37 C 111/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 36 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 900 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 800 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 5 900 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 5 900 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení, 9 % ročně z částky 1 100 Kč od 2. 12. 2018 do 30. 6. 2019, 9,75 % ročně z částky 2 200 Kč od 1. 3. 2019 do 30. 4. 2020, 9,75 % ročně z částky 1 100 Kč od 2. 3. 2019 do 30. 4. 2020, 9,75 % ročně z částky 1 100 Kč od 2. 4. 2019 do 30. 4. 2020, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 100 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 2 200 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 1 100 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 1 100 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 142 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou soudu doručenou dne 7. 6. 2019 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 050 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné ve výši 1 050 Kč za měsíc listopad 2018, dlužné nájemné ve výši 5 900 Kč měsíčně za období měsíců prosinec 2018 až duben 2019 a dlužné zálohy na služby poskytované s nájmem bytu ve výši 1 100 Kč rovněž za období prosinec 2018 až duben 2019 vše za pronájem bytu [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo], [obec] pronajímaného žalovanému z titulu nájemní smlouvy ze dne 12. 8. 2010.

2. Žalovaný nárok žalobkyně ani z části neuznal, nájemné hradil.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně, jako pronajímatel, a žalovaný, jako nájemce, dne 12. 8. 2010 uzavřeli nájemní smlouvu o pronájmu předmětného bytu, jak se podává z této smlouvy (č. l. 5). Nájem byl sjednán na domu určitou od 12. 8. 2010 do 31. 8. 2011 s možností dalšího prodloužení nájmu, kdy nájemné činilo částku ve výši 5 900 Kč a zálohy na služby částku ve výši 1 100 Kč, vše splatné k prvnímu dni příslušného měsíce, jak je z nájemní smlouvy zřejmé. Z platebního kalendáře (č. l. 7) soud zjistil, doba nájmu byla následnými dodatky (č. l. 7 až 10 a 18) dohodnuta na období 12. 8. 2010 až 31. 12. 2019, kdy termín vyúčtování záloh za služby za rok 2018 si strany dohodly do 30. 6. 2019, jak se z tohoto dodatku (č. l. 7) podává. Z rekapitulace úhrad nájemného a služeb (č. l. 46) ve spojení se souborem složenek předložených žalovaným ze dne 30. 1. 2017, 28. 2. 2017, 3. 4. 2017, 5. 5. 2017, 7. 8. 2017, 11. 9. 2017, 4. 5. 2018, 3. 7. 2018, 30. 7. 2018, 25. 9. 2018, 16. 10. 2018, 29. 11. 2018, 31. 1. 2019, 20. 3. 2019, 30. 4. 2019, 6. 6. 2019, 2. 7. 2019, 24. 8. 2019, 2. 9. 2019, 10. 9. 2019, 3. 10. 2019 a s oznámeními o výsledku reklamačního řízení (č. l. 54 až 58) bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 5. 2019 uhradil částku ve výši 7 000 Kč, která byla započtena dluh za červenec 2018, dne 6. 6. 2019 uhradil částku ve výši 7 000 Kč, která byla započtena dluh za srpen 2018, dne 4. 7. 2019 uhradil částku ve výši 7 000 Kč, která byla započtena dluh za září 2018, dne 4. 9. 2019 uhradil částku ve výši 5 950 Kč, dne 12. 9. 2019 částku ve výši 1 000 Kč, které byly započteny dluh za říjen 2018, dne 7. 10. 2019 uhradil částku ve výši 7 000 Kč, která byla započtena dluh za říjen 2018 ve výši 50 Kč a za listopad 2018 ve výši 5 950 Kč. S identifikací úhrad nájmu byl žalovaný seznámen přípisem ze dne 7. 6. 2019 (č. l. 45 ve spojení s podacími lístky č. l. 45 p. v.). Pokud žalovaný tvrdil, že na svůj dluh vedle uvedeného uhradil ještě částku 7 000 Kč složenkou ze dne 14. 12. 2018 a 7 000 Kč složenkou ze dne 1. 8. 2019, které soudu předložil, je třeba konstatovat, že z výpisů z účtu žalobkyně za měsíc prosinec 2018 a srpen 2019 vyplývá, že v těchto obdobích tyto částky na účet žalobkyně nebyly připsány. Kontrolní útržky složenek neprokazují, že by uvedené částky byly poštou na účet žalobkyně skutečně poukázány, když až připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele je dluh splněn /srov. ustanovení § 1957 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) /. Dne 13. 7. 2020 bylo žalovanému oznámeno vyúčtování záloh za trvání nájemního vztahu za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2019 s tím, že nedoplatek na službách činil 30 301,29 Kč. Nedílnou součástí oznámení bylo vyúčtování služeb č. PK/01 SL1/2020, které bylo splatné dne 31. 7. 2020. Uvedené bylo zjištěno z přípisu nájemci ze dne 13. 7. 2020 vč. podacích lístků a vyúčtování služeb č. PK/01 SL1/2020 Ani přes předžalobní výzvu ze dne 17. 4. 2019 žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se podává z této výzvy ve spojení s podacími lístky (č. l. 4 a 4 p. v.).

4. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 12. 8. 2010 uzavřena nájemní smlouva dle ustanovení § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně plnila řádně svou povinnost přenechat žalovanému do užívání byt. Žalovaný se zavázal řádně a včas hradit sjednané nájemné a zálohy na služby. Žalovaný však své povinnosti nájemce porušil, kdy za období od prosince 2018 do dubna 2019, když za měsíc listopad mu na nájemném vznikl dluh ve výši 1 050 Kč, neuhradil ničeho, resp. jím provedené platby v daném období byly započteny na starší nedoplatky. Poslední platba žalovaného poukázaná žalobkyni dne 7. 10. 2019 ve výši 7 000 Kč, která byla započtena na dluh za říjen 2018 ve výši 50 Kč a za listopad 2018 ve výši 5 950 Kč. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě vyhověl a ve smyslu ustanovení § 2246 odst. 1 a násl. OZ, který soud v projednávané věci s ohledem na ustanovení § 3074 OZ aplikoval, zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 30 550 Kč představující nájemné za listopad 2018 ve výši 1 050 Kč a za období prosinec 2018 až duben 2019 po 5 900 Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky, které je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 OZ ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částek nájemného. Příslušenství soud přiznal ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení. Dále soud vyhověl žalobě, co do příslušenství pohledávky z dlužných záloh vždy ve výši 1 100 Kč rovněž za období od prosince 2018 do dubna 2019 od data jejich splatnosti do data zúčtování služeb tj. do 30. 6. 2019, resp. do 30. 4. 2020, ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když pro rok 2019 si strany termín vyúčtování nedohodly. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.

5. Soud výrokem II. žalobu zamítl v rozsahu částky ve výši 5 500 Kč představující neuhrazené zálohy na služby v daném období s úrokem z prodlení z těchto částek od data následujícího termín vyúčtování do zaplacení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016, kdy ve vztahu k možnosti pronajímatele domáhat se zaplacení záloh na plnění spojená s užíváním bytu po okamžiku, kdy má dojít k jejich vyúčtování a ohledně možnosti domáhat se příslušenství v důsledku prodlení s úhradou těchto záloh platí, že pronajímatel se může domáhat zaplacení záloh na plnění spojená s užíváním bytu pouze do okamžiku, kdy má dojít k jejich vyúčtování a dále příslušenství v důsledku prodlení s úhradou záloh na plnění spojená s užíváním bytu se žalobce může domáhat pouze do okamžiku, kdy vznikla pronajímateli povinnost provést vyúčtování.

6. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 48 % (74 % - 26 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 57 194,30 Kč (74 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku a při zohlednění úhrad žalovaného po dni podání žaloby, pro které žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu částečně zpět, a neúspěch co do částky 20 126,80 Kč (26 %) opět počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, když žalobkyně vzala svoji žalobu zpět i ohledně částky 14 000 Kč uhrazené ještě před podáním žaloby dne 3. 5. 2019 ve výši 7 000 Kč a dne 6. 6. 2019 rovněž ve výši 7 000 Kč Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna ve výši 19 500 Kč za pět úkonů právní služby po 3 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby vč. doplnění ze dne 21. 6. 2019, ze dne 10. 10. 2019 a ze dne 14. 7. 2020, když doplňované skutečnosti již měly být uvedeny v žalobě a tyto úkony tedy nelze považovat za účelné, částečné zpětvzetí žaloby a vyjádření ve věci samé ze dne 1. 4. 2020) stanovená podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“) počítané z tarifní hodnoty 70 000 Kč, odměna ve výši 2 580 Kč za jeden úkon právní služby (účast při jednání soudu) stanovená podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu počítaná z tarifní hodnoty 36 050 Kč, paušální náhrada nákladů za šest úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč a náhrada soudního poplatku ve výši 3 500 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 27 380 Kč, 48 % pak 13 142 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ.