36 C 93/2003

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne, IČO: osobní údaje žalovaného anonymizováno , zastoupený advokátem JUDr. jméno celé jméno žalovaného sídlem adresa , obec o 460.000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 460.000 Kč s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 220.613,25 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zastupujícího advokáta žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 8.750 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2003 domáhala vydání rozsudku, kterým by původně žalovaný č. 1 [celé jméno původního účastníka], [IČO] a žalovaný č. 2 [celé jméno žalovaného], [datum narození] byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 460.000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 4. 2001 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že po žalovaných č. 1 a č. 2 požaduje nezaplacené nájemné, případně vydání bezdůvodného obohacení, případně náhrady škody za období od 1. 5. 1999 do 31. 3. 2001, tj. za období 23. měsíců po 20.000 Kč odvíjející se ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 4. 6. 1998 uzavřené mezi žalobkyní a původním žalovaným č. 1 a faktu, že žalovaný č. 2 měl v období od 1. 5. 1999 do 31. 3. 2001 ve své vlastnické dispozici [ulice] stadion, jehož součástí byly i předmětné nebytové prostory.

2. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 36 C 93/2003-231 ze dne 25. 2. 2009 soud žalobu vůči oběma žalovaným v plném rozsahu zamítl a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému č. 1 částku 47.213,25 Kč a žalovanému č. 2 částku 46.856,25 Kč. Tento rozsudek byl na základě odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 2. 2013, zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, přičemž odvolací soud dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 je neplatná pro neurčitost ujednání v čl. VI, bodu VI.2 z důvodu neurčitého ujednání ohledně způsobu a splatnosti úhrady nájemného. Zdejšímu soudu odvolací soud uložil, aby se věcí znovu zabýval, posoudil, zda vztah účastníků má charakter občansko právní či obchodně právní a poskytl zákonné poučení vyplývající z ust. § 118a o. s. ř. a poté na základě doplněných tvrzení a označených důkazů tyto zhodnotil a ve věci znovu rozhodl.

3. Zdejší soud následně rozhodl rozsudkem č. j. 36 C 93/2003-390 ze dne 24. 9. 2014 tak, že žalovaného č. 1 zavázal povinností zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s 2,00 % úrokem z prodlení od 22. 10. 2003, žalobu vůči žalovanému č. 1 do zbývající částky 430.000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 do zaplacení a do úroku z prodlení 8,5 % od 1. 4. 2001 do 21. 10. 2003 a do 6,5 % úroku z prodlení od 22. 10. 2003 do zaplacení z částky 30.000 Kč zamítl, ve výroku ad. III. zamítl žalobu v plném rozsahu vůči žalovanému č. 2 a ve vztahu k žalovanému č. 1 v rozsahu plnit společně a nerozdílně. Současně rozhodl o povinnosti neúspěšné žalobkyně zaplatit oběma žalovaným náhradu nákladů řízení a ve výroku ad. VI. o povinnosti žalobkyně zaplatit ČR náklady státu ve výši 7.856,25 Kč a žalovanému č. 1 náklady státu ve výši 893,75 Kč. Usnesením odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 2. 2018 (přičemž žalovaný č. 1 zemřel již dne [datum]) k odvolání žalobkyně rozsudek v napadených výrocích II., III., IV., V., VI., VII. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V rámci odůvodnění uvedl, že soud I. stupně respektoval závazný právní názor odvolacího soudu a pokyny mu udělené, následně vydaný v pořadí 2. rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem zdejšího soudu, když správně vyhodnotil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 má obchodně právní charakter, vztah mezi žalobkyní a žalovaným č. 2 má občansko právní charakter. Závěr zdejšího soudu o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky je shoda v tom, že žalovaný č. 1 užíval nebytové prostory do října 1999, nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž žalobkyně po celou dobu řízení setrvávala na tvrzení, k němuž též označuje důkazní návrhy, že v rozhodné době žalovaný č. 1 nebytové prostory nepředal a namítala, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jednají ve shodě k tíži žalobkyně. Vyslovený právní názor o absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 4. 6. 1998 ještě kromě neurčitého ujednání ohledně způsobu a splatnosti úhrady nájemného odůvodnil tím, že smlouva je rovněž absolutně neplatná z toho důvodu, že byla uzavřena bez předchozího souhlasu Obecního úřadu, neboť ust. § 3 odst. 2 věta druhá zák. č. 116/1990 Sb. ve znění účinném před 3. 12. 1999 tento předchozí souhlas Obecního úřadu k platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor vyžadovalo právě pod sankcí její neplatnosti. Vzhledem neplatnosti nájemní smlouvy, žalovaný č. 1 získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, neboť již samotné užívací právo představuje majetkovou hodnotu a ve věci je proto nerozhodné, zda žalovaný č. 1 předmětné nebytové prostory fakticky užíval, ale pro vznik bezdůvodného obohacení a existenci jeho pasívní věcné legitimace postačuje sama skutečnost, že nebytové prostory jejich vlastníku nepředal a neumožnil mu přístup do nich. Z tohoto pohledu se však zdejší soud doposud věcí nezabýval, byť tuto problematiku zvažoval již při zadávání znaleckého posudku ve věci (viz čl. 339 - 340 spisu). V bodě 14. odvolací soud ještě zdejšímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení žalovaného č. 1 vůči žalobkyni, kdy v právních vztazích mezi podnikateli se bezdůvodné obohacení v rozhodné době řídilo právní úpravou obsaženou v Obchodním zákoníku, který neobsahoval žádné ustanovení výslovně upravující počátek běhu promlčecí doby pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení a bylo proto nutno vyjít z obecné úpravy obsažené v ust. § 391 odst. 1 Obch. zák., podle něhož u práv vymahatelných u soudu, začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu a tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno poprvé odůvodněně vykonat nebo-li, kdy se právo stalo nárokem (actio nata). Tímto dnem je 1. 4. 2001, neboť teprve na základě rozsudku pro uznání zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 31. 3. 2001, se obnovilo vlastnické právo žalobkyně k nemovitosti [ulice] stadion (dále jen ZS), v níž se sporné nebytové prostory nacházely. Ve vztahu mezi žalobkyní a původním 1. žalovaným je třeba pracovat se čtyřletou promlčecí lhůtou vyplývající z ust. § 397 Obch. zák., její běh začal dne 1. 4. 2001, tudíž nárok žalobkyně ve vztahu k žalovanému č. 1 promlčen není, neboť žaloba byla podána k soudu dne 27. 3. 2003. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 2 zdejší soud správně dovodil, že se jedná o vztah občansko právního charakteru a žalobou uplatněný nárok žalobkyně - bezdůvodného obohacení event. náhradu škody se řídil právní úpravou obsaženou v Obč. zák. Pokud jde o bezdůvodné obohacení žalovaného č. 2, odvolací soud zdůraznil, že tehdy platná právní úprava u práva na vydání bezdůvodného obohacení stanovila dvojí (kombinovanou) promlčecí dobu, a to subjektivní a objektivní, které začínaly, běžely a končily nezávisle na sobě. Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby byl rozhodný den, kdy se oprávněný skutečně dozvěděl o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal a nebylo rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Běh dvouleté subjektivní promlčecí doby začal běžet dnem 1. 4. 2001, tj. den po právní moci rozsudku č. j. [číslo jednací]. Pro počátek tříleté popř. desetileté objektivní promlčecí doby byl rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo. Tento den však nebyl zdejším soudem doposud zjištěn, v tomto směru jsou skutková zjištění soudu zdejšího nedostatečná, neboť nebylo prokázáno, kdy žalovaný č. 1 měl žalovanému č. 2 částku 80.000 Kč předat. Obdobná právní úprava běhu subjektivní a objektivní promlčecí lhůty, jak u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení existovala i u práva na náhradu škody dle Obč. zák. Ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další žalobkyní navržené důkazy, neboť ke stěžejním otázkám, které se týkají skutečností rozhodných pro právní posouzení věci, nebylo doposud ze strany zdejšího soudu provedeno dostatečné dokazování. Zdejšímu soudu pak bylo uloženo, aby skutkově vyjasnil, kdy žalovaný č. 1 umožnil žalobkyni opět disponovat s předmětnými nebytovými prostory, kdy žalovaný č. 1 uhradil žalovanému č. 2 jimi ve shodě tvrzenou částkou 80.000 Kč, neboť tato je podstatná pro začátek běhu objektivní promlčecí lhůty u žalovaného č. 2 pro vydání bezdůvodného obohacení, když subjektivní dvouletá promlčecí lhůta započatá dne 1. 4. 2001 ke dni podání žaloby ještě neuplynula. Zdejšímu soudu bylo ještě uloženo, aby s přihlédnutím ke stanovisku odvolacího soudu jednoznačně uvedl, k jakým pro věc zásadním skutkovým zjištěním a na základě jakých konkrétních důkazů ve věci dospěl a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci, jak je po právní stránce hodnotil a aby se soustředil na podstatu věci tak, aby v případě teoreticky dalšího odvolacího řízení měl odvolací soud vytvořeny zákonné předpoklady pro meritorní rozhodnutí. Současně měl zdejší soud rozhodnout i o náhradě nákladů řízení.

4. Usnesením zdejšího soudu č. j. 36 C 93/2003-422 bylo řízení proti 1. žalovanému podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno, neboť žalovaný dne 11. 1. 2015 zemřel a dědické řízení bylo zastaveno usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] s tím, že žalovaný č. 1 nemá právního nástupce.

5. K podanému odvolání žalobkyně do tohoto usnesení, odvolací soud usnesením č. j. [číslo jednací] usnesení zrušil, věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť v rámci dědického řízení bylo zahájeno dodatečné projednání dědictví, zdejšímu soudu uložil, aby vyčkal výsledku dodatečného projednání dědictví. Usnesením č. j. 36 C 93/2003-463 ze dne 24. 9. 2008 bylo řízení podle § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušeno do pravomocného ukončení dodatečného projednání pozůstalosti po žalovaném č. 1, usnesením č. j. 36 C 93/2003-468 ze dne 30. 1. 2019, které nabylo právní moci dne 20. 2. 2019, bylo řízení ve vztahu k žalovanému č. 1 podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno, neboť žalovaný č. 1 zemřel a dědické řízení bylo dle § 153 z. ř. s. usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2015 č. j. [číslo jednací] zastaveno a usnesením ze dne 28. 6. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo zastaveno řízení o dodatečném projednání dědictví, žalovaný č. 1 nemá právního nástupce a povaha věci tak neumožňuje pokračovat v řízení. Současně rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 nemá žádný z účastníků podle § 146 odst. 1 písm. d) o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně ještě napadla usnesení o zastavení řízení vůči žalovanému č. 1 návrhem na obnovu řízení ze dne 23. 2. 2020, současně žádala o osvobození od povinnosti platit soudní poplatky, zdejší soud usnesením č. j. 36 C 93/2003-570 ze dne 5. 5. 2020 žalobkyni od povinnosti soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení neosvobodil, neboť ze strany žalobkyně se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění tohoto práva, když žalobkyně podala návrh na obnovu opožděně. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením č. j. [číslo jednací] usnesení zdejšího soudu č. j. 36 C 93/2003-570 potvrdil, žalobkyně byla následně vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 5.000 Kč za žalobu na obnovu řízení, protože tento soudní poplatek nezaplatila, bylo řízení o žalobě na obnovu usnesením č. j. 36 C 93/2003-582 ze dne 24. 9. 2020 zastaveno s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 10. 2020.

6. V rámci předvídatelnosti, jak bude soud věc posuzovat po smrti 1. žalovaného, soud účastníky poučil při jednání dne 23. 9. 2019, a to v návaznosti na rozhodnutí zrušovacího usnesení vyššího soudu č. j. [číslo jednací], a to tak, že proti zbývajícímu žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] z titulu tvrzené náhrady škody z důvodu, že: a) při uzavírání kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999 uvedl žalobkyni v omyl a na základě tohoto úmyslně vyvolaného omylu se zmocnil nemovitostí ZS a tím i dispozic k předmětnému bytovému prostoru, což se v majetkové sféře žalobkyně negativně projevilo tak, že žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] byl na základě kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999 zapsán jako katastrální vlastník ZS pro období 1. 5. 1999 - 31. 3. 2001, b) účelově zavinil odpojení komplexu ZS od dodávek elektrické energie tím, že za odebranou elektřinu řádně neplatil vystavené faktury, c) žalobkyně po celou dobu, kdy byl žalovaný zapsán jako katastrální vlastník ZS, nemohla s nebytovými prostorami [jméno] [příjmení] nějak disponovat, možnost žalobkyně, aby za této situace předmětné nebytové prostory pronajala či jinak zajistila jejich ekonomické využití, byla vyloučena, d) v případě, že soud nepřijme výše uvedenou argumentaci, bude posuzováno, zda se žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně na základě toho, že co - by katastrální vlastník nemovitosti ZS měl po celé žalované období 1. 5. 1999 - 31. 3. 2001 plnou dispozici s nebytovými prostory, restaurace [jméno] [příjmení], a to bez jakéhokoliv vlivu žalobkyně. Těmito otázkami se soud zabýval z důvodu tvrzení žalobkyně v rámci tohoto řízení tak, jak vyplývají z jednotlivých písemných podání vůči soudu zdejšímu i vůči soudu odvolacímu.

7. Žalobkyně poté tvrdila, že žalovaný č. 1 nezaplatil přisouzenou částku 30.000 Kč včetně úroku z prodlení na základě pravomocného výroku ad. I. dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2014, proto trvala na nároku do celé částky 460.000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2001 po žalovaném. Dále tvrdila, že bezdůvodné obohacení po žalovaném nedovozuje z neplatné nájemní smlouvy, ale z neplatné kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a JUDr. [celé jméno žalovaného], žalovaný č. 1 užíval nebytové prostory do II/2002, z výpovědi žalovaného ze dne 3. 5. 2006 nevyplývá, kdy byla částka 80.000 Kč původně žalovanému č. 2 žalovaným č. 1 uhrazena, neboť z této výpovědi vyplývá, že ke dni 6. 10. 1999 byla uzavřena smlouva o ukončení nájmu a až následně byla uzavřena písemná dohoda o narovnání a až na základě této dohody tvrdil, že mu žalovaný č. 1 zaplatil 4 nájmy, muselo to být tedy později než 6. 10. 1999. Žalovaný žalobkyni úmyslně uvedl v omyl při uzavření kupní smlouvy dne 13. 4. 1999, jednal tenkrát v rozporu s dobrými mravy, pokud se týká odpojení elektřiny a vody, rovněž jednal úmyslně, protože sám požádal o odpojení, což vyplývá z toho, že pokud byla podána žaloba na určení vlastnického práva proti žalovanému, tento uznal před soudem, že smlouva byla od počátku neplatná, že považuje za vlastníka žalobkyni. Trvala na tom, aby soud provedl všechny důkazy, které ve věci navrhl a označil.

8. Žalovaný při jednání u soudu dne 4. 9. 2011 namítal, že není pasivně legitimován ve věci bezdůvodného obohacení (dále BO) z neplatné nájemní smlouvy, jejímiž účastníky byla žalobkyně a původně žalovaný č.

1. Dle § 457 Obč. zák. v případě neplatné smlouvy si vrací zpět mezi sebou poskytnuté plnění pouze účastníci takové smlouvy, žalovaný nebyl účastníkem takové smlouvy, pokud vstoupil do postavení pronajímatele vůči žalovanému č. 1, neměl plnou dispozici s nebytovým prostorem, přestože odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, bral v úvahu existenci této smlouvy a při své výpovědi uvedl, že se dohodl s žalovaným č. 1 na ukončení nájmu k 6. 10. 1999, protože nebytové prostory v ZS a celého ZS byly v neutěšeném stavebně technickém stavu. Ve věci nároku na náhradu škody tvrdil, že se nedopustil žádného jednání, kterým by žalobkyni škodu způsobil, naopak žalobkyně nezaplatila daň z převodu nemovitostí, povinnost by pak z titulu ručení stíhala žalovaného a žalovaný se proto rozhodl k uznání neplatnosti kupní smlouvy. Částka 80.000 Kč byla žalovaným č. 1 zaplacena žalovanému č. 2 dne 6. 10. 1999, nárok žalobkyně je tak promlčen. Stejně jako žalobkyně trval na provedení všech listinných důkazů, které již navrhl během řízení a v rámci písemných podání ze dne 9. 1. 2020, ze dne 13. 1. 2021, kdy navíc doplnil tvrzení ve věci subjektivní promlčecí lhůty v návaznosti na rozsudek pro uznání s tím, že právní moc rozsudku nastala nezávisle na žalobkyni, ale na vedlejším žalovaném, kdy pouze z důvodu neschopnosti vedlejšího účastníka přijímat soudní korespondenci, nastala až dne 31. 3. 2001. Promlčecí lhůta nezačala běžet až dne 1. 4. 2001, jak uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, nejpozději dne 5. 12. 2000 následně po vydání rozsudku pro uznání, přičemž žalobkyně se jednání u soudu zúčastnila dne 4. 12. 2000 a den následující je dnem, od kterého nutno počítat dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu. Odpojení ZS od elektřiny na podzim 1999 bylo preventivní povahy reagující na jeho špatný stav, žalovaný uznal vlastnické právo k ZS na základě jiných tvrzených skutečností než žalobkyně, rozcházel se s žalobkyní v důvodech neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999, když žalobkyně navíc současně s případným uznáním svého vlastnického práva vůbec nehodlala řešit související dřívější převod akcií [právnická osoba] [obec] žalovaným na žalobkyni, na základě kterého se [příjmení] [příjmení] stal stoprocentním vlastníkem [právnická osoba] a. s. [obec], čímž získal plnou kontrolu nad plaveckým stadionem za Lužánkami. Nájemné za V/ 1999 ve výši 17.000 Kč bylo žalovaným inkasováno dne 20. 5. 1999, za měsíce VI až IX/1999 ve výši 92.928 Kč dne 1. 10. 1995, z toho záloha 50.000 Kč a 5. 10. 1999 doplatek. Pokud žalovaný nájemné inkasoval, považoval se za nepochybného vlastníka ZS a nevěděl o tom, že by někdo jeho vlastnické právo zpochybňoval a ani nevěděl, že žalobkyně dne 21. 9. 1999 podala žalobu na určení vlastnického práva k ZS, inkasované nájemné je proto promlčeno v tříleté objektivní promlčecí lhůtě i v dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, přičemž ve věci běhu lhůt navrhl rovněž další důkazy, a to zejména ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] označené na čl. 591, další důkazy pak ve svém písemném podání ze dne 13. 1. 2021. Na toto podání reagovala žalobkyně písemným podáním ze dne 24. 1. 2021, kterým zpochybňovala tvrzení žalovaného tak, že ZS nebyl ve špatném technickém stavu, nebytový prostor byl energeticky nezávislý na ZS jako celku, žalovaný svévolně odpojil ZS i předmětný nebytový prostor od elektřiny i vody, ve věci subjektivní promlčecí doby odkázala na závěry odvolacího soudu a současně navrhla další důkazy tak, jak vyplývají z písemného podání na čl. 595 - 596 spisu.

