovanému finanční částku 200.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit včetně ročního smluvního úroku ve výši 15,49 %, poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 4.000 Kč a měsíčního pojistného ve výši 276 Kč v 84 splátkách po 4.280 Kč při poslední splátce dne 25. 9. 2021 ve výši 4.004 Kč. Původní věřitel prověřil příjmy žalovaného výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc XI/2018 - I [číslo] od jeho zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] v celkové výši 61.028 Kč, tedy čistý měsíční příjem ve výši 21.500 Kč. Další příjem žalovaného ověřen nebyl. Žalovaný v žádosti uvedl, že pobírá jiný příjem ve výši 7.500 Kč měsíčně, což však původní věřitel neověřoval. Žalovaný dále uvedl své výdaje, které měly činit 8.300 Kč měsíčně s tím, že částka 3.000 Kč měla připadat na bydlení a zbylá částka ve výši 5.300 Kč pak na ostatní výdaje. Původní věřitel následně porovnal výši výdajů uvedených žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima a dospěl k závěru, že žalovanému může částku 200.000 Kč půjčit. Nahlédnutím do registru klientských informací zjistil, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy měl jeden závazek ze spotřebního úvěru se splátkou 4.051 Kč měsíčně a jeden závazek z osobního úvěru se splátkou 2.141 Kč. Žalovaný porušil povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátky za měsíce VI, VII/2021) splátky neuhradil, resp. byl v prodlení s 1. splátkou déle než 3 měsíce, věřitel přípisem ze dne 27. 9. 2021 prostřednictvím svého jednatele úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného, aby celkovou dlužnou částku 190.403,60 Kč zaplatil do 10 dnů na účet blíže specifikovaný včetně uvedení variabilního symbolu - č. smlouvy. Žalovaný tuto částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovnaému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalovaného, ani ohledně jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru, že původní věřitel sice ověřil výši příjmů žalovaného, ale naprosto rezignoval na ověření výše výadjů a výloh žalovaného, porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému byla prokazatelně částka 200.000 Kč převedena na jeho účet, žalovaný celkem zaplatil 68.480 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatil rozdíl mezi částkou 200.000 Kč a částkou 68.480 Kč, tj. částku 131.520 Kč.

19. Ve věci uplatněného nároku na zaplacení částky 58.883,60 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 190.403 Kč a přisouzenou částkou 131.520 Kč včetně požadovaného úroku a zákonných úroků z prodlení soud ve výroku ad. II. zamítl, neboť se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

20. Pokud se týká lhůty k plnění žalovanému, žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 190.403,60 Kč, soud jí přiznal částku 131.520 Kč, která představuje 69 % úspěch, 31 % neúspěch, procento úspěšnosti ve prospěch žalobkyně činí 38 %. Při stoprocentní úspěšnosti by měla žalobkyně právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši 41.706,20 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 9.521 Kč, odměny v souvislosti se zastoupením advokátem - úkon á 8.740 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen AT) za 3 úkony právní pomoci - převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, tj. 26.220 Kč, 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 AT v souvislosti s týmiž úkony právní pomoci, tj. v součtu 27.120 Kč, k tomu 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně - 5.065,20 Kč, tedy náklady za právní zastoupení 32.185,20 Kč + výše uvedený soudní poplatek 9.521 Kč 38 % z této částky činí 15.848,35 Kč. Soud nepřiznal odměnu žalobkyni v souvislosti s písemným podáním ve věci ze dne 22. 6. 2022, kdy žalobkyně doplňovala skutková tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti, která neuvedla v žalobě. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady řízení v souvislosti s tímto úkonem.