36 C 96/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 56 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení -) částky 36.740 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 2.898,03 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.294,37 Kč, -) úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 35.035,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35.035,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) částky 8.000 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 1.432,94 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 532,92 Kč, -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.160,87 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.160,87 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu dne 18. 11. 2020 po žalované zaplacení částky ve výši 48.340,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.898,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.294,37 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % p. a. z částky 35.035,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 21,27 % p.a. z částky 35.035,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 1. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel). Dále se domáhala zaplacení částky ve výši 8.000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.432,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 532,92 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % p.a. z částky 6.160,87 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 6.160,87 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 31. 10. 2017 s týmž věřitelem.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.

4. K jednotlivým nárokům:

5. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovanou po posouzení schopnosti žalované požadovaný úvěr splácet, kdy poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 12. 1. 2018 uvedla, že není zaměstnána, pobírá podporu v nezaměstnanosti, žije v nemovitosti, kterou spoluvlastní, ve společné domácnosti žijí další rodinní příslušníci a její dítě, které živí. Její příjmy představuje státní podpora ve výši 6.100 Kč a jiné příjmy ve výši 7.200 Kč. Pokud jde o výdaje, uvedla, že výdaje na bydlení činí 1.000 Kč měsíčně, další výdaje ve výši 3.500 Kč měsíčně a že splácí úvěr ve výši 3.000 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy předložila žalovaná dokumenty k ověření, a to doklad o přiznání rodičovské a rozhodnutí o přiznání výživného. Následně byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 41.000 Kč, které se zavázala vrátit původnímu věřiteli včetně částky 36.490 Kč, která se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 21.320 Kč, úroku ve výši 6.970 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 21.320 Kč, a to v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 994 Kč (poslední splátka ve výši 952 Kč). Žalovaná původnímu věřiteli zaplatila celkem částku 29.400 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy.

6. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovanou po posouzení schopnosti žalované požadovaný úvěr splácet, kdy poskytnuté informace žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 31. 10. 2017 uvedla, že není zaměstnána, pobírá podporu v nezaměstnanosti, žije v nemovitosti, kterou spoluvlastní, ve společné domácnosti žijí další rodinní příslušníci a její dítě, které živí. Její příjmy představuje státní podpora ve výši 6.200 Kč a jiné příjmy ve výši 7.800 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, uvedla, že výdaje na bydlení činí 1.000 Kč měsíčně, další výdaje ve výši 5.000 Kč měsíčně a že splácí úvěr ve výši 3.000 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy žalovaná předložila pouze doklad SIPO. Následně byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se zavázala vrátit původnímu věřiteli včetně částky 14.800 Kč, která se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a to v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 600 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli zaplatila celkem částku 26.800 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, žalovaná nevrátila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 vyplývá, že pohledávky za žalovanou vzniklé ze smluv [číslo] původní věřitel postoupil na žalobkyni.

8. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalované, ani ohledně jejích reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou ohledně jejích skutečných výdajů. Před uzavřením smlouvy dne 31. 10. 2017 věřitel dostatečně nezjišťoval příjmy žalované, tyto nijak neověřil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalovaná v obou dvou případech (při uzavření smlouvy dne 31. 10. 2017 i 12. 12. 2018) tvrdila, že má příjmy ve výši 14.000 Kč s tím, že živí jedno dítě. Přesto jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 41.000 Kč a 20.000 Kč. Také nebylo zohledněno, že žalovaná splácí úvěry. S ohledem na tyto skutečnosti věřitel nepostupoval s odbornou péčí, když uzavřel, že nezaměstnaná žalovaná s nízkými příjmy bude schopná splácet týdně částku 994 Kč a 600 Kč (tedy měsíčně cca 4.000 Kč a 2.400 Kč). Tyto splátky jsou vysoké s ohledem na další tvrzené výdaje žalované a také s ohledem na skutečnost, že žalovaná není zaměstnána a má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.

19. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalované poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C (číslo), ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle OZ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ. [příjmení] dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Protože smlouva o úvěru byla uzavřena dle Občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud nárok žalobkyně podle výše citovaných ustanovení OZ a ZSÚ. Původní věřitel nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nevzal v úvahu všechny rozhodující skutečnosti. Tímto porušil svoji zákonem stanovenou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru Žalované byla prokazatelně vyplacena částka 41.000 Kč a 20.000 Kč, žalovaná vrátila částku 29.400 Kč a 26.800 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit rozdíl mezi částkou 41.000 Kč a 29.400 Kč a rozdíl mezi částkou 20.000 Kč a 26.800 Kč, tedy částku 11.600 Kč.

22. Pokud se týká lhůty k plnění žalované, žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, soudu nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto dle § 87 odst. 1 ZSÚ soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Ve výroku ad. II. soud ve zbývající části, tj. do částky 36.740 Kč a 8.000 Kč, jako rozdílu mezi žalovanou částkou 48.340 Kč a přisouzenou částkou 11.600 Kč včetně zbývajícího příslušenství.

24. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení písemně informována.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v částce 11.600 Kč a neúspěšná ve zbývající částce (44.740 Kč a příslušenství). Část nákladů řízení by tedy náležela žalované, této však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.