9. Ve věci tvrzení žalobkyně soud provedl dokazování listinnými důkazy - ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] vyjádřením k podané žalobě vedlejším účastníkem doručeným soudu dne 19. 1. 2000, protokolem z jednání ze dne 19. 1. 2004, rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 3. 2004, rozsudkem KS [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2005, rozsudkem NS ČR č. j. 28 Cdo 2485/2005-118 ze dne 26. 5. 2006, rozsudkem KS [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 10. 2006, usnesením NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2017, opětovně smlouvou o nájmu nebytových prostor uzavřenou mezi žalobkyní a [celé jméno původního účastníka] č. 1/4/001/98 ze dne 4. 6. 1998, smlouvou o nájmu nebytových prostor uzavřenou mezi týmiž účastníky ze dne 4. 9. 1997, přípisy [anonymizováno] [právnická osoba] zdejšímu soudu ze dne 21. 11. 2008, 14. 10. 2019, 21. 10. 2019, zápisy z jednání na ZS konaných dne 28. 4. a 30. 4. 1999, smlouvou o dílo č. 54-98 uzavřenou mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení] spol.s.r.o. ze dne 10. 8. 1998, přípisem právního zástupce původního 1. žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyni ze dne 13. 3. 2002, smlouvou o nájmu nebytových prostor uzavřenou mezi žalobkyní a společností [název sportovního klubu] s. r. o. včetně příloh ze dne 7. 8. 1999.

10. Ve věci tvrzení žalovaného soud provedl dokazování fakturou žalovaného ze dne 24. 5. 1999 č. 103599, výpisy z účtu č. 2000 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 20. 5. 1999, fakturou žalovaného č. 103699 ze dne 22. 5. 1999, příjmovými pokladními doklady ze dne 1. 10. a 5. 10. 1999, kupní smlouvou formou notářského zápisu NZ [číslo] [spisová značka] ze dne [číslo] předávacím protokolem ze dne 6. 5. 1999, přípisem žalovaného žalobkyni ze dne 8. 7. 1999 včetně dokladu o doručení na faxovou adresu advokáta JUDr. [anonymizováno], přípisem žalovaného žalobkyni ze dne 20. 10. 1999 včetně podacího lístku a doručenek.

11. Ve věci tvrzení žalovaného soud ještě provedl dokazování - přípisem žalovaného [právnická osoba] ze dne 20. 10. 1999, přípisem JUDr. [jméno] [příjmení] žalovanému ze dne 22. 10. 1999, přípisu členů představenstva a dozorčí rady [anonymizována dvě slova] žalovanému ze dne 1. 11. 1999 včetně doručenky, výslechem svědka [jméno] [příjmení], cenovou nabídkou ze dne 27. 5. 1999 od [právnická osoba] I. s.r.o., kopií smlouvy o převodu akcií mezi [název sportovního klubu] občanské sdružení a žalovaným ze dne [číslo], kopií akcie ev.č. [spisová značka] vydanou dne 13. 4. 1999 včetně indosamentu.

12. Před prvním rozhodnutím ve věci rozsudkem č. j. 36 C 93/2003-231 ze dne 25. 2. 2009 soud provedl dokazování výslechem statutárního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., předsedy žalobkyně, 2. žalovaného a listinnými důkazy: výpisem z katastru nemovitostí pro budovu [adresa] na [parcelní číslo] k. ú. [část obce], obec Brno, [list vlastnictví] od Katastrálního úřadu [část obce] ze dne 17. 4. 2002, smlouvou o nájmu nebytových prostor [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a původním 1. žalovaným ze dne 4. 6. 1998, rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 12. 2000, přípisem žalobkyně žalovanému č. 1 ze dne 6. 3. 2002 včetně doručenky, fakturou žalobkyně č. 2270001 ze dne 30. 6. 2002, rozsudkem NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 5. 2006, rozsudkem KS [obec] č. sp. [spisová značka] ze dne 12. 10. 2006, usnesením NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2007, přípisem [anonymizováno] [právnická osoba] soudu ze dne 21. 11. 2008.

13. Ve stadiu řízení po zrušení rozsudku ze dne 25. 2. 2009 soud provedl dokazování listinnými důkazy - přípisem žalobkyně žalovanému č. 1 ze dne 26. 2. 2002, přípisem právního zástupce žalovaného č. 1 žalobkyni ze dne 13. 3. 2002, znaleckým posudkem soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 3. 2003 včetně příloh, znaleckým posudkem soudní znalkyně [celé jméno znalkyně] - obou ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka], přípisem žalovaného č. 2 a [anonymizováno] [název sportovního klubu] primátorovi města Brna ze dne 17. 6. 1999, přípisem žalovaného č. 2 primátorovi města Brna ze dne 16. 11. 1999, dále ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] protokoly o výpovědi svědků [jméno] [příjmení] ze dne 24. 6. 2003, svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne 29. 7. 2003, Ing. [jméno] [příjmení] jako statutárního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2003, svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 16. 9. 2003, rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 4. 2006, rozsudkem KS [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2009, usnesením NS ČR č. sp. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2012, ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] žalobou ze dne 20. 9. 1999, stanoviskem k žalobě vedlejšího účastníka - Občanské sdružení [název sportovního klubu] doručené soudu dne 19. 1. 2000, dále přípisem FÚ [obec] [anonymizováno] žalobkyni ze dne 24. 11. 1999 přípisem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 12. 1999, znaleckým posudkem soudní znalkyně [celé jméno znalkyně] č. 581/9/14 ze dne 12. 3. 2014.

14. Z listinných důkazů navržených žalobkyní a provedených v posledním stadiu řízení soud zjistil, že dne 28. 4. 1999 proběhlo jednání, kterého se zúčastnil statutární zástupce žalobkyně Ing. [anonymizováno], žalovaný, který převzal smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 1/4/001/98 uzavřenou s [celé jméno původního účastníka], žalovaný přislíbil převzetí dosavadních zaměstnanců a byla proveden na ZS informativní prohlídka jeho prostor s tím, že převzetí stávajících telefonních linek bude dále řešeno na jednání dne 30. 4. 1999 30. 4. 1990 proběhlo další jednání, kterého se zúčastnili Ing. [anonymizováno], žalovaný, [celé jméno původního účastníka], byly provedeny za přítomnosti pracovníků [anonymizováno] odečty z elektroměrů včetně zápisu o stavu na příloze tohoto zápisu, odpočty na podružných vodoměrech a elektroměrech s ostatními nájemci dle přílohy, a to včetně původně žalovaného č.

1. Žalobkyně ještě dne 10. 8. 1998 uzavřela smlouvu o dílo č. 54-98 se zhotovitelem [příjmení] [příjmení] spol. s r. o., předmětem smlouvy byla rekonstrukce kondenzační strany chladících zařízení ZS, sestávající z dodávky a montáže odpařovacího kondenzátoru [příjmení], automatiky [anonymizováno], armatur, potřebného propojovacího potrubí a elektrozapojení kondenzátoru. Smluvní cena byla dohodnuta částkou 1.483.109 Kč bez DPH, zhotovitel se zavázal, že montáž zařízení ukončí 10 týdnů od podpisu smlouvy (10. 8. 1998) za předpokladu splnění platebních podmínek ze strany objednatele a zkušebně dokončit do 30. 12. 1998. Dne 7. 8. 1998 žalobkyně uzavřela smlouvu o nájmu nebytových prostor kryté haly ZS, jako pronajímatel se společností [právnická osoba], předmětem nájmu byla ledová plocha v kryté hale ZS od 1. 9. toho, kterého roku do 15. 4. následujícího roku, prostory kancelářské, šatny a sociální zařízení. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2001, nájemné bylo stanoveno ve výši 5.000.000 Kč + DPH v období pronájmu ledové plochy, za šatny a kancelářské prostory ve výši 500.004 Kč + DPH ročně. Právní subjekt [právnická osoba], [IČO] uzavřel s [celé jméno původního účastníka] dne 4. 9. 1997 smlouvu o nájmu nebytových prostor - o výměře 150 m2 v části tribuny ZS na dobu určitou počínaje dnem 4. 9. 1997 do dne výmazu pronajímatele z obchodního rejstříku. Následně žalobkyně uzavřela s [celé jméno původního účastníka] předmětnou nájemní smlouvu [číslo] ze dne 4. 6. 1998, jejíž obsah, právní posouzení jako smlouvy absolutně neplatné, je již rozebráno výše. V přípisu ze dne 13. 3. 2002 sdělil právní zástupce původně 1. žalovaného žalobkyni, že pokud žalobkyně požadovala náhradu škody, škoda žádná nevznikla, její klient si pouze odvezl vnitřní vybavení restaurace, které ke dni uzavření nájemní smlouvy v restauraci nebylo.

15. U zdejšího soudu proběhlo řízení pod č. sp. [spisová značka] (důkazy provedeny před vydáním rozsudku č. j. 36 C 93/2003-390 ze dne 24. 9. 2014), kde se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného nájemného za období od 1. 6. 2001 do 31. 1. 2002. Ve věci vypověděl svědek [jméno] [příjmení], že žalovanému č. 1 pomáhal restauraci budovat, na konci roku 1999 mu stěhoval věci, když restauraci likvidoval. Musel skončit, neboť neměl přívod elektřiny a vody. Vyklidili skoro všechno, zůstalo jenom obložení. 2. žalovaný slyšený jako svědek vypověděl, že mu žalovaný č. 1 platil řádně nájemné do srpna nebo září 1997, dohodli se o skončení nájmu, který skončil někdy v průběhu září nebo začátkem října 1999, vrácení klíčů nepožadoval, stejně tak ani předání prostor, nájem fakticky zanikl, na ukončení nájmu se dohodli ústně. Ing. [jméno] [příjmení] jako statutární zástupce žalobkyně vypověděl, že mobiliář byl odvezen teprve v únoru 2002, do té doby žalovaný č. 1 užíval prostory minimálně jako skladové. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému č. 1 energie nejsou dodávány, od III/2001, kdy byl vrácen zpět ZS prováděla kontrolu ZS, v II/2002 zjistila, že v prostorách, které měl pronajaty žalovaný č. 1, chyběla skla, v restauraci chybělo vevnitř zařízení, došlo k odvozu jakési předzahrádky. [jméno] [příjmení] - manželka žalovaného č. 1 vypověděla, že spolupracuje se svým manželem, v areálu ZS měl pronajaty prostory, zařízení - interiér byl jejich, začali tam podnikat v roce 1997, v X/ 1999 museli skončit, protože jim vypnuli přívod vody i elektřiny. Od počátku roku 2000 podnikali v prostorách na [příjmení] 2, kde použili nábytek z restaurace na ZS. V prostorách žalobkyně byla po odvozu věcí uzamykatelná okna i dveře, pokud odcházeli, vše bylo zabezpečeno. Elektřinu dělali sami, neboť tam zavedena nebyla, pokud z areálu odcházeli, nebylo to tak zdemolované, jak viděla později (svědkyně vypovídala dne 16. 9. 2003). Následně rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 4. 2006 bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla částečně zastavena v rozsahu požadovaných úroků a meritorně žalobní návrh o 160.000 Kč byl zamítnut. Soud dospěl k závěru, že smlouva byla platná, žalovaný č. 1 měl platit nájemné, žalobkyně však nevystavila řádný doklad, nefakturovala měsíční nájemné, tudíž nenastala splatnost měsíčního nájemného. Následně rozhodl rozsudkem KS [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2009 tak, že rozsudek potvrdil, poté rozhodoval k dovolání žalobkyně ještě NS ČR usnesením č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání odmítl a dospěl k závěru, že během trvání nájemní smlouvy se odpojením dodávky energie a vody, které již nebyly obnoveny, staly pronajaté nebytové prostory nezpůsobilými ke smluvenému účelu užívání a v době od 1. 6. 2001 do 31. 1. 2002 žalovaný č. 1 již prostory neužíval. Došlo-li k zániku nájemní smlouvy podle § 575 Obč.zák., není pro právní posouzení věci významné, zda po ukončení nájmu došlo k předání a zda dohodu o ukončení nájmu mohl uzavřít [celé jméno žalovaného], který s ohledem na neplatnost kupní smlouvy se nikdy vlastníkem ZS nestal.

16. U zdejšího soudu ještě proběhlo řízení pod č. sp. [číslo jednací], kdy se žalobkyně domáhala po [celé jméno původního účastníka] zaplacení částky 42.000 Kč jako dlužného nájemného za období od 1. 4. do 31. 5. 2001. Při jednání dne 19. 1. 2004 žalovaný uvedl, že prostory přestal užívat na podzim roku 1999, kdy mu poté, co zaplatil 114.000 Kč, JUDr. [celé jméno žalovaného] již nedokázal zajistit dodávku média, došlo k jejich odpojení. Pokud se s JUDr. [celé jméno žalovaného] dohodl na skončení nájmu, neměl komu klíče předat, předal je později a je možné, že je stále má. Žalobkyně tvrdila, že nájem v době, která odpovídá ustanovení nájemní smlouvy, trval, nikdy nebyl zrušen a nájemné žalobkyni přísluší, pokud by se na žalobkyni obrátil v této souvislosti, hned v dubnu 2001 by mu dodávka vody a elektřiny mohla být zajištěna. Nikdo po ní dodávku médií nepožadoval, připustila však, že žalovaného nekontaktovali, domnívali se, že nájem stále trvá. Žalovaný ještě tvrdil, že nájemné za období, které je předmětem řízení neplatil, neboť neměl komu platit a neměl ani důvod k tomu, aby je platil, neboť pronajímatel porušoval své povinnosti ze smlouvy podstatným způsobem. Ve věci rozhodl dne 22. 3. 2004 soud rozsudkem č. j. [číslo jednací], kdy žalobu zamítl v plném rozsahu s odůvodněním, že došlo k zániku nájemní smlouvy ještě před předmětným obdobím na základě dohody mezi následným vlastníkem ZS [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno původního účastníka], kdy tito postupovali v souladu s ust. § 676 odst. 1 Obč. zák. K odvolání žalobkyně následně rozhodl KS [obec] rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2005 o povinnosti žalovaného zaplatit částku 42.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně od 1. 6. 2009 rozsudek zrušil a v této části řízení zastavil. V části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 42.000 Kč za dobu od 1. 1. 2002 do zaplacení, byl rozsudek potvrzen. Soud posoudil nájemní smlouvu jako platnou, žalovaný však nevypověděl nájemní vztah, ke zrušení takové smlouvy mohlo dojít pouze písemnou formou, ústní formou nikoliv. Ke skončení nájmu založeného smlouvou ze dne 4. 6. 1998 došlo uplynutím sjednané doby, tedy dnem 31. 5. 2001. K podanému dovolání pak rozhodl NS ČR rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 5. 2006, kdy rozsudek mimo jiné v části měnícího výroku II. o původním zamítnutí žaloby na zaplacení částky 42.000 Kč zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že ve věci je relevantní zejména důkazní zjištění soudu I. stupně o skutečnosti, že se odpojením dodávek energií a vody se staly pronajaté nebytové prostory nezpůsobilými ke smluvenému účelu užívání, skutkové zjištění soudu vede k závěru, že předmět nájmu byl nezpůsobilý již na podzim roku 1999, kdy došlo k ukončení již později neobnovených dodávek vody a elektřiny a jako obecnou známost NS označil stav ZS a zjevnou nemožnost plnění, kterou pro účely této věci postačí časově určit koncem roku 1999 [anonymizováno] [obec] poté rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 10. 2006 rozsudek I. stupně ve výroku o zamítnutí částky 42.000 Kč potvrdil a dospěl k závěru, že došlo k zániku nájemní smlouvy na podzim roku 1999 ze zákona. Po dovolání žalobkyně [příjmení] [jméno] usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2007 odmítl dovolání jako nepřípustné, neboť tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dovolací soud nepřezkoumal nejen pro nekonkrétnost, ale ani jej za daného procesního stavu přezkoumávat nemůže. Poukázal na to, že odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázku zániku závazku ze smlouvy v souladu s hmotným právem.

17. Z přípisů [anonymizováno] [právnická osoba] zdejšímu soudu ze dne 21. 11. 2008 soud zjistil, že do odběrného místa ZS za [anonymizováno] byla dodávána elektrická energie do dubna 1999. Bližší informace z důvodů reorganizačních změn na straně [anonymizováno] [právnická osoba] není možno podat bližší informace, kdy byla smlouva s odběratelem [právnická osoba] ukončena, v evidenci odběratelů právního předchůdce - [právnická osoba] nejsou evidovány u odběratelů - velkoodběru informace o důvodech přerušení či ukončení dodávky, každý velkoodběratel měl přiděleného pracovníka, který byl v přímém kontaktu s energetikem odběratele, pracovník, který byl konkrétně touto správou pověřen, již zaměstnancem [právnická osoba] není. Přípisem ze dne 14. 10. 2019 zdejšímu soudu sdělil, že v objektu jsou evidovány 2 odběrná místa.

1. EAN [číslo] - odběratel [právnická osoba], 2. EAN [číslo] - nyní Statutární město Brno, dříve [právnická osoba], kdy v obou místech spotřeby jsou uzavřeny platné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Byly prověřeny pracovní příkazy od roku 2011, v tomto období [právnická osoba] neprovedla přerušení dodávky elektřiny do objektu ani demontáž měřidla, z poslední doby nejsou evidovány ani oznámení poruchy, nejsou žádné informace o tom, že by v uvedeném objektu byla ke dni 14. 10. 2019 odpojena dodávka elektrické energie. Posledním přípisem ze dne 21. 10. 2019 [anonymizováno] [právnická osoba] sdělil, že informace, které se vztahují k požadované právní skutečnosti (odpojení, resp. ukončení dodávky elektrické energie do areálu ZS v období od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2001) již nejsou k dispozici, listinné materiály byly archivovány po dobu 10 let a požadované informace nelze dohledat ani z jiných zdrojů- dokumentů z té doby.

18. Z listinných důkazů navržených a předložených žalovaným, blíže specifikovaným pod body 10,11 soud zjistil, že dne 13. 4. 1999 formou notářského zápisu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] NZ [číslo] [spisová značka] byla uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně prodala žalovanému [příjmení] jako nemovitost ([ulice] stadion - dům č. p. 347 postavený na pozemku par. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], v [obec]) se všemi součástmi a příslušenstvím, zejména chladicím zařízením a vším co souvisí s provozem ZS za dohodnutou kupní cenu 600.000 Kč s tím, že kupní cena bude uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100.000 Kč počínaje 1. měsícem následujícím po vkladu smlouvy do katastru nemovitostí. 6. 5. 1999 byl sepsán předávací protokol o předání předmětu koupě dle kupní smlouvy, prodávající poukázal na zastaralost a zchátralost technologických zařízení, dále na zchátralost stavební části - přístavby tzv. domečku. V bodě II. je uvedeno, že strana kupující byla upozorněna, že technologie - kondenzační jednotka IOR není vlastnictvím předávající strany a není předmětem předání. Za žalobkyni podepsali tento protokol předseda a místopředseda představenstva Ing. [příjmení], [anonymizováno] a Ing. [anonymizováno], za přebírající stranu žalovaný. Dne 24. 5. 1999 žalovaný [celé jméno původního účastníka] sdělil, že zvyšuje od 1. 5. 1999 nájemné na částku 22.140 Kč z původní částky 20.000 Kč a vyfakturoval fakturou č. 103599 nájemné za V/ 1999 částkou 23.247 Kč (22.140 Kč + 5 % DPH - 1.107 Kč) po odpočtu hotově složené zálohy v V/ 1999 ve výši 17.000 Kč, částku 6.247 Kč. Navíc pak ještě paušální částku za vodu ve výši 4.456,70 Kč (3.653 Kč + 22 % DPH - 803,70 Kč) s tím, že celkem zbývá doplatit 10.703,70 Kč s termínem splatnosti do 31. 5. 1999 na účet žalovaného u [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno původního účastníka] na tento účet žalovaného zaplatil dne 20. 5. 1999 částku 17.000 Kč pokladnou. Přípisem ze dne 22. 5. (faktura č. 103699) žalovaný vyúčtoval jmenovanému nájemné za VI, VII, VIII, IX/1999 ve výši 92.928 Kč, jako nájemné - měsíčně 23.247 Kč včetně částky 17.726,80 Kč jako paušál za vodu za stejné měsíce, celkem v součtu částku 110.654,80 Kč s termínem splatnosti do 28. 9. 1999 [celé jméno původního účastníka] na základě příjmového pokladního dokladu ze dne 1. 10. 1999 žalovanému zaplatil částku 50.000 Kč jako zálohu na nájemném restaurace [jméno] [příjmení] a formou příjmového pokladního dokladu ze dne 5. 10. 1999 částku 60.654,80 Kč, jako zálohu (doplatek do fa [číslo], 50.000 Kč + 60.654,80 Kč dle dohody o narovnání z 5. 10. 1999). Přípisem ze dne 8. 7. 1999 sdělil žalovaný žalobkyni, že dle smlouvy byl povinen předat veškeré příslušenství, zejména chladicí zařízení včetně kondenzační jednotky [příjmení], kterou v předávacím protokolu specifikoval jako cizí majetek. Dále poukázal na zatajení zcela rozbitých záchodů přiléhajících k restauraci [jméno] [příjmení] a bývalé ubytovny, čímž mu způsobil škodu a uplatnil slevu z kupní ceny za nepředanou část jednotky [příjmení] s přísl. ve výši 599.999 Kč s tím, že posílá složenkou zbývající 1 Kč. Rovněž poukázal na nepředání kompletní dokumentace. Tato zásilka byla zaslána na fax právního zástupce žalobce - advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen JUDr. [příjmení]). Přípisem ze dne 20. 10. 1999 sdělil žalovaný jednomu z nájemníků ZS - [právnická osoba], že byla podána žaloba na určení vlastnictví žalobkyní, obdobnou žalobu má v úmyslu podat také on z důvodu jeho uvedení v omyl, upozornil rovněž, že není pravděpodobné, že by byl na ZS obnoven provoz a rovněž upozornil na to, že v dohledné době dojde k odpojení veškerých médií, tj. elektřiny, vody apod. Přípisem ze dne 22. 10. 1999 sdělil JUDr. [anonymizováno] žalovanému, že skutkové tvrzení obsažené v jeho přípise ze dne 13. 10. 1999 je průkazně nepravdivé, v příloze mu dal na vědomí podání žaloby ze dne 20. 9. 1999 na určení vlastnictví. Přípisem ze dne 25. 10. 1999 zaslaným do faxové pošty JUDr. [anonymizováno] sdělil žalovaný žalobkyni, že se neztotožňuje s tvrzenými skutečnostmi v rámci podané žaloby na určení vlastnictví, dne 22. 10. 1999 podal žalobu, ve které tvrdí neplatnost kupní smlouvy pro omyl, do kterého byl žalobkyní uveden a žalobkyni rovněž sdělil, že z objektivních důvodů je nucen dne 27. 10. 1999 odpojit veškerá média a ZS dát mimo provoz, v případě zájmu žalobkyně [příjmení] jako vlastník nabídl, aby dne 27. 10. 1999 v 9:00 hodin žalobkyně vše vzala do své dispozice. Přípisem ze dne 1. 11. 1999 sdělili členové představenstva a dozorčí rady žalobkyně žalovanému, že skutkové tvrzení obsažené v jeho přípise ze dne 22. 10. 1999 je ve všech bodech průkazně nepravdivé, a proto setrvávají na svém stanovisku zahrnujícím v sobě i ofertu případného narovnání, které žalovaném zaslal JUDr. [anonymizováno] dne 22. 10. 1999 v souvislosti s odstoupením od smlouvy ze dne 13. 10. 1999. Přípisem ze dne 4. 11. 1999 sdělil JUDr. [anonymizováno] žalovanému, že trvá na stanovisku ve věcí absolutní neplatnosti kupní smlouvy tak, jak uvedl v žalobě, neuznává odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného a žalovaného vyzval, aby uznal kvalifikovaným způsobem vlastnické právo žalobkyně ve formě nesporného prohlášení u notáře. Přípisem ze dne 25. 11. žalovaný reagoval na tento přípis JUDr. [anonymizováno] tak, že trvá na svém stanovisku ohledně neplatnosti kupní smlouvy, podání určovací žaloby se mu jeví jako účelové, měl v úmyslu dát ZS k užívání hokejové [anonymizováno] a dohodnout se na spolupráci s městem, k čemuž se postavil pozitivně i primátor dr. [příjmení]. Podání žaloby však omezilo jakoukoliv dispozici se ZS, souhlasil však s tím, aby si žalobkyně [příjmení] skutečně převzala, za současného právního vztahu se mu zdá řešení,,kvalifikovaného uznání vlastnického práva [anonymizováno] ZS ve formě prohlášení u notáře” právně pochybené. Současně ho vyzval na společnou schůzku dne 1. 12. 1999. Přípisem ze dne 30. 11. 1999 JUDr. [anonymizováno] žalovanému sdělil, že na uznání ve formě nesporného prohlášení u notáře žalobkyně trvá a je ochotna s žalovaným jednat jenom v intencích uvedené oferty. Přípisem ze dne 9. 12. 1999 žalovaný sdělil JUDr. [anonymizováno], že obě strany chtějí dosáhnout stejného cíle, problém je pouze v technické stránce řešení, má pochybnosti, zda katastrální úřad akceptuje nesporný notářský zápis, současně navrhl, aby byla uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně ujme faktické držby ZS, navrhl rovněž uzavření soudního smíru případně rozhodnutí soudu o neplatnosti převodu. Přípisem ze dne 20. 12. 1999 JUDr. [anonymizováno] navrhl žalovanému, aby se sešli u notáře JUDr. [příjmení] v 2. týdnu ledna roku 2000 s tím, že žalobkyně převezme ZS až po vyznačení vlastnického práva v katastru nemovitostí. Ještě přípisem ze dne 20. 10. 1999 sdělil žalovaný žalobkyni, že zjistil, že chladící zařízení nebylo vůbec ve vlastnictví prodávajícího, část areálu ZS, která logicky funkčně souvisí a tvoří jednotný celek, na něj nebyla převedena vůbec, na nemovitosti se objevily skryté vady, jako zcela nefunkční střecha budovy, kterou zatéká přímo na hrací plochu uvnitř stadionu, čímž byl uveden v omyl. Rovněž mu nebyla předána kompletní dokumentace ke stavbě, čímž mu vznikla škoda, když si musel často vypracovávat dokumentaci na svůj náklad. Pokud měl ZS v dispozici, investoval do něj finanční prostředky, zejména na opravu záchodků a vnější úpravy budovy s tím, že kupní smlouvu považuje za relativně neplatnou podle ust. § 49a Obč. zák. a tohoto určení se bude domáhat cestou soudní. Přípisem ze dne 2. 8. 2000 sdělila žalobkyně žalovanému, že sjednali termín u notáře na 7. 8. 2000 v 9:00 hodin, kde může učinit právní úkon uznání žalobního návrhu podaného u soudu dne 21. 9. 1999. Finanční úřad [obec] [anonymizováno] vyzval dne 30. 8. 1999 žalobkyni jako poplatníka, že dosud nepodala přiznání k dani z převodu nemovitostí, že zákonná lhůta uplynula již 9. 7. 1999 a současně byla poučena, že pokud daňové přiznání nepodá do 15 dnů ode dne doručení výzvy, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které si sám opatří. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně přípisem ze dne 23. 10. 1999, kterým požádala o přerušení řízení ve věci přiznání k dani, neboť se domáhá určení vlastnictví k předmětné nemovitosti žalobou u soudu. Přípisem ze dne 22. 9. 1999 žalobkyně vyzvala Katastrální úřad v návaznosti na návrh na zahájení řízení o určení vlastnictví podanýého soudu dne 21. 9. 1999 a žádala vyznačení plomby pro nemovitost ZS. Přípisem ze dne 13. 10. 1999, který žalobkyně přezvala dne 15. 10. 1999 žalovaný odstoupil od kupní smlouvy podle § 345 Obch. zák. s odůvodněním, že chladicí zařízení není ve vlastnictví prodávajícího, čímž byl uveden v omyl, bez chladicího zařízení by kupní smlouvu nikdy neuzavřel, prodávající protiprávně převáděl více práv než měl on sám, po podpisu smlouvy se zjistilo, že část areálu, která logicky funkčně souvisí a tvoří jednotný celek na něj nebyla převedena vůbec (stavba garáží), na nemovitosti se objevily skryté vady - nefunkční střecha budovy, kterou zatéká přímo na hrací plochu, dále mu nebyla předána kompletní dokumentace. Žalobkyni současně vyzval ve lhůtě do 5 dnů ode dne doručení tohoto přípisu uvedení všech nedostatků do naprostého pořádku, v případě, že se tak nestane, odstupuje podle § 345 Obch. zák. od kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999 pro podstatné porušení smluvní povinnosti prodávajícího.

19. Společnost [právnická osoba] dne 27. 5. 1999 učinila žalovanému cenovou nabídku ohledně provedení rekonstrukce sociálního zařízení v JZ části ZS za 184.350Kč, kterou vypracoval [jméno] [příjmení]. Jmenovaný vyslechnutý jako svědek vypověděl, že pro žalovaného v rámci firmy [právnická osoba], jejímž byl společníkem, prováděli na ZS rekonstrukční práce sociálek – záchodů, koupelen, zázemí na stadionu asi před dvaceti roky. Technický stav sociálek byl špatný – rozbitá umyvadla, baterie, osvětlení, byl i nějaký problém se statikou. Pracovali tam asi 3 týdny, prováděli kompletní výměnu obkladů, stavěli mezizáchodové příčky, vyměňovali veškerá umyvadla, záchody, baterie. Hodnota prací byla asi 200 000 Kč. V sociálkách měnili i elektroinstalaci, byly rozbité vypínače, zásuvky, někde měnili i část vedení. Technický stav ZS byl tenkrát neutěšený, nedoporučil by ho k používání, dnes by tam nikoho nepustil. Během prací chodili několikrát nahazovat jističe, ze záhadných důvodů vypadávala elektřina, během tří týdnů, co tam pracovali, nahazovali jističe 3x až 4x. Pokud vypadávala elektřina, bylo to v místech, kde prováděli opravy na sociálním zařízení, pokud vypadlo světlo, zhasly i společné prostory v části, kde pracovali.. Absolvoval střední průmyslovou školu stavební, odbornost elektro nemá. Po celou dobu pracuje jako stavbyvedoucí. Ke stavu ZS se vyjádřil tak, že se stavařsky jednalo o budovu před rekonstrukcí, bylo to neudržované, střechou teklo, k celkovému stavu elektroinstalace se nedokáže vyjádřit. Práce skončily za tři týdny a dílo JUDr. [celé jméno žalovaného] předali. Když JUDr. [celé jméno žalovaného] tuto zakázku zadával, počítal s tím, že ZS bude fungovat pro veřejnost.

20. U zdejšího soudu pod č. sp. [spisová značka] podala žalobkyně žalobu proti žalovanému na určení vlastnictví dne 21. 9. 1999 za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované - Občanského sdružení [název sportovního klubu] [IČO]. V žalobě mimo jiné tvrdila, že v hokejové sezoně 1998 se prohloubila insolvence vedlejšího účastníka ve vztahu k žalobkyni, který nereagoval na výzvy žalobkyně na mimosoudní vyřešení závazků, a proto byla žalobkyně spolu s dalšími věřiteli nucena podat návrh na prohlášení konkursu tohoto dlužníka, přesto však vedlejší účastník mediálně prezentoval své odhodlání, finanční zajištění do budoucna, a to dokonce na úrovni extraligy, přičemž tato prohlášení jsou spojována zejména s advokátem JUDr. [celé jméno žalovaného] [ulice] účastník žalobkyni dluží částku přesahující 8.000.000 Kč [ulice] účastník zastupovaný žalovaným vytvořil výrazný tlak pro získání vlastnictví ZS. Protože žalobkyně měla eminentní zájem, aby ZS sloužil svému účelu, uvolila se jej převést pro tyto účely, primárním zájmem žalobkyně je udržení sportovních zařízení svému účelu. Žalovaný vystupoval dílem jako právní zástupce vedlejšího účastníka, dílem jako subjekt jednající na účet tohoto sdružení. Proto dne 13. 4. 1999 došlo k předání a převzetí hromadné akcie ev. č. [spisová značka] žalobkyně do rukou akcionáře Občanskému sdružení [název sportovního klubu] zastoupeného [celé jméno žalovaného], k převodu rubopisem předmětné hromadné akcie vlastněné Občanským sdružením do vlastnictví JUDr. [celé jméno žalovaného] a k převodu rubopisem této akcie z vlastnictví JUDr. [celé jméno žalovaného] do vlastnictví žalobkyně. Tyto akty byly připravené pro vlastní - cílové naplnění obchodní transakce, kterou měl představovat převod vlastnictví ZS vedlejšímu účastníkovi [název sportovního klubu] a to dalšími dílčími akty –převod akcie z JUDr. [celé jméno žalovaného] na žalobkyni a kupní smlouvy uzavřené v nočních hodinách 13. 4. 1999 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně byla tak uvedena v omyl, neboť žalovaný jako nabyvatel ZS zcela evidentně nejednal na účet vedlejšího účastníka, když na toto sdružení ZS vlastnicky nepřevedl a navíc dosud nedošlo k plnění, resp. vypořádání hodnotového ekvivalentu, jež představuje hodnota ZS. Takové jednání žalovaného se nesrovnává s dobrými mravy a žalobkyně považuje právní úkon převodu v rozporu s ust. § 39 Obč. zák., tedy za úkon absolutně neplatný, dovolává se i relativní neplatnosti, závazky vedlejšího účastníka nejsou kryty odpovídajícími aktivy a navrhoval, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí - ZS. Žalovaný učinil ve věci procesní stanovisko doručené soudu dne 7. 8. 2000, ve kterém uznal nárok podle § 153a o. s. ř. s odůvodněním, že považuje kupní smlouvu ze dne 13. 4. 1999 za neplatnou od samého počátku, za vlastníka nemovitostí považuje žalobkyni, tvrzení předložená žalobkyní ohledně důvodu neplatnosti odmítá a neplatnost kupní smlouvy spatřoval v tom, že žalovanému nebylo převedeno celé chladicí zařízení s tím, že rozhodující část zařízení nebyla ve vlastnictví žalobkyně, žalobkyně v rozporu s textem smlouvy nepřevedla na žalovaného součást areálu ZS - garáže, žalovanému nebyla předána kompletní dokumentace potřebná k provozu a údržbě nemovitostí, žalobkyně žalovaného při podpisu kupní smlouvy neupozornila na skryté vady nemovitosti, např. na nefungující sociální zařízení, zatékající střechu atd., neplatnost kupní smlouvy byla způsobena důvody na straně žalobkyně, když tato žalovaného uvedla při podpisu kupní smlouvy v omyl a navrhl vydání rozsudku pro uznání. Na toto procesní stanovisko reagovala žalobkyně písemným podáním ze dne 30. 11. 2000, ve kterém uvedla, že podání žalovaného splňuje náležitosti uznání nároku po formální i materiální stránce, kdy pro vydání rozsudku pro uznání jsou zcela irelevantní právní důvody, pro které byl nárok ze strany žalovaného uznán s tím, že soud těmito důvody není vázána a ani mu nepřísluší tyto důvody posuzovat a ve vlastním rozhodnutí se důvody uznání zabývat. [ulice] žalovaný se ve věci vyjádřil písemným podáním doručeným soudu dne 19. 1. 2000, ve kterém uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým tvrzením žalobkyně, žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] ve věci majetkových převodů, které jsou předmětem žaloby, měl jednat jako zplnomocněný právní zástupce vždy ve prospěch vedlejšího účastníka, žalovaný svůj závazek vůči [název sportovního klubu] nesplnil, zejména nemovitost ZS na Občanské sdružení [název sportovního klubu] nepřevedl, čímž toto sdružení významně až existenčně poškodil. Dále tvrdil, že žalovaný nijak nedodržel své závazky týkající se revitalizace hokejového oddílu [název sportovního klubu] a navrhl, aby soud vyhověl žalobě. Při jednání dne 4. 12. 2000 byli přítomni statutární zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], žalovaný, vedlejší účastník přítomen nebyl. Žalovaný ještě poukázal na skutečnost, že ZS kupoval on jako fyzická osoba a nikoliv jako zástupce Sdružení [název sportovního klubu] Následně byl ve věci vydán rozsudek pro uznání. Statutární zástupce žalobkyně i žalovaný se poté vzdali práva odvolání do všech výroků rozsudku. Rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 12. byl doručen právnímu zástupci žalobkyně [příjmení] [příjmení] dne 5. 2. 2001, stejně tak i žalovanému, vedlejšímu žalovanému byl nejdříve doručován na adresu [adresa žalobkyně], zásilka se vrátila zpět s relací pošty, že firma je odstěhována včetně uvedení nové adresy - [příjmení], [ulice a číslo], [obec], soud poté doručoval na tuto adresu, zásilka byla vrácena zpět soudu dne 14. 2. 2001 s relací pošty- chybná adresa - adresát neznámý. Soud se poté přípisem ze dne 16. 2. obrátil na Ministerstvo vnitra ČR - registr občanských sdružení se žádostí o zjištění současné adresy vedlejšího účastníka, Ministerstvo vnitra (dále jen MV) přípisem ze dne 28. 2. 2001 sdělilo, že vedlejšího žalovaného vedou na adrese, [ulice a číslo] a současně upozornilo, že dne 12. 6. 2000 obdrželo oznámení, že vedlejší žalovaný nevyvíjí činnost, a proto žádá o zrušení registrace. Protože oznámení nesplňovalo náležitosti pro zánik sdružení, požádalo MV o doplnění a upřesnění údajů, požadované údaje však nebyly zaslány, a proto je [název sportovního klubu] nadále vedena v registru sdružení. Soud poté doručoval rozsudek na adresu sdělenou MV, zásilka byla vrácena soudu dne 15. 3. 2001 poštou s relací - chybná adresa, na uvedené adrese nesídlí. Následně dne 4. 4. 2001 byla vyznačena doložka právní moci - 31. 3. 2001.

21. Dne 13. 4. 1999 smlouvou o převodu akcií převedlo Občanské sdružení [název sportovního klubu] jako prodávající na žalovaného, jako kupujícího [číslo] kusů akcií o jmenovité hodnotě po 1.000 Kč na jméno celkem o jmenovité hodnotě 2.800.000 Kč (pokud je v závorce uvedeno slovy sedm milionů korun českých - právní zástupce žalovaného vysvětlil, že se jedná o písařskou chybu) v obchodní společnosti na [právnická osoba], [IČO] reprezentované hromadnou akcií ev. č. [spisová značka] vydanou představenstvem společnosti dne 13. 4. 1999 s datem emise 12. 4. 1999 za částku 100.000 Kč, podpisem prodávající potvrdil převzetí kupní ceny v hotovosti při podpisu smlouvy. Kupující akcie koupil za uvedenou cenu a na základě indosamentu svědčícímu převodu akcií, je převzal do svého vlastnictví od prodávajícího. Za občanské sdružení je tato smlouva podepsána předsedou výkonného výboru [celé jméno původního účastníka], místopředsedou výkonného výboru Ing. [jméno] [příjmení], CSc. a členy výkonného výboru Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], za kupujícího podepsal [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně popřela pravost a pravdivost této listiny, neboť k důkazu byla provedena pouze kopie, když žalovaný originál již k dispozici nemá. Dne 13. 4. 1999 byla vydána akcie ev. č. [spisová značka] na [číslo] akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, jako kmenová akcie na jména [název sportovního klubu] se sídlem [obec], reg. č. [anonymizováno] ČR: [anonymizováno] [číslo] se jmenovitou hodnotou akcie 2.800.000 Kč [právnická osoba] a. s. [obec], [IČO] při výši základního jmění společnosti k datu emise 12. 4. 1999 7.000.000 Kč s počtem akcií k datu emise akcie a její jmenovité hodnotě [číslo] akcií, každá o jmenovité hodnotě 1.000 Kč. Tato akcie je podepsána předsedou představenstva [právnická osoba] a. s., [IČO] Ing. [jméno] [příjmení], jehož totožnost byla prokázána před notářem v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] a který současně tuto listinu vlastnoručně podepsal. Dne 13. 4. 1999 došlo k převodu na řad [celé jméno žalovaného] z převodce [název sportovního klubu] Občanské sdružení, [IČO] při podpisu předsedy výkonného výboru [celé jméno původního účastníka], místopředsedy výkonného výboru Ing. [jméno] [příjmení], členy výkonného výboru Mgr. [anonymizováno], Mgr. [jméno] [příjmení]. Následně [celé jméno žalovaného] převedl tyto akcie rovněž dne 13. 4. 1999 nad řad subjektu [právnická osoba], [příjmení] [osobní údaje žalobkyně] (žalobkyně v tomto sporu). Žalobkyně popírala pravost i této listiny.

22. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně založila do spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] tuto listinu, a rovněž na ni odkazovala v žalobě, lze uzavřít, že tato listina existovala, logicky pak byla uzavřena smlouva o převodu akcií ze dne [číslo] a žalovaný se stal vlastníkem akcií, nikoliv jako zástupce Občanského sdružení [název sportovního klubu] a následně tyto akcie převedl v rámci rubopisu na druhé straně akcie na žalobkyni.

23. Vzhledem k ustanovením přechodným a závěrečným Občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 - zák. č. 89/2012 Sb. v platném znění (§ 3028 odst. 2 OZ) posoudil soud nárok žalobkyně podle zákonných předpisů účinných do 31. 12. 2013, neboť uplatněné nároky se vztahují k období před 1. 1. 2014 - dále jen Obč. zák.

24. Podle § 451 odst. 1 Obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

25. Podle § 451 odst. 2 Obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

26. Podle § 420 odst. 1 Obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

27. Podle § 424 Obč. zák. za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

28. Podle § 107 odst. 1 Obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

29. Podle § 107 odst. 2 Obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za 3 roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za 10 let ode dne, kdy k němu došlo.

30. Podle § 106 odst. 1 Obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá.

31. Podle § 106 odst. 2 Obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za 3 roky a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

32. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení Obč. zák. dospěl soud k závěru, že je na místě žalobu zamítnout. V návaznosti na usnesení KS Brno č. j. [číslo jednací], kdy soud při jednání dne 4. 9. 2019 v rámci předvídatelnosti poté, co bylo zastaveno řízení proti původně žalovanému č. 1 a kdy žalobkyně v rámci odvolacího řízení vytýkala, že soud provedl nedostatečné důkazy nebo neprovedl důkazy navržené při posledním jednání ve věci a v odvolání tvrdil, že žalovaný užíval prostory od podzimu 1999 do února 2002, soud účastníky poučil, že bude ve věci posuzovat žalobu proti zbývajícímu žalovanému - JUDr. [celé jméno žalovaného], jako fyzické osobě ve věci tvrzené náhrady škody z důvodu, že při uzavírání kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999 uvedl žalovaný žalobkyni v omyl a na základě tohoto úmyslně vyvolaného omylu se zmocnil nemovitostí ZS a tím i dispozic k předmětnému nebytovému prostoru, což se v majetkové sféře žalobkyně negativně projevilo tak, že žalovaný byl na základě kupní smlouvy ze dne 13. 4. 1999 zapsán jako katastrální vlastník ZS pro období 1. 5. 1999 - 31. 3. 2001; účelově zavinil odpojení komplexu ZS od dodávek elektrické energie tím, že za odebranou energii řádně neplatil vystavené faktury; žalobkyně po celou dobu, kdy byl žalovaný zapsán jako katastrální vlastník ZS, nemohla s nebytovými prostorami [jméno] [příjmení] nějak disponovat, možnost žalobkyně za této situace předmětné nebytové prostory pronajímat, či jinak zajistit jejich ekonomické využití, byla vyloučena; v případě, že soud nepřijme výše uvedenou argumentaci, bude posuzováno, zda se žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně na základě toho, že co by katastrální vlastník nemovitosti ZS měl po celé žalované období 1. 5. 1999 - 31. 3. 2001 plnou dispozici s nebytovými prostory restaurace [jméno] [příjmení], a to bez jakéhokoliv vlivu žalobkyně.

33. Žalovaný setrvával i poté na námitce promlčení nároku žalobkyně, v písemném podání ze dne 13. 1. 2021 uvedl ve věci běhu dvouleté subjektivní promlčecí lhůty nová tvrzení tak, že žalobkyně se o tvrzeném bezdůvodném obohacení dozvěděla nejpozději dne 21. 9. 1999, kdy podala žalobu na určení svého vlastnického práva k ZS, což obnáší vědomí žalobkyně o tom, že skutečný vlastník se na jeho úkor obohacuje. Nejzazším momentem, kdy se o tomto nároku bezpečně dozvěděla je den 4. 12. 2000, kdy ve věci určovací žaloby jednal zdejší soud, na kterém žalovaný vlastnické právo žalobkyně uznal a soud podle uznání žalovaného rozhodl rozsudkem pro uznání, přítomné žalobkyni i žalovanému rozsudek vyhlásil a žalobkyně i žalovaný se vzdali práva odvolání, čímž se stal rozsudek nezvratným a ani případné odvolání nepřítomného vedlejšího účastníka nemělo žádnou šanci na úspěch, neboť by odporovalo procesnímu úkonu žalovaného a jako takové by bylo nepřípustné. Proti rozsudku proti uznání navíc není odvolání přípustné, když ani jedna ze dvou výjimek, kdy by přípustné bylo (absence uznání žalovaného, nemožnost ve věci uzavřít a schválit smír) nebyla splněna, čehož si byla žalobkyně dobře vědoma a soud navíc rozhodl v souladu s návrhem vedlejšího účastníka. Následné doručení písemného vyhotovení rozsudku žalobkyni a den nabytí právní moci rozsudku, jež pouze z důvodu neschopnosti vedlejšího účastníka přijímat soudní korespondenci nastala až dne 31. 3. 2001, představují pouze formální akty, které nijak nedefinují den, kdy se žalobkyně reálně dozvěděla o svém vlastnickém právu k ZS a o tom, že žalovaný se na její úkor obohacuje, případně jí působí škodu. Objektivní promlčecí lhůta počala běžet nejpozději dne 5. 12. 2000, nezačala běžet až dne 1. 4. 2001, jak k závěru dospěl odvolací soud v usnesení č. sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 2. 2018.

34. Soud se nejdříve musel zabývat námitkou promlčení ze strany žalovaného, a to včetně nových tvrzení a navržených důkazů ohledně promlčení. Původně žalovaný č. 1 zaplatil žalovanému dne 20. 5. 1999 částku 17.000 Kč, dne 1. 10. 1999 částku 50.000 Kč, dne 5. 10. 1999 částku 60.654,80 Kč. Tříletá objektivní promlčecí doba ohledně zaplacení částky 17.000 Kč počala běžet dne 21. 5. 1999 a skončila dne 21. 5. 2002, ohledně zaplacené částky 50.000 Kč dne 1. 10. 1999 počala běžet dne 2. 10. 1999 a skončila dne 2. 10. 2002, ohledně zaplacené částky 60.654,80 Kč dne 5. 10. 1999 počala běžet dne 6. 10. 1999 a skončila dne 6. 10. 2002. Pokud žalobkyně podala žalobu dne 27. 3. 2003, byl nárok žalobkyně v rámci uplynutí tříleté objektivní doby na zaplacení těchto částek promlčen jak ohledně nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení tak i ohledně nároku na náhradu škody (§106 odst. 1, 2 Obč. zák.).

35. Ve věci běhu subjektivní promlčecí doby byl vázán zdejší soud názorem odvolacího soudu obsaženým v bodě 19. usnesení ze dne 20. 2. 2018, kdy dospěl k závěru, že běh dvouleté subjektivní promlčecí doby vůči žalovanému začal běžet dnem 1. 4. 2001, tj. den po právní moci rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2000. Nově uplatněné skutkové tvrzení o běhu subjektivní doby žalovaným po tomto rozhodnutí odvolacího soudu, vedlo zdejší soud k provedení dokazování ve věci doručování rozsudku pro uznání, kdy bylo prokázáno, že tento rozsudek, vůči kterému nepříslušelo právo odvolání žalobkyni ani žalovanému, byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne 5. 2. 2001. Doložka právní moci na rozsudku - 31. 3. 2001 byla vyznačena až po komplikovaném doručování vedlejšímu žalovanému, kdy došlo k doručení až 15. 3. 2001, tedy s časovým odstupem cca 6 týdnů, přičemž žalobkyně již doručením tohoto rozsudku pro uznání musela vědět, že jí případné bezdůvodné obohacení nebo škoda vznikla. Dvouletá subjektivní doba tak začala běžet 6. 2. 2001 a skončila dne 6. 2. 2003. Pokud žalobkyně podala žalobu dne 27. 3. 2003, byla žaloba podána opožděně. I pokud by soud vycházel ze závěrů odvolacího soudu, že tato doba počala běžet dnem 1. 4. 2001 skončila dne 1. 4. 2003, bylo to poté, kdy již uplynuly tříleté objektivní promlčecí doby, tak jak uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku. Lze tedy uzavřít, že nárok žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení případně na náhradu škody je promlčen. Otázku, zda ve věci neběžela desetiletá promlčecí lhůta v souvislosti s tvrzeným úmyslným bezdůvodným obohacením, eventuelně úmyslně způsobenou škodou soud bude řešit dále.

36. Dalšími důvody pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že pokud žalovaný přijal od původně 1. žalovaného v období od 20. 5. 1999 do 5. 10. 1999 celkem částku 127.654,80 Kč, bylo to v době, kdy se jednoznačně považoval za řádného vlastníka ZS, nájemné inkasoval v dobré víře a nevěděl, že na něj byla podána určovací žaloba, o čemž se dozvěděl až 25. 10. 1999, kdy mu byl doručen přípis právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 10. 1999, kde mu bylo podání této určovací žaloby oznámeno. Nájemné za tuto dobu inkasoval rovněž před přípisem ze dne 13. 10. 1999, kterým odstoupil od kupní smlouvy, tudíž nelze učinit závěr, že by se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil úmyslně, že by jí způsobil úmyslně nějakou škodu. Od poloviny října 1999 žalovaný již vnímal, že vlastnictví ZS je pochybné, přičemž žalovaný i žalobkyně považovali kupní smlouvu za neplatnou od samého počátku, ale z jiných důvodů. Rozdílnost názorů zcela jednoznačně vyplývá z procesních stanovisek v rámci určovací žaloby. Žalovaný i nadále zůstával katastrálním vlastníkem ZS a neměl z něj žádný reálný prospěch. Reálný prospěch měl pouze původně žalovaný č. 1, který měl možnost po celou tuto dobu restaurační prostory [jméno] [příjmení] užívat formou nevyklizení a nepředání. Žalovaný poté již v období říjen 1999 - březen 2001 po původně žalovaném č. 1 nepožadoval žádné nájemné, věděl, že ZS byl v té době odpojen od energií a původní žalovaný č. 1 nemohl pronajaté prostory užívat k původnímu účelu. Důvodem odpojení stadionu od médií byl jeho velmi špatný technický stav, zejména elektroinstalace a odpojení mu bylo doporučeno právě v říjnu 1999, jak uvedl ve své výpovědi 3. 5. 2006. Žalovaný rovněž ve svém přípisu primátorovi města Brna z června 1999 upozornil na špatný technický stav ZS, z předávacího protokolu ohledně ZS z května 1999 vyplývá, že sama žalobkyně upozornila žalovaného na zastaralost, zchátralost elektroinstalace v celém objektu ZS, tedy i v předmětných nebytových prostorách. Rovněž NS ČR ve svém usnesení č. sp. 28 Cdo 2485/2005 ze dne 26. 5. 2006 označil neutěšený stav stadionu ke konci roku 1999 jako notorietu. Špatný technický stav potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], který působil jako stavbyvedoucí při rekonstrukci sociálního zázemí, kterou realizoval žalovaný v červnu 1999. Přestože tento svědek nemá vzdělání v oboru elektro, má vzdělání a zkušenosti v oboru stavebnictví a je v jeho schopnostech udělat si názor na technický stav stavby. Svědek vypověděl, že elektroinstalace minimálně v těch prostorách, které rekonstruoval, byla rozbitá, že se měnila i část vedení, že ze zdí trčely dráty, že během rekonstrukce opakovaně vypadával elektrický proud, a to i mimo vlastní prostory rekonstruovaného sociálního zázemí. Stav ZS zhodnotil jako neutěšený a k užívání by ho nedoporučil. Přípisem ze dne 25. 10. 1999 žalovaný žalobkyni na odpojení ZS od médií předem upozornil. V přípisech ze dne 25. 11., 9. 12. 1999 žalovaný žalobkyni opakovaně nabízel, aby si stadion převzala zpět do své dispozice. Žalobkyně tak měla možnost ujmout se držby stadionu, předejít jeho odpojení od médií a požadovat od původního žalovaného č. 1 příslušné nájemné. Oprávněná držba skýtá držiteli defacto stejná práva jako vlastnictví, beze sporu právo věc užívat včetně inkasování nájemného po žalovaném č.

1. Žalobkyně byla v té době již zastoupena advokátem, a proto jí muselo být zřejmé, že tato práva mohla žalobkyně realizovat. Z přípisu právního zástupce žalobkyně adresovaného žalovanému vyplývá, že požaduje jen a pouze bezpodmínečné uznání vlastnického práva. Žalobkyně tak nemůže mít právo na jakoukoli náhradu ani za období X/ 1999 - III/2001. Nelze tak dovodit, že by se žalovaný na úkor žalobkyně nějakým způsobem v tomto období obohacoval nebo jí způsobil škodu úmyslně, žalovaný nemohl bez dalšího uznat vlastnické právo žalobkyně, neboť se s žalobkyní neshodl na důvodech neplatnosti kupní smlouvy. Z hromadné akcie včetně jejích vrubopisů a ze smlouvy o převodu akcie z Občanského sdružení [název sportovního klubu] na žalovaného a následně z žalovaného na žalobkyni jednoznačně vyplývá, že žalovaný vystupoval jako samostatná smluvní strana, nemohl se proto shodovat s tím, tak jak tvrdila žalobkyně v žalobě o určení vlastnického práva, že jednal jako právní zástupce tohoto sdružení a na jeho účet. Žalovaný tvrdil, že smlouva byla absolutně neplatná v důsledku omylu vyvolaného žalobkyní, a to zejména v tom, že žalobkyně na žalovaného v rozporu s výslovným ujištěním v kupní smlouvě, převedl část chladícího zařízení - kondenzační jednotku [příjmení], přičemž bez chladícího zařízení nebylo možné ZS provozovat a bez tohoto zařízení by žalovaný [příjmení] nekoupil. Tento důvod omylu jednoznačně vyplývá z uzavřené kupní smlouvy a z předávacího protokolu ze dne 6. 5. 1999, navíc žalovaný vlastnické právo žalobkyně uznal až, když vyšlo najevo, že žalobkyně nezaplatila daň z převodu nemovitostí. Rekonstrukci sociálního zázemí realizoval žalovaný a pokud byl následně ZS převeden zpět do vlastnictví žalobkyně, tak získala další hodnotu spočívající v opravě sociálního zařízení. Ze strany žalovaného nedošlo k uvedení v omyl žalobkyně, neboť kupní smlouva byla sepsána formou notářského zápisu bez jakýchkoliv podmínek, žalovaný se nezavázal k následnému převodu ZS na kohokoliv, naopak žalobkyně v kupní smlouvě uvedla, že nemovitost prodává se všemi součástmi a příslušenstvím, zejména chladicím zařízením a vším, co souvisí s provozem ZS, tak důležitou část chladícího zařízení však nevlastnila. Žalovaný následně z kupní ceny zaplatil pouze 1 Kč, částku 599 999 Kč započetl do práva na slevu z důvodu, že nedošlo k převodu kondenzační jednotky. K účelovému odpojení ZS od elektřiny nedošlo, jednalo se ze strany žalovaného o preventivní krok z důvodu špatného technického stavu koncem roku 1999, což soud považuje za notorietu. Nájemné od původně žalovaného č. 1 inkasoval v době, kdy se považoval za vlastníka a jako katastrální vlastník byl rovněž i zapsán. Nelze proto uvažovat o jakémkoliv úmyslu ze strany žalovaného žalobkyni způsobit škodu, eventuelně se na její úkor úmyslně bezdůvodně obohatit a tak zvažovat desetiletou objektivní promlčecí dobu.

37. Pokud soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dalších důkazů, a to ze spisu zdejšího soudu č. sp. [spisová značka] podání 1. žalovaného ze dne 16. 11. 2005, 19. 1. 2006 a protokolu z jednání ze dne 17. 1. 2006, učinil tak proto, že tyto důkazy již byly provedeny. Další provedené důkazy již nehodnotil neboť pro rozhodnutí pouze proti jednomu žalovanému nejsou významné.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zcela úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 220.613,25 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného. Jedná se o odměnu - úkon á 10.140 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen AT), a to 6x úkon právního zastoupení (převzetí věci, účast při jednání u soudu dne 17. 10. 2008, 25. 2. 2009, 28. 6. 2013, 16. 10. 2014, písemné podání ve věci ze dne 9. 9. 2013) + půl úkon v souvislosti s odvoláním do procesního usnesení (přerušení řízení ze dne 26. 3. 2007 - 5.520 Kč, 2x 10.140 Kč v souvislosti s účastí při jednání u soudu dne 13. 11. 2014, které trvalo déle než 2 hodiny, 8x úkon á 10.140 Kč v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání žalobkyně do rozsudku ze dne 24. 9. 2014, ze dne 9. 6. 2015, účast při jednání u soudu dne 4. 9. 2019, 17. 1. 2020, 27. 1. 2021, 2x 10.140 Kč v souvislosti s jednáním u soudu dne 7. 4. 2021, které trvalo déle než 2 hodiny, účast při jednání u soudu dne 19. 5. 2021, 2x podání ve věci ze dne 4. 11. 2019, 13. 1. 2021, 8x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 AT v souvislosti s těmito úkony právní pomoci, tj. celkem 182.325 Kč, k tomu 21 % DPH z této částky - 38.288,25 Kč, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem DPH. Celkově pak žalovanému náleží právo na náhradu nákladů řízení ve výši 220.613,25 Kč.

39. O nákladech řízení, které vznikly státu, rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Ve věci vznikly náklady řízení ve výši 13.750 Kč, jako znalečné vyplacené znalkyni [celé jméno znalkyně]. Žalovaný je povinen tuto částku, jako neúspěšný zaplatit. Z této částky vzhledem k zaplacené záloze ve výši 5.000 Kč zaplatí pouze 8.750 Kč